reklama

Jižní hranice 2016

Foto: Autor

Pátek 15.7.
Ráno dobaluji zbytek věcí a odjíždím na nádraží. Jsem trochu nevyspalý, protože jsem se ve dvě hodiny probudil a rozhodl se namontovat přední nosič, aby všechny věci nebyly jen vzadu. Dobře jsem udělal, docela se zlepšily jízdní vlastnosti, hlavně do kopce už se kolo nemá tendenci zvedat na zadní.
Vlak jede na čas a po dvou hodinách čekání v Praze na hlavním nádraží pokračuji do Chebu. V Plzní přistupuje do kupé další cyklista. Dáváme se do řeči. Je z Brna, jel autem do Železné Rudy a teď vlakem pokračuje do Aše. Odtud pojede na kole k autu. Má jen baťůžek a spaní domluvené předem pod střechou. Cíl máme společný, třeba mě někde cestou dojede.
O půl čtvrté vystupuji z vlaku a pomalu vyjíždím. Rychle si zvykám na naložené kolo a dávám si první kopce. Po vedlejších silničkách a příhraniční signálce dojíždím pod Dyleň. Nahoru ale nejedu, mám jiný cíl. A to Střed Evropy (prý jeden z několika), který leží těsně za hranicí v Německu.
Odbočuji tedy na zelenou turistickou značku, pak pokračuji neznačenou cestou až na červenou. Ouha, po té se jet nedá. Hluboké koleje od traktoru, zbytky větví.... tak tlačím (z kopce). Už jsem ve Středu Evropy - foto a tlačím dál. Nahoru, směr na Dyleň. Potkávám lesní cestu a odbočuji na ní. Něco mi říká, že to bude ono. A taky že ano. Za chvíli už sjíždím opět na asfaltu.
Po cestě ještě nabírám vodu a kousek po osmé jsem na místě plánovaného prvního noclehu. Je tu pěkný přístřešek. Stan nestavím, vyspím se na lavici pěkně pod střechou.

Najeto 51km, převýšení 1200m.

Sobota 16.7.
Vyspal jsem se parádně, takže rychle zabalit a zase na cestu.
Směr Halže, Branka a okolo Havranu. K Havranu se ale nedostanu. Cestou někde špatně odbočuji a vyjíždím u rozcestí Zlatý potok. Všímám si vývěsky, která láká na občerstvení u sjezdovky. V létě otevřeno jen v sobotu od 10 hodin. Divám se na hodinky, je 10:02. Tak to jedu zkusit. Zrovna přijíždí pán s paní. Omlouvají se, že mají zpoždění. Nevadí, pár minut počkám a už mám pivo. Docela bodlo. Za chvíli paní nabízí domácí štrůdl, ještě teplý. Moc přemlouvání ji to nedalo. Kalorie budou potřeba. :-) Sedělo by se hezky, ale musím dál...
Za chvíli dojíždím do Rozvadova. Dost kontrast s pustými lesy, kterými jsem dosud projížděl. Ale civilizaci je třeba využít - dávám oběd U soptíka.
Za Rozvadovem jedu nějakou dobu pohodově skoro po rovině,aspoň můžu spokojeně trávit. :-)
Přes Železnou pokračuji na Pleš. Hospůdka je bohužel úplně obležená nejen cyklisty, ale hlavně motorkáři. Jedu dál, dost motorek bohužel potkávám i na lesní cestě, kde je zákaz vjezdu. :-(
Rybník - dnes je tu nějaký moped-cup nebo co vlastně. Plno smradu, rámusu a lidí. Honem pryč, zpátky do kopců. Ani to nebolelo a jsem u zbytků kostela na bývalé Lučině. Tady jsem plánoval další spaní. Ale je teprve 5hodin odpoledne. Nějaký německý důchodce tu zrovna seká trávu.
No nic, posvačím a pofrčím dál. Aspoň si najedu něco ze zítřejšího plánu.
V Nemanicích bych mohl dát hospodu a doplnit vodu. Ale ouha, polorozbořené domy, z bytovky vyhrává cikánská muzika. Vidím kostel a jak praví logika, kde je kostel bude zřejmě i hospoda. Ale to tu bohužel neplatí. Takže jedu dál.do Lískové. Tady restaurace je. Ale když si mě nikdo ani po 20 minutách nevšímá, odjíždím. Zřejmě nemám ten správný německý „gezicht".
Na benzince kupuji pivo v plechovce a protože nemají pitnou vodu, tak i minerálku.
Začíná stoupání na Čerchov. Jedu - tlačím - jedu - tlačím - jedu.... ale víc jedu, jak tlačím a za chvíli jsem nahoře. Je přesně osm večer. Chtělo by to najít nějaké spaní. A po pár km sjezdu taky jedno pěkné nacházím. Spím opět v přístřešku, snad 4x4m velkém.

Ujeto 112km, převýšení 2400m

Neděle 17,7,
Přes Folmavu dojíždím do České Kubice. Je sice neděle, ale potřeboval bych nakoupit. Obchod COOPu je ale zavřený. Než stačím odjet, volá na mě pán ze zastávky autobusu: „Jestli hledáte otevřený obchod, tak za náměstím doleva a po 300m napravu".
Tak to je super, děkuji a za chvíli už mám nakoupeno. Frčím po novém asfaltu hlavní cestou přes Maxov. Je tu pěkné cykloodpočívadlo o velikosti stodoly. Dávám si pauzu. Začíná se mračit, ale naštěstí neprší. Všeruby - hranice mezi Českým lesem a Šumavou. Tak zase do kopce. Jj, u Zadních chalup to začíná. Ale dá se to vyjet, za chvíli už jsem se dostal přes 1000m.n.m.
Začíná pršet. Dojíždím na Stateček. Cesta dál je zavřená kvůli těžbě dřeva. Paráda, takže na 1km sjíždím o 150m níž a pak se zase škrábat zpátky.
Rozpršelo se, takže dole pod Starečkem sedám na lavičku pod stříšku. Za chvili přijíždí další cyklista. No samozřejmě se známe, je to známý z vlaku.:-) Chvíli povídáme, přestátá pršet, tak jedeme dál. Navzájem se fotíme u Černého jezera a jedeme do Želerné rudy. On na vlak, já do kempu.
Na recepci mi nabízí chatku, za 2 stovky na noc. Nerozmýšlím se a beru. Lepší než stan. Mrholení se mění na déšť, ten na liják a následně bouřku. Pršelo celou noc.

Ujeto 76km, převýšení 1950m

Pondělí 18.7.
Dnes je v plánu výjezd na Velký Javor, nejvyšší kopec Šumavy. Domlouvám si úschovu věcí na recepci v kempu a jedu na lehko. Z kempu je to samozřejmě z kopce a tak ztrácím drahocené výškové metry. Škoda. Projíždím kolem česko-německého nádraží a hledám další cestu. Samozřejmě vede zase z kopce. Po pár kilometrech konečně začalo stoupání. Příjemnou šotolinkou vyjíždím k Velkému Javorskému jezeru (Grosser Arbersee). Najíždím na silnice a stoupám až k parkovišti u stanice lanovky. Tady pohoda končí a začíná boj. Strmou šotolinkou se škrábu pořád nahoru, navíc je cesta čerstvě „uhrabaná", takže se kolo boří. O to je to těžší. Po třech km potkávám na cestě barg, který ji upravuje. Dál už musím tlačit, jednak už je sklon brutální a pak taky cesta nesjízdná. Ale za chvíli jsem u horní stanice lanovky a vrchol je na dosah. Tady potkávám další stavební stroje, mezi nimi se proplétají davy lidí, co vyjeli lanovkou. Rychle pár fotek a dolů. Místy i dolů kolo vedu, cesta není sjízdná.
Krátce po poledni jsem v kempu. Vyzvedávám věci a dávám si oběd. Kdo ví, kdy bude další možnost.

Z kempu zase sjíždím dolů. Na jedné křižovatce najednou z vedlejší vyjíždí dodávka. Ale naštěstí oba jedeme docela pomalu a stihli jsme to ubrzdit. Řidič se kývnutím ruky omlouvá. Snad mám už vybráno...
A zase do kopce... Jsem na horách, tak co se dá jiného čekat. :-) Vyškrábu se do nějakých 1200m a pak sjíždím na Hůrku. Další zastávka je jezero Laka - nejmenší a nejvýše položené šumavské jezero. Následuje klesání přes Horní a Dolní Ždánidla do Prášil.
Kousek se vezu po rovině a zase kopec, tentokrát na Poledník. Už mi to vůbec nejede, mám toho plné zuby. Navíc začínají při jízdě do kopce bolet záda. Nejspíš a toho tlačení a nošení kola na Velký Javor. Cestou ještě zajíždím k Prášilskému jezeru, když už jedu okolo, byla by škoda nepodívat na na něj. Cesta nahoru na Poledník je nekonečná. Nejlehčí převod a šlapat a šlapat. Kolo se v šotolině boří. Je to boj.Síly docházejí. Kus před Předělem slézám a tlačím. Naštěstí už to není daleko a jsem na rozcestí. Dál už to tak prudké není a za chvíli jsem na Poledníku. Už je pozdě, občerstvení zavřené, nezbývá, než jet dál.
Ale dál už je to většinou z kopce. Nejdřív šotolina a pak asfalt. Frčím dolů a najednou na strání nad sebou slyším praskot. Laň, a řítí se dolů, přímo na mě. Prudce brzdím, laň přebíhá cestu pět metrů přede mnou a mizí v rokli na druhé straně. To bylo o fous! Dnes už podruhé!
Cesta dolů na Modravu je za odměnu. Krásný asfalt, mírné klesání, sluníčko a meandrující řeka. Paráda, ale dnes zasloužená. Na Modravě se rozhoduji zajet vyspat se do kempu, do Antýglu je to kousek a navíc z kopce. Kemp sice velký, ale po desáté večer klid. Kdybych se v noci nebudil kvůli bolavým zádům, vyspal bych se pěkně.

Ujeto 89km, převášení 2820m

Úterý 18.7.
Ráno balím a pomalu se vracím na Modravu. Cestou podél potoka dojíždím na Březník. Je tu moc hezky. Zatím se i hezky jede, ale dál to bude horší. Ve stoupání k pramenu Vltavy se zase ozívají záda. Po rovině dobré, alejak přijdou kopce, tak bolí. Navíc je tu nějak moc lidí, do kopce většinou všichni tlačí, roztažení po celé cestě. Jede se špatně. Naštěstí na Bučinu je to jen kousek.
Projíždím Knížecí Pláně a okolo Žďárského jezírka jsem za chvíli ve Strážném. Je hnusné horko, jsem utahaný jako pes a všechno mě bolí. :-( „To nemá cenu. Seru na to. Dál nejedu."
Po chvíli ale zkouším pokračovat, ještě aspoň kousek. Pomalu se prokousávám do Nového Údolí. Ale těch 15km ze Strážného jedu přes 3 hodiny!
Fakt to nejde. V občerstení ve vagonu Pošumavské jižní dráhy se dávám pomalu do pořádku. Jejich slogan na mě dnes platí. „Špinaví a zubožení pocestní jsou vítáni".
Za chvíli přijíždí vlak, který se vrací do Českých Budějovic. Že bych se svezl domů? Ale ne, tak špatně na tom ještě nejsem. Domů dojedu na kole, jenže už po rovině vnitrozemím. Na kopce už nemám.
Po doplnění energie jedu tedy dál, do Nové Pece k Lipnu. A okolo Lipna, podél severního břehu. Začínám hledat místo na spaní, dnes to bude zřejmě zase nějaký kemp. Ale chce to nějaký malý, klidný. Tak to nevím. Naproti nádraží v Černé v Pošumavý si všímám vjezdu do dvora v nápisem Apartmány - kemp. Ale moc se mi to nezdá, je to na můj vkus dost luxusní. Jedu dál přes most, tam mají být další dva kempy. Kempy? Všude kolotoče, houpačky, muzika, rámus, mraky lidí. Tady bych se asi nevyspal. Vracím se zpátky. Vjedu do dvora, opřu kolo, dám si pivo a uvidím. Servírky se ptám na možnost přespání ve stanu. Ano, jde to, jen neví cenu, musí se zeptat šéfa. Jak usrkávám pivo, najednou na parkovišti přistátá vrtulník. Přiletěl nějaký nový host. Někdo zkrátka jezdí na kole, někdo létá vrtulníkem. :-))
Za chvilku s šéfem domlouvám přespání, není problém, místa je dost, cena rozumná. A hlavně klid a pohoda. Dávám večeří, sprchu a za chvilku už spím. Asi 20m od břehu přehrady.

Ujeto 94km, převýšení 1200m

Středa 19.7.
Dnes má být horký den, snažím se vyjet brzo, ale dřív než o půl 9, to stejně nejde. V plánu je dojet co nejdál. Kam? To se uvidí. Plánuji jet po vedlejších cestách. Z Frymburku přes Malšín do Rožmbezku. To jsem si zase dal! Cesta do Malšína je pořád nahoru-dolú, dřu jako mezek. Ani z kopce se moc jet nedá, cesta je místy hodně rozbitá. Takhle to dál nejde!
Takže na hlavní do Dolního Dvořiště. Dál už cestu trochu znám, jel jsem tu před několika lety.
Rychnov na Malší - Malonty - Benešov nad Černou - Horní Stropnice - Nové Hrady. To už je rovina a i provoz docela ujde. Z hlavní silnice odbočuji na Hrdlořezy a za chvíli jsem v Suchdole. Dokupuji jídlo a v cukrárrně doplňuji energii. Rozhoduji se zkrátit cestu přes Rakousko. Takže za Chlumem u Třeboně vjíždím za hranice.Vítá mě šotolina, ale jede se vcelku dobře. Hlavně že je v lese stín.Už mám dnes ujeto přes 100km. Doufám jen, že jedu dobře.Značení tu skoro žádné není. Za Haugschlagem přejíždím hranici. A o 100m dál stojí policejní auto. Zastavuji a jdu se pro jistotu zeptat, jestli jedu dobře.
„Do Bystřice? Jeďte rovně do Smrčné a pak doprava na Bysřici." - radí první
„Ne, do prava na panelku, to máte blíž." - kontruju druhý
Chvili se dohadovali a pak uznali, že po asfaltu přes Smrčnou to bude asi lepší. :-)
Dál už mi cesta začíná nějak splívat. Nová Bystřice - Klášter - Staré Město pod Lanštejnem - Slavinice - Písečné - Vratěnín. Už jsem na Moravě. Je osm večer a přemýšlím co dál. Je možnost přespat u rodičů, jestli tam tedy dojedu. Je to ještě 40km. Volám jim a domlouvám se, že dojedu trochu později. Šlapu dál. Před Vranovem rozsvěcím světla. Vranovské serpentýny mi dají zabrat. Ale už je to jen kousek. Ve 22:30 po 211km a 11 a půl hodinách čistého času slézám z kola.To jsem si zase dal.

Ujeto 211km, převýšení 2780m

Čtvrtek 20.7.
Dopoledne mě má přijet naproti do Znojma vlakem kamarádka a s ní pak pojedu domů. Takže pohoda. Pohoda to ale moc nebyla. Horko, fouká, nohy nejedou, záda zase protestují. V Březí nás chytil déšť, naštěstí právě když jsme zastavovali u hospody. :-) Ale do Břeclavi jsem se nějak dostali.

Ujeto 109km, převýšení 590m

Pátek 21.7.
Už nemusím nikam šlapat. Jsem úplně mrtvý. Dojít pro čerstvé pečivo do obchodu k vietnamci, kam to mám 30m, je hrdinský čin.

Fotogalerie

14.08.2016 vložil/a: malej-jarda
karma článku: 5.32
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Polsko – cesta majáků aneb na Hel za tuleni

Cestování
„Tati, kdy mě konečně vezmeš k moři?“ ptá se můj syn, a tím tohle všechno vlastně začalo. Kam k moři? Předloni jsem byl na kole na Jadranu …
13.08.2017
malej-jarda
(5.34)

Veselé velikonoce!

Cestování
Velikonoce mají tu velikou výhodu, že kromě víkendu, je volno i v pondělí. A je škoda nevyužít tak dlouhého volna, kterého se, bohužel,…
21.04.2014
malej-jarda
(3.62)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Mamut tour)

Lipensko – pěší turistika

Česko
09.08.2022 - 7 dní
pěší turistika
Autobusem
10 300 Kč
PR

Jak vybrat ideální zimní bundu pro chladné dny na sport i do města?

 (everydaytextures / Shutterstock.com)
S příchodem podzimu a zimy je třeba vybavit svůj šatník kvalitní bundou, která vás zahřeje. Může přitom být složité vybrat si ty správné parametry, díky kterým se i v zimě budete cítit pohodlně. Nabízí se několik základních tipů, na co se při výběru nové bundy zaměřit.

Tenisky jako obuv na kolo?

 (In Green / Shutterstock.com)
Již sto padesát let jsou tenisky jedním z nejoblíbenějších typů obuvi určené pro sport a trávení volného času. Právě toto určení je pro tenisky typické i nyní, ačkoliv se začínají prosazovat i jako obuv pro formální příležitosti a s trochou nadsázky lze říci, že poslední příležitostí, pro kterou se tenisky opravdu nehodí, je návštěva Národního divadla nebo opery. Jak je to ale s teniskami pro jízdu na kole? Je něco takového přijatelné nebo nikoliv?

Elektrické koloběžky ovládají svět: Jak se na jejich provoz dívá legislativa?

 (zdroj: Unsplash)
Elektrické koloběžky se za posledních pár let staly jedním z nejoblíbenějších dopravních prostředků napříč světem. Setkat se s nimi můžeme nejen ve městě, ale i na výletech v přírodě. Jak už tomu ale bývá, s rostoucí oblibou přišly na řadu i jejich regulace. Jak se k používání elektronických koloběžek staví česká legislativa?
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

201 cyklistů (24 přihlášených)

Československo s dětmi - kapitola 9.

Vzpomínky na Stříbro Nedávno jsme koukali na soutěž Kde domov můj. Padla v ní otázka ze západních Čech, už…
Peggy | 18.01.2022

Československo s dětmi - kapitola 8.

Vlastivěda pro naše dva puberťáky Šumavský samotář Znáte knihu rozhovorů se šumavskými samotáři Raději…
Peggy | 10.01.2022

Československo s dětmi - kapitola 7.

Československo s dětmi - rok 2020 2. část Vlastivěda pro naše dva puberťákyKapitola 3 Nocleh pod Velharticemi…
Peggy | 03.01.2022