reklama

Miladatlon 2019 - skoro na bedně

Foto: Autor

Oproti loňsku jsem letos moc závodů nestihl, triatlonů bylo jen pár a zatím žádný kvadriatlon. Zkoušet závodit na inlinech se mi po nedávném přistání na asfaltu moc nechtělo a tak zbývala možnost vyrazit do Ústí nad Labem na závod Miladatlon. Trasa 500 m plavání, 2 km pádlování, 20 km kolo a 5 km běh se mi líbila už loni, plavidlo šlo zdarma vypůjčit na místě a pořadatelé byli neskutečně vstřícní a milí.

Jediným negativem je povinná koupací čepice na plavání, tuhle gumovou věc prostě nesnáším a závodům, kde to v pravidlech objevím, se rovnou vyhýbám. Na závodech v mém okolí se prakticky řeší akorát přilba při cyklistice, ale na Miladatlonu mají pravidla dlouhá a podrobná, přičemž na koupací čepici bohužel trvají. Asi bych chápal, kdyby byly barevně rozlišeny jednotlivé kategorie pro kontrolu, že všichni plavou správnou trasou a někdo se nezamíchal do špatné vlny, ale prý je to kvůli bezpečnosti. Chjó, je to dilema, zda nezůstat doma...

Přihlášení

Jako obvykle nechávám přihlášení na poslední chvíli. Nehodlám riskovat, že mi startovné propadne, když nebudu moci jet. Rozdíl ve startovném na místě jsou navíc drobné v porovnání s jízdným do severních Čech. Týden před závodem píšu pořadateli dotaz, zda je potřeba nějak rezervovat půjčení paddleboardu, zda zbývá pro přihlášení na místě dost volných míst a jestli by se přecijen nešlo nějak vyhnout té pitomé koupací čepici. Odpověď je proti loňsku strohá, ředitel závodu toho má zřejmě moc, čepice povinné, paddleboard přes kontakt půjčovny a když dopoledne napíšu kategorii, tak mi ještě zarezervuje startovní číslo.

Miladatlon měl už loni mnoho kategorií a letos jich ještě přibylo. Dospělý závodník si může vybrat ze tří různých délek triatlonu nebo kvadriatlon, přičemž každá varianta se dělí do kategorií podle pohlaví, věku a ještě jsou zde štafety. Ve stejný den tu navíc probíhají závody pro děti, možností je spousta. Mě ale zajímá kvadriatlon, kde vítám změnu, neboť oproti loňsku už jsou zvlášť hodnoceny paddleboardy (SUP), protože konkurovat závodním kanoím a kajakům moc nejde.

Píšu tedy pořadateli, že kategorie je jasná - kvadriatlon s půjčeným paddleboardem, a jelikož mi je 37 a cítím se být mužem, vychází KSUP-M/18-39. Rezervace startovního čísla je mi v zápětí potvrzena, už se se mnou počítá, takže bych tam měl dorazit. Poslední dny opět marně bojuji s rýmičkou a přemýšlím, jak vůbec chci závodit, když mi tak dává zabrat cesta do práce, ale říkám si, že to nějak dopadne. Vzhledem k malému počtu přihlášených na kvadriatlon a spoustě kategorií tady vidím šanci dostat nějakou medaili kontumačně. Sice jsem závodní výsledky nikdy moc neřešil, ale otázky, jestli už jsem něco vyhrál, se po čase omrzí a rád bych si už odškrtnul úkol být aspoň jednou v životě na "bedně", což se mi dosud nepovedlo. Párkrát jsem se sice už i hezky umístil, ale tam pořadatelé jaksi neměli tu bednu. Nejblíž stupním vítězů jsem tak byl na triatlonu před měsícem, třetí místo v kategorii mi tam uteklo o jedinou vteřinu. Dopadne to tentokrát lépe?

Cesta

Je sobota 4:30, všude tma, řve budík a já znovu přemýšlím, jestli opravdu vstanu. Holt, každá sranda něco stojí. Totéž si opakuji o hodinu později, když na nádraží kupuji celodenní síťovou jízdenku pro sebe a kolo. Jelikož nevím kdy ani kudy pojedu zpátky, vychází mi to jako nejlevnější možnost. Místenku pro kolo jsem raději koupil den předem. Vlaky s povinnou rezervací jsou zlo.

Před půl desátou přijíždím do stanice Ústí nad Labem západ a kromě jedné uzavírky mi cestu k jezeru Milada kupodivu nic nekomplikuje. Podle instrukcí zamířím ke stolku registrace na místě, stačím pouze pozdravit a dozvídám se, že slečna už má pro mě startovní balíček připravený, takže akorát zaplatím a poděkuji. To si mě jako pamatuje z loňska a je si tak jistá, že se nezeptá ani na jméno? Nechápu, já si pořádně nepamatuji ani leckteré kolegy.

Dalším krokem je příprava horského kola na závod, sundám brašnu, odmontuji nosič, připevním brašničku s nářadím a na řidítka přivážu číslo. Pro jistotu kontroluji v propozicích, že barva a rozsah čísla odpovídá kvadriatlonu, na čísle jsou správné délky tratě a označení Ksup odpovídá tomu, že chci pádlovat na paddleboardu. Ve startovním balíčku nechybí ani bílá koupací čepice, což už mě těší méně... já vím, vždycky může být hůř... třeba kdyby byla růžová...

Příprava

Po rozložení věcí v zatím prázdném depu vyrážím půjčit paddleboard. Můžu si vybrat z asi pěti možností, připadají mi skoro stejné, ptám se na dva úzké červené ležící stranou a ty už jsou prý půjčené. Asi budou rychlejší, ale bál bych se, zda bych se na tom udržel, červená barva se mi ale stejně nelíbí a po informaci, že na nich pojedou holky, souhlasím, že je to tak fér. Nakonec se stejně i u pádla ptám kluka, co by mi doporučil, protože tomu nerozumím a nejspíš bych ani nepoznal rozdíl.

Vypůjčené plavidlo chci ještě před závodem vyzkoušet. Nastoupit se mi podařilo, postavit se po chvíli váhání taky, sice se mi nedaří příliš držet směr, ale po úspěšném objetí bójky to vidím pozitivně. Vzhledem k tomu, že jsem paddleboard měl letos půjčený asi hodinu, nemám přehnaná očekávání. Pro jistotu ještě zkouším, jak zvládnu zpátky nastoupit z hlubší vody. Problém to není ani z boku, takže se při závodě nemusím vody bát.

Do startu zbývají necelé dvě hodiny, napadá mě projet si cyklo okruh, ať vím, co mě při závodě čeká. Nějakých 10 km po rovině okolo jezera přece volným tempem není problém... aha, vzápětí zjišťuji, že to nebude tak úplně rovina. Značení trasy je perfektní, oproti loňsku není prostor pro pochybnosti, kam jet, jenže mě napadá jiný problém. Je tu hromada cest, které se různě kříží, rozvětvují a nikde dopravní značky, jak to tedy bude s předností v jízdě? V propozicích se nepíše, zda se závodí na uzavřené trati nebo jde o závod za plného provozu. Měl bych tedy počítat, že v protisměru můžu potkat auto? I kdyby to ale byla uzavřená trať, pokud se trasy různých současně závodících kategorií rozdělují a spojují, bylo by dobré vědět, na kterých místech mám vyhlížet závodící cyklisty z boku a zda pak platí přednost zprava? Ptám se na to tedy během rozpravy ředitele Jury, ale prý všechno jen komplikuji, připadá mi, že je na mě naštvaný a otázka zůstala nepochopena. Tak holt budu počítat s nejhorší variantou a přednost dávat všem. Na zkoumání, které cesty na trase jsou komunikací místní a které účelovou, už nezbývá čas. Těžko vysvětlovat, že bych se neptal na nepravděpodobné scénáře, kdyby se mi nepravděpodobné věci běžně nestávaly...

Plavání

Závod začíná v 13:00 plaváním. Přemýšlel jsem, proč pořadatelé vybrali start z hluboké vody, na místě je to jasné. Dno rychle klesá, jsou tu velké kameny, které kloužou, do vody lezeme opatrně, vbíhat do vody ze břehu bych určitě nechtěl. Vloni se startovalo po kategoriích, letos jsou jen dvě startovní vlny, nejdříve muži, pak štafety a ženy. Každý přitom poplave na bójku podle varianty svého závodu. Jelikož jsou bójky na levou ruku, volím pozici úplně vpravo. Tak mi nebudou křížit cestu ti, co plavou kratší vzdálenost, většina poplave ke stejné bójce jako já... a menšina, co zvolila long triatlon mi stejně uplave dávno před bójkou. Předpoklad vychází a bez zbytečných kolizí plavu k poslední trojúhelníkové bójce. Tím, že ostatní plavou kraul, už se nestresuju a po otočce u bójky naštěstí vidím, že ještě zdaleka poslední nejsem. Za chvíli proti nám plave druhá vlna, je to zajímavá směs modrých a bílých čepiček... a co to vidím? Takže přecijen lze závodit bez čepičky?

Při výlezu z vody podali pořadatelé závodníkům pomocnou ruku, výborný nápad, jinak by hrozilo skutálení zpátky do vody. Potěšil i koberec přes kameny, co už potěšilo méně, byl strmý kopeček k depu. Říkám si, teď to hlavně nepoplést, protože depo je tu trochu bludiště. Po plavání musím do depa vběhnout jižním vchodem, vyběhnout východním a běžet s kopce dolů k paddleboardu. Jenže je tu komplikace, v ruce mám po plavání tu prokletou koupací čepici, podle pravidel ji nesmím odložit před depem, ale když poběžím na své místo v depu, nesmím podle pravidel nikdy běžet uličkou v protisměru, takže se pak legálně dostanu jen k severnímu východu, kam zatím nechci a ani nemůžu, protože tam je senzor časomíry. Logicky tedy musím běžet přímo k východnímu východu a čepici odložit na své místo až u paddleboardu, protože to je taky depo.

Paddleboard

Seběhnu kopeček, na vodě vidím tři kajaky, ale žádný paddleboard. To vypadá lépe než jsem doufal! Tak rychle odjezd. Vezmu prkno s pádlem, položím na vodu, odmítám nabídku pořadatele na pomoc s nasedáním, odrazím se, chvíli jedu v kleku a teprve v bezpečné vzdálenosti se zkouším postavit. Vloni tahle etapa zrovna úspěšná nebyla, zvedl se vítr, objevily se vlny, nedařilo se mi vůbec držet směr a než jsem se vrátil ke břehu, měli soupeři obrovský náskok, který jsem se zbytek závodu snažil dohnat. Nechci opakovat loňský scénář, ideální by bylo náskok udržet nebo alespoň nenechat žádný paddleboard úplně ujet. S kajaky a kanoemi se letos trápit nemusím, to je jiná kategorie.

Večer před závodem jsem na youtube studoval, jak se vlastně má pádlem na prkně zabírat, prý až dozadu jako v kanoii je to špatně, ale uplatnit nastudovanou teorii se mi vůbec nedaří. Připadá mi, že jedu hrozně pomalu, ale plán se daří plnit, nikdo mě zatím nedohnal, dokonce i otočka okolo bójky se celkem daří. Když se blíží konec druhého okruhu, je zřejmé, že loňský scénář se opakovat nebude, žádná bouře nepřichází, ale mám hroznou žízeň. Evidentně jsem přepálil tempo a přestože mě zatím nikdo z kategorie nedohnal, pochybuji, že bych si pořadí mohl udržet. Tři metry od břehu sesedám, počítám s vodou po kolena, hloupá chyba, mizím pod hladinou, ale aspoň jsem se osvěžil. Chci zaparkovat prkno na své místečko v depu, předem jsem si vybral okraj svahu, protože tam ploutvičky paddleboardu zůstanou ve vzduchu, aniž bych ho musel otáčet na druhou stranu, ale stojí tam skupinka lidí, tak je asertivně rozeženu. Nemám čas hledat jiné místo ani nechci zablokovat cizí. Nikde nevidím koupací čepici, co jsem tu položil, třeba někomu udělala radost, mně opravdu chybět nebude...

Horské kolo

Vyškrábat se na kopec, jižním vchodem do depa a během oblékání se trochu napít. S kolem severním východem, dvakrát doprava, na konci uličky vlevo a u kuželů konečně nasednout. Snažím se rozjet, ale cítím se jak vybitá baterie. Takhle mi ten náskok dlouho nevydrží. Lovím z brašničky hroznový cukr, třeba to pomůže. Za chvíli předjíždím nějakého cyklistu se zeleným číslem, pak nějací cyklisté předjíždí mě. Zatímco pro mě je to první okruh, triatlonisté střední délky už jedou druhý. Oproti loňsku mi situace připadá dost nepřehledná, nejsem si jistý, kolik kvadriatlonistů je přede mnou, ani zda mám ještě nějaký náskok v KSUP kategorii. Není to jako v televizi, kde jsou všechny údaje napsané. U některých cyklistů si nestihnu prohlédnout startovní číslo, takže si už nejsem jistý ani pořadím v KSUP.

Na konci prvního okruhu je pořadatelská vychytávka, před druhým okruhem je nutné sesednout, vyškrábat se s kolem do stejného kopečku jako po plavání, proběhnout okolo depa a znovu nasednout. Jede se mi zase trochu hůř, navíc už mi dochází voda i cukr a postupně zpomaluji na turistickou rychlost. Pořadí přestává být důležité, musím hlavně dorazit do cíle, na závodění chybí síly. Připadá mi, že druhý okruh je mnohem delší a navíc jedu pořád proti větru. Že by nějaká přírodní anomálie? Cyklistů už okolo moc nevidím, když mě předjede kolo s červeným číslem, chytám se na chvíli do závětří a hned se jede lépe. Konečně konec druhého okruhu, poslední stoupání do kopce k depu, jižní vchod, přezutí, vypití zbytku vody, útěk severním východem a následně čtyřikrát doprava okolo celého depa.

Běh

Oproti loňsku mi 20 km na kole trvalo o 4 minuty déle, je ale jasné, že nejhorší bude běh. Zpočátku sice předbíhám triatlonisty, co už se smířili s chůzí, ale v prvním stoupání následuji jejich příklad. Mám sice sluníčko rád, ale už to horko přestávám zvládat. Přes léto jsem skoro vůbec neběhal a teď je to znát. No dobře mi tak, třeba si příště rozmyslím, jestli se chci takhle trápit. Každou chvíli mě někdo předbíhá, sice pořád koukám po číslech, ale kdybych uviděl stříbrné, stejně už nemůžu zrychlit. V druhém okruhu opět přecházím do chůze, chytají mě křeče do loktů, nepochybně důsledek pádlování, nakonec se ale opět rozbíhám, aby to aspoň v cíli vypadalo, že taky závodím. Navíc by bylo hloupé nechat se zase předběhnout na posledních pár metrech, nějakou energii přeci ještě mám, jak se pak dostanu domu, je jiná...

Probíhám cílem, číslo prý musíme mít vepředu, aby před prvním v kategorii stihli natáhnout pásku. Páska není, takže první nejsem, žádné překvapení. Sedám si na zem, dostávám finišerskou medaili, pořadatelka si bere čip a číslo, vstávat zatím nehodlám. Je to docela problém, ale nakonec se přecijen zvednu, musím sehnat nějakou vodu a snížit svou teplotu. Na občerstvovačce si nechávám desetkrát doplnit kelímek, až je mi to hloupé, ale slečna to bere s humorem. Následně zamířím do vody, zvolna plavu a po pár minutách už mi je mnohem lépe.

Výsledky

Výsledky pro kvadriatlon zatím vyvěšené nejsou, tak jdu balit věci a připravovat kolo na cestu domů. V depu se bavím s nějakým závodníkem, prý má na kole stejnou brašnu, dozvídám se, že si dal taky kvadriatlon, ale doběhl až po mně. Něco řešil s časomírou a prý už ví svůj čas. To mě zajímá, tak se jdu podívat k nástěnce a nějaké výsledky tam už opravdu jsou, ale nikde se tam nevidím. Zkouším hledat své jméno i v jiných kategoriích, potom pro jistotu procházím celý seznam a hledám své startovní číslo a nic.

Přicházím ke stolečku časomíry a vlídně se ptám, jestli neví, proč se ve výsledcích vůbec nemůžu najít? Po chvíli hledání v počítači, to vypadá, že jsem ještě nedoběhl, protože mi chybí cílový čas. Prý ostatní časy jsou v pořádku, jen ten cílový se nezměřil. Argumentuji, že v cíli si brali můj čip, mám finišerskou medaili, tak jsem doběhnout přece musel! Čip jsem měl na kotníku, jak chtěli a proběhl jsem středem cílové brány, co víc bych mohl udělat? Prý se to občas stává a jestli vím, jaký jsem měl čas? No vůbec netuším, hodinky jsem neměl... a toho, že vedle cílové brány stojí velké hodiny si všímám až teď. Předpokládám, že kromě čipů mají snad nějaké záložní měření, cílovou kameru nebo ruční evidenci cílového času? Prý "něco" mají a ať jim dám chvíli čas, že to vyřeší...

Jdu dobalit věci a přemýšlím, proč se vždycky musí něco pokazit? Tolik námahy a nakonec hrozí DNF? Přemýšlím o zkratce vyjadřující "časomíře se nepodařilo změřit". Moderátor začal zvolna vyhlašovat výsledky nejkratšího triatlonu, tak vyrazím vyzpovídat časomíru, co během té půlhodiny zjistili? Zatím to beru s humorem, ale po odpovědi, že ještě neměli čas to hledat, začínám být naštvaný. Prý se na to podívají...

Přemýšlím, co budu dělat, jestli můj čas nezjistí? V propozicích Miladatlonu se o podání protestu vůbec nepíše, ale je tam odkaz na pravidla ČTA. Podle těch bych asi protest podat mohl, ale musel by být písemný, na oficiálním formuláři hlavnímu rozhodčímu do 15ti minut po vyvěšení neoficiálních výsledků. Vzhledem k tomu, že výsledky začali vyvěšovat už během závodu a já nemám ani tužku, dám přednost nekonečné frontě na předplacené občerstvení. Třeba si časomíra udělá na výsledky čas dřív, než moderátor vyhlásí i kvadriatlon.

Po jídle jdu navštívit časomíru, mám chuť zeptat se, jestli "už tam budem"? A dozvídám se, že nakonec našli! Jestli je ten čas správný, ověřit nedokážu, ale dává to smysl, oproti loňsku zhoršení přes deset minut odpovídá mému zoufalému tempu v závěru závodu. Ptám se, zda je někdo s paddleboardem přede mnou a prý nikoliv! Pro jistotu kontrolujeme jméno, prý jsem opravdu první v kategorii, protože přihlášených moc nebylo. Děkuji. Rozhoduji se oželet vlak přes Kolín a počkat na vyhlášení. Jízdenka mi platí do půlnoci, tak snad se mi podaří dojet vlakem domů i přes Prahu.

Vyhlášení

Napjatě čekám, až se moderátor dostane ke kategorii "K39SUP-M kvadriatlon muži do 39 let". Ta kategorie přijde, ale moje jméno nezazní, prý v kategorii závodil jen jeden člověk?! Takže zpátky k časomíře. Teď už vlídný nejsem a chci vědět, proč moderátor vyhlásil tu kategorii beze mě? Dozvídám se, že je vše v pořádku, protože já jsem v kategorii nad 40 let! A to jako proč? Vždyť mi je jen 37. Prý za to oni nemůžou, takhle to dostali od pořadatelů a nabízí mi, ať se to vyhlásí, jak to je, zlatou medaili dostanu a výsledky pak někdy dodatečně opraví... vteřinu přemýšlím, takhle to ale přece nejde! Jak by k tomu přišel ten závodník nad čtyřicet, co je teď na druhém místě? Vždyť by kvůli jejich chybě přišel o zlatou a celé pořadí by se posunulo. Je potřeba opravit to hned!

Moderátor začal vyhlašovat kategorii nad 40, vzdávám diskusi s časomírou a jdu přímo za ním. Stále doufám, že zmatek ve výsledcích může rozmotat, stopne další vyhlašování a už vyhlášenou kategorii prostě vyhlásí znovu, tentokrát správně. Do diskuse zasahuje ředitel Jura, bere si nás kus stranou, že všechno v klidu vyřešíme... po chvíli vysvětlování dostávám zlatou medaili z rukou právě vyhlášeného vítěze a on po chvíli dostává stříbrnou. Celé mi to ale připadá divné, takové pokoutné, jako bych chtěl něco, co si vůbec nezasloužím? Takhle jsem si to nepředstavoval, ale opakování oficiálního ceremoniálu prý nebude! Nechápu proč? Na Hornettlonu 2015 převyhlašovali skoro všechny kategorie. Tady by opravné vyhlášení jedné kategorie zabralo minutu. Já vím, jsem hrozný detailista, zlatou medaili už mám, co bych chtěl víc?

Se smíšenými pocity odjíždím hledat hlavní nádraží. Jura pravil, že jsou jen lidé a chyby se stávají. To je samozřejmě pravda, akorát já si na další příležitost být na bedně budu muset počkat...

Závěr

Teď s odstupem už to tak kriticky nevidím a asi by nebylo fér shodit celou práci pořadatelů jen kvůli pár chybám časomíry. Těžko jim můžu vyčítat, že si najali firmu, která to zvrtala. Když si vzpomenu, jak před pár lety dopadaly výsledky od IronTime, možná je firma StopniTo pořád menším zlem. Vybavuju si i pořadatele triatlonu, co se rozhodl časomíru vyřešit ve vlastní režii, v důsledku čehož sice všichni měli na kotníku čip, ale systém se během závodu sesypal a zbyly jen časy, co si v cíli napsali na papír. Asi to fakt není jednoduché. Žádný problém jsem zatím neměl akorát s časomírou od Sportstoftu (navíc mají nejhezčí výsledky), ale to může být náhoda.

Nakonec to, že mi zapomněli změřit čas, se mi už před pár lety stalo na triatlonu v Nedošíně, asi si mě v cíli nikdo nevšimnul, takže potom čas určili podle toho, kdo byl přede mnou a kdo za mnou... přitom problémy časomíry nejsou nic v porovnání s několikahodinovým blouděním po lesích v okolí Boskovic následkem špatného značení běžecké trasy závodu Půlželezňák.

Takže Miladatlon byl hezký závod a jestli se po tomhle článku nestanu pro pořadatele nežádoucí, možná za rok pojedu zas. :-)

Jerry

Všechna práva vyhrazena.

Fotogalerie

01.09.2019 vložil/a: Jrr
karma článku: 3.63
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Welzlův kvadriatlon 2018 - extrémní závod pohledem programátora

Sport
Varování - následující vyprávění je dlouhé a nezkušený čtenář by se raději neměl do čtení vůbec pouštět. Pokud preferujete pohyblivé…
23.07.2018
Jrr
(5.06)

Jak jsem nedokončil Půlželezňák

Sport
Jelikož moje videa zatím úspěchy neslaví, zkusím opět napsat nějakou pohádku a uvidím, zda to dopadne lépe... Pohádka Bylo nebylo jedno…
29.05.2017
Jrr
(5.33)

Hornettlon 2016

Sport
Letos jsem na Hornettlon vlastně ani jet nechtěl. Věděl jsem, že se termín kryje se závodem Orlický tvrďák a potom, co jsem v únoru…
17.07.2016
Jrr
(5.58)
PR

Cyklistika na oblíbených ostrovech ve Středozemí

 ()
Aktivní pobyt dává nový směr dovolené. Ostrovy ve Středomoří nabízejí mnoho typů terénů v nádherné krajině. Hlavně mimo letní sezónu si to tu na kole naprosto užijete bez turistů a za doprovodu příjemného počasí. Víte, kolik toho stihnete a uvidíte za jeden celý den? Vybrali jsme pro vás destinace, které rozhodně stojí za to, abyste sem na kolo vyrazili.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

159 cyklistů (6 přihlášených)

Známé i neznámé vrcholy Klatovska 4 - Koráb, Doubrava

Panuje horké letní odpoledne, potí se mi záda v autě, potí se silnice pod autem a určitě se pěkně opotil i…
JohnyB | 18.09.2019

Znova ve Vysokých Tatrách na kole i pěšky 2019

Stejné výchozí místo jako vloni, ne že bychom neradi objevovali nové lokality, ale když se nám někde líbí,…
HMS | 02.09.2019

Miladatlon 2019 - skoro na bedně

Oproti loňsku jsem letos moc závodů nestihl, triatlonů bylo jen pár a zatím žádný kvadriatlon. Zkoušet…
Jrr | 01.09.2019