reklama

Maramureš I - Cesta napříč Československem

Pivo Zlatá Praha (Nebylo moc dobré)
Pivo Zlatá Praha (Nebylo moc dobré)
Foto: Autor

Zase prší (jako skoro každý den), už týden bydlím ve svém stanu s podsadou na táboře kdesi u Klatov. Večer rutinně zapínám mobil, kdyby se náhodou něco dělo. Většinu času je vypnutý - šetřím baterku. Na obrazovce vyskočí obrázek obálky a následně zpráva: "Ahoj, tak odjezd je predbezne stanoven na 27.7., at muzes jet taky. Smer obvykly, ale detaily se budou pilovat...". Okamžitě odpovídám "OK jedu". Z tábora se vracím 24., akorát na to si vyprat, prospat a vyrazit. Loni to bylo stejně, takže se doma dozvídám, že pojedeme někam na východ, nejspíš přes Solotvino, že mám mít cca 200 eur na výměnu a pro jistotu, nemám brát stan a že to prostě nějak vyjde.
Je středa, 10.35, čekám na kamaráda Andreje, který jako režijkář lístek na vlak nepotřebuje, přivádí dalšího spolucestovatele Pepu, se kterým se dělíme o „skupinový" lístek, každý platí 1500 Kč (Praha - Černá nad Tisou). Fronta na lístky je nekonečná, ale nakonec dorážíme s malou rezervou na rychlík Detva, kde nás netrpělivě čeká poslední cestovatel Ondra. Vagon očividně prošel rekonstrukcí a pohodlně se zde usazujeme na další cestu napříč celým Českem a čtvrt Slovenskem. S Andrejem a Ondrou jsme se seznámili na hodině regionální politiky, Pepa s Andrejem mají společný koníček ve "sbírání" autobusů. V Žilině přestupujeme na vlak Bayer, do vagonu v barvách léku aspirinu (i tak se dají vydělávat peníze). Je trochu plnější a o zábavu se stará paní, co žije v Belgii a má velmi živou artikulaci a negativní pohled na svět.
Je osm hodin večer, v Košicích si dokupujeme poslední jídlo, (Lidl na nádraží to jistí) a už se pokračuje do Čierne nad Tisou. Poslední úsek trvá už jen necelé dvě hodiny. Dle cestujících si občas připadáme jak v Maďarsku. V Čierné je veliké nádraží (hranice SSSR) a ani noha, v oknech jsou zajímavé obrazy známých míst, jsou tam Karlštejn, Bratislava, Konopiště, Mariánské lázně a několik dalších. Jedné stěně vévodí obrovský obraz sovětského tanku na Karlově mostě s hradem v pozadí. Záchody jsou zamčené a nikdo neví, kdo má klíče - už jsme na východě.
Další vlak, tentokrát složený jen ze tří vozů - dvou lůžkových z Bratislavy (které pokračují na Moskvu a Kiev) a našeho vagonku s plastovými sedačkami (dříve byly na električce v Tatrách), upraveného tak, aby se tam nedalo nic pašovat. Cesta přes hranice trvá asi hodinu a půl. 5 kilometrů naprosto placatou krajinou, někde uprostřed stavíme, přijíždí slovenští celníci, zeptají se, zda máme drogy nebo zbraně, vysvětlí, co můžeme přivézt zpátky (1 litr tvrdého alkoholu nebo šampaňského, 4 litry vína, 16 litrů piva a 40 cigaret) a posílají nás dál. Cesta do Čopu je tvrdý náraz na místní realitu. Celníci s kalašnikovy, všude ostrá světla a hlídací brány. My jsme v klidu, loni lilo a celníků bylo daleko víc. V Čopu se lůžkům vymění podvozky a jedou dál, nás vyženou ven, celníků je tam tolik, že kdyby se chytili za ruce, tak obklíčí celý vlak. Ale je vidět, že oproti loňsku jich vážně ubylo. Budova celnice je také opravená. Nemusíme vyplňovat ani celní prohlášení a vyplňovat podrobnosti o naší cestě. Hezká celnice s dlouhým blonďatým copem vezme pas, skoro nic neříká, jen se tváří vážně (ony jsou tam všechny jak přes kopírák, ale uniformy jim sluší). Další zběžná kontrola toho co vezeme a jsme na Ukrajině.
Nádraží v Čopu je opravdu zajímavé, stěnám vévodí obrovský obraz ve stylu socialistického realizmu - dělníci jdou do války za svoji budoucnost, vyhrávají, staví továrny a pracují na polích. Atmosféru umocňuje "bonzátko", jak jsme si překřtili věc, která vydává opravdu nepříjemný zvuk a je ve všech dveřích (prý pomoc pro slepce). Mají zde 15 pokladen (nádraží je jen pro rychlíky, osobáky mají vlastní vedle), z toho fungují informace, občas zahraniční pokladna a jedna další. Tam ovšem mají pauzu, jsou 2 hodiny ráno ukrajinského času (+1 hodina) a od dvou má pokladní zrovna hodinovou pauzu. U veksláka vyměníme hřivny a vyrážíme do non-stopu, který známe z loňska. Bohužel je zavřený. Nezbývá, než si uvařit v parku polévku ze sáčku. Vlak nám jede v půl páté a to máme dost času. Nakonec objevujeme večerku. Zaujme nás obrovská fotografie přes celou stěnu - Hradčany. Staropramen (made in Kiev) má zdejší trh dobře zmáknutý, později poznáváme i místní pivo z téhož pivovaru s názvem "Zlatá Praha".
Ve vlaku si kupujeme lepší místa, stojí nás to 57 hřiven (asi 120 korun), jsou to lůžková kupé pro 4 pasažéry, dežurná nám dává povlečení v igelitovém pytli a my jedeme. Jsme ospalí, takže usínám brzo. Trasu již známe, je to Československá trať do Jasiny, která ale končí už v Solotvynu (cíl naší dnešní cesty). Vlak jede neskutečně pomalu, přibližně 6 hodin, 140 kilometrů. Ale ráno vystupujeme v lázeňském městě se solnými jezery a našimi bývalými strategickými zásobami soli. Projdeme pár mahazínů (Ukrajinci nahrazují ruské "g" svým "h"), dáme si pivo (6 hřiven), kupujeme každý flašku vodky (25-30 hřiven za půl litru) a 2 krabičky cigaret (po 10 hřivnách) na lepší navázání kontaktu v Rumunsku. Město je plné drobných krámků, mají i českou kolonii se školou, která byla vystavěna za první republiky. Měli i sochu Lenina, ale dnes je tam Bohdan Chmelnický.
Naše další plány opouští Ukrajinu, jdeme pěšky do Rumunska, dřív tam jezdily i vlaky, ale peáž je kvůli technickému stavu trati zrušena. Míjejí nás různá auta, která převáží potraviny, drogerii i levnější alkohol přes hranice. Na celnici dostaneme výstupní razítko a vydáváme se přes most zpátky do Evropské unie...

Fotogalerie

09.08.2011 vložil/a: Bananovník
karma článku: 4.79
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

S Banánem na sever 4 - Poštovní okénko

Cestování
9.10. je prý Světový den pošty. Tak taky něco přidám. Už v Kodani mě zaujali místní borci. Řídili žlutá, mohutná, elektrická kola s…
09.10.2012
Bananovník
(3.64)

S Banánem na sever 3 - Tak teda ta Kodaň

Cestování
Byl takhle začátek srpna 2012 a já se zrovna projížděl po jednom hlavním městě. Před chvílí mě vyklopil autobus nedaleko odsud a já dotáhl…
01.10.2012
Bananovník
(4.24)

S Banánem na sever 2 - Už jsem v Kodani

Cestování
Všude tma, Německé dálnice mi připadají jako tunel. Od té doby, co jsme opustili Drážďany jedeme lesním průsekem, který se s přibývající…
07.09.2012
Bananovník
(4.51)
PR

Maďarsko, úchvatné výlety na kole a kde pohodlně sehnat dálniční známku

 (freepik.com)
Patříte-li mezi vášnivé cyklisty, jistě vám nemohlo uniknout, kolik krásných a pohodlných tras nabízí nedaleké Maďarsko. A pokud se rozhodnete právě pro Maďarsko dálniční známka vám značně ušetří čas i najeté kilometry. Pojďme se tedy podívat, co všechno lze očekávat a v závěru článku vám poradíme, kde nejlépe si maďarskou dál-niční známku opatřit.

Na dovolenou, na kole, na víno… Přichází období dovolených – užijte si ji na kole!

EuroVelo 13 (Niederösterreich-Werbung)
Chladný vánek ve vlasech, krása ubíhající krajiny. Nekonečnou idylu jemně ruší jen vlastní dech. Zní to neodolatelně? Pak vzhůru do sedla a hurá do Dolního Rakouska, kde na vás čeká šest skvěle připravených cyklistických poznávacích tras a objevte malý, dobrý hotel - skrytý klenot mezi hostinci. Prozradíme vám tajné tipy, které znají jen místní nebo je doporučují dobří přátelé.

Na kole za snem: Přeměň vášeň pro cyklistiku na vítězství

 (licence NATALIS/shutterstock.com)
Cyklistika je pro mnoho lidí více než jen koníček nebo způsob dopravy; je to vášeň, která přináší radost, zdraví a pocit svobody. Jak ale tuto vášeň přeměnit na skutečné vítězství? Tento článek vám ukáže cestu, jak dosáhnout svých cyklistických cílů a proměnit nadšení ve skutečné úspěchy, a to i s lehkým nádechem adrenalinu a rizika.

Spojte zábavu a pohyb: Cyklistika a hazard v jednom

 (licence NATALIS/shutterstock.com)
Kombinace zábavy, pohybu a adrenalinu je snem mnoha lidí, kteří hledají nové a vzrušující zážitky. Na první pohled se zdá, že cyklistika a hazard nemají mnoho společného, ale při hlubším pohledu zjistíme, že mohou být velmi dobře kombinovatelné. Obě aktivity spojuje vzrušení, soutěživost a dobrodružství.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

310 cyklistů (4 přihlášení)

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 9. část

Už se nám to pomalu chýlí ke konci Začal čtvrtý týden našeho putování. Chtěla bych psát o tom, že mám tohle…
Peggy | 10.06.2024

Z Drásova do Říma

Z Drásova do Říma, květen 2024 Po cestě 1000 km Polskem podél Baltu a Odry a Z Lince do Budapešti přes Alpy…
Monolema | 06.06.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 8. část

Civilizace po Kyrgyzsku Mysleli jsme, že na noc zůstaneme někde blízko sedla, ale nakonec jsme ujeli ještě 11…
Peggy | 02.06.2024