reklama

S Banánem na sever 3 - Tak teda ta Kodaň

Malá mořská víla
Malá mořská víla
Foto: Autor

Byl takhle začátek srpna 2012 a já se zrovna projížděl po jednom hlavním městě. Před chvílí mě vyklopil autobus nedaleko odsud a já dotáhl svá těžká zavazadla do nádražní úschovny. Zaplatil kartou 65 místních korun za batoh a stejně za tašku. Batoh s notesem nasadil na záda a vyrazil se rozloučit s novými kamarády. Naštěstí se nevidíme naposled.
No tak kolo máme, viděli jsme Tivoli, které asi ještě spí, tak kde je ta křehká hendikepovaná nudistka? Není nic lepšího, než vyrazit někam naslepo, to se město pak pěkně poznává. Kolo má mapu, ale je spíše pro letce než cyklistu. Zlatá úschovna, jednu jsem vyfasoval, přece nebudu bloudit... A vlastně taky ne.
Ale já na to šel stejně raději bez mapy. Chytl jsem se prvního cyklisty a hledě na jeho úzká kola jsem se držel tak intenzivně, co mi převod stačil. Když už se mi nezdál směrl, tak jsem se zaháknul za jiného cyklistu... A vlastně pak to nebyl jen jeden, byli tři, pět, deset... Ale stále daleko méně než bylo kolem zaparkovaných kol a těch aut. K tomu se tu staví jak někde v satelitu... asi nějaký tunel... Autobusy jezdí poloprázdné a ulice jsou skoro rovné. A tak jedu dál, po stezce podél chodníku, pak po jiné na chodníku. Všude jsou zaparkované desítky kol, ale ne ledajakých, často jsou to krásné christiánie, jindy veteráni, občas horské, jindy skládací a všude se pletou. Některá ke svým místům asi už dávno přirostla. Ale co, já mám svého bělouše a on mě nese vstříc moři, to jsem přece hledal! Turistické autobusy? Ale kde jsou turisté? Snad ještě spí! Zato místní se budí a vyrážejí do ulic, rodiče s dětmi ve vozíku, mladé slečny v šatech, starší dámy v kostýmcích, pánové v oblecích i dělníci v montérkách. Vypadá to, že nejkrásnější ženy jezdí na kole, blonďaté vlasy jím vlají a jedou tak rychle, že vidím tak málo, že si zbytek musím představovat a jsou opravdu krásné ;-)
Teď mě čeká jiná turistická atrakce, snad návštěvníci stále pospávají. Naštěstí je to tak! Japonský pár mi dělá společnost, vyvažujeme společně množství stánkařů chystajících svoje živobytí na nedálekém plácku. Co také čekat, je ještě stále brzo ráno. Ale povím vám, že je mi jí líto. Na jedné straně vojenská loď a ponorka, na druhé nějaký dok s velkým jeřábem. To se mi nehodí k Malé mořské víle, symbolu romantické lásky. Ať se snažím jak se snažím, hezká fotka se nedaří. No nic, třeba jich mají víc.


Ta loď, tu prostě nejde přehlédnout, je jednou větší než všechny domy v okolí. To mají námořníci na okružní plavbě dobře zařízené, jsou od největší atrakce na dohled a to ještě mohou spát ve své kajutě. Okolní "přístav" mi připomíná náš Negrelliho viadukt, pod mostem se choulí pár malých krámků a kaváren. Na jedné má straně obrovskou loď a na druhé moderní čtvrť, pěkně zasazenou do prostředí bývalých doků. A mají i vlastní mořskou panu, ale na mě je moc exotická. Koupe se ve vodě a asi neví, kde jí hlava stojí. Lepší je největší z místní trojice, to je alespoň pořádná ženská. A u nohou má stezku z drobnějších kostek, aby se mému oři lépe jelo. Chodce tu mají stejné jak v Praze, taky nevědí, že mají klopýtat po větších kamenech a né se plést.
U té nejslavnější ploutvonožkyně se už houfují zvědavci, tak radši mizím dál podél vody. Prý tu je pevnost, pěkně zachovalá, ale co, já o ni nevím a úspěšně míjím. Líbí se mi moře, on je to spíš takový záliv, ale i tak to bude asi slané. A zase ty lodě. Tentokrát to je místní přívoz, žlutá lodička jako součást veřejné dopravy. Dokonce přiveze cyklisty, ale to už moji pozornost poutá další loď, asi o kousek starší a krásná, velká a nepřístupná. Nějací nadšenci mají námořnické kurzy. Za vodou je velký písečný hrad jak z klukovských snů, ale to už opouštím moře a jedu dál, přes domov královské rodiny, docela nuda. Všude dlažba, zavřeno, syrovo, chladno.
Tak dál, přes další kanál a zase lodě a všude kola. To mě zase zaujalo něco jiného. Vodu jsem vyměnil za vzduch, na hlavou se mi vznáší věže, nikoli tak početné jako v Praze, ale jiné, zvláštní, vypadají jako sochy či rohy bájných zvířat... Další domy, všechny stejné. A tak jedu dál a u jednoho z kanálů zahnu vlevo. Na mapě mají pirátské muzeum a to se mi líbí... Mají zavřeno, ale až otevřou, tak zadarmo (každou středu). A tak jedu dál a dojídám zbytky babiččina proviantu. Motám se bývalými doky dánské armády, místní králové měli velké plány, naplnili je a dnes jsou už zase zapomenuty, největším svědkem jsou malé garáže pro malé čluny, jejichž dřevo pomalu trouchniví a mizí v zástavbě nové residenční čtvrti. Motám se dál.


Prý tu je ta slavná kolonie hipíků a bůhví koho. Ale vidím tam jen poklidně popíjející štamgasty v trochu (tady) jiném oblečení obklopené turisty. A ještě zákaz jízdy na kole i focení. To se raději vracím do EU (i když to taky není výhra). Ale čeká mě to pirátské muzeum přece! Ono vlastně není ani tolik pirátské, ale spíše námořní. Ale těch děl a maket lodí. Několik bojišť a obrovský model celého přístavu. Teď už chápu tento prostor. Měli dost místa na velké divadlo i koncertní haly na blízkém ostrově. A designová škola je vlastně starými kasárnami. Nakonec mají i piráty. Nejlepší je kolečko plné somálských peněz, prý pro moderní piráty. Muzeum se mi líbí, ale už mě zase vábí moje vozidlo stojíc nezamčené venku. A tak zase lovím mapu a mizím směrem na sever, či na východ? Ani nevím... Chci najít ten slavný královský hrad. Ale víc se mi líbí muzeum dánského odporu... A tak jedu zase podél vody, mezi kanály a cyklisty. Je jich tady hodně, ale skoro stejně je tu i aut. Možná mi to tak jen připadá... A jak jedu, tak cesta nejednou končí. Fontána? Pěkná. Pěkný park, kolegové s půjčenými koly svačí v parku. Mám chuť jim zamávat na pozdrav, přece máme stejná vozítka, ale asi mají své práce dost a já se nechávám unést obrněným vozidlem, které parkuje před muzeum, tak jsem ten jejich odpor přece našel, ani jsem nechtěl. Hrdinů mají spousty, i zbraní. Jen by to chtělo víc angličtiny, ale i tak dobré a zadarmo! Odjíždím v dobré náladě.
Teď už na mě snad čeká ten hrad. A zase se motám uličkami. Typické červené domky, rovné široké ulice i nepříjemná dlažba. Muzeum moderního umění jen přes silnici, ale na to už dnes není času, já chci vidět to jejich zlato.

A tak parkuji běláska před zdí u hradu (dovnitř mě nepustí), platím snad 75 korun (místních, násob cca 3,5x), paní mi dokonce půjčuje desetikorunu, abych si mohl schovat batoh do skříňky. Alespoň si na peníze šáhnu, víc jich tady mít v ruce nebudu. Hrad je špičatý, spíš jako věž. Obklopuje ho nevelký krásný park ve kterém se rekreují místní i turisté. Taky aby ne, svítí sluníčko a znatelně se oteplilo. Vevnitř, ve sklepě mají hromadu zlata a stříbra, náušnice, koruny a náhrdelníky. Ale vlastně ani netuším co. Neradi to povídají a máte si pořídit průvodce nebo si to stáhnout do mobilu. Čísla jako 2245 mi bohužel nic neříká a tak koukám na kov a mizím raději do parku. Ale to přece nemůže být všechno. Co je vlastně nahoře. Místní hradní stráž mi prozrazuje, že tam mají zbytek expozic a tak stoupám tentokrát do schodů. Takhle bych si pěknou expozici nepředstavoval. Hrad vypadá jako sklad všeho možného. Velká královská sbírka má asi malý hrad. Asi to místní tak mají rádi a američtí turisté jakbysmet. Já se tu necítím dobře, ale projdu všechna patra, když už tady jsem.Ale čas je neúprosný, můj den tady má skončit. Vrátím půjčenou minci a kráčím k bráně a parkovišti za zdí. Kol tu notně ubylo. Ale kde je můj miláček? Vpravo není, vlevo nic. A ta zeď je tak dlouhá. Příště budu parkovat raději v parku, vždyť proto se mu tak říká. A tak kráčím Kodaní opěšalý, najednou spěchajíc. To ještě nevím, co mě čeká v centru. Výstavba hodně omezila chodce, krásná jsou dvoupatrová stání pro cyklisty, ale když tam nemají kudy dojet? Na chodníku se vedle sebe valí čtyři proudy lidí a cyklistů. Tam i zpět. Těžko se dá prorvat. Raději mizím proudu a davům, tohle nemám zapotřebí. U veliké radnice hraje muž známé skladby. Při bližším pohledu hraje na lahve. Obyčejné od vína i vodky. Přidám vám video, ať se můžete kochat.

Brzo vytahuji své batožiny z úschovny a spěchám po schodech ke svému vlaku. Teprve teď pojedu za svým vzděláním na sever, ale s přestávkou v Linköpingu. Co mě tam čeká? Jak bude vypadat rychlovlak??? Bude na mě čekat můj bangladéšský bytný?

Hráč na flašky: http://youtu.be/5atUdpcuagA

Fotogalerie: https://picasaweb.google.com/103408479508477885270/Kodan?authuser=0&authkey=Gv1sRgCMr47viMhZ_l7AE&feat=directlink

 

Fotogalerie

01.10.2012 vložil/a: Bananovník
karma článku: 4.24
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

S Banánem na sever 4 - Poštovní okénko

Cestování
9.10. je prý Světový den pošty. Tak taky něco přidám. Už v Kodani mě zaujali místní borci. Řídili žlutá, mohutná, elektrická kola s…
09.10.2012
Bananovník
(3.64)

S Banánem na sever 2 - Už jsem v Kodani

Cestování
Všude tma, Německé dálnice mi připadají jako tunel. Od té doby, co jsme opustili Drážďany jedeme lesním průsekem, který se s přibývající…
07.09.2012
Bananovník
(4.51)

S Banánem na sever 1 - ÚVOD

Cestování
Sedím u Vrtalů na sedačce a zápolím s mobilem. V hloubi našeho školního webu se skrývají výsledky výběrového řízení na semestrální…
03.09.2012
Bananovník
(6.03)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Extrem Tour)

Dánsko na kole

Dánsko
13.07.2024 - 9 dní
cyklistický
Autobusem
14 900 Kč
PR
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

177 cyklistů (6 přihlášených)

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 9. část

Už se nám to pomalu chýlí ke konci Začal čtvrtý týden našeho putování. Chtěla bych psát o tom, že mám tohle…
Peggy | 10.06.2024

Z Drásova do Říma

Z Drásova do Říma, květen 2024 Po cestě 1000 km Polskem podél Baltu a Odry a Z Lince do Budapešti přes Alpy…
Monolema | 06.06.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 8. část

Civilizace po Kyrgyzsku Mysleli jsme, že na noc zůstaneme někde blízko sedla, ale nakonec jsme ujeli ještě 11…
Peggy | 02.06.2024