Korsické cyklotoulky

Korsiku poznáte nejlépe ze sedla kola. Napoleonův ostrov je protkán mnoha hrbolatými silničkami. Klikatí se těsně kolem větrného pobřeží. Jiné zase stoupají vysoko do korsického vnitrozemí. Jedině tady vám celou cestu voní do nosu báječně aromatická směsice macchie s eukalyptem.

Foto: CK Kudrna

Další fotografie

Ne nadarmo se Korsice říká „Ostrov tisíce vůní“. Nebo také „Ostrov, který dřív ucítíte, než uvidíte“. Roste tu i fůra kaštanů. Kdysi dávno si dobyvační Janované vzali do hlavy, že si z Korsiky udělají skvělou spižírnu. Vysázeli tady kaštany jako potravu pro prasata. Čuníky na ostrově vysadili hned vzápětí. Ale Korsičané nebyli nikdy žádná ořezávátka. Od pradávna odolávali nájezdům saracénských pirátů a podobných otrapů. Po janovské kolonizaci tedy přešli na několik staletí do odboje. Čuníky nechali jen tak napospas ostrovní divočině. A z kaštanů, kterých tu vysadilo opravdu požehnaně, začali vařit výtečné pivo „bierre á la chateigne“. Mnohokrát nám při přejezdu ostrova právě kaštanové pivo vrátilo energii do zmátořených těl. V dnešní době už na ostrově panuje středomořská pohoda a temperamentní Korsičané už nemají komu klást odpor. A tak ani tradiční krevní msta „vendeta“ už není tak horká, jako před lety. Dnes už si místní obyvatelé neprořezávají krky, ale při nejhorším prý jen pneumatiky u aut. Oko za oko, guma za gumu…

Není větší pohody, než si objet celý ostrov, počínaje severním výběžkem Cap Corse, přes přístavy Calvi a Porto, Napoleonovo rodné město Ajjacio, až do vzdušného Bonifacia na jihu. Mimo hlavní sezonu je tady nebývalý klid a liduprázdno. Na splaveného cyklistu tu vždy na správném místě číhá osvěžující hospůdka nebo dokonce pláž s hospůdkou. Některá městečka prostě nelze jen tak projet, aniž bychom nenasáli atmosféru a špetečku bierre á la chateigne. Například posezení v Nonze, pod rozložitým platanem, je naprostá pohoda. Nebo takové přístavní městečko I´lle Rouse či snad Calvi s jeho citadelou, kde se také údajně narodil Kryštof Kolumbus. To jsou všechno místa s jedinečnou atmosférou.

Do této přímořské idylky je samozřejmě potřeba namixovat i něco výškových metrů napříč vnitrozemím. Například stoupání rezervací bizarních skalních věží Les Calanches. Nebo kultovní sedlo Col Bavella, ve výšce 1243 m, se musí prostě zažít. Sedlo protíná slavnou vysokohorskou túru GR20, vedoucí po 220 kilometrů dlouhém hřebeni napříč ostrovem. Během krátkého oddychu se tudy prožene několik skupin italských důchodců na silničkách, kolona starodávných kabrioletů a také něco chopperů. Ostrov jakoby byl zasvěcen samým pohodářům. Na kole zažijete nejen úzké silnice, ale při troše dobré vůle najdete i krásně opuštěné terénní cesty.

Při návratu po východním pobřeží zpět do Bastie se odsud člověku vůbec nechce. Není snadné popsat všechno, co se tu dá cestou napříč ostrovem vidět a zažít. Je tu obrovská škála přírodních krás, které je třeba nasbírat do očí. Tolik cest, které vás ochotně přivedou na další a další vyhlídky na mořské pobřeží a skalnaté masivy tohoto pestrobarevného ostrova. Kdybychom se přeci jen pokusili vystihnout o čem je cyklistika na Korsice, bylo by to patrně nějak takhle. Celé dny si tady jen tak šlapete do pedálů, dýcháte mořský vzduch, kocháte se neuvěřitelnými výhledy a k tomu popíjíte podmanivé kaštanové pivo. Prostě jedinečný koktejl, který nikdy neomrzí.

Au revoir Korsiko!

Autor článku je průvodcem CK Kudrna, v jejíž nabídce cyklodovolené je i Korsika cyklistická.

Fotogalerie