Jak jsem potkala Stockholm

Před pár lety na kolech, tentokrát s kočárkem a s malými dětmi. Pokaždé na mě Stockholm zapůsobil stejně. Je přátelský, svěží a dobře přístupný pro všechny.

V ulicích Stockholmu

Foto: Jitka Vrtalová

Další fotografie

Cestovat na takovou vzdálenost se dvěma batolaty není žádný med. Děti potřebují svůj pravidelný režim a na změny reagují dost citlivě. Rodinná dovolená se tak snadno změní ve zlý sen. Stockholm nás ale, stejně jako před lety, příjemně překvapil.

Město pro všechny

Když přemýšlím o Stockholmu, asi nejlépe ho charakterizuje slovo „otevřený“. Ať už jste handicapovaný, jedete s dětským kočárkem nebo na kole, s velikými batohy nebo třeba o berlích, Stockholm pro vás udělá maximum. Ať patříte k jakékoli „menšině“, která z různých důvodů není právě mobilní, budete se tu cítit dobře. Nemusíte nikoho žádat o pomoc nebo se cítit nepatřičně. Bariér je tady jen málo. Veřejná doprava, ale i celá veřejná prostranství jsou vytvořena s vědomím, že ne každý zvládne vyběhnout strmé schodiště nebo plavým skokem naskočit na plošinu tramvaje. Osobní automobily tu lidé využívají velmi málo. Také proto se při návštěvě Stockholmu můžete těšit na svěží a čerstvý vítr od moře.

Není to jen o penězích

Osobně vidím základ tohoto přístupu ve švédské mentalitě. Je to něco, co nepřikáže žádný zákon nebo vládou odsouhlasená strategie. Je to živý zájem o pohodlí občanů na každém kroku. Je to vstřícnost a nápomocnost státních i městských zaměstnanců, od řidičů autobusů až po sociální pracovníky.
Poprvé jsme se s tímto přístupem setkali už v letadle. Dvouhodinový let byl už trochu dlouhý a naše děti začaly být neklidné. Letuška okamžitě přiběhla s hračkami a knížkami, se kterými jsme vydrželi po zbytek cesty.

Přebalovací pulty jsme našli nejen na dámských, ale také na pánských toaletách. Nemusí to být vždycky matka, která se stará o suchý zadeček svého potomka.

Každý má právo nevědět

Od naší cesty z letiště do centra Stockholmu jsme ani jednou nezaváhali, kterou cestou se dát. Značení dává každému šanci rychle se zorientovat i bez mapy. Zcela ukázková byla návaznost linkových autobusů na letišti. Bez stresu a spěchu. Mimochodem, v autobusech byly samozřejmostí bezpečnostní pásy.
Systém zvýhodněného jízdného v metru nám trochu zamotal hlavy. Černošský operátor nám beze stopy netrpělivosti všechno asi třikrát vysvětlil. Angličtinu tu ovládají prakticky všichni.

Cyklisté jsou rovnoprávní

Skandinávské státy jsou obecně známé svým přístupem k cyklistické dopravě. Kola jsou ve Stockholmu rovnocenným druhem dopravy, stojí na stejné úrovni s automobily a MHD. Každý má svůj jízdní pruh – autobusy, kola i auta. A že chudákům řidičům zbude jen jeden pruh? Jsou mnohem klidnější než u nás, když na ně neútočí „myškaři“ ze sousedních jízdních pruhů. Parkovacích míst v centru je velmi málo a také nejsou nijak zvlášť využívané. Hodně lidí tu jezdí na kolech. Je to příjemné, bezpečné a dokonce i švédský premiér si to sem tam střihne do práce na kole.

A zazvonil zvonec…

Že je to příliš hezké, aby to byla pravda? Věřte nevěřte, já jsem tam byla, vodu i víno pila, a byla tam papírová zem, tak jsem se propadla až sem.

Fotogalerie