Jihozápadní okraj Prahy.
Za krásného počasí o víkdendu jsme poznávali pro nás dosud neznámé kousky cestiček okolo Modletic, Dobřejovic, Benic a Dubečku. Nacházeli rybníčky, naučné tabule, přírodní dětská hřiště a různé lávky a mostíky. Hezký komorní park Pitkovické rybníky s veřejným ohništěm. Hltání kilometrů nebylo účelem. Takže nás nakonec příjemně překvapilo, že to dalo v sobotu i v neděli po třiceti kilometrech. No a dobrá vanilková nakonec - finis coronat opus.
A mě ještě potěšilo fungování nového pohonu Favorita, tj. dvoupřevodníku s klikami, osy 4H v pouzdře, řetězu i sedmikola.
Měl jsem tam dosud originál favorití "turistický dvoupřevodník" 48 / 32 zuby ze 70.let, převody mi moc vyhovovaly. Ale bylo to samozřejmě na klínky, i když jsem tomu dal zapouzdřenou osu. Zřejmě byly v klíncích nějaké setinkové vůle nebo nepřesnosti v úhlu, pořád to skřípalo. Dotahoval jsem pocitově až na mez stržení závitu, někdy si to pět, deset výletů neskříplo, a potom to zase skřípalo třeba 20 km v kuse. K zešílení.
A v sobotu i v neděli nové složení na čtyřhranu - ticho, tichoučko. To blaho! Obával jsem se, zda vrzání nedělá sedlo nebo sedlovka v rámu. Ale byly to ty klínky.
Já vyrůstal a léta letoucí jezdil na klíncích, to vnímám jako základ. Čtyřhran je pro mě hi-tech :-)
Pedálům jsem dal plechové klispny. Jako za mlada. Krása nesmírná!
Akorát, že ty klipsny jsou oproti plastovým kupodivu dost lehké a proto s nimi pedál volně visí dolů v jiném úhlu, než s dosavadními plastovými. No a jak jsem byl zvyklý si nazout klipsny po paměti bez dívání na první dobrou, tak teď mi to nejde.
Asi budu muset sundat ty odrazky z pedálů, aby se bota při obouvání klipsny lépe chytla za hrubý okraj pedálu. Jsem zas jednou chtěl být reflexní...
:-)
Sedl jsem na kolo a jel se podívat do oblíbených Železných hor jestli tam někde poletují nějaké čarodějnice.
Vyjel jsem ze Slatiňan a kolem hřebčína odkud zrovna vypouštěli koně na vzdálenější pastviny. Byla to dobrá stovka koní. Tak posranou silnici jsem ještě neviděl. Za nimi šli tři s lopatami a dost se naběhali než silnici uklidili :-)
Vzal jsem to přes zříceninu Rabštejn podívat se jak ji vylepšují, něco tam udělali, ale nic moc. Po několika letech jsem si přes geopark Na Chocholce a přes Vápenný Podol vyjel na vrch Bučina. Pár fotek, zápis do vrcholové knihy a svačina, pak odjezd. Po téměř 2 km sjezdu z vrchu jsem zjistil, že jsem nahoře na Bučině nechal mobil. Otočka a téměř 2 km zase nahoru, přitom jsem si tak nadával, že i ty okolní stromy se musely červenat. naštěstí žádní lidé a tak mobil stále ležel na lavičce pod křížem. Tím byly naštěstí všechny trable vyčerpány.
Dále kolem Seče k vodní nádrži Křižanovice. Po modré kolem nádrže. Už jsem zapomněl jak náročná je první část, obtížnost druhé části jsem si dobře pamatoval, tu jsem také jel častěji. Žádní lidé tam nechodili, tak to bylo fajn. Z Hradiště po žluté přes kelstké opidum a přes hráz nádrže, Šiškovice a Trpišov. Dále přes lesopark nad Slatiňany s krátkou zastávkou Na Chlumu a pak už jen sjezd kolem zámeckého parku do Slatiňan.
Bylo to místy náročnější ale jinak bezva projížďka, pěkných 67 km a k tomu 1.350 výškových metrů.
Ani nevim jestli jsem nějakou čarodějnici viděl, na koštěti neletěla žádné a několik jich poletovalo kolem baráku se sekačkami.
Na fotkách vrch Bučina s lavičkou pro odkládání mobilů, kelstké opidum Akropole u Hradiště a vyhlídková věž Na Chlumu u Slatiňan.
CCA 100 km výlet za Mrazivou 8 do pivovaru Tahoun...
Akce Bílý kámen ve VVP Libavá. Dala by se nazvat masovou, ale pěkně se tam ti lidi rozptýlí a v některých úsecích nepotkáte nikoho. Cesty všeho druhu a žádná rovina. Jen bahno nebylo, naopak se leckde hnusně prášilo.
Čas využitý beze zbytku, mají těch cest už zpřístupněných víc, než se dá stihnout.
Najeto 200 km, z toho 130 v rámci akce.
Ve skutečnosti teda bylo u domu asi 198,8 - tak následovalo bez zastavení kolečko přes pár ulic, ať se může říct 200. Ale normálně to nedělám :-)
Přemýšlel jsem, jak zvýšit kompatibilitu slackline s lehokolem... :-)
Návod, jak si na slackline lehnout, vypadá jednoduše... jako všechno, když se to umí... sednout si na popruh mi příjde v pohodě, jednou nohou se o popruh opřít a druhou za popruh zaháknout, to by taky celkem šlo, potíž nastane při výraznějším záklonu. Čím víc jsem zakloněný, tím těžší je rovnováhu udržet... nicméně zlomek vteřiny předtím, než jsem se opět skutálel do trávy, to skoro vypadalo, že by to mohlo fungovat... ;-)
Jestli se někdy dostanu k fázi, že bych spustil nohy z popruhu dolů (o chycení nohou v leže rukama nemluvě), to nevím...
Nicméně umím si už představit, že by člověk po slackline došel doprostřed, sednul si, následně lehnul a po odpočinku se zase bez dotyku země zvednul a pokračoval v chůzi...
Oproti tomu pozice na druhém obrázku, které říkají pointer (nazvat to šipkou mi příjde zavádějící) je úplně jednoduchá (když člověku stačí pár vteřin, aby byla fotka), když tam člověk přímo naleze z boku ze země. Zkombinovat to s příchodem po popruhu, to si představit zatím vůbec neumím... :-)
Když jsem byl malý, táta mě učil jezdit na Pionýrovi na úzké pěšině v poli velmi zdravých vysokých kopřiv. Uměl jsem to během chvilky. Zkus si slackline natáhnout nad kopřivami. Když to nepomůže, aspoň nebudeš mít na stáří revma... :-)))
To trochu zavání hazením neplavců do hluboké vody... :-)
Takový masochista nejsem. Bohatě stačí, že když natáhnu dlouhý slackline popruh, tak na cca 26 nebo kolika metrech délky vychází kousek před koncem metrový dolík, kde bývá mokro a bláto, ve kterém nechci přistát... no a skončil jsem tam už rozhodně mnohem víckrát, než by odpovídalo pravděpodobnosti...
Takže pokud bych měl poblíž slackline byť jedinou kopřivu, určitě bych ji okamžitě našel...
Na prvního máje jsem si zajela na krásné vyhlídky u řeky Oslavy - hrad Levnov a Velká skála u Ketkovického mlýna. Terén je tam hodně členitý, ale bylo to velmi pěkné odpoledne a 57km, z toho 12 mimo asfalt, bylo tak rozumná vzdálenost. Favoritka mě opět přesvědčila, jak univerzálním kolem je :-)
Na tu Velkou Skálu vede podle map jen čárkovaná cestička. Odtamtud je ta fotka? Slušné, s Favoritem.
To bylo od jihu po žluté? Nemáš nějakou fotky přímo z té cesty?
Na fotkách na mapy.cz je tam ohniště a dokonce dva přístřešky, z toho jeden velký pohodlný s velkými přesahy střechy. Takže by na lavice nemuselo pršet.
Úplně čistě nááhodou - nebyla tam někde cedule, že to je bivakovací místo? Už přemýšlím o prázdninách s malým cyklistou...
Přes pole ze Senorad. První fotka je cesta ze Senorad, druhá v místě, kde se kousek jede po té žluté značce a třetí těsně před přístřeškem u Velké skály.
Na Velkou skálu je to ze Senorad pohodová cesta až ke Skále. Horší je to z Ketkovic na Levnov a dolů ke mlýnu. Tam jsem na pár místech vedla, ale vždy jen pár desítek metrů, v sumě možná kilometr jsem to vedla. Jela jsem tudy:
https://mapy.cz/s/redugumaze
Nejhorší je ten sjezd od Ketkovic ke mlýnu.
Paďourská vyjížďka do zámeckého parku Buchlovice.
Park je stále krásný, vzlášť takto na přelomu jaro/ léto.
Jen teda, ač zdražel 10x (za 20 let) má cestičky v horším stavu... vzhledem k rekonstrukci střechy zámku jsou pávi kteří chodili volně kolem a družili se, zavření. Taktéž zvířátka /záchr stanice/, ale zase kvůli slintavce. Naštěstí dítka jsou už velká... Po cestě jsme viděli káně které si chtělo spestřit jídelníšek poštulkou...
Na kole 35 km a tu bolí, tam píchá...
Třídenní výlet s mrňaty do Vídně - hlavně do ZOO na pandy. Pandy jsme nakonec neviděli - kvůli karanténě byly zavřené. Ale prošli jsme si celou ZOO a k tomu navíc i valnou část parku Schönbrunn.
Za ty tři dny jsme našlapali více jak 20 km.
No a zítra hurá na kolo :o)))
Sobota:
Když už mám ty nové a menší převodníky, tak si vyzkouším nějaké stoupání :-)
• Praha Oťapov. Libeř. Jílové u Prahy.
• Krhanice - kasino Lešany, kde jsem vojákoval. Nyní vojenské technické muzeum. Zavřeno. Tak od řeky přes plot jako kdysi? Asi ne...
• V Krhanicích hledám bývalé PéDéÁčko - je z toho nějaký obytný dům. Divné.
• "Nádraží" v Krhanicích má už jen jednu kolej. Když jsme tu vagónovali techniku, kolejí tu bylo - dámy prominou autentický vojenský výraz - po kokot. Aji s rampou.
• Týnec nad Sazemi.
• Poříčí. Proti proudu Konopišťského potoka. Ale jenom kousek, potom nahoru k E55, dva kiláky poli na Benešov a její přejezd u bývalého kiosku.
• Mrač. Poříčí. Čerčany.
Počásko mělo zjevně v pátek k večeři pořádnou porci hrachové kaše.
Furt foukalo. Bylo zamračené, otrávené a nakonec se ještě počuralo. Ale jenom trochu, ani jsem nemusel vyzkoušet novou větrovku.
A stejně to bylo prima.
U čtvrtořadé silničky mezi poli a loukami kdesi u Benešova jsou nově vysázené stromky. Za 20 let tu bude alej. Mám tuhle krásnou zemi rád.
Tachometr mi ukázal délku výletu 60,2 km. (A rovných pět v Praze od vlaku domů.) Ale mapy.cz tvrdí jenom 55 km.
https://mapy.cz/s/jepezucuge
To už je velký rozdíl. Divné.
Tak to můžeme s malým cyklistou zkalibrovat.
Podél nějakého rovného přímého obrubníku nebo plotu nebo zdi ujedu 10 či 20 otáček kola podle ventilku. Měřit budeme plátěným dvacetimetrovým pásmem. A potom budeme dělit. Nechám to spočítat malého cyklistu.
Nejprve se dozvím nějakou hámotinu, že má kolo obvod sedm metrů.
Dostane pohlavek a bude počítat znovu.
Tentokrát mu vyjde správně 192 cm.
Budu to chtít slyšet v metrech.
Dozvím se "devatenáct metrů a dva metry".
A pak mě s hysterákem odvezou k Chocholouškovi.
Test konfigurace na letošní zájezd do Francie. Z Hodonína do Šternberka od čtvrtka do neděle, kempy na divoko pod stanem, vlakem zpátky.
Nové Thule, vytáhl jsem plesnivý stan z garáže, všecko to nádobí co vozím a Brooks.
Thule mě zklamalo, matná úprava povrchu není vůbec vhodná pro vícedenní čundrování, možná tak jezdit kolem komína a večer si to umyješ.
Na fotce vidíte stav brašen třetí den odpoledne. Zatímco stejně černý pytel Ortlieb zdá se stále černý, Thule vypadá jak nějaký houmlesácký pytel. Strašně to chytá prach.
Další věc jsou krátké přezky bez možnosti nastavení délky (foto 2). Striktně musíš dvakrák otočit a zamknout. Pokud máš víc bagáže a necháš to otevřené, není tam ani středový popruch, kterým to uchytíš.
Thule nebrat. Docela uvažuji, že ještě narychlo koupím něco jiného.
Brooks B17 se začíná formovat. Po cca 500 km už to dobře sedí. Asi nerozpoznáte rozdíl na fotce vůči novému, ale formuje se to. Asi i můj zadek se formuje. Ráno když na to sednu, ještě to tak 1-2 km trochu bolí, ale potom už celý den na pána.
Nevěřil jsem těm koženým sedlům, ale funguje to.
V úterý jsem si musel dokazovat, že ještě stačím mladším kolegům z práce. Odpoledne jsme vyrazili přes okolní kopečky
na pivo do hospody Za vodú. Přes lesní bar, houpačky na Baťkovou a sjezd do Hošťálkové. Dále kolem 1.valašské rozhledny v údolí do Kateřinic a stoupáním na paseky U Kamasů. Pár hezkých výhledů cestou. Pěkný sjezd lesem do Mikulůvky a konečně zasloužené pivko.
Kolegové jsou milosrdní, takže zatím jsem ještě stačil. I nejlehčí převod z mých 1x12 zvládl dvě protivná stoupání. Ještě za světla jsme byli doma. Cca 50 km a 700 m.
Dnešní hlava 22 v praxi. :-)
Před chvílí jsem byl v Pardubickém bazénu zjistit, jestli už jsem ze skoků do vody všechno nezapomněl...
A od plavčíka jsem se dozvěděl, že salta jsou tam zakázaná... ale plavčík by mi prý mohl povolit vyjímku, pokud bych mohl říct, že skáču závodně a už mám za sebou nějaké závody nebo soutěže... což samozřejmě říct (zatím?) nemůžu. Argumentoval jsem tím, že nejdřív si to člověk přece musí někde natrénovat, než bude moct závodit... no nepomohlo mi to... :-)
Takže ve svém věku bych se potřeboval naučit 6 závodních skoků, absolvovat nějaký závod, pak ukážu plavčíkovi diplom a on mě (možná) nechá v Pardubicích trénovat salto... :-D
Jediná potíž je v tom, že 6 různých skoků, aniž by mezi nimi bylo salto, asi v tomhle životě dohromady nedám, byť teoreticky to možné je...
myslíš, že ty diplomy bude někdo kontrolovat? vyrob si je sám a závody si vymysli :)
Podokresní přebor ve skoku do vody a na špek třeba :)
Myslíš jakože lhát a podvádět? No fůj! :-)
Já bych to jako čistý podvod neviděl. Spíš je to druh sebeobrany před alibistickým úřednickým vedením plavečáku. Člověk vyrostlý za socialismu a bránící se jeho tupé aroganci by ti to nevyčítal.
No je tu ještě problém, že kromě šipky (101A/101C) a možná delfínka (401C) žádný z mých skoků nevypadá tak, aby mi ty závody někdo uvěřil... :-D
Dětská trenérka v Brně by mohla vyprávět, jak po mém pokusu o salto byla nedobrovolně za miss mokré tričko... ;-)
a to se chlubíš nebo jak to máme pochopit? :-D
Jen jsem se podělil o veselou vzpomínku?
Ne, za životní úspěch hodný chlubení, tohle nepovažuju...
A vůbec, proč by se člověk měl chlubit úspěchy? ;-)
Protože když se nepochválíš sám, nikdo jiný to za tebe neudělá a trochu uznání člověk k životu potřebuje :-)
Kdyby kvůli mě děvčata v blízkém okolí vlhla, rozhodně bych to za materiál k chlubení považoval :-P
:-D
Jo, když to bereš takhle... akorát k vytvoření velkého gejzíru vody by asi stačilo skočit kufr a bylo by to i příjemnější než moje nepovedená salta. :-)
A ta slova uznání tehdy zněla: "Za co?!!!!!"
Mám to totiž i na videu... ;-)
Vážská cyklomagistrála
aneb z Česka kolem Kysuce a Váhu zpět do Česka.
Poslední dva dubnové dny byly využity poněkud netradičně k výletku podél vodních toků. Ale zase úplná rovina to nebyla. Při návratu bylo nutno přejet Bílé Karpaty a závěrečný úsek k Vlčí hoře (8-12%)byl po již ujetých 130km docela výživný.
Dneska jsem vzal horský kolo na výlet. Vlakem jsem dojel do Sedlišťky a pak pokračoval do Horního Jelení na závod.
Ač už jsem v životě pár cykloorienťáků absolvoval, tohle bylo úplně první opravdové MTBO.
Štěstí jsem zřejmě měl už na prezentaci, jestli jsem to pochopil správně, byl jsem poslední nebo předposlední, kdo se do kategorie OPEN (což asi bude ekvivalent OB příchozí) na místě ještě přihlásil. Že by půlhodinu před koncem prezentace mohli taky mít plno, mě vůbec nenapadlo...
Docela mě zarazilo, že jsem byl jediný (aspoň co jsem okolo viděl), kdo měl na řidítkách obyčejný turistický mapník (SA art 430), jinak snad úplně všici nad řidítky otočné mapníky Autopilot a podobné za několik tisíc... :-)
Docela jsem měl obavy, když mapa měla mít formát A3, jak ji do mapníku dostanu, když se mi tam nevejde ani celá A4?
Výzva to byla o to větší, že v MTBO je pro odběr mapy, instalaci do mapníku a odjezd ze startovního koridoru jen minuta.
Naštěstí měla kategorier OPEN start na krabičku a pořadatel celkem trpělivost, prý si nemám v mapě zakrýt nic důležitého... ale během dvou minut se mi povedlo mapu nějak poskládat, do mapníku nacpat a odjet ze startu... :-)
Docela nezvyk koukat do mapy, hledat, kde byl start, kam chci jet a přitom hlídat, kam jedu a nepřerazit se o klacky a jiný nepořádek na lesní cestě.
Na potvoru hned na začátku jedu ze startu na jihozápad, ale mapa má sever nahoře, tak nakonec radši před křižovatkama zastavuji, abych si zkontroloval směr a úplně se neztratil před první kontrolou.
Do mapníku se mi vešly všechny kontroly, ale z těch krajních vidím jen okraj, nikoliv číslo kontroly. Abych mapu doloval ven a znovu rozkládal mi připadá hrozně práce, tak prostě doufám, že jsem u správné kontroly...
Chyb jsem nasekal spoustu, ale pokaždé jsem během pár minut zjistil, kde jsem a k přejeté odbočce se vrátil.
...
Oproti normálnímu orientačnímu běhu je tady jednodušší, že kontroly musí být na cestách (a cestičkách), takže už žádné prolézání křoví a marné hledání, tady jsou kontroly pěkně vidět.
Taky to zjednodušuje volbu postupu, když se nesmí jezdit mimo cesty... respektive podle pravidel se v tomhle závodě mimo cesty zřejmě může za podmínky, že člověk nese své kolo aspoň 20 cm nad zemí... no to by mě mohlo, to radši pojedu delší cestou než takovouhle zkratku... :-)
Pro mě nezvyk SIAC čipy (na normálním OB půjčují jen kontaktní), protože tu nepípá kontrola, ale čip... na začátku jsem se k jedné kontrole radši vrátil, protože jsem si nebyl jistý, jestli pípal můj čip...
Je hezké, že člověk nemusí kvůli kontrole zastavovat, moc jsem tomu nevěřil, ale fungovalo to dobře, stačilo rukou ke kontrole namířit a nejspíš by to fungovalo, i kdybych ji nechal na řidítkách...
Kromě mých kontrol se orazilo i několik dalších, kolem kterých jsem jen projížděl, což naštěstí nevadí...
Nějak jsem nepochopil cíl, tam žádná krabička nebyla a nepípal čip ani nic jiného. Ale změřilo to dobře a co jsem se bál nejvíc, žádná kontrola mi nechyběla a zdaleka jsem nebyl poslední...
Na cestu zpátky se vlakem nechtělo, tak jsem jel domu po ose...
Na tachometru celkem 72 km a bolí zadek... dost... myslím, že zas nechám MTB dlouho odpočívat, s pohodlím lehokola tohle nejde srovnat... :-)
Ze závodu mám i video z kamerky, ale nevím, zda by chtěl někdo na moje bloudění po lese koukat?
A kdyby se někdo chtěl kochat, takhle vypadala mapa včetně mého bloudění podle GPS trackeru. :-)
Závody v Horním Jelení jsou hodně oblíbené a vyhledávané. Jsi dost dobrej, když si v limitu zvládl všechny kontroly a určitě sis slušně zazávodil. Před nějakým rokem jsem tam taky zajel, ale bylo to dost náročné, vyzkoušel jsem si to tam a stačilo.
No počkej, tam se pravidelně v září konal Jelenský Bludimír. To jsem jel jednou a úspěchem bych svůj výsledek fakt nenazval... :-)
To byl scorelauf (chceš pobrat co nejvíc kontrol během nevímkolik hodinového limitu bez ohledu na pořadí) a jelo se to na turistické mapě a kontroly byly po celém okrese...
Zatímco tohle bylo opravdové MTBO, tedy mapy jako OB = 1:10000, jen trochu jiný mapový klíč, na poměrně malé ploše v jednom lese a nutnost orazit všechny kontroly ve správném pořadí...
Vzhledem k tomu, že jsem jel kategorii OPEN, která z nich byla nejlehčí (a nejlevnější) a vzdušnou čarou měla trasa jen asi 10 km, moc k chlubení to asi není...
Samozřejmě když už člověk OB příležitostně běhá, nemělo by MTBO z hlediska navigace být zásadní problém.
Jet tam úplně bez zkušeností s OB mapou a buzolou, to bych asi nedal... :-)
Jako rozhodně mě to bavilo, i jsem už uvažoval, že když tohle měli 4 MTBO závody (Horní Jelení + 3x HK), že bych jel ještě na jeden závod do Hradce...
https://www.xhkmtbo.cz/poradame/zavody2025.html
Ale nakonec, jak zmiňuji níže, jsem do Hradce sice jel v sobotu, ale bez kola na úplně jiný závod... a v neděli jsem se z toho vzpamatovával.
Jo, asi tak, už to je dost dlouho co jsem to jel a mapa tehdy vypadala dost podobně, ale kontroly byly na větším prostoru.
Včera jsem si udělal výlet do českého ráje - z Mladé Boleslavi na Kost, kolem Věžického rybníku na Trosky, odtamtud dolů na Nebákov (tam jsem to vedl, cesta vydlážděná asi 30cm balvany), z Nebákova nahoru do Libošovic a přes Kost zase domů. Pěkné počasí s nádhernou dohledností, ale docela chladno a především větrno.
Ale teda mraky lufťáků chovajících se, jako by jim to tam patřilo, houfy roztažené přes půl silnice. Nejlepší byla skupina asi 8 lidí, mezi nimi mrňous, co se sotva naučil chodit a ten se batolil prostředkem okresky, a jak jsem se blížil, tak ztratil rovnováhu a uprostřed silnice si kecnul na zem a to se o něj teprve matka začala zajímat :(
Nebylo, ale možná ještě bude... :-)
Zazvonil telefon a ozvala se vojenská kamarádka, o které jsem už dlouho neslyšel. Snažil jsem se jí přesvědčit, že do svého závodního týmu určitě najde spoustu fyzický zdatných vojáků, co bych tam dělal já, ubohý programátor a civilista?
Připouštím, že za několik účastí na EpoSurvivalu jí to jaksi dlužím... ale tohle hodnotím jako akci daleko mimo mé možnosti (Epo mi proti tomu příjde v pohodě)... tím spíš, že jsem před lety jejich snažení natáčel...
https://www.youtube.com/watch?v=n4H9br_U9v0
Tak jenom kdybych už se nikdy neozval, je možné, že kamarádka lepšího náhradníka nesehnala a já bídně zahynul někde u Hradce... ;-)
Tak aby nevznikla zbytečná očekávání, tak závod jsem přežil, takhle vypadala závodní mapa a snad jsem to ani moc elitnímu vojenskému týmu s názvem Štěňátka, nepokazil...
Zážitek jistě intenzivní, ale nemyslím, že bych toužil po opakování... :-)
Zvažuju, jestli sepsat nějaké vyprávění svých zážitků?
Pokud třeba někdo uvažuje o tomhle závodě, abych ho varoval... ;-)
http://brannyzavod.uspfvz.cz/
Běžel jsi v kategorii normál nebo hard? Jen mne to zajímá.
Naštěstí "jen" NORMAL, jinak bych tam určitě umřel...
To, co jsem před mnoha lety natáčel, bylo HARD, ale ono se to asi každý rok mění, takže nevím, jak těžká varianta vypadá teď. Ale poslední disciplína, kdy se skáče z mostu do Labe a leze zpátky po síti, je pořád stejná...
Když jsem některé zajímavé momenty vylíčil v práci, vyvstala diskuze, komu tohle může připadat normální? :-)
Ale budiž, prostě cílem jsou intenzivní zážitky, to je určitě splněno. Z pohledu programátora ale cítím značné rozčarování nad způsobem hodnocení závodu. Netransparentní je myslím mírný výraz. :-)
Vojákům to asi příjde normální, z mého pohledu, kdyby vítěze rovnou vylosovali, vyšlo by to na stejno... :-)
A co jsi skákal z toho mostu? Salto vpřed nebo jen pád napřed? :D
Nic, jen normálně po nohou. Pořadatelé nebyli schopni ani seriózně sdělit hloubku vody, výška nad vodou byla nejasná a ještě nás povinně vybavili záchrannýma vestama.
Navíc si představ, že přelezeš zábradlí mostu a z druhé strany máš jen úzký betonový rantl se zkoseným okrajem, takže stojíš na pár centimetrech a toho zábradlí se musíš do poslední chvíle držet, jinak spadneš.
Za takových podmínek bych neuvažoval ani o šipce, nedokázal bych se správně odrazit. Netvrdím, že to nejde, podle fotek tam někdo salto skočil...
Pro mě nejstabilnější varianta, jak skočit do vody po nohou (100A) je při odrazu mít ruce ve vzpažení a nechat ruce nahoře i při dopadu. Není to v souladu s pravidly skoků do vody (ruce mají být dole, jinak bodová srážka), ale to tady nehrálo roli a větší moment setrvačnosti se hodí...
Nojo, ale když bych tohle udělal s tou jejich vestou, tak mi jí to při dopadu nejspíš svlékne... což by mohlo znamenat odřený nos od zipu a podobně...
Vzhledem k tomu, že o hodnocení týmu rozhodoval čas od skoku prvního, do vylezení všech zpátky na most, nebyl důvod vymýšlet blbosti a zkazit jim to...
Jo, další poznatek je, že plavat v té vestě je taky dost za trest... :-)
Vojáci, když musej skákat do vody, tak to obvykle nedělají jako sportovní úkon, u kterého se hodnotí čistota stylu a umělecký dojem, ale prostě proto že musej... právě tady a teď. Tedy patrně nejsou zvyklí důkladně změřit výšku nad vodou, hloubku a složení vody... prostě vyhodnotí, že jakékoli jiné řešení by bylo horší.
Tím víc mě zarazilo, že v našem týmu to byl rotmistr, kdo shodil do vody obě nadporučice, když se ke skoku neodhodlaly dostatečně rychle samy...
To je přece porušení posloupnosti velení, ne?! :-)
Přitom všichni od začátku věděli, jakou disciplínou tenhle závod každý rok končí...
Prý kdo hledá najde... nakonec jsem našel video s týmem Štěňátka z disciplíny na mostě...
https://www.rajce.idnes.cz/pafkapaja/album...
https://www.rajce.idnes.cz/pafkapaja/album...
https://www.rajce.idnes.cz/pafkapaja/album...
Autora bych za video na výšku nepochválil, navíc tam úplně chybí začátek, ale lepší než nic... takže kdo by nepoznal, tak já jsem štěňátko nejdál od kamery...
Hodnotím kladně zejména název týmu :-)
Ano, mě se ten název moc líbil, vojenské části našeho týmu už méně... ve skutečnosti patřil název týmu, který si zaplatil startovné, pak si to nějak rozmysleli a registraci darovali kamarádce... sice se úplně změnilo složení, ale název zůstal.
Původně jsem plánoval napsat o HK Branném závodu podrobné vyprávění. Jenže člověk míní, pak přišel mail od parťačky na EpoSurvival, že to zdravotně nedá... pořádat výběrové řízení na náhradníka týden před startem je dost zoufalé, ale nakonec se jedno štěňátko obětovalo, že tam se mnou pojede... :-)
Musíš vojenské části vysvětlit, že je to velemazaná strategie: Nikdo se nebude chlubit tím, jak nakopal prdel partě štěňátek, ale když se štěňátkům povede porazit prakticky kohokoliv v čemkoliv, je to automaticky hrdinský epos ;-)
Jo, souhlas...
Však po rekonstrukci týmu pro EpoSurvival jsem hned chtěl tenhle název recyklovat. Bohužel ve startovce již je název "Za štěňátka!", takže přidat tam další štěňátka, by bylo dost matoucí...
Ono někdy u závodů názvy týmů ve startovce bývají veselé čtení...
Pár let zpátky vymyslela kamarádka název "To dáme!", což párkrát u disciplín vedlo k vtipné situaci "Jistě, že dáte, ale který jste tým?"...
Lepší může být název "Neřeknem!", což jsem už taky viděl...
Hezké je taky využít UNICODE znaky, je mezi nimi spousta zajímavých obrázků, což by mohlo čtení názvu týmu pořadatelům zkomplikovat, bohužel člověk neví, zda se to někde cestou nezmrší...
Za Kladenskými parky.
Na podzim jsme s malým turistou objevili Biopark v Kladně.
https://www.nakole.cz/diskuse/30883-jake-to...
Moc se nám líbil, bohužel ukázky jednoduchých vodních mechanismů byly mimo provoz. Z nich nejzajímavější je Archimédův šroub. Jelikož plný provoz parku byl plánován od dubna, malý turista vyhlásil program KKK: květen - kolo - Kladno.
A tak v sobotu před desátou vystupujeme s koly v Kladně z krychlíku. Užíváme si park Kovárna, Naučný lesopark i Biopark s funkčními ukázkami vodních mechanismů. Na Vojtěšskou Huť, kterou loni doporučovala Radka, bohužel nedošlo. Neboť jsme se potřebovali vracet kolmo do Prahy. A Vojtěšská byla z Bioparku 4,5 km opačným směrem, čili celkem + 9 a to už bylo mimo náš akční radius.
Minimum potřebné pro návrat z Bioparku do Prahy bylo teoretických 33 km na metro Zličín. Ale věděl jsem, že malého cyklistu snadno přesvědčím k cestě přes Centrální park na metro Hůrka, celkem teoreticky 38 km. V Centrálním parku jsem se opatrně zmínil, že by se dalo dojet až na metro Kačerov, teoreticky 48 km celkem. Malý cyklista mě příjemně překvapil, prý s tím najisto počítá. Tak jo tedy. Prokopským údolím k Barrandovskému mostu, po stezce k rybníku Labuť a nahoru na Kačerov na metro. Skvělé!
https://mapy.cz/s/duzalevafu
Malý cyklista byl celý nadšený, když mu tachometřík na konci výletu ukázal 54 km. Tím byl o dva kilometry překonán dosavadní dva roky platný rekord.
A u našeho domu si nedal pokoj a musel ještě tak dlouho objíždět blok, až tam dostal pětapadesát :-)
A na závěr pravidelná dávka životního pozitivismu Favorita1970: V krajině okolo Kladna mě potěšilo, jako už mockrát v naší zemi, velké množství nově zakládaných alejí. A také bohatý systém cyklostezek, takže v Kladně a na jih od Kladna není nutné motat se po celkem frekventovaných silnicích. Což platí řádově z Kladna ke Kyšicím. Od Kyšic přes Unhošť až ke klášteru Červený Újezd je to holt po silnici. Zatím..?
Já zase vidím jak příjemné je to z Kladna na západ, od Sletiště do Tuchlovic. Zrovna tenhle víkend jsem dával Kladno za vzor, že mnohé zpevněné lesní cyklotrasy nejsou asfaltované.
A kde je ten park Kovárna? Také by se mi mohly hodit nějaké tipy pro děti na Kladně a v tvé trase ho nevidím.
> A kde je ten park Kovárna?
Park Kovárna je tady: https://mapy.cz/s/cuzocurodu
Je to skutečně jen pidi pidi parčíček s upravenými cestičkami a s pár metry doopravdických železničních kolení. Ale menší nápadité dítko si tam vyhraje až až. Alespoň malý cyklista si vyhrál - ale musel jsem dělat lokomotivu!
Ale když už tak podrobně studuješ moji trasu, což mě těší, tak se spíše divím, že se neptáš na zajížďku 3 a motanici 12. Čímž jsem si vytvořil oslí můstek a mohu se rozepsat.
Trojka.
Trojka je mateřská škola. Loni na konci listopadu jsem prováděl v Kladně izolaci stříšky nad hospodou U mamuta. Ráno ještě tma, odpoledne po práci už také tma. Nechtělo se mi jezdit autem - nuda. Raději jsem jezdil vlakem a četl si. Nejkratší cesta od nádraží je 1 400 metrů. Ale já rád brouzdám lesem, a tak jsem chodil oklikou ani ne 2,5 km. Za svítání v lese, vzduch, endorfíni, značka Ideál.
https://mapy.cz/s/luhefuzuca
Zpátky jsem to bral, podle toho kdy mi jel vlak, buď během nejkratší cestou :-) , nebo opět procházkou přes les, a dvakrát jsem se popráci prošel na vlak do Rozdělova.
No a narazil jsem na tu mateřinku na sídlišti Sítná. Mají tam prima vývěsky s obrázky, soutěžemi a hádankami pro děti.
Tak jsme si tam zajeli v sobotu i s malým cyklistou. Spočítali jsme berušky na obrázku (8) a iniciativně i počet teček všech berušek (54). Uhádli jsme, že k jarním pomůckám nepatří lyže ani plavky. A přiřadili jsme správně zvířecí mláďátka jejich maminkám - kuřátko kočce, telátko slepici a koťátko krávě.
Dvanáctka.
To bylo zaměření střechy do rozpočtu. Přikázal jsem potenciálnímu zákazníku, aby na mě čekal v sobotu odpoledne. Přeci to tam nepoletím zaměřit z Prahy extra ve všední den - no ni?
Oprava -po práci na vlak do Ostrovce.
Lákalo mě jezdit na kole - ale kdo by se tahal s kolem metrem a vlakem.
Vzdělávací prvky pro děti roztroušné v krajině jsou pro takovéto výlety ideální. Přijde mi to mnohem lepší, jak dřevěné rozhledny v dolíku. V Bratčicích je na rybníčku taky archimédův šroub a jsou tam ještě další atrakce. https://mapy.cz/s/kejucopena
Dokonce i bratčická rozhledna stojící na rovině je zajímavá, na vodojemu udělali vyhlídku :-D
https://mapy.cz/s/jutopukanu
Jojo. Tak ono pro dítě je dobrý vůbec nějaký cíl. Neboť pro něj (alespoň v našem případě) není cílem samotná cesta.
Je-li ten cíl nejen zábavný, ale i trošku edukativní, tím lépe.
Jeden z cílů nejvýše hodnocený malým cyklistou bylo loňské pátrání v krajině po zbytcích bývalé železniční vlečky Tochovice - Orlík.
(Já už to trochu znal - https://ivo.cz/18-trilobit-orlik.htm ).
No a potom na koruně orlické přehrady vyjadřoval takové nadšení, až jsem ho podezíral, že to dělá abych měl radost :-)
Minulý víkend jsem na rodinné sešlosti chytla nějaký virus a teprve v neděli mi bylo dobře a rozhodla jsem se pro nějaký výlet. Do kopců se mi moc nechtělo, navíc přepovídali vítr od východu a proti větru se nerada vracím. Vyrazila jsem na svůj obvyklý okruh, který měří +- 100km, kolem Mušovského jezera. Cestou tam skoro nefoukalo a na zpáteční cestě foukalo spíš z boku, ale jen mírně, a potěšil mě můj zatím nejlepší čas na sto kilometrů: 5:38 minut, průměrem 17,79km/h
Jupí!
Vytáhl jsem tříkoláka během týdne po práci!
Sice mizerných 40km, ale i tak mám radost že jsem se vykopnul. Ač teda "promenáda" podél vody ze Zbraslavi až někam k Modřanům byla dobře zahuštěná, asi to sluníčko nevylákalo jen mě...
Co cítíte z této olejomalby vygenerované AI?
Úzkost, zadostiučinění, cestu, nenávist, soustředění, zlobu, touhu, plytký rozum, cíl, moudrost, nevíš.
Dneska byla trocha automobilové historie.
Aktuálních asi 270 fotek se ještě trochu smrskne, zatím se v tom pořád vrtám :).
https://www.rajce.idnes.cz/miral/album/17-5...
Pěkná sbírka! Jenom ta auta z 90. let mi tam moc nepasují, vždyť to každý pamatuje v každodenním provozu (člověk si uvědomí, jak je starý, když uvidí v sekci Veteráni Mazdu s Wankelem)
Včera opět Praha - Prčice a aby to nebylo tak fádní, tak na to navazovala opět jiná návratová trasa.
Start byl na Chodově a jelo se standardní trasou do Prčice. Potěšila mě mizivá účast elektrokol a taky velký počet starších trekových a cestovních kol. Dost mě překvapil vysoký počet koloběžek, já jich jen z Prahy registroval víc než 10 a některým to dobře jelo. Dojezd do Prčice docela dobrý v předpokládaném čase. Náměstí a stánky bohužel stále víc připomínají přehlídku šátoráků a ne cíl tak významné akce. I pověstná hospoda U škrpálu zmizela. Tak jen rychlé občerstvení, zapnutí trasy v navigaci a zpátky do Prahy.
Přes Sedlčany a po Cholínském mostě přes Slapy a Nový Knín do Mníšku pod Brdy. Tam se hodně zatáhlo fujtalblovými mraky a citelně ochladilo. Jen jsem dokončil oblékání a vyjíždím z náměstí, tak se spustil déšť. Rychlé zaparkování v čekárně. Začalo lejt a při pohledu na radar na mě padla lehká beznaděj. V té chvíli přijel prázdný autobus s cílem v Holešovicích. Dobré 2 minuty jsem bojoval s myšlenkou jít se zeptat řidiče jestli mě vezme s kolem, naštěstí dodržel jízdní řád a odjel :-)
Blížila se další vlna deště a začalo se stmívat, tak jsem pro jistotu vynechal část trasy přes hřeben a jel jsem spodem přes Lišnice a Jíloviště a pak přes vrch Kopanina kolem vysilače Cukrák a sjel jsem přes Zbraslav k Vltavě a dál po pravém břehu podél Vltavy. Udělalo se docela hezky, tak jsem se rozhodl pro delší variantu návratu a půlnoční projíždku Prahou. Pod Vyšehradem přes Vltavu a po A1 do Újezdu a parkem na Petřín. Nasvícená rozhledna je skutečně nádherná a pohled na noční město je hodně pěkný. Kolem Pražského hradu opět k Vltavě a po A2 do Libně a pak A26 do Hloubětína a pak už přes Hostavice a Měcholupy zpátky na Chodov. Nádherné stezky, okolí a výhledy na moderní a staré město. Déšť a chladno vymetlo ulice od opilců a divných existencí. Noční jízda Prahou pěkná, ale jednou za rok bohatě stačí :-)
Pěkných 213 km a 2.950 výškových metrů.
213 km, to je na mne poněkud moc. Když si vzpomenu, žes mne na to zval, tak jsem moc dobře udělal, že jsem odmítl. Včera jsem dal stovku a mám toho docela dost.
Jel jsem to sám, tak jsem to měl naplánované podle sebe, kudy jsem ještě nejel, kudy bych to chtěl projet a kam se podívat, tak to tentokrát takhle vyšlo :-)
Zkusmo jsem si namaloval hodně krátkou trasu zpátky, třeba ji taky jednou pojedu. Prčice nejsou zrovna za rohem a tak je 145 km minimum.
Kdo ujede 100, tak ujede i 150, to už není tak velký rozdíl.
Po té stovce mne tak bolel zadek, že jsem poslední kopec raději tlačil, abych zadku odpočinul. Nohy by ještě jely, ale ten zadek musím zocelit. To je ta zimní koloběžka...
Mám toho moc. Pingpong, lukostřelba, kolo, koloběžka a nutné zdravotní plavání. Přitom kombinovat to v jeden den už nedokážu. Ani důchod na to skoro nestačí... :D
V osm ráno start z Nádraží Holešovice a podél vody vzhůru na sever. Jako v celkovém součtu, tady přímo to bylo spíš na západ.
Prakicky jsem ověřil, že mezi Řeží a Máslovicema to podél vody na tříkolku není, kdo nemá zpovykaného karboňáka na hubených gumách to projede, ale chce to jednostopý stroj. V případě lehokola, asi i dost cviku a odhodlání, alespoň místama, ale nic co by se muselo nosit nebo tlačit.
V Kralupech jsme dali kafe s dortem - tak dobrej větrník jsem už dlouho neměl. Kafe definitivně bodlo.
Další zastávka až na vrcholové foto na soutoku v Mělníce, přehození výhybky na druhou řeku, ukončení sjezdu a začátek stoupání.
Nuceně jsme se odpojily od řeky ve Klech, kde se s průjezdostí podél vody zjevně nepočítá. O to lépe to svištělo podél Spolany, kde je stezka více než luxusní, ale v rámci budování jejího pokračování jsme museli odbočit od vody znovu, tentokráte výrazněji - navigace byla vykopána opravdu SOLIDNĚ.
Silniční úsek teda nic moc (nejvíc mě dojal ten jedinec, který se rozhodl že se vejde mezi mě a protijedoucí auto), ale co už člověk nadělá.
V Kostelci jsme přemostili na druhý břeh a po slušné stezce pokračovali ve stoupání.
Ten stánek kde jsme nakonec dostali limču měl původně zavřeno pro nezájem publika za studeného a větrného počasí, ale když jsme odjížděli, už se tak navěsil vcelku slušný hrozen lidí - nevím jeslti byli chlapci nakonec rádi, že mají kšeft a nebo se jim ta naše malinovka vymstila přerušením sledování fotbalu :-)
Až do Brandýsa je ta stezka fakt pěkná, leč místama je to na celopéro, jak se tam pod asfaltem plazí ty kořeny, pokud by jste tu jeli za šera, fakt bacha.
No a z Brandýsa už to byl jen kousek do Čelákovic, kde jsme srabácky naložili stroje do vlaku a prohlásili že 90km je za den tak akorát.
Sobota pěkná, neděle resuscitační, celkově příjemně strávený víkend :-)
Můžu se zeptat, jakou estancii jste v Kralupech navštívili? Vím, že skvělé větrníky a věnečky dělají U draka, ale ráda si rozšířím "obzory".
Tuhle
https://www.rigrovka.cz/
Je to kousíček od mostu, přímo na cyklostezce (se nám nechtělo vyrážet někam něco hledat) a zahrádka se obsluhuje i skrz okno, takže i bez zámku si člověk to kafe dá vcelku v klidu.
Aha, cosi nového...
Hmmm, ale so + ne zavřeno. Ale chápu, když je to chráněná cukrárna.
Každopádně dííííky.
Přísahám, že měli otevřeno když jsme tam pauzírovali a jsem si vcelku jistý, že byla sobota. Tak kolem desáté odhaduju mohlo být, vypadalo to, že zrovna akorát otevírali.
Nevím v čem spočívá ta chráněnost, z mého pohledu normální malá cukroška se skvělým větrníkem a cenovkama co mě nevyzujou z bot.
Zkus se tam stavit, když nic, tak to není od vody zajížďka.
Cukrárna, to jsou všecho jen jedy. Lepší se tomu vyhýbat. :D
Sice jedy, ale chutnají. Mně ty zdravý věci nijak nejedou. Kdysi Nebeská rozhodla navštívit novou veganskou restauraci "Omam" v Jánské ulici a cejtil jsem se okraden. Děsnej chuťovej vjem a ceny jako v Sakura's, kde si vždycky pochutnám. Ostatně soudím, že mně, předkremačnímu, tzv. nezdravá jídla už nemůžou uškodit. :-))
Netuším, jak veganská jídla, ale zeleninové dobroty, to jsou někdy mňamky!
Špenát, ale ne ten školní rozblemclý polotekutý s vejcem, ale pěkně hutný - mňam.
Dušená mrkev, lehce opepřená, s brambory a hovězím - mňam mňam.
Kapustové karbanátky - mňam mňam mňam.
Hrachová kašula - mňam mňam mňam mňam.
Zelí červené + zelí bílé, k tomu kousek knedlíku a kousíček vepřového - mňam mňam mňam mňam mňam :-)
Kdysi jsem trávil (ne jakože vražda jedem, ani ne jakože po obědě na gauči) cyklodovolenou s nějakou holkou v prostoru Vranov nad Dyjí - Břeclav. Ve Znojmě jsme našli - kromě katakomb samosebou - vegetariánskou restauraci. Tam tak báječně vařili, že jsme v okolí Znojma zůstali o dva dni navíc oproti plánu.
Jurimír mě naučil vařit mrkev na páře - je skvělá.
pár vegetariánských restaurací jsem už také měla možnost navštívit a také jsem se vždy výborně najedla.
Tak já musím říct, že jak jsem tak hledala úplně cokoli, co mi pomůže od půlročního kašle (též jsem řešila tady) včetně i všemožných "ezo" rad, tak jsem dosadila do jídelníčku poměrně hodně veganských receptů a chuťově mě uspokojují.
Omezila jsem živočišné bílkoviny hodně, ale do vegana mám pořád na míle daleko. Ale objevila jsem spoustu "nových dimenzí" ve stravování.
Kašlat jsem teda přestala taky, ale tomu možná více pomohla pračka vzduchu než "hrách a kroupy".
Já naštěstí nemusím kvůli zdraví rozlišovat jídlo jinak než na chutná/nechutná. S přibývajícím věkem navíc ubývá těch nechutná. Veganské věci mi tím pádem nijak neurážejí, naopak většinou si na nich pochutnám, na druhou stranu každý den projíždím kolem pastviny, kde roztomile pobíhají budoucí vídeňské řízky.
Já asi - teda krom mléka - taky nemusím. Ale jak jsem tak hledala ten zázračný všelék, tak jsem právě objevila spoustu věcí, co mi chutnají, a dříve na ně vůbec nenarazila, a zůstala u nich, i když nekašlu. :-)
Včera jsem si zajela stovku do Vídně a ve Velkém Meziříčí jsem si dala zákusky :-)
Prima.
Já byl takto s Favoritem v Paříži.
Protože to bylo daleko, musel jsem omezit věci s sebou vezené. Takže ve foťáku jsem měl jen maličký kinofilm, který dělá jen maličké fotky.
Jakotobylo takové pracovní.
I když s cyklistikou to také souviselo.
Potřebujete finanční podporu bez problémů s tradičními bankami? Nabízíme rychlé nebankovní půjčky od 30 000 Kč do 50 milionů Kč za dostupné úrokové sazby.
✅ Bez zapojení banky
✅ Rychlé schválení a vyplacení
✅ Flexibilní podmínky splácení
✅ Transparentní a bezstresový proces
Kontaktujte nás emailem: [email protected]
nebo přes WhatsApp +420 733 311 248
Lelku, prosím zamázni to. Takovouhle drzost tu ještě nikdo neměl.