Lehocipedem po Holandsku

Jízda na kole Nizozemskem je pohádka, a je-li něco lepšího, pak je to jízda Nizozemskem na lehocipedu. Díky Holandskému společenství ležákistů (HSL) se mi dostalo srovnání, kterak se dělají lehovyjížďky v Brně a v Delft.

Skutečně pěkné kolo mi bylo zapůjčeno – Challenge, model Hurricane

Foto: Jakob Bloemberg

Další fotografie

Nejprve musím poznamenat, že v Nizozemsku a hlavně v kraji Zuid Holland – Jižní Holandsko, jsem nebyla poprvé. Coby cyklista tu mám už projetou nějakou tu tisícovku kilometrů po cyklostezkách, jichž je v celém NL asi přes 17 000 km. A přestože jsem zde poměrně často, možnost účastnit se lehovyjížďky jsem měla poprvé.

HSL vs. brnoBENT

Delft je malebné město na půli cesty mezi Rotterdamem a Haagem. Místní HSL (Holland Sociaal Liggend) datuje své lehopočátky dnem 23. ledna 2000 a má asi 20 členů. Vyjížďky jsou pravidelně jednou do měsíce, každou třetí neděli, a startovním místem je tradičně obec Pijnacker.

Brno je na tom poněkud jinak. Velikostí města se může chlubit snad několikanásobně, ale členů má brnoBENT od 8 do 10 „ks“ (což je však v poměru s celkovým množstvím kol u nás a tam srovnatelné). Také věkem nehraje spolek prim – první setkání proběhlo 22. dubna 2004. Na výlety vyrážíme nepravidelně, zpravidla když se to hodí mně, neb jsem většinou jejich organizátorem. Místem setkání je (tentokráte pravidelně) chodník před brněnským pivovarem.

Výlet

Podmínkou k účasti HSL vyjížďky bylo samozřejmě lehokolo, jehož se mi v těchto končinách dosud nedostávalo. Můj přítel, poloaktivní člen spolku, proto kontaktoval všechny ostatní e-mailem, zda by se nenašel jeden ležák kratšího vzrůstu pro mě. A ono to vyšlo. V místě setkání na mě čekala hodně použitá M5-ka, model Blueglide. Ta se však nedala zkrátit natolik, abych za jízdy nevypadávala ze sedla a tak se po úvaze zkrátil řetěz na matně černém Challenge Hurricane, na němž měl jet původně sponzor mého (dočasně) kola.

Směr výletu se stanovil proti větru, aby cesta domů uběhla rychleji, a také tamní počasí vypadalo příznivěji. Osm jezdců tak vyrazilo z Pijnackeru asi v 10 hodin a bod otočení měl být v Hoek van Holland (v překladu Roh Holandska), přístaviště hlavně z/do Velké Británie. Stanovené tempo bylo pro mě udržitelné jen krátce. Naštěstí se brzy rozhodli pro první hygienickou přestávku, takže jsem je nejen dohnala, ale také poprosila o další zkrácení rámu. (Pozn. na lehocipedu se častěji zkracuje rám než přibližuje sedlo k rámu. A také vzdálenost sedla vůči pedálům musí být z ergonomického hlediska na lehocipedu kratší.) Bohužel to už více nešlo, proto se šáhlo po radikálnější úpravě – uříznutí části trubky na vedení řetězu, jež bránila k řazení obou talířů. Přestože nejvyššími kopci v NL jsou mosty, řadit je potřeba i zde.

Stejně jako lehocipedisté z brnoBENTu, tak i lidé z Delftu a okolí si stanoví za cíl hospodu. V Hoek van Holland nám kápla do oka restaurace De Torpedoloods (bývalé skladiště torpéd). Všichni do jednoho si objednali jablkový koláč (v překladu do nizozemštiny de appeltaart) s kávou/čokolá­dou/kolou či jiným „lepidlem“:-). Brňané zpravidla netroškaří a objednávají rovnou oběd a pivo. Rozdíl je však v tradici. Nizozemci mají teplé jídlo až k večeři a v pivu vyšší procento alkoholu, nehledě na cenu, která, v objemově nerovných konzumačních případech, si je rovna.

Cesta zpět byla o něco kratší, s větrem v zádech a malebnější krajinou cyklostezek. V Pijnackeru jsme byli něco před pátou odpoledne a k mému překvapení jsem nebyla strhaná jen já.

Najeli jsme 92 km s průměrnou rychlostí 20,9 km/hod. Převládala kola dual 20" (přední i zadní kolo velikosti 20") a značka M5, plus jeden Flevo velomobile (celokapotovaná tříkolka). Kromě mého přítele neměl nikdo přilbu.

Shrnutí

Odmyslím-li si kvalitu a četnost cyklostezek, jsou hlavní rozdíly ve výletech obou spolků následující: Brňané vlastní předně vlastnoručně vyrobená kola a tak se i k výletu chovají spíše jako k příležitosti pohovořit si a předvést novinky a vymoženosti svého stroje. Každá přestávka v jízdě (i ta hygienická) protahuje výlet o desítky minut. Holanďané si jdou předně společensky užít sportu. Jisté rozdíly jsou i v technice jízdy: zatáčky jsem projížděla zpravidla rychleji a ostřeji – s větším zaklopením, přestože mezi Brňany nijak nevynikám, spíše naopak. A také v kopci jsem Holanďany dojížděla :-). Smutná je ovšem četnost výletů kolem Brna, chce to asi stanovit přesný termín tak, jak je tomu právě v Delft.

Stránky HSL: http://home.ka­belfoon.nl/~wpron­k/hsl/hsl.htm
Stránky brnoBENTu: www.blids.nl/o106
a také: www.lehobrno.bo­rec.cz

Fotogalerie