reklama

Rýn, Mosela a Benelux 2.díl

Butte du Lion
Butte du Lion
Foto: Autor

13.8.2010 pátek
Krásně jsme se vyspali do nového dne, i když byla trochu kosa. Vypadá to, že bude hezky a navíc by jsme měli mít podporu větru. Jenže jak už to tak bývá, tak do zad se moc nepředře.
Vracíme se zpět stejnou cestou na Bruggy a Gent. Ten máme v úmyslu detailněji prohlédnout, přeci jen jsme ho dost odflákli.
Už od Brugg je jasné, že denní příval vody bude i dnes. A vypadá, že bude velice kvalitní. Z obou stran vidíme bouřky s provazy deště. Je jenom otázka času, kdy budeme zalití i my.
A už je to tady, zajíždíme pod most a alespoň poobědváme. Jenže to bychom museli obědvat každou půlhodinu. Tak se přískokem, jinak se to nedá nazvat, blížíme do Gentu. Tam nás chytla opravdu průtrž. Tak ze slibované klidné prohlídky zase nic moc není. Jsme rádi, že natrefíme cyklostezku podle Šeldy. Najednou je krásně a sluníčko peče, ale je to pichlavé. Vypadá to, že bude zase pršet. Ale co, hlavně když je teplo. Podle řeky dojedeme až do města Wetteren. Tam doplňujeme v Lidlu zásoby a míříme na Lede.
Ovšem, ještě než opustíme Wetteren, tak nás doslova vtáhne turecký bufet s kebabem. Máme vyřešenou večeři. Stojí 4,- Éčka ale je toho pořádná porce naprosto odpovídající ceně.
Pomalu se blíží večer a my zalézáme do poměrně hustého lesíka. Večer Vašek lepí další dŕu na zadním kole a nadává, protože má plášť plný drobných střípků.
Dnes je snad nejteplejší večer, svítí slunce a mokrý stan krásně osychá.
Ujeli jsme 105 km

14.8.2010 sobota.
Vstáváme za střelby. Není to vtip, někde mezi poli se ozývají rány. Jen se modlíme, aby to bylo dost daleko. Raději rychle balíme, posnídáme cestou. Projíždíme Aalstem a na jeho kraji má Vašek opět prázdné zadní kolo. U jedné benzinky mění lepíme. V plášti je další střep. To už začíná být k vzteku. Na to, že je nový nám připadá měkký jako bláto.
Po včerejším teplém večeru ani památka, je kosa a fouká studený vítr. Po vedlejších silnicích objíždíme Brusel. Naším cílem je Waterloo a Butte du Lion.
Bitva u Waterloo v r.1815 znamenala definitivní Napoleonův konec. Monumentální památník je za vstupní branou a samozřejmě za Eura. Spokojujeme se s prohlídkou přes plot.
Odjíždíme směrem na Genape a poté na Villers la Ville. Tam jsou ruiny jednoho z největších klášterů zaniklých za napoleonských válek
Roviny jsme nechali za sebou, hezká krajina , pěkné silnice nic nechybí ke spokojenosti.
Dokonce snad ani nezmokneme. Večer nalézáme místo v lese, pár metrů od dálnice. Její hluk nám nevadí, po chvíli ho nevnímáme a v noci je to tak monotónní, že to spíše uspává.
Ujeli jsme 109 km.
15.8.2010 neděle

První město na dnešní trase je Namur. Sídlí zde Valonský parlament a Valonská vláda. Sídlo parlamentu se nachází v Grognonu, historickém jádru města na soutoku Mázy a Sambry, a vláda sídlí v budově Élysette na protějším břehu řeky Mázy.
Ještě před příjezdem do města zase začíná pršet. V pláštěnkách se jede nanic, tak doufáme, že to zase bude jenom na chvíli. Jenže to je jen zbožné přání. Prší více či méně cel dopoledne.
Jedem určitě hezkou krajinou, ale vidíme tak na 100 metrů. Za městem Ciney obědváme. V euforii sundáváme pláštěnky, ale jen na chvíli. Potom se spustilo opravdu boží dopuštění. Jet se v tom opravdu nedá, tak Rochefortu stojíme v čekárně a mrzneme. Nejen, že lije, ale teploměry u silnic ukazují mezi 13 - 15˚ C.
Po hodině trochu povoluje, tak jedeme dál. Na náměstí je šipka ke kempu. Aniž bychom to nějak řešili, odbočujeme a za chvilku už stojíme na recepci. Kape z nás jak z celého vodnického oddílu.
Pan domácí nám ukazuje kam si postavit stan. Až prý budeme mít hotovo, tak si můžeme sednout do společenské místnosti. Toho rádi využijeme. Když nás vidí, tak pouští topení a buďte si tady jak dlouho chcete. Prostě paráda, dokonce usušíme skoro všechny věci.
Venku pořád lije. Když jdeme spát, máme ve stanu potopu, přeci jen už něco pamatuje. Trochu to vytíráme papírovými ručníky z toalet. Víc pro to už nemůžeme udělat, tak teda dobrou.
Ujeli jsme 67 km


16.8.2010 pondělí
Ráno, podle šumění z venku, nikam nemusíme chvátat. Tak posnídáme ve spacáku a zatím vymýšlíme plán jak strategicky sbalit a alespoň nějaké věci zachovat suché.
Pak vše nataháme pod střechu k recepci. Tam je alespoň trochu šance na přebrání věcí a relativně pohodlné sbalení. Jsme tam za atrakci.
Jedeme po deváté, déšť už není tak protivný, protože jenom normálně prší. Cesta ale ubíhá pomalu, přece jen to takhle stojí za starou bačkoru.
Přes Saint Hubert jedeme na Laneuville. Na naší mapě nejsou ani zdaleka všechny vesničky, tam nám na křižovatkách často nezbývá, než jet podle citu. A také se ptát, ale po zkušenostech z dřívějška s určitou opatrností. Dnes se nám to hodně vyplatilo, dvakrát nás poslali v podstatě do háje. Tam jsme potom jeli podle svého, ale ten vnitřní boj než se naše rozhodnutí potvrdilo.
Potom jsme najeli na hlavnější silnici a už to bylo jasné. Na hranici s Luxemburskem je to asi tak 15 km. V Martelange zastavujeme u nějakého tarasu a doplňujeme vodu. Jsme před policejní stanicí. Jeden policajt zrovna myje auto. Vidí nás a nabízí nám vodu. S díky přijímáme. Když dojedeme na hranice, tak vidíme všechny benzínky co si jen dovedeme představit na jedné ulici. A cena benzínu 1,14 E. Neuvěřitelné.
U cedule děláme nezbytné foto a vyrážíme. Po pěkné silnici zdoláme první táhlé stoupání v Luxembursku. Projedeme obcí Rambrouch a zajíždíme do šikovného lesa na nocleh. Stačíme tak akorát postavit stan a polévku už dovařujeme při dalším větším přídělu vláhy.
Prší opět celou noc.
Ujeli jsme 89 km

17.8.2010 úterý

Ráno využíváme chvíle bez deště a balíme. Bez pláštěnek ujedeme alespoň 10 km. To je super. Krajina je tu kopcovitá. Nejsou to žádné krpály, ale buď jedeš nahoru nebo dolu. Nic mezi tím. Na kraji hlavního města Lucemburk dofukujeme vozík a Vašek nevěřícně zírá na plášť zadního kola. Už z něho pomalu létají cucky. Je nad slunce jasnější, že ten do Koblenze nemá šanci dojet. Tak při prohlídce města navíc hledáme prodejnu kol. Do této doby jsme je viděli na každém rohu, teď se snad někam schovaly.
Prohlížíme si město, ale moc nás to nebaví, je zima a navíc fouká studený vítr. Fotíme katedrálu s kryptou českého krále Jana Lucemburského. Potom raději vyrážíme, chceme se alespoň trochu zahřát šlapáním.
V Sandweileru se na nás usmálo štěstí a my kupujeme nový plášť. Vašek ho chce přehodit až večer v kempu. Máme v plánu dojet do Trieru.
Sjíždíme k Mosele a těch 20 km jde opravdu jako po másle. V Remichu přejíždíme most a nabíráme směr Trier. Doteď jsme ujeli 1066 km. Jen nás děsí představa, že pršet přestane až v Koblenzi. Ani ne kvůli nám, jako fotkám. Takovou cestu a pak mít fotky deštivé? Hrozná představa.
Po jedné zastávce na focení Vaškův plášť nadobro odchází. Tak žádná výměna někde v suchu ale hezky u řeky. Naštěstí moc neprší. Tak na novém plášti bylo najeto přesně 1460 km. To jsme samozřejmě spočítali až doma, opravdu to není mnoho. No ale je po nervech, cesta zase příjemně ubíhá. Netrvá dlouho a jedeme přes Saar. To je největší přítok Mosely a po nějaké době dojíždíme do města Trevír. Tam nacházíme kemp a jsme rádi, že dneska bude horká sprcha.
Ujeli jsme 107 km.

18.8.2010 středa

Celou noc to vypadalo, že bude ráno hezky. No, zase jen takový chyták, odjíždíme za mokra. Prohlížíme Trevír, fotíme památky. Už takhle brzo po ránu je město plné turistů. K řece se vracíme před dvanáctou. Po vymotání z města jedeme vlastně jednou velikou vinicí. Řeka se kroutí jako dlouhý had a stráně plné hroznů jsou prostě úchvatné. Dokonce se i místy klube sluníčko. Že by ten závěr přeci jen nebyl tak hrozný? Raději to nezakřiknout, ale vrací se i slušnější teplota. Po čtyřech dnech jedeme dokonce jen v dresu. V Neumagenu kupujeme na večer kuře, je to spíš holoubě než kuře, ale večer přijde vhod. V Kinheimu kupujeme u vinaře lahev moselského k tomu kuřeti. To bude dokonalé. U jedné z vinic fotíme jakousi zubatku a traktůrek na ni jezdící. V těch stráních je to asi nezbytná věc. Pomalu se blíží večer, steleme si kousek od stezky na nějaké travnaté cestě. Ta je však tak tvrdá a kamenitá, že usadit stan a zapíchnout kolíky je téměř nemožné. Tak prostě stan zatížíme jenom svými maličkostmi.
Ujeli jsme 102 km.

19.9.2010 čtvrtek

Ráno je modrá obloha bez jediného mráčku. Pokračujeme vinicemi a před námi je železniční tunel. Cedule informuje že je 460 m. dlouhý. My podle mapy musíme najet nejméně 10 km než se dostaneme k jeho ústí. Ale ten oblouk stojí za to. Jeden hezčí pohled než druhý. Objíždíme Marienburg, z výšky fotíme Zell am Mosel. Kolem poledne jsme u hradu Cochem. Hrad je zmiňovaný od r.1130 V r. 1151 byl obsazený králem Konrád III. V roce 1689 byl zničený. Dlouhou dobu zůstal hrad jako zřícenina. R. 1868 byl berlínským kupcem Louis Fréderic Jacques Ravené za 300 zlatých marek koupen a v novogotickém stylu zase vybudován . Od 1978 je v držení to města Cochem . vypadá to tam trochu jako u nás na Karlštejně.
Na další cestě střídáme oba břehy. Prostě jen tak, pořád je na co se dívat. Je krásný den a my si užíváme pohodové jízdy. Do Koblenze dojedeme kolem páté, jedeme do kempu a opět řešíme problém. Tam mají totiž zajímavý systém ubytování. Msto přiděluje chlapík na kole a není možné diskutovat. Přiděluje nám místo vedle válce na trávu, ale na hlíně. Celý kemp je travnatý, jen snad těch pár metrů je hlína. Co hlína, naprosté oraniště. „Jo, můj milej zlatej německej, s tím se jdi teda vycpat!" Vůbec se mu to nelíbí ale prostě s námi nehne. Kemp je poloprázdný a tak nám nakonec milostivě dovolí být jinde. Má tady zkrátka svoje malé království a náležitě si tu moc užívá. My si nechceme kazit závěr dovolené, tak se zbytečně nerozčilujeme.
Po jídle si jdeme pro auto, platíme fotbalistům za úschovu a jedeme nakoupit nějaké drobnosti domů.Pak jen uložíme kola do auta a ráno můžeme vyrazit k domovu.Dnes jsme ujeli 107 km

20.8.2010 pátek

Dopoledne zabalíme, sedáme do auta a jedeme. Celá cesta domů proběhla bez problémů za krásného počasí. A doma nás čekalo překvapení. Pavlína dostala od Klárky k narozeninám dort ve tvaru zemí Beneluxu i s větrnými mlýny.


Bilance: Na kole 1320 km, 5 x píchnuté kolo(2x vozík), 1 nový plášť.

 

Fotogalerie

02.09.2010 vložil/a: vvaclav
karma článku: 3.92
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Černá Hora 2014

Cestování
Černá Hora 28.6 - 5.7.2014Tak jsme zpět v Černé Hoře. Máme namířeno k moři. První co nás zaujalo za hranicí, byla ovčí pumpa. Byla krásně…
27.07.2014
vvaclav
(3.28)

Albánie 2014

Cestování
Letošní dovolenou máme naplánovanou jen zhruba. Víme, že hlavní bod je plavba po přehradním jezeře Koman a potom se nějakým způsobem chceme…
27.07.2014
vvaclav
(3.27)

Rýn, Mosela a Benelux 1.díl

Cestování
6.8.2010 pátekNakládáme kola za vydatného deště. Tentokrát je dáváme do auta, takže je nutné je trochu rozebrat. Když je v autě jedno kolo…
02.09.2010
vvaclav
(4.22)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Kudrna)

Olympijský běh na lyžích

Rakousko, Německo
11.03.2020 - 5 dní
zimní
Autobusem
6 800 Kč
PR

Ufňukaný Mužík na „Střeše světa“

 (Petr Blahut)
Rozhovor s cestovatelem se svérázným pseudonymem Mužík nejen na téma jeho poslední expedice v oblasti střední Asie.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

285 cyklistů (14 přihlášených)

Expedice Česká Kanada 118

Sakra, proč vlastně jedeme po ose, když nás předjíždí vlak? Napadlo mě, před Ždírcem, když se okolo nás po…
Stanley58 | 08.10.2019

Být králem na cestě ... 6. NDR

Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy…
Jindra8526 | 04.10.2019

Známé i neznámé vrcholy Klatovska 4 - Koráb, Doubrava

Panuje horké letní odpoledne, potí se mi záda v autě, potí se silnice pod autem a určitě se pěkně opotil i…
JohnyB | 18.09.2019