Jihozápadní okraj Prahy.
Za krásného počasí o víkdendu jsme poznávali pro nás dosud neznámé kousky cestiček okolo Modletic, Dobřejovic, Benic a Dubečku. Nacházeli rybníčky, naučné tabule, přírodní dětská hřiště a různé lávky a mostíky. Hezký komorní park Pitkovické rybníky s veřejným ohništěm. Hltání kilometrů nebylo účelem. Takže nás nakonec příjemně překvapilo, že to dalo v sobotu i v neděli po třiceti kilometrech. No a dobrá vanilková nakonec - finis coronat opus.
A mě ještě potěšilo fungování nového pohonu Favorita, tj. dvoupřevodníku s klikami, osy 4H v pouzdře, řetězu i sedmikola.
Měl jsem tam dosud originál favorití "turistický dvoupřevodník" 48 / 32 zuby ze 70.let, převody mi moc vyhovovaly. Ale bylo to samozřejmě na klínky, i když jsem tomu dal zapouzdřenou osu. Zřejmě byly v klíncích nějaké setinkové vůle nebo nepřesnosti v úhlu, pořád to skřípalo. Dotahoval jsem pocitově až na mez stržení závitu, někdy si to pět, deset výletů neskříplo, a potom to zase skřípalo třeba 20 km v kuse. K zešílení.
A v sobotu i v neděli nové složení na čtyřhranu - ticho, tichoučko. To blaho! Obával jsem se, zda vrzání nedělá sedlo nebo sedlovka v rámu. Ale byly to ty klínky.
Já vyrůstal a léta letoucí jezdil na klíncích, to vnímám jako základ. Čtyřhran je pro mě hi-tech :-)
Pedálům jsem dal plechové klispny. Jako za mlada. Krása nesmírná!
Akorát, že ty klipsny jsou oproti plastovým kupodivu dost lehké a proto s nimi pedál volně visí dolů v jiném úhlu, než s dosavadními plastovými. No a jak jsem byl zvyklý si nazout klipsny po paměti bez dívání na první dobrou, tak teď mi to nejde.
Asi budu muset sundat ty odrazky z pedálů, aby se bota při obouvání klipsny lépe chytla za hrubý okraj pedálu. Jsem zas jednou chtěl být reflexní...
:-)
Sedl jsem na kolo a jel se podívat do oblíbených Železných hor jestli tam někde poletují nějaké čarodějnice.
Vyjel jsem ze Slatiňan a kolem hřebčína odkud zrovna vypouštěli koně na vzdálenější pastviny. Byla to dobrá stovka koní. Tak posranou silnici jsem ještě neviděl. Za nimi šli tři s lopatami a dost se naběhali než silnici uklidili :-)
Vzal jsem to přes zříceninu Rabštejn podívat se jak ji vylepšují, něco tam udělali, ale nic moc. Po několika letech jsem si přes geopark Na Chocholce a přes Vápenný Podol vyjel na vrch Bučina. Pár fotek, zápis do vrcholové knihy a svačina, pak odjezd. Po téměř 2 km sjezdu z vrchu jsem zjistil, že jsem nahoře na Bučině nechal mobil. Otočka a téměř 2 km zase nahoru, přitom jsem si tak nadával, že i ty okolní stromy se musely červenat. naštěstí žádní lidé a tak mobil stále ležel na lavičce pod křížem. Tím byly naštěstí všechny trable vyčerpány.
Dále kolem Seče k vodní nádrži Křižanovice. Po modré kolem nádrže. Už jsem zapomněl jak náročná je první část, obtížnost druhé části jsem si dobře pamatoval, tu jsem také jel častěji. Žádní lidé tam nechodili, tak to bylo fajn. Z Hradiště po žluté přes kelstké opidum a přes hráz nádrže, Šiškovice a Trpišov. Dále přes lesopark nad Slatiňany s krátkou zastávkou Na Chlumu a pak už jen sjezd kolem zámeckého parku do Slatiňan.
Bylo to místy náročnější ale jinak bezva projížďka, pěkných 67 km a k tomu 1.350 výškových metrů.
Ani nevim jestli jsem nějakou čarodějnici viděl, na koštěti neletěla žádné a několik jich poletovalo kolem baráku se sekačkami.
Na fotkách vrch Bučina s lavičkou pro odkládání mobilů, kelstké opidum Akropole u Hradiště a vyhlídková věž Na Chlumu u Slatiňan.
CCA 100 km výlet za Mrazivou 8 do pivovaru Tahoun...
Akce Bílý kámen ve VVP Libavá. Dala by se nazvat masovou, ale pěkně se tam ti lidi rozptýlí a v některých úsecích nepotkáte nikoho. Cesty všeho druhu a žádná rovina. Jen bahno nebylo, naopak se leckde hnusně prášilo.
Čas využitý beze zbytku, mají těch cest už zpřístupněných víc, než se dá stihnout.
Najeto 200 km, z toho 130 v rámci akce.
Ve skutečnosti teda bylo u domu asi 198,8 - tak následovalo bez zastavení kolečko přes pár ulic, ať se může říct 200. Ale normálně to nedělám :-)
Přemýšlel jsem, jak zvýšit kompatibilitu slackline s lehokolem... :-)
Návod, jak si na slackline lehnout, vypadá jednoduše... jako všechno, když se to umí... sednout si na popruh mi příjde v pohodě, jednou nohou se o popruh opřít a druhou za popruh zaháknout, to by taky celkem šlo, potíž nastane při výraznějším záklonu. Čím víc jsem zakloněný, tím těžší je rovnováhu udržet... nicméně zlomek vteřiny předtím, než jsem se opět skutálel do trávy, to skoro vypadalo, že by to mohlo fungovat... ;-)
Jestli se někdy dostanu k fázi, že bych spustil nohy z popruhu dolů (o chycení nohou v leže rukama nemluvě), to nevím...
Nicméně umím si už představit, že by člověk po slackline došel doprostřed, sednul si, následně lehnul a po odpočinku se zase bez dotyku země zvednul a pokračoval v chůzi...
Oproti tomu pozice na druhém obrázku, které říkají pointer (nazvat to šipkou mi příjde zavádějící) je úplně jednoduchá (když člověku stačí pár vteřin, aby byla fotka), když tam člověk přímo naleze z boku ze země. Zkombinovat to s příchodem po popruhu, to si představit zatím vůbec neumím... :-)
Když jsem byl malý, táta mě učil jezdit na Pionýrovi na úzké pěšině v poli velmi zdravých vysokých kopřiv. Uměl jsem to během chvilky. Zkus si slackline natáhnout nad kopřivami. Když to nepomůže, aspoň nebudeš mít na stáří revma... :-)))
To trochu zavání hazením neplavců do hluboké vody... :-)
Takový masochista nejsem. Bohatě stačí, že když natáhnu dlouhý slackline popruh, tak na cca 26 nebo kolika metrech délky vychází kousek před koncem metrový dolík, kde bývá mokro a bláto, ve kterém nechci přistát... no a skončil jsem tam už rozhodně mnohem víckrát, než by odpovídalo pravděpodobnosti...
Takže pokud bych měl poblíž slackline byť jedinou kopřivu, určitě bych ji okamžitě našel...
Na prvního máje jsem si zajela na krásné vyhlídky u řeky Oslavy - hrad Levnov a Velká skála u Ketkovického mlýna. Terén je tam hodně členitý, ale bylo to velmi pěkné odpoledne a 57km, z toho 12 mimo asfalt, bylo tak rozumná vzdálenost. Favoritka mě opět přesvědčila, jak univerzálním kolem je :-)
Na tu Velkou Skálu vede podle map jen čárkovaná cestička. Odtamtud je ta fotka? Slušné, s Favoritem.
To bylo od jihu po žluté? Nemáš nějakou fotky přímo z té cesty?
Na fotkách na mapy.cz je tam ohniště a dokonce dva přístřešky, z toho jeden velký pohodlný s velkými přesahy střechy. Takže by na lavice nemuselo pršet.
Úplně čistě nááhodou - nebyla tam někde cedule, že to je bivakovací místo? Už přemýšlím o prázdninách s malým cyklistou...
Přes pole ze Senorad. První fotka je cesta ze Senorad, druhá v místě, kde se kousek jede po té žluté značce a třetí těsně před přístřeškem u Velké skály.
Na Velkou skálu je to ze Senorad pohodová cesta až ke Skále. Horší je to z Ketkovic na Levnov a dolů ke mlýnu. Tam jsem na pár místech vedla, ale vždy jen pár desítek metrů, v sumě možná kilometr jsem to vedla. Jela jsem tudy:
https://mapy.cz/s/redugumaze
Nejhorší je ten sjezd od Ketkovic ke mlýnu.
Že se ještě vracím k tomu dámskému Favoritu na skále.
Jaké tam máš prosím převody vpředu a vzadu?
Už mi to dlouho vrtá hlavou.
Ď za příp. odp.
Už to tady psala mnohokrát, nečteš a pak ti vrtá :-))
vepředu mám trojtác 22-32-44, na jiných kolech mám tyto: https://www.global-sport.cz/kliky-3-m-wave-3x9... Růženka má z nich jen talíře, kliky má jiné 175mm dlouhé.
vzadu mám šestikolečko s maxirangem 34 zubů, to se dnes už dá špatně sehnat, ale mám ještě tři v zásobě. :-D Dá se pořídit sedmikolečko s maxirangem. Přehazovačku a přesmyk mám Tourney, stejně tak řadící a brzdové páky. Aktuální popis komponentů je zde: https://bike-forum.cz/foto/detail/66877-ruzenka-ii
Než jsem pořídila silniční duály, tak jsem měla normální dětské řazení na řidítkách.
Aha. Chápu, že socialistický převod 46 vpředu / 24 vzadu už se poněkud přežívá... ale těch 22 / 34, to je síla! :-)
Já se na to ptám proto, že na Brigittě z druhé ruky je nějaký původní maxipastorek se 34 zuby, to jsem ještě neviděl. Ale je tam velká "díra" mezi dvěma největšími pastorky, 24 -> 34. To by mi asi nevyhovovalo.
Zdá se, že tento velký odskok 14-16-18-20-22-24-34 je od Shimana.
Plynulejší odskoky 14-16-18-21-24-28-34 jsou Sunrace.
No nic, to jsou stejně úvahy do budoucna, prvně dojezdím z Vínovky Překrásné sedmikolo 14-16-18-20-22-24-28.
> Než jsem pořídila silniční duály, tak jsem měla normální dětské řazení na řidítkách.
Jojo, to jsou ty šíleňácké klofany, o tom už jsme se před lety bavili.
Ten skok 24-34 není ve stoupání nijak neakceptovatelný, nedělá mi to žádný problém. Ve stoupání se ti kolo během půlotáčky skoro zastaví, takže skok ničemu nevadí, další sešlápnutí už máš záběr až až. Na osmikazetě jeskok 26-34 a taky mi nevadí. Na silničce jsem si kazetu zmodifikovala na velké pastorky 26-30-34 a v podstatě je to zbytečné, stejně v kopci hned řadím na těch 34, jen ojediněle vyjedu něco na těch 30 a většinou si to stejně ulehčím, na rychlosti je to zanedbatelný rozdíl.
Nemyslím to tak, že by bylo obtížné přeřadit z 24 na 34. Z toho obavu nemám.
Jde mi o využitelnost takové posloupnosti převodů. Teď mám na Favoritu dvoutác 46-30 s pastorky 13-28 a na Brigittě trojtác 48-38-28 s pastorky 14-28. Pastorek 28 používám, ale to už musí být opravdu kopec, to vždycky obviňuji sám sebe, že jsem měkký a hledím co nejdříve přehodit na 24.
Čili ten pastorek 34 bych měl skutečně jen občas do nějakého extrému, víceméně rezervu na nejhorší časy :-) A kdyby na té kazetě byl skok 24 -34, tak bych vlastně na trvalo přišel o pastorek 28.
Tak proto se mi nelíbí skok 24 -34.
- - -
> Na silničce jsem si kazetu zmodifikovala
Jak zmodifikovala?
Odbrousit nýty na kazetách, pastorky rozebrat a poskládat podle sebe?
Mám na tom šestikolečku najeto skoro 50ntisíc ;-) Nemám pocit, že by to nebylo využitelné nebo nepoužitelné. Do hor s tím nejezdím, mám hory z ruky, ale třeba na Žďársko s tím jezdím běžně.
Osmikazetu 11-13-15-17-20-23-26-34 jsem modifikovala tak, že jsem vyhodila 11z a mezi 26-34 jsem vložila pastorek 30. Už to podruhé dělat nebudu, dám jen místo 11z 12z, skok 26-34 je pro mě OK.
Na pastorek 34 jezdím v podstatě všechno nad řekněme 3% ;-), buď si to dám jako 32/34 nebo 22/34. Ten pastorek mám docela ojetý, na to, že má hodně zubů na obvodu. Malé pastorky zdaleka tolik neojedu, brousím hlavně střed kazety/kolečka a střídám talíře.
Paďourská vyjížďka do zámeckého parku Buchlovice.
Park je stále krásný, vzlášť takto na přelomu jaro/ léto.
Jen teda, ač zdražel 10x (za 20 let) má cestičky v horším stavu... vzhledem k rekonstrukci střechy zámku jsou pávi kteří chodili volně kolem a družili se, zavření. Taktéž zvířátka /záchr stanice/, ale zase kvůli slintavce. Naštěstí dítka jsou už velká... Po cestě jsme viděli káně které si chtělo spestřit jídelníšek poštulkou...
Na kole 35 km a tu bolí, tam píchá...
Třídenní výlet s mrňaty do Vídně - hlavně do ZOO na pandy. Pandy jsme nakonec neviděli - kvůli karanténě byly zavřené. Ale prošli jsme si celou ZOO a k tomu navíc i valnou část parku Schönbrunn.
Za ty tři dny jsme našlapali více jak 20 km.
No a zítra hurá na kolo :o)))
Sobota:
Když už mám ty nové a menší převodníky, tak si vyzkouším nějaké stoupání :-)
• Praha Oťapov. Libeř. Jílové u Prahy.
• Krhanice - kasino Lešany, kde jsem vojákoval. Nyní vojenské technické muzeum. Zavřeno. Tak od řeky přes plot jako kdysi? Asi ne...
• V Krhanicích hledám bývalé PéDéÁčko - je z toho nějaký obytný dům. Divné.
• "Nádraží" v Krhanicích má už jen jednu kolej. Když jsme tu vagónovali techniku, kolejí tu bylo - dámy prominou autentický vojenský výraz - po kokot. Aji s rampou.
• Týnec nad Sazemi.
• Poříčí. Proti proudu Konopišťského potoka. Ale jenom kousek, potom nahoru k E55, dva kiláky poli na Benešov a její přejezd u bývalého kiosku.
• Mrač. Poříčí. Čerčany.
Počásko mělo zjevně v pátek k večeři pořádnou porci hrachové kaše.
Furt foukalo. Bylo zamračené, otrávené a nakonec se ještě počuralo. Ale jenom trochu, ani jsem nemusel vyzkoušet novou větrovku.
A stejně to bylo prima.
U čtvrtořadé silničky mezi poli a loukami kdesi u Benešova jsou nově vysázené stromky. Za 20 let tu bude alej. Mám tuhle krásnou zemi rád.
Tachometr mi ukázal délku výletu 60,2 km. (A rovných pět v Praze od vlaku domů.) Ale mapy.cz tvrdí jenom 55 km.
https://mapy.cz/s/jepezucuge
To už je velký rozdíl. Divné.
Tak to můžeme s malým cyklistou zkalibrovat.
Podél nějakého rovného přímého obrubníku nebo plotu nebo zdi ujedu 10 či 20 otáček kola podle ventilku. Měřit budeme plátěným dvacetimetrovým pásmem. A potom budeme dělit. Nechám to spočítat malého cyklistu.
Nejprve se dozvím nějakou hámotinu, že má kolo obvod sedm metrů.
Dostane pohlavek a bude počítat znovu.
Tentokrát mu vyjde správně 192 cm.
Budu to chtít slyšet v metrech.
Dozvím se "devatenáct metrů a dva metry".
A pak mě s hysterákem odvezou k Chocholouškovi.
Test konfigurace na letošní zájezd do Francie. Z Hodonína do Šternberka od čtvrtka do neděle, kempy na divoko pod stanem, vlakem zpátky.
Nové Thule, vytáhl jsem plesnivý stan z garáže, všecko to nádobí co vozím a Brooks.
Thule mě zklamalo, matná úprava povrchu není vůbec vhodná pro vícedenní čundrování, možná tak jezdit kolem komína a večer si to umyješ.
Na fotce vidíte stav brašen třetí den odpoledne. Zatímco stejně černý pytel Ortlieb zdá se stále černý, Thule vypadá jak nějaký houmlesácký pytel. Strašně to chytá prach.
Další věc jsou krátké přezky bez možnosti nastavení délky (foto 2). Striktně musíš dvakrák otočit a zamknout. Pokud máš víc bagáže a necháš to otevřené, není tam ani středový popruch, kterým to uchytíš.
Thule nebrat. Docela uvažuji, že ještě narychlo koupím něco jiného.
Brooks B17 se začíná formovat. Po cca 500 km už to dobře sedí. Asi nerozpoznáte rozdíl na fotce vůči novému, ale formuje se to. Asi i můj zadek se formuje. Ráno když na to sednu, ještě to tak 1-2 km trochu bolí, ale potom už celý den na pána.
Nevěřil jsem těm koženým sedlům, ale funguje to.
V úterý jsem si musel dokazovat, že ještě stačím mladším kolegům z práce. Odpoledne jsme vyrazili přes okolní kopečky
na pivo do hospody Za vodú. Přes lesní bar, houpačky na Baťkovou a sjezd do Hošťálkové. Dále kolem 1.valašské rozhledny v údolí do Kateřinic a stoupáním na paseky U Kamasů. Pár hezkých výhledů cestou. Pěkný sjezd lesem do Mikulůvky a konečně zasloužené pivko.
Kolegové jsou milosrdní, takže zatím jsem ještě stačil. I nejlehčí převod z mých 1x12 zvládl dvě protivná stoupání. Ještě za světla jsme byli doma. Cca 50 km a 700 m.
Dnešní hlava 22 v praxi. :-)
Před chvílí jsem byl v Pardubickém bazénu zjistit, jestli už jsem ze skoků do vody všechno nezapomněl...
A od plavčíka jsem se dozvěděl, že salta jsou tam zakázaná... ale plavčík by mi prý mohl povolit vyjímku, pokud bych mohl říct, že skáču závodně a už mám za sebou nějaké závody nebo soutěže... což samozřejmě říct (zatím?) nemůžu. Argumentoval jsem tím, že nejdřív si to člověk přece musí někde natrénovat, než bude moct závodit... no nepomohlo mi to... :-)
Takže ve svém věku bych se potřeboval naučit 6 závodních skoků, absolvovat nějaký závod, pak ukážu plavčíkovi diplom a on mě (možná) nechá v Pardubicích trénovat salto... :-D
Jediná potíž je v tom, že 6 různých skoků, aniž by mezi nimi bylo salto, asi v tomhle životě dohromady nedám, byť teoreticky to možné je...
myslíš, že ty diplomy bude někdo kontrolovat? vyrob si je sám a závody si vymysli :)
Podokresní přebor ve skoku do vody a na špek třeba :)
Myslíš jakože lhát a podvádět? No fůj! :-)
Já bych to jako čistý podvod neviděl. Spíš je to druh sebeobrany před alibistickým úřednickým vedením plavečáku. Člověk vyrostlý za socialismu a bránící se jeho tupé aroganci by ti to nevyčítal.
No je tu ještě problém, že kromě šipky (101A/101C) a možná delfínka (401C) žádný z mých skoků nevypadá tak, aby mi ty závody někdo uvěřil... :-D
Dětská trenérka v Brně by mohla vyprávět, jak po mém pokusu o salto byla nedobrovolně za miss mokré tričko... ;-)
a to se chlubíš nebo jak to máme pochopit? :-D
Jen jsem se podělil o veselou vzpomínku?
Ne, za životní úspěch hodný chlubení, tohle nepovažuju...
A vůbec, proč by se člověk měl chlubit úspěchy? ;-)
Protože když se nepochválíš sám, nikdo jiný to za tebe neudělá a trochu uznání člověk k životu potřebuje :-)
Kdyby kvůli mě děvčata v blízkém okolí vlhla, rozhodně bych to za materiál k chlubení považoval :-P
:-D
Jo, když to bereš takhle... akorát k vytvoření velkého gejzíru vody by asi stačilo skočit kufr a bylo by to i příjemnější než moje nepovedená salta. :-)
A ta slova uznání tehdy zněla: "Za co?!!!!!"
Mám to totiž i na videu... ;-)
Vážská cyklomagistrála
aneb z Česka kolem Kysuce a Váhu zpět do Česka.
Poslední dva dubnové dny byly využity poněkud netradičně k výletku podél vodních toků. Ale zase úplná rovina to nebyla. Při návratu bylo nutno přejet Bílé Karpaty a závěrečný úsek k Vlčí hoře (8-12%)byl po již ujetých 130km docela výživný.
Dneska jsem vzal horský kolo na výlet. Vlakem jsem dojel do Sedlišťky a pak pokračoval do Horního Jelení na závod.
Ač už jsem v životě pár cykloorienťáků absolvoval, tohle bylo úplně první opravdové MTBO.
Štěstí jsem zřejmě měl už na prezentaci, jestli jsem to pochopil správně, byl jsem poslední nebo předposlední, kdo se do kategorie OPEN (což asi bude ekvivalent OB příchozí) na místě ještě přihlásil. Že by půlhodinu před koncem prezentace mohli taky mít plno, mě vůbec nenapadlo...
Docela mě zarazilo, že jsem byl jediný (aspoň co jsem okolo viděl), kdo měl na řidítkách obyčejný turistický mapník (SA art 430), jinak snad úplně všici nad řidítky otočné mapníky Autopilot a podobné za několik tisíc... :-)
Docela jsem měl obavy, když mapa měla mít formát A3, jak ji do mapníku dostanu, když se mi tam nevejde ani celá A4?
Výzva to byla o to větší, že v MTBO je pro odběr mapy, instalaci do mapníku a odjezd ze startovního koridoru jen minuta.
Naštěstí měla kategorier OPEN start na krabičku a pořadatel celkem trpělivost, prý si nemám v mapě zakrýt nic důležitého... ale během dvou minut se mi povedlo mapu nějak poskládat, do mapníku nacpat a odjet ze startu... :-)
Docela nezvyk koukat do mapy, hledat, kde byl start, kam chci jet a přitom hlídat, kam jedu a nepřerazit se o klacky a jiný nepořádek na lesní cestě.
Na potvoru hned na začátku jedu ze startu na jihozápad, ale mapa má sever nahoře, tak nakonec radši před křižovatkama zastavuji, abych si zkontroloval směr a úplně se neztratil před první kontrolou.
Do mapníku se mi vešly všechny kontroly, ale z těch krajních vidím jen okraj, nikoliv číslo kontroly. Abych mapu doloval ven a znovu rozkládal mi připadá hrozně práce, tak prostě doufám, že jsem u správné kontroly...
Chyb jsem nasekal spoustu, ale pokaždé jsem během pár minut zjistil, kde jsem a k přejeté odbočce se vrátil.
...
Oproti normálnímu orientačnímu běhu je tady jednodušší, že kontroly musí být na cestách (a cestičkách), takže už žádné prolézání křoví a marné hledání, tady jsou kontroly pěkně vidět.
Taky to zjednodušuje volbu postupu, když se nesmí jezdit mimo cesty... respektive podle pravidel se v tomhle závodě mimo cesty zřejmě může za podmínky, že člověk nese své kolo aspoň 20 cm nad zemí... no to by mě mohlo, to radši pojedu delší cestou než takovouhle zkratku... :-)
Pro mě nezvyk SIAC čipy (na normálním OB půjčují jen kontaktní), protože tu nepípá kontrola, ale čip... na začátku jsem se k jedné kontrole radši vrátil, protože jsem si nebyl jistý, jestli pípal můj čip...
Je hezké, že člověk nemusí kvůli kontrole zastavovat, moc jsem tomu nevěřil, ale fungovalo to dobře, stačilo rukou ke kontrole namířit a nejspíš by to fungovalo, i kdybych ji nechal na řidítkách...
Kromě mých kontrol se orazilo i několik dalších, kolem kterých jsem jen projížděl, což naštěstí nevadí...
Nějak jsem nepochopil cíl, tam žádná krabička nebyla a nepípal čip ani nic jiného. Ale změřilo to dobře a co jsem se bál nejvíc, žádná kontrola mi nechyběla a zdaleka jsem nebyl poslední...
Na cestu zpátky se vlakem nechtělo, tak jsem jel domu po ose...
Na tachometru celkem 72 km a bolí zadek... dost... myslím, že zas nechám MTB dlouho odpočívat, s pohodlím lehokola tohle nejde srovnat... :-)
Ze závodu mám i video z kamerky, ale nevím, zda by chtěl někdo na moje bloudění po lese koukat?
A kdyby se někdo chtěl kochat, takhle vypadala mapa včetně mého bloudění podle GPS trackeru. :-)
Závody v Horním Jelení jsou hodně oblíbené a vyhledávané. Jsi dost dobrej, když si v limitu zvládl všechny kontroly a určitě sis slušně zazávodil. Před nějakým rokem jsem tam taky zajel, ale bylo to dost náročné, vyzkoušel jsem si to tam a stačilo.
No počkej, tam se pravidelně v září konal Jelenský Bludimír. To jsem jel jednou a úspěchem bych svůj výsledek fakt nenazval... :-)
To byl scorelauf (chceš pobrat co nejvíc kontrol během nevímkolik hodinového limitu bez ohledu na pořadí) a jelo se to na turistické mapě a kontroly byly po celém okrese...
Zatímco tohle bylo opravdové MTBO, tedy mapy jako OB = 1:10000, jen trochu jiný mapový klíč, na poměrně malé ploše v jednom lese a nutnost orazit všechny kontroly ve správném pořadí...
Vzhledem k tomu, že jsem jel kategorii OPEN, která z nich byla nejlehčí (a nejlevnější) a vzdušnou čarou měla trasa jen asi 10 km, moc k chlubení to asi není...
Samozřejmě když už člověk OB příležitostně běhá, nemělo by MTBO z hlediska navigace být zásadní problém.
Jet tam úplně bez zkušeností s OB mapou a buzolou, to bych asi nedal... :-)
Jako rozhodně mě to bavilo, i jsem už uvažoval, že když tohle měli 4 MTBO závody (Horní Jelení + 3x HK), že bych jel ještě na jeden závod do Hradce...
https://www.xhkmtbo.cz/poradame/zavody2025.html
Ale nakonec, jak zmiňuji níže, jsem do Hradce sice jel v sobotu, ale bez kola na úplně jiný závod... a v neděli jsem se z toho vzpamatovával.
Jo, asi tak, už to je dost dlouho co jsem to jel a mapa tehdy vypadala dost podobně, ale kontroly byly na větším prostoru.
Včera jsem si udělal výlet do českého ráje - z Mladé Boleslavi na Kost, kolem Věžického rybníku na Trosky, odtamtud dolů na Nebákov (tam jsem to vedl, cesta vydlážděná asi 30cm balvany), z Nebákova nahoru do Libošovic a přes Kost zase domů. Pěkné počasí s nádhernou dohledností, ale docela chladno a především větrno.
Ale teda mraky lufťáků chovajících se, jako by jim to tam patřilo, houfy roztažené přes půl silnice. Nejlepší byla skupina asi 8 lidí, mezi nimi mrňous, co se sotva naučil chodit a ten se batolil prostředkem okresky, a jak jsem se blížil, tak ztratil rovnováhu a uprostřed silnice si kecnul na zem a to se o něj teprve matka začala zajímat :(
Nebylo, ale možná ještě bude... :-)
Zazvonil telefon a ozvala se vojenská kamarádka, o které jsem už dlouho neslyšel. Snažil jsem se jí přesvědčit, že do svého závodního týmu určitě najde spoustu fyzický zdatných vojáků, co bych tam dělal já, ubohý programátor a civilista?
Připouštím, že za několik účastí na EpoSurvivalu jí to jaksi dlužím... ale tohle hodnotím jako akci daleko mimo mé možnosti (Epo mi proti tomu příjde v pohodě)... tím spíš, že jsem před lety jejich snažení natáčel...
https://www.youtube.com/watch?v=n4H9br_U9v0
Tak jenom kdybych už se nikdy neozval, je možné, že kamarádka lepšího náhradníka nesehnala a já bídně zahynul někde u Hradce... ;-)
Tak aby nevznikla zbytečná očekávání, tak závod jsem přežil, takhle vypadala závodní mapa a snad jsem to ani moc elitnímu vojenskému týmu s názvem Štěňátka, nepokazil...
Zážitek jistě intenzivní, ale nemyslím, že bych toužil po opakování... :-)
Zvažuju, jestli sepsat nějaké vyprávění svých zážitků?
Pokud třeba někdo uvažuje o tomhle závodě, abych ho varoval... ;-)
http://brannyzavod.uspfvz.cz/
Běžel jsi v kategorii normál nebo hard? Jen mne to zajímá.
Naštěstí "jen" NORMAL, jinak bych tam určitě umřel...
To, co jsem před mnoha lety natáčel, bylo HARD, ale ono se to asi každý rok mění, takže nevím, jak těžká varianta vypadá teď. Ale poslední disciplína, kdy se skáče z mostu do Labe a leze zpátky po síti, je pořád stejná...
Když jsem některé zajímavé momenty vylíčil v práci, vyvstala diskuze, komu tohle může připadat normální? :-)
Ale budiž, prostě cílem jsou intenzivní zážitky, to je určitě splněno. Z pohledu programátora ale cítím značné rozčarování nad způsobem hodnocení závodu. Netransparentní je myslím mírný výraz. :-)
Vojákům to asi příjde normální, z mého pohledu, kdyby vítěze rovnou vylosovali, vyšlo by to na stejno... :-)
A co jsi skákal z toho mostu? Salto vpřed nebo jen pád napřed? :D
Nic, jen normálně po nohou. Pořadatelé nebyli schopni ani seriózně sdělit hloubku vody, výška nad vodou byla nejasná a ještě nás povinně vybavili záchrannýma vestama.
Navíc si představ, že přelezeš zábradlí mostu a z druhé strany máš jen úzký betonový rantl se zkoseným okrajem, takže stojíš na pár centimetrech a toho zábradlí se musíš do poslední chvíle držet, jinak spadneš.
Za takových podmínek bych neuvažoval ani o šipce, nedokázal bych se správně odrazit. Netvrdím, že to nejde, podle fotek tam někdo salto skočil...
Pro mě nejstabilnější varianta, jak skočit do vody po nohou (100A) je při odrazu mít ruce ve vzpažení a nechat ruce nahoře i při dopadu. Není to v souladu s pravidly skoků do vody (ruce mají být dole, jinak bodová srážka), ale to tady nehrálo roli a větší moment setrvačnosti se hodí...
Nojo, ale když bych tohle udělal s tou jejich vestou, tak mi jí to při dopadu nejspíš svlékne... což by mohlo znamenat odřený nos od zipu a podobně...
Vzhledem k tomu, že o hodnocení týmu rozhodoval čas od skoku prvního, do vylezení všech zpátky na most, nebyl důvod vymýšlet blbosti a zkazit jim to...
Jo, další poznatek je, že plavat v té vestě je taky dost za trest... :-)
Vojáci, když musej skákat do vody, tak to obvykle nedělají jako sportovní úkon, u kterého se hodnotí čistota stylu a umělecký dojem, ale prostě proto že musej... právě tady a teď. Tedy patrně nejsou zvyklí důkladně změřit výšku nad vodou, hloubku a složení vody... prostě vyhodnotí, že jakékoli jiné řešení by bylo horší.
Tím víc mě zarazilo, že v našem týmu to byl rotmistr, kdo shodil do vody obě nadporučice, když se ke skoku neodhodlaly dostatečně rychle samy...
To je přece porušení posloupnosti velení, ne?! :-)
Přitom všichni od začátku věděli, jakou disciplínou tenhle závod každý rok končí...
Prý kdo hledá najde... nakonec jsem našel video s týmem Štěňátka z disciplíny na mostě...
https://www.rajce.idnes.cz/pafkapaja/album...
https://www.rajce.idnes.cz/pafkapaja/album...
https://www.rajce.idnes.cz/pafkapaja/album...
Autora bych za video na výšku nepochválil, navíc tam úplně chybí začátek, ale lepší než nic... takže kdo by nepoznal, tak já jsem štěňátko nejdál od kamery...
Hodnotím kladně zejména název týmu :-)
Ano, mě se ten název moc líbil, vojenské části našeho týmu už méně... ve skutečnosti patřil název týmu, který si zaplatil startovné, pak si to nějak rozmysleli a registraci darovali kamarádce... sice se úplně změnilo složení, ale název zůstal.
Původně jsem plánoval napsat o HK Branném závodu podrobné vyprávění. Jenže člověk míní, pak přišel mail od parťačky na EpoSurvival, že to zdravotně nedá... pořádat výběrové řízení na náhradníka týden před startem je dost zoufalé, ale nakonec se jedno štěňátko obětovalo, že tam se mnou pojede... :-)
Musíš vojenské části vysvětlit, že je to velemazaná strategie: Nikdo se nebude chlubit tím, jak nakopal prdel partě štěňátek, ale když se štěňátkům povede porazit prakticky kohokoliv v čemkoliv, je to automaticky hrdinský epos ;-)
Jo, souhlas...
Však po rekonstrukci týmu pro EpoSurvival jsem hned chtěl tenhle název recyklovat. Bohužel ve startovce již je název "Za štěňátka!", takže přidat tam další štěňátka, by bylo dost matoucí...
Ono někdy u závodů názvy týmů ve startovce bývají veselé čtení...
Pár let zpátky vymyslela kamarádka název "To dáme!", což párkrát u disciplín vedlo k vtipné situaci "Jistě, že dáte, ale který jste tým?"...
Lepší může být název "Neřeknem!", což jsem už taky viděl...
Hezké je taky využít UNICODE znaky, je mezi nimi spousta zajímavých obrázků, což by mohlo čtení názvu týmu pořadatelům zkomplikovat, bohužel člověk neví, zda se to někde cestou nezmrší...
Za Kladenskými parky.
Na podzim jsme s malým turistou objevili Biopark v Kladně.
https://www.nakole.cz/diskuse/30883-jake-to...
Moc se nám líbil, bohužel ukázky jednoduchých vodních mechanismů byly mimo provoz. Z nich nejzajímavější je Archimédův šroub. Jelikož plný provoz parku byl plánován od dubna, malý turista vyhlásil program KKK: květen - kolo - Kladno.
A tak v sobotu před desátou vystupujeme s koly v Kladně z krychlíku. Užíváme si park Kovárna, Naučný lesopark i Biopark s funkčními ukázkami vodních mechanismů. Na Vojtěšskou Huť, kterou loni doporučovala Radka, bohužel nedošlo. Neboť jsme se potřebovali vracet kolmo do Prahy. A Vojtěšská byla z Bioparku 4,5 km opačným směrem, čili celkem + 9 a to už bylo mimo náš akční radius.
Minimum potřebné pro návrat z Bioparku do Prahy bylo teoretických 33 km na metro Zličín. Ale věděl jsem, že malého cyklistu snadno přesvědčím k cestě přes Centrální park na metro Hůrka, celkem teoreticky 38 km. V Centrálním parku jsem se opatrně zmínil, že by se dalo dojet až na metro Kačerov, teoreticky 48 km celkem. Malý cyklista mě příjemně překvapil, prý s tím najisto počítá. Tak jo tedy. Prokopským údolím k Barrandovskému mostu, po stezce k rybníku Labuť a nahoru na Kačerov na metro. Skvělé!
https://mapy.cz/s/duzalevafu
Malý cyklista byl celý nadšený, když mu tachometřík na konci výletu ukázal 54 km. Tím byl o dva kilometry překonán dosavadní dva roky platný rekord.
A u našeho domu si nedal pokoj a musel ještě tak dlouho objíždět blok, až tam dostal pětapadesát :-)
A na závěr pravidelná dávka životního pozitivismu Favorita1970: V krajině okolo Kladna mě potěšilo, jako už mockrát v naší zemi, velké množství nově zakládaných alejí. A také bohatý systém cyklostezek, takže v Kladně a na jih od Kladna není nutné motat se po celkem frekventovaných silnicích. Což platí řádově z Kladna ke Kyšicím. Od Kyšic přes Unhošť až ke klášteru Červený Újezd je to holt po silnici. Zatím..?
Já zase vidím jak příjemné je to z Kladna na západ, od Sletiště do Tuchlovic. Zrovna tenhle víkend jsem dával Kladno za vzor, že mnohé zpevněné lesní cyklotrasy nejsou asfaltované.
A kde je ten park Kovárna? Také by se mi mohly hodit nějaké tipy pro děti na Kladně a v tvé trase ho nevidím.
> A kde je ten park Kovárna?
Park Kovárna je tady: https://mapy.cz/s/cuzocurodu
Je to skutečně jen pidi pidi parčíček s upravenými cestičkami a s pár metry doopravdických železničních kolení. Ale menší nápadité dítko si tam vyhraje až až. Alespoň malý cyklista si vyhrál - ale musel jsem dělat lokomotivu!
Ale když už tak podrobně studuješ moji trasu, což mě těší, tak se spíše divím, že se neptáš na zajížďku 3 a motanici 12. Čímž jsem si vytvořil oslí můstek a mohu se rozepsat.
Trojka.
Trojka je mateřská škola. Loni na konci listopadu jsem prováděl v Kladně izolaci stříšky nad hospodou U mamuta. Ráno ještě tma, odpoledne po práci už také tma. Nechtělo se mi jezdit autem - nuda. Raději jsem jezdil vlakem a četl si. Nejkratší cesta od nádraží je 1 400 metrů. Ale já rád brouzdám lesem, a tak jsem chodil oklikou ani ne 2,5 km. Za svítání v lese, vzduch, endorfíni, značka Ideál.
https://mapy.cz/s/luhefuzuca
Zpátky jsem to bral, podle toho kdy mi jel vlak, buď během nejkratší cestou :-) , nebo opět procházkou přes les, a dvakrát jsem se popráci prošel na vlak do Rozdělova.
No a narazil jsem na tu mateřinku na sídlišti Sítná. Mají tam prima vývěsky s obrázky, soutěžemi a hádankami pro děti.
Tak jsme si tam zajeli v sobotu i s malým cyklistou. Spočítali jsme berušky na obrázku (8) a iniciativně i počet teček všech berušek (54). Uhádli jsme, že k jarním pomůckám nepatří lyže ani plavky. A přiřadili jsme správně zvířecí mláďátka jejich maminkám - kuřátko kočce, telátko slepici a koťátko krávě.
Dvanáctka.
To bylo zaměření střechy do rozpočtu. Přikázal jsem potenciálnímu zákazníku, aby na mě čekal v sobotu odpoledne. Přeci to tam nepoletím zaměřit z Prahy extra ve všední den - no ni?
Oprava -po práci na vlak do Ostrovce.
Lákalo mě jezdit na kole - ale kdo by se tahal s kolem metrem a vlakem.
Vzdělávací prvky pro děti roztroušné v krajině jsou pro takovéto výlety ideální. Přijde mi to mnohem lepší, jak dřevěné rozhledny v dolíku. V Bratčicích je na rybníčku taky archimédův šroub a jsou tam ještě další atrakce. https://mapy.cz/s/kejucopena
Dokonce i bratčická rozhledna stojící na rovině je zajímavá, na vodojemu udělali vyhlídku :-D
https://mapy.cz/s/jutopukanu
Jojo. Tak ono pro dítě je dobrý vůbec nějaký cíl. Neboť pro něj (alespoň v našem případě) není cílem samotná cesta.
Je-li ten cíl nejen zábavný, ale i trošku edukativní, tím lépe.
Jeden z cílů nejvýše hodnocený malým cyklistou bylo loňské pátrání v krajině po zbytcích bývalé železniční vlečky Tochovice - Orlík.
(Já už to trochu znal - https://ivo.cz/18-trilobit-orlik.htm ).
No a potom na koruně orlické přehrady vyjadřoval takové nadšení, až jsem ho podezíral, že to dělá abych měl radost :-)
Minulý víkend jsem na rodinné sešlosti chytla nějaký virus a teprve v neděli mi bylo dobře a rozhodla jsem se pro nějaký výlet. Do kopců se mi moc nechtělo, navíc přepovídali vítr od východu a proti větru se nerada vracím. Vyrazila jsem na svůj obvyklý okruh, který měří +- 100km, kolem Mušovského jezera. Cestou tam skoro nefoukalo a na zpáteční cestě foukalo spíš z boku, ale jen mírně, a potěšil mě můj zatím nejlepší čas na sto kilometrů: 5:38 minut, průměrem 17,79km/h
Jupí!
Vytáhl jsem tříkoláka během týdne po práci!
Sice mizerných 40km, ale i tak mám radost že jsem se vykopnul. Ač teda "promenáda" podél vody ze Zbraslavi až někam k Modřanům byla dobře zahuštěná, asi to sluníčko nevylákalo jen mě...
Co cítíte z této olejomalby vygenerované AI?
Úzkost, zadostiučinění, cestu, nenávist, soustředění, zlobu, touhu, plytký rozum, cíl, moudrost, nevíš.
Dneska byla trocha automobilové historie.
Aktuálních asi 270 fotek se ještě trochu smrskne, zatím se v tom pořád vrtám :).
https://www.rajce.idnes.cz/miral/album/17-5...
Pěkná sbírka! Jenom ta auta z 90. let mi tam moc nepasují, vždyť to každý pamatuje v každodenním provozu (člověk si uvědomí, jak je starý, když uvidí v sekci Veteráni Mazdu s Wankelem)
Včera opět Praha - Prčice a aby to nebylo tak fádní, tak na to navazovala opět jiná návratová trasa.
Start byl na Chodově a jelo se standardní trasou do Prčice. Potěšila mě mizivá účast elektrokol a taky velký počet starších trekových a cestovních kol. Dost mě překvapil vysoký počet koloběžek, já jich jen z Prahy registroval víc než 10 a některým to dobře jelo. Dojezd do Prčice docela dobrý v předpokládaném čase. Náměstí a stánky bohužel stále víc připomínají přehlídku šátoráků a ne cíl tak významné akce. I pověstná hospoda U škrpálu zmizela. Tak jen rychlé občerstvení, zapnutí trasy v navigaci a zpátky do Prahy.
Přes Sedlčany a po Cholínském mostě přes Slapy a Nový Knín do Mníšku pod Brdy. Tam se hodně zatáhlo fujtalblovými mraky a citelně ochladilo. Jen jsem dokončil oblékání a vyjíždím z náměstí, tak se spustil déšť. Rychlé zaparkování v čekárně. Začalo lejt a při pohledu na radar na mě padla lehká beznaděj. V té chvíli přijel prázdný autobus s cílem v Holešovicích. Dobré 2 minuty jsem bojoval s myšlenkou jít se zeptat řidiče jestli mě vezme s kolem, naštěstí dodržel jízdní řád a odjel :-)
Blížila se další vlna deště a začalo se stmívat, tak jsem pro jistotu vynechal část trasy přes hřeben a jel jsem spodem přes Lišnice a Jíloviště a pak přes vrch Kopanina kolem vysilače Cukrák a sjel jsem přes Zbraslav k Vltavě a dál po pravém břehu podél Vltavy. Udělalo se docela hezky, tak jsem se rozhodl pro delší variantu návratu a půlnoční projíždku Prahou. Pod Vyšehradem přes Vltavu a po A1 do Újezdu a parkem na Petřín. Nasvícená rozhledna je skutečně nádherná a pohled na noční město je hodně pěkný. Kolem Pražského hradu opět k Vltavě a po A2 do Libně a pak A26 do Hloubětína a pak už přes Hostavice a Měcholupy zpátky na Chodov. Nádherné stezky, okolí a výhledy na moderní a staré město. Déšť a chladno vymetlo ulice od opilců a divných existencí. Noční jízda Prahou pěkná, ale jednou za rok bohatě stačí :-)
Pěkných 213 km a 2.950 výškových metrů.
213 km, to je na mne poněkud moc. Když si vzpomenu, žes mne na to zval, tak jsem moc dobře udělal, že jsem odmítl. Včera jsem dal stovku a mám toho docela dost.
Jel jsem to sám, tak jsem to měl naplánované podle sebe, kudy jsem ještě nejel, kudy bych to chtěl projet a kam se podívat, tak to tentokrát takhle vyšlo :-)
Zkusmo jsem si namaloval hodně krátkou trasu zpátky, třeba ji taky jednou pojedu. Prčice nejsou zrovna za rohem a tak je 145 km minimum.
Kdo ujede 100, tak ujede i 150, to už není tak velký rozdíl.
Po té stovce mne tak bolel zadek, že jsem poslední kopec raději tlačil, abych zadku odpočinul. Nohy by ještě jely, ale ten zadek musím zocelit. To je ta zimní koloběžka...
Mám toho moc. Pingpong, lukostřelba, kolo, koloběžka a nutné zdravotní plavání. Přitom kombinovat to v jeden den už nedokážu. Ani důchod na to skoro nestačí... :D
V osm ráno start z Nádraží Holešovice a podél vody vzhůru na sever. Jako v celkovém součtu, tady přímo to bylo spíš na západ.
Prakicky jsem ověřil, že mezi Řeží a Máslovicema to podél vody na tříkolku není, kdo nemá zpovykaného karboňáka na hubených gumách to projede, ale chce to jednostopý stroj. V případě lehokola, asi i dost cviku a odhodlání, alespoň místama, ale nic co by se muselo nosit nebo tlačit.
V Kralupech jsme dali kafe s dortem - tak dobrej větrník jsem už dlouho neměl. Kafe definitivně bodlo.
Další zastávka až na vrcholové foto na soutoku v Mělníce, přehození výhybky na druhou řeku, ukončení sjezdu a začátek stoupání.
Nuceně jsme se odpojily od řeky ve Klech, kde se s průjezdostí podél vody zjevně nepočítá. O to lépe to svištělo podél Spolany, kde je stezka více než luxusní, ale v rámci budování jejího pokračování jsme museli odbočit od vody znovu, tentokráte výrazněji - navigace byla vykopána opravdu SOLIDNĚ.
Silniční úsek teda nic moc (nejvíc mě dojal ten jedinec, který se rozhodl že se vejde mezi mě a protijedoucí auto), ale co už člověk nadělá.
V Kostelci jsme přemostili na druhý břeh a po slušné stezce pokračovali ve stoupání.
Ten stánek kde jsme nakonec dostali limču měl původně zavřeno pro nezájem publika za studeného a větrného počasí, ale když jsme odjížděli, už se tak navěsil vcelku slušný hrozen lidí - nevím jeslti byli chlapci nakonec rádi, že mají kšeft a nebo se jim ta naše malinovka vymstila přerušením sledování fotbalu :-)
Až do Brandýsa je ta stezka fakt pěkná, leč místama je to na celopéro, jak se tam pod asfaltem plazí ty kořeny, pokud by jste tu jeli za šera, fakt bacha.
No a z Brandýsa už to byl jen kousek do Čelákovic, kde jsme srabácky naložili stroje do vlaku a prohlásili že 90km je za den tak akorát.
Sobota pěkná, neděle resuscitační, celkově příjemně strávený víkend :-)
Můžu se zeptat, jakou estancii jste v Kralupech navštívili? Vím, že skvělé větrníky a věnečky dělají U draka, ale ráda si rozšířím "obzory".
Tuhle
https://www.rigrovka.cz/
Je to kousíček od mostu, přímo na cyklostezce (se nám nechtělo vyrážet někam něco hledat) a zahrádka se obsluhuje i skrz okno, takže i bez zámku si člověk to kafe dá vcelku v klidu.
Aha, cosi nového...
Hmmm, ale so + ne zavřeno. Ale chápu, když je to chráněná cukrárna.
Každopádně dííííky.
Přísahám, že měli otevřeno když jsme tam pauzírovali a jsem si vcelku jistý, že byla sobota. Tak kolem desáté odhaduju mohlo být, vypadalo to, že zrovna akorát otevírali.
Nevím v čem spočívá ta chráněnost, z mého pohledu normální malá cukroška se skvělým větrníkem a cenovkama co mě nevyzujou z bot.
Zkus se tam stavit, když nic, tak to není od vody zajížďka.
Cukrárna, to jsou všecho jen jedy. Lepší se tomu vyhýbat. :D
Sice jedy, ale chutnají. Mně ty zdravý věci nijak nejedou. Kdysi Nebeská rozhodla navštívit novou veganskou restauraci "Omam" v Jánské ulici a cejtil jsem se okraden. Děsnej chuťovej vjem a ceny jako v Sakura's, kde si vždycky pochutnám. Ostatně soudím, že mně, předkremačnímu, tzv. nezdravá jídla už nemůžou uškodit. :-))
Netuším, jak veganská jídla, ale zeleninové dobroty, to jsou někdy mňamky!
Špenát, ale ne ten školní rozblemclý polotekutý s vejcem, ale pěkně hutný - mňam.
Dušená mrkev, lehce opepřená, s brambory a hovězím - mňam mňam.
Kapustové karbanátky - mňam mňam mňam.
Hrachová kašula - mňam mňam mňam mňam.
Zelí červené + zelí bílé, k tomu kousek knedlíku a kousíček vepřového - mňam mňam mňam mňam mňam :-)
Kdysi jsem trávil (ne jakože vražda jedem, ani ne jakože po obědě na gauči) cyklodovolenou s nějakou holkou v prostoru Vranov nad Dyjí - Břeclav. Ve Znojmě jsme našli - kromě katakomb samosebou - vegetariánskou restauraci. Tam tak báječně vařili, že jsme v okolí Znojma zůstali o dva dni navíc oproti plánu.
Jurimír mě naučil vařit mrkev na páře - je skvělá.
pár vegetariánských restaurací jsem už také měla možnost navštívit a také jsem se vždy výborně najedla.
Tak já musím říct, že jak jsem tak hledala úplně cokoli, co mi pomůže od půlročního kašle (též jsem řešila tady) včetně i všemožných "ezo" rad, tak jsem dosadila do jídelníčku poměrně hodně veganských receptů a chuťově mě uspokojují.
Omezila jsem živočišné bílkoviny hodně, ale do vegana mám pořád na míle daleko. Ale objevila jsem spoustu "nových dimenzí" ve stravování.
Kašlat jsem teda přestala taky, ale tomu možná více pomohla pračka vzduchu než "hrách a kroupy".
Já naštěstí nemusím kvůli zdraví rozlišovat jídlo jinak než na chutná/nechutná. S přibývajícím věkem navíc ubývá těch nechutná. Veganské věci mi tím pádem nijak neurážejí, naopak většinou si na nich pochutnám, na druhou stranu každý den projíždím kolem pastviny, kde roztomile pobíhají budoucí vídeňské řízky.
Já asi - teda krom mléka - taky nemusím. Ale jak jsem tak hledala ten zázračný všelék, tak jsem právě objevila spoustu věcí, co mi chutnají, a dříve na ně vůbec nenarazila, a zůstala u nich, i když nekašlu. :-)
Kdybych se stal veganem, či vegetariánem, tak bych významě ulevil své metabolické chorobě dně. Bohužel mi řízky, klobásky a podobné velice chutnají. No a jelikož je ta dna zatím farmakologicky kompenzovatelná, tak mne to ještě nijak dramaticky netlačí.
řízek, jitrnice a klobása jsou také veganské jídlo... jenomže koncentrát :)
Včera jsem si zajela stovku do Vídně a ve Velkém Meziříčí jsem si dala zákusky :-)
Prima.
Já byl takto s Favoritem v Paříži.
Protože to bylo daleko, musel jsem omezit věci s sebou vezené. Takže ve foťáku jsem měl jen maličký kinofilm, který dělá jen maličké fotky.
Jakotobylo takové pracovní.
I když s cyklistikou to také souviselo.
Potřebujete finanční podporu bez problémů s tradičními bankami? Nabízíme rychlé nebankovní půjčky od 30 000 Kč do 50 milionů Kč za dostupné úrokové sazby.
✅ Bez zapojení banky
✅ Rychlé schválení a vyplacení
✅ Flexibilní podmínky splácení
✅ Transparentní a bezstresový proces
Kontaktujte nás emailem: [email protected]
nebo přes WhatsApp +420 733 311 248
Lelku, prosím zamázni to. Takovouhle drzost tu ještě nikdo neměl.
Jsem na to zvyklý, tedy ve Francii.
Že si všimnou, že ten člověk co sedí u vedlejšího stolu v restauraci mluví nějakou divnou fráninou.
A tak hádají, odkud asi jsem.
A já tomu rozumím, a oni si myslí, že asi ne, ale to je fuk.
Dneska to bylo stejně.
To bude Belgičan. Ne, řekla bych spíš Němec.
Jo, slyšel jsem od vedlejšího stolku.
A pak jsem si objednal druhé pivo a použil současné pojmenování "une petite seur" dejte mi sestřicku, a to už to ten chlap nevydržel.
"Odkud jste?"
A tak si povídáme, vyprávíme, jak se to tu změnilo, a říkám mu, že je to město mnohem čistější, a že se mi líbí, že místo parkoviště před radnicí dělají park. A on na mě docela drsně dorážel, proč, kde jako ta auta mají parkovat, a já mu na google našel 3 možnosti, kde to jde, a ujdou k radnici ne víc než 400 metrů.
A ten člověk se zasmál a řekl té paní, co s ním byla: vidíš, i cizinec si parkování najde!
A pak si ti dva tak po amerikánsku plácli, a já nechápal.
A bavili jsme se dál o Francii, sýrech, České republice co znají jen z doslechu, že prý Praha je super, o dětech, vnoučatech.
Snědeno vše, byl i desert a kafe, čas se pakovat.
Ptali se mě, co dělám, tak na závěr.
A já se zeptal jich.
Večeřel jsem s místostarostou města Calais a jeho paní.
To, že to hnusné parkoviště před radnicí zmizí, je jejich zásluhou, tedy hlavně paní místostarostové.
to jsou oni
Dneska to byla cestou z práce naprostá labuž! Vzaj jsem to po pěšinkách k našemu "trollímu jazyku" ;-)
A dvě zajímavosti:
Vždycky jsem myslel, že "bez deště není duhy" a dneska byla i když kapka nespadla ani jedna.
A taky jsem zaslechl žluvu, po chvíli proletěla do lesa - hotovej kanárek, ale fotit se nechtěla.
Dnes jsem se byl projet, samozřejmě jsem potřeboval nějaký cíl a tak jsem to vzal do Vraclavi a do Vysokého Mýta, kde byla otočka.
Z Hradce přes Vysokou, Rokytno, Holice, Trusnov a Radhošť jsem dojel do Vraclavi, kde jsem nejdříve jel pozdravit poustevníka Františka u barokního areálu. Od areálu jsem popojel k místu bývalé tvrze významného rodu Vršovců, který celý v celém v tehdejším knížectví nechali vyvraždit vládnoucí Přemyslovci. Z dnešního pohledu je zajímavé datum kdy k tomu došlo 26., 27. a dokončeno to bylo v Praze 28. října. A nebylo to málo lidí, odhad je asi 3 tisíce.
Z Vraclavi jsem sjel do Vysokého Mýta, kde jsem se zastavil Na Vinici a pak přes Zámrsk, Ostřetín a Vysoké Chvojno zpátky domů.
Pohodových a nenáročných 113 km.
Na fotkách je poustevník František, kámen s nápisem vysvětlující vysazení památné lípy nedaleko pomníku vyvražděných Vršovců.
Black out?
Ne, nic takového, ale protož jde o Cannes, kde dneska vrcholí ta taškařice, dostalo se to i do našich novinek a odborníci na OZE se vyjadřují.
Zřejmě jacísi aktivisté se snažili tu trapárnu překazit, tak zapálili 3 rozvodny a par stožárů hlavního vedení vzali flexou, takže zhruba od 11 byla část Azurového pobřeží nez proudu, hlavně celé Cannes a Antibes, kde se teď poflakuju.
Trochu mela, uvízlí hosté ve výtazích, jinak klid,bez paniky. Asi ve 14 to nahodili a jede se dál, jen u nás doma neustále žvaní o vachrlatosti soustavy spoléhající se na OZE.
No a to právě Francie není. Má 56 jaderných elektráren a zhruba 75% elektrické energie v zemi je z jádra.
ale i tak, je to celkem vážný problém, když stačí pár magorů s flexou a 160 tisíc lidí je rázem nez proudu, stojí vlaky a vypnou se semafory na křižovatkách. Kdyby to pojali "šířeji" může takový teroristický útok na energetickou soustavu nadělat slušné problémy...
Na tom třetím obrázku s ležící paní mají chybu, zaměnili písmeno. Místo pin tam má být pig.
Musel jsem se zeptat, co to pin-ups je, slovník mi říkal - pinapka, a z toho jsem byl taky jelen.
Umělka říká:
Pin-up je styl obrázků nebo fotografií, obvykle ženských postav, které jsou navrženy tak, aby byly atraktivní a často lehce provokativní. Tyto obrázky se často používají k ozdobení stěn nebo jako sběratelské předměty a mají svůj původ v 20. a 30. letech 20. století, kdy byly populární například plakáty celebrit, hereček či modelů. Pin-up obrázky jsou známé svou kosmetickou úpravou, výrazem a stylem, který zdůrazňuje ženskou krásu a šarm.
Tedy Pobřeží a jeho pinapky... :-)
Osobně bych upřednostnil tu variantu co vozili amíci na čumácích bobardérů, frantíci mají prapodivnej vkus...
To bude ten vliv arabských zemí, čím těžší tím krásnější :-)
Dnes opět povedené. Ráno jsem vyrazil trapně po cyklostezce a po 50km dal přestávku v Hranicích na náměstí. Dále hore kopcom směr Špičky a Hranické Loučky. Krásná cesta s nulovým provozem kolem kamenolomu a pak loukama s panoramatickým výhledem na okolní kopce. Nahoře jsem potkal postarší francouzský pár na kolech. Pěkně natěžko z Francie přes Berlín, Krakov, Osvětim a teď směr Praha. Smekám. Vidím, že mají jako já sedla Brooks. Paní to své hodnotí jako "ženijal" a všichni si libujeme, že nepotřebujeme cpát do gatí jakésí blbé vycpávky. Dalším cílem je zřícenina hradu Starý Jičín. Po celkem výživném stoupání jsou odměnou zase hezké výhledy na Beskydy. Dál mě cesta vedla do Nového Jičína na kafe a zákusek před stoupáním na Svinec. Ten jsem úplně poctivě nedal, pár prudších úseků v lese jsem si poctivě vytlačil. Opět krásné výhledy, kromě Beskyd byl vidět i kostel na Hostýně, v dálce Jeseníky. No a pak už víceméně jen sjezd přes Stráník a Jasennou do Valmezu. Tady mě kousla křeč do lýtka, ale snesitelně. Domů to už bylo jen 20 km po rovince tak se to dalo. Ještě jsem stihl probíhající gastro festival a pořádně doplnil energii i tekutiny. Celkem 120 km, 880m. Díky ženiálnímu sedlu žádný problém na pozadí. I když tento zpúsob května není úplně ideální, alespoň má výhodu, že se člověk tolik nezapotí cestou do kopce.
Hezké, francouzšťí důchodci. Ale mají genderově navyvážená kola, všechno táhne jen jeden.
Maj Brookse, chlap dokonce i s prořezem myslím. Ale blbě dopínají. Moc hezké kovové bidony.
Kamarádi cyklisté!
Pozor si dejte v obci Písty!
Zde je na vás nachystána smrtelná past v podobě písečných dun a restaurantu U Kyselů! V tomto zařízení totiž čepují Májový ležák, který udělá jak známo z nežízně žízeň! Pokud tedy zvolíte špatnou posloupnost návštěvy zdejších pamětihodností, dopadnete špatně, i když si před vstupem do moře písku na dobře zvoleném orientačním bodu přichystáte pohotovostní zásobu tekutin. Jenomže, poušť je poušť, za přesypem přesyp, jeden jako druhý... pak se ani nemusíte jmenovat Blonďák a mít za kamaráda Tucu a dopadnete bídně... protože neznáte jméno na náhrobku
Jinak.. od nás do Nymburka poklidně, zpět zrychleně za necelé 3/4 času tam a to mírně delší trasou:)
Včera jsem jel kousek Sázavy, bohužel Týnec Pikovice už nemá dost vody, takže to bylo z Čerčan do Týnce. Byl to hlavně samý olej, takže se muselo celou dobu pádlovat. Jezů bylo jen pár a měly buď skvěle připravené propustě pro malé lodi, nebo se přetahovalo vyhrazenou šlajsnou.
Počasí se umoudřilo a bylo docela teplo.
V neděli dopoledne slibovali sluníčko, tak jsem brzo ráno vyrazila k Dalešické přehradě, abych se stihla vrátit, než se zatáhne. Vyjížděla jsem po východu slunce a byl 1°C ! Naštěstí mám prvních deset kilometrů do kopce, tak jsem se zahřála, akorát tenké prstové rukavice mohly být teplejší. Pak už jsem jen svlíkala vrstvy, kochala se výhledy a čichala rozkvetlé akáty. Na Ivančicku jsou akáty všude, kolem silnic i v lesích, a právě kvetou. Nakonec to dalo hezkých 108km a na oběd jsem byla doma.
To mají včely co dělat. A ty jsi měla oběd na stole? :-)
Na 40. a 75. kilometru jsem si dala kafe a cukroví z vlastních zásob. Ani muška, ty v noci pomrzly, ani včelka, ty byly na akátech :-D
Na Jihlavě vypouštěli dopoledne z nádrže u Mohelna vodu a řeka byla splavná až do Ivančic, vodáci měli pré a pod Templštýnem to mezi skalami muselo být krásné.
Vyšel mi volný víkend a aby byl opravdu volný, zdrhla jsem z Prahy relaxovat do Poděbrad.
Cestu tam a zpět jsem absolvovala na kole.
Do Poděbrad jsem sjela v Toušni k Labi a pak stále po levém břehu až do cíle. Po letech jsem si zase oživila, že od Čelákovic je tahle cesta spíš pro mladé a neklidné. No, myslím, že mám odškrtnuto. Celé jsem to ale dala "za svý" = 77 km.
Z Poděbrad jsem až do Kostomlátek jela po pravém břehu a pak na Lysou, Káraný, Zeleneč a tam jsem - ukolébaná tím, jak rychle cesta ubíhá a vidinou kávy na ČM - nějak blbě odbočila a trošku si zakufrovala. Musím říct, že Radonice jsou pro mě stále bludištěm a průmyslová zóna na okraji Hóčo Póčo je peklo, zvlášť když je zavřený podchod pod kolejemi. Nakonec jsem musela po standardní objížďce, abych se dostala na Náchodskou a konečně směr Černý Most. Káva na MOLLce za odměnu byla a když jsem se chystala na posledních 22 km k domovu, začalo pršet. Takže hurá na metro... I tak to dalo krásných 65 km, ale tady už jsem cca 10 km jela na motor.
V Poděbradech to byl opravdu relax - pár zajímavých staveb, nějaký ten pramen, pstruh na grilu na soutoku...
Celkově jsem za víkend natočila krásných 158 km a trošku jsem si zase otestovala svoje limity :o)))
Hóčo Póčo vidím prvně.
Co chodím nahlížet na šotoušské diskuse, tam je zavedený termín Horno Porno.
:-)
Probudil jsem se v anonymním lese 133km od domova. Včera ráno jsem vyrazil z rodné valašské kotlinky na severozápad, překonal hradbu Hostýnské pahorkatiny přes Troják a Tesák a doufal,že po rovince doplachtím z Bystřice p. Hostýnem přes Přerov do Olomouce. Úplná placka to ale nebyla. Dále Litovelským Pomoravím se zastávkou v pěkné hospodě s půjčovnou lodí. V Litovli návštěva milé kavárničky s ochutnávkou kokosového rumu. Pan domácí byl rumový fanda. Loštice jsem profrčel a protože zbyl ještě nějaký čas, posunul jsem si plánovaný cíl o pár km a pěkný krpál na západ. Krajina mě cestou moc neuchvátila, asi i kvůli počasí. Obojí se ke konci spravilo. Dnes překročím hranice Moravy a budu objevovat krásu zemí českých.
Dnes jsem si opět neprostudoval profil. Po namáhavém výjezdu k historické hranici Moravských zemí a následném sjezdu se má naděje na pozvolné klesání k Labi rozplynula při nekonečném stoupání na Kozel. Nicméně trend je pozitivní, včera jsem nastoupal 900m, dnes jenom 660.
Aspoň už bylo optimističtější počasí. Tedy zpočátku. Moc mi to nejelo, tak jsem nějak zapomněl i vnímat ty krásy Čech. Spíš se mi vybaví, že jsem jel kolem nějaké hnusné stoky a ošklivého rybníka za Vysokým Mýtem. Ale lidé jsou tam hodní, paní v lahůdķách mi prodala minerálky a doplnila vodu, přestože mají v sobotu zavřeno. Srdce Valacha potěšilo, že jsem jel přes obec Radhošť.
V Dašičích mě chytla bouřka s prudkým deštěm.Vitr byl takový ,že jsem si nebyl schopen navlíct pončo. Musel na mě být komický pohled. Nejhorší jsem přečkal s Radegastem v místní pizzerii. V Pardubicích jsem projel kolem Gočárových monumentálních Automatických mlýnů. Na náměstí přehlídka vinařství. Víno jsem neriskoval,ale aspoň doplnil zdravé kalorie hotdogem. Vidím, že asi nestíhám zakempovat za světla, tak si ještě koupím 2 plechovky Radegasta na dobrou noc. Ještě kousek za Lázně Bohdaneč a konečně jsem ve vyhlédnutém lese. Snad se mi bude spát líp než včera. Dá-li Radegast.Dnes130km, 660m.
Samozřejmě Kozlov ne Kozel. Když už jsme u těch zvířat, dosavadní bilance: včera jsem potkal dva srnce, pět zajíců a jednu nutrii. V pátek zřejmě kočku divokou. Čtyřnohou a krásnou.
Chčije a chčije. Je ráno a já se válím v hamace v krásném akátovém lesíku, poblíž turistického přístřešku. Zřejmě soukromý pozemek. Slibuji, pane majiteli, že tu po sobě nenechám ani stopu. Včerejšek nezačal slavně. Odložil jsem snídani, abych ušetřil čas. Ale pak jsem zvolil tak nešťastně cestu z lesa, že jsem měl blatníky plné bahna a nemohl kolem hnout. Ušetřený čas byl tentam. Alespoň jsem se dočkal těch kýžených rovin a krajina byla docela hezká. Asi ta mlékem a strdím oplývající. Svištím Přes Poděbrady a Sadskou do Kerska na kančí se šípkovou. Dál už po stezce kolem Labe. Většinu trasy už jsem nedávno projel se ženou takže teď je to celkem nuda, když jede člověk sám a nemá čas zastavovat u zámku v Brandýse a podobných atrakcí. Zhruba 60km až do Mělníka jsem dojel na jeden zátah. Na náměstí U Piráta jedno pivko a špagety a přejíždím přes vodu na posledních 18 km k cíli, kterým, jak správně tušíte, je posvátná hora Říp. Přiznávám, že od kiosku už jsem jenom tlačil, i tak to byl největší výkon celé cesty. Bylo po zavírací době, tak jsem tam stál docela sám před rotundou, šťastný jak František Venclovský. Poblíž Říp jsem v mapě našel bytelný přístřešek a dojel tam zrovna když začalo pršet. Po dešti jsem se přesunul na stromy a konečně se kvalitně vyspal. Teď už zbývá jen sbalit a dojet do Mělníka na vlak. Celkem najeto 400 km, tak to by mi zas na chvíli mohlo stačit.
Ani Kozel ani Kozlov, ale Kozlovský kopec. Zpočátku si mi udělal v tvé cestě krapet chaos, protože vrch Kozel je nad Bílou Třemešnou a odtamtud se skutečně dá dobře a svižně sjíždět k Labi a to je přece jen kus cesty od hranice s Moravou :-)
Jinak pěkný výlet
Včera bylo všude okolo hodně moc vody a slibovali svižný vítr, tak jsem ráno váhal s vyjetím, ale přece jenom jsem o něco později vyjel a udělal jsem dobře. Nechtělo se mi do kopců, tak to byla téměř čistá rovina.
Z Hradce přes Lázně Bohdaneč, krátká zastávka u Semínského akvaduktu, přes Kladruby nad Labem do Chvaletic. Okouknul jsem elektrárnu ze dvou stran, je to hrozný monstrum ty 4 věže a komín. Z dálky to vypadá docela hezky, ale z blízka ani trochu.
Z Chvaletic do Kolína, kde jsem se zastavil u kostela sv. Bartoloměje, hezká stavba, pak jsem popojel k pěkné vodárenské věži - rozhledně. Zjistil jsem, že Kolín jako celek není moc příznivě nakloněný cyklistům, pár vyjimečných míst je, jedno zajímavé a technicky pěkné - přejezd z ulice Nad Zastávkou přes železnici a Labe. Krásný 3 opatrový šnek, vnitřek pro chodce a vnější široké stezka pro cyklisty, pěkná lávka přes Labe.
Z Kolína přes Velký Osek a malá odbočka do Libice n.C., kde jsem se zastavil u Slavníkovců podívat se jestli už Radim s Vojtěchem konečně odešli, ale stále nevykročili ze vrat :-) Tam mě pobavila dvě děvčata co si pro nácvik tanečních kreací vybrala docela zajímavé místo - sakristii bývalého kostela, alespoň odkaz Slavníkovců konečně našel využití :-)
Dál přes Žehuň a Žiželice do Chlumce n.C. k zámku Karlova Koruna. Stavba pěkná, ale park je docela bída. Z Chlumce přes Chudeřice, Roudnici, Praskačku a Opatovice zpátky domů.
Nakonec jsem dojezd stihnul těsně před západem slunce. Vítr byl sotva poloviční proti tomu co slibovali, velice příjemná porojížďka rovinou, dobře zvládnutelných 155 km.
Na fotkách Semínský akvadukt, kostel sv. Bartoloměje v Kolíně, vodárenská věž v Kolíně, Radim a Vojtěch přin odchodu z Libice, taneční kreace u Slavníkovců a zámek Karlova Koruna v Chlumci.
Dneska jsem byl na orientačním běhu v Přívratě. Ve startovce mě zaujala kategorie JJT, to jsem nikde neviděl...
Z hlášení moderátora jsem pochopil, že se jim do závodu přihlásili fotbalisti, tak jim udělali samostatnou kategorii.
Podle všeho dostali stejnou mapu jako kategorie HDR. Tedy ta úplně nejlehčí kategorie pro děti, co se ještě bojí do lesa samy a tak sebou berou rodiče...
Pro představu citace ze zásad pro stavbu tratí...
H/D10F – výuková kategorie pro menší děti bez doprovodu, kde mají na trati podporu v podobě fáborků
HDR – kategorie pro děti v doprovodu rodičů nebo jiných osob
Fáborky by měly být vedeny po jasných liniích (cesty, pěšiny, vodoteče, max. jasně znatelné rozhraní porostů), jen zcela ale naprosto výjimečně čistým lesem (ne hustníkem). Kontroly by měly být voleny tak, aby dovolovaly si zkrátit výrazně trať mimo fáborky minimálně na dvou místech, na trati by mělo být 3-5 falešných kontrol. Fáborky jsou jen jedny, pro tratě D a H volíme různé kontroly, pro HDR lze využít jednu z tratí D10F či H10F, popř. vybrat kontroly samostatné. Start v kategorii HDR je volný" podle příchodu na start (po celou dobu startovního času závodu).
A proč to všechno píšu? Tipnete si, jak fotbalisté dopadli? Nebudu se ptát, kolik bylo diskvalifikováno, ale spíš, kolik z 18ti startujících dokázalo najít a orazit všechny kontroly ve správném pořadí? ;-)
https://oris.orientacnisporty.cz/Mezicasy...
S pravděpodobností blížící se jistotě vypadala jejich mapa takhle.
Možná jim někdo špatně vysvětlil pravidla. Mají tam jednoho, který měl všude slušné časy akorát zapomněl orazit cíl, to zamrzí, ale pro ten zbytek byla zřejmě nepřekonatelným problémem třetí a šestá kontrola. Přitom na HDR trati by prostě stačilo jít po fáborkách... :-)
Hele, neodsuzuj je.
Prostě je jim mapa cizí a v rámci spestření tréninku je prostě protáhli tímto.
Jako přiznávám, že já bych se zase netrefil do míče... :-)
V UH při tréninku zabloudil fotbalista.
V lesíku který překřižuješ za hodinu.
https://www.idnes.cz/fotbal/prvni-liga/jan...
No a nyní pointa (dle maséra):
Odskočil si a potom dobíhal trenéra na kole.
Jen to teda nebyl trenér...
Když vidím ty vrstevnice, tak se jim vůbec nedivím :-D
Tak bylo to celé na kopci, ono orienťák na rovině je spíš vyjímkou, nicméně já se podivil hlavně nad tím, že dostali mapu shodnou s HDR, kterou lze projít i bez mapy - stačí sledovat fáborky... a přesto to tak špatně dopadlo. :-)
O víkendu jsem zkusila prvně sama vyjet s našimi třemi malými cyklisty. Nějak nebyl nikdo, kdo by mohl jet se mnou a mrňata chtěla na kolo. A toho se musí využít.
Jelo se cvičně jen tak "k Libočáku".
Bylo to sice jenom 8 km, namočené nohy v Libočáku a tři hřiště, ale spokojenost byla na všech stranách.
Pro mě to byl sice trošku záhul, ale musím říct, že mrňata jela v pohodě a horká chvilka byla jen jedna :o)))
Jen tak ze zvědavosti, co to má to kolo vpravo za krabici na rámu?
Pokud myslíš to bílé, tak to tam má brašničku.
Jak jako brašničku?!?
Snad nesesér!?!
:-)
Nesesér vozí dámy. Chlapi mají brašničky .o)))
no říkalo se tomu buzitaška :-)
https://images.stilord.com/item/images/2172...
Jj :o)))
Ale s tou brašničkou to rozhodně nemá nic společného.
Já ji původně měla na svém kole - byla tak akorát na foťák a na kapesník
https://www.rajce.idnes.cz/vrstevnice/album...
Po výměně stroje ale byla uložena do šuplíku.
Rámová brašna je poněkud něco jiného, běžně se prodávají a vozí, někdo menší, někdo větší, má celkem dost výhod.
A já byl dnes bez brašničky. Což je u mě tedy co říci, páč věčně tahám hromady krámů. Po celodenním hledění do noťasu na rozpočty mi bylo tak nějak divně (čti: blivno). A tak jsem s počínajícím soumrakem pojal geniální plán, na půl hoďky na Esce do blízkého lesolesoparku. (Jako severoseverovýchod je víc na sever, než na východ, tak lesolesopark je víc les, než park.) Nakonec to byla hodina, páč jsem se cestou u knihobudky začetl. Což mi neslouží ke cti, neboť jsem kočce slíbil návrat za 30 - 45 minut.
A kupodivu jsem to přežil. Jen tak s klíči a s mobilem v kapse, vůbec žádné náhradní ponožky ani pláštěnka s sebou, ani peňauze, ani kikina kdyby se ochladilo! Bez petky s minerálkou!! Jsem z toho perplex, úplně mi to nabourává můj dosavadní světonázor.
Ale 120 000 000 milimetrů to nebylo.
Mám na mysli to modré, stojící na stojánku na fotce vpravo. Ta věc na kterou se ptám vypadá na mém displeji ponejvíc šedivá. Nějak jsem se ztratil ve slohu :-)
Aha, tak to asi myslíš to, co je v rámu - tak to je lahev s pitím :o)))
Nic jiného zvláštního na tom kole nevidím. Je to cannondale 24" bez jakýchkoli úprav (teda kromě toho držáku na lahev a stojníku).
Ne :-) Já tam taky vidím nějakou prapodivnou věc, převážně světle šedivou a vypadá jako by to bylo celé omotané nějakou páskou...
Koukni se na ten obrázek tady na NaKole, je právě dost malý na to, aby se nedalo poznat, co to vlastně je ;-)
Ale to přece je ta brašnička (přesněji dvojbrašnička), o které radka psala, že ji měla dřív na svém kole a poslala i fotku. Jen na tom měla shora ještě navíc pouzdro na mobil.
Ahááá, na ten odkaz na Rajčeti jsem totiž už nekoukal ;-) Takže O.K., je to dvojbrašnička.
Tak znovu
- na řidítkách je vpravo tachometr - ten je snad poznat
- na rámu u řidítek je malá dvojbrašnička - tahle
https://www.rajce.idnes.cz/vrstevnice/album...
- v rámu je držák na lahev s bidonem
Díky díky, už jsem se chytil :-)
Jsem na rámu nikdy neviděl nic takhle "doširoka", take to zaujalo...
Dvojitá rámová brašna - běžně se prodává, je to dost šikovné provedení.
Hezké, kormidlovat tři děti to je už fuška. S šestiletým vnukem jezdím do Šárky a s 8 letou vnučkou navíc jsem byl zatím jen ve Hvězdě. Budeme muset rozšířit záběr :)
O Hvězdě jsem také uvažovala, jako o možném cíli dalších cest, jenže tam se po těch hlavních cestách teď nesmí na kole - tady se to opravdu snažím dodržovat a odmítám tolerovat, že to jsou děti. Už mají kola 24" a to už opravdu malé děti nejsou.
A přes kořeny kolem zdi se mi s nimi ještě jezdit nechce. Sice nějaký terén zvládají, ale občas se tam člověk motá mezi běžci a psy.
Vlastně ještě se kolmo může ten průjezd od jižní k severní bráně.
no, uvidím...
V neděli jsem se byla podívat na novou skulpturu ve vinohradech u Velkých Pavlovic. Tam a zpátky 120km, ke kříži jsem musela asi kilometr pěšky, tam to byl pro silniční kolo příliš velký krpál. Na zpáteční cestě mě chytly dvě mírné přeháňky, ale měla jsem štěstí, první jsem přečkala pod slunečníkem u stánku se zmrzlinou ve Cvrčovicích a na druhou jsem si sedla ke kafi a zbytku cukroví na autobusové zastávce v Bránicích. Bylo teplo tak akorát na pohodovou jízdu a, i když bylo prakticky celou dobu zataženo, zrovna u kříže mi na chvíli vysvitlo slunko a dalo se fotit, měla jsem štěstí :-)
Zvláštní pojetí Krista na kříži. Asi se to nebude všem líbit.
Není na světě člověk ten, jenž zavděčil by se lidem všem...
Tohle je naopak pojetí které já ocením, na rozdíl od standardního natlučeného gymnasty. Jsme v Čechách - nejateističtější zemi (minimálně) v Evropě...
:-D A to je z té nejateističtější země Jižní Morava nejpobožnější :-D
Ještě je otázkou co je zbožnost a co je společenský tlak. Nevím, neznám Jižní Moravu, ale kamarádka ze Slovenska vždycky vypráví, jak se u nich ve vsi sleduje kdo chodí do kostela.
A pak je nějaká historie. Myslím, že tolik křížových cest (ne v kostele) na km čtvereční jako u nás ve Výběžku jinde není.
Na Jižní Moravě ve volbách dostávají Lidovci sakra hodně hlasů. A která jiná partaj je pro pánbíčkáře fakt nevím.
Z mého pohledu je to "palec vzhůru"a umění dialogem.
Z jednoho pohledu připomenutí víry, z druhého zase připomenutí toho, že je třeba žít i ty příjemnější stránky života.
Je jasné že Jiráskův zapšklý páter Koniáš by toto odsoudil.
Ale osumdesátiletá babička z jižní Moravy která zná životní radosti i strasti by to mohla přijat.
Já myslím, že na jižní Moravě to přijmou snáz než by tomu bylo třeba tady ve Výběžku.
Mě osobně se to jeví jako super vyjádření velikonočního zmrtvýchvstání. Je v tom ten Kristus a je v tom ta radost, která k neděli Velikonoční patří.
Dobrý :) a zapšklým brblalům bych vzkázal, že i svatý má nárok na pracovní pauzu :)
Nemyslím, že by pro bohy platil zákonník práce. Takže nemá.
Naopak, nemají to jednoduché. Tedy alespoň podle Borovského:
jak to přeslech tatík Perun,
hnedle čelo zvraštil,
skočil s kamen na lavici,
kaťmi o zem praštil:
„Raděj pásat husy ve vsi,
po bahnách se ploužit,
než u toho Vladimíra
zde za boha sloužit.
Málo platu, služba těžká,
nikdy konec práce,
ještě bych mu měl vyvádět
ve svátek regrace?
Tuhle při poslední bouřce,
při té blýskavici,
bez toho jsem si propálil
celou nohavici!
Málo platu, málo športlí,
málo deputátu!
Nemohu si špendýrovat
oleje k salátu!
Pečínku jenom ve svátek,
vodu musím píti,
sotva jsem se na tu službu
mohl oženiti.
Bez toho mne větším dílem
živí jen kondice,
študentům hodiny dávat
musím ve fysice.
Kdyby od selek nekáplo
trochu akcidence,
ani v neděli bych nemoh
přičuchnout k pálence!
Pro nic za nic robotovat —
nevěděl bych věru,
na tu jeho čokoládu,
že mu na ni seru!
Cár necár, svátek nesvátek,
že mi všechno rovno,
ne a ne a nebudu hřmít,
co z toho mám? Hovno!“ —
Náhodou, v tý knížce to pojímají mnohem dramatičtěji, než to ve skutečnosti probíhalo, zrovna byly zveřejněný záběry a žádný drámo...
https://thumbsnap.com/i/Xc7y8uSD.mp4
Vrchlickej to vidí ještě černěji:
...Však jaká země — taký lid!
vás kdyby učit chtěli všichni svatí,
zda všimnou si jich Češi paličatí —
buď svatý rád, když není bit!...
"buď svatý rád, když není bit!"
Dovolil bych si poukázat na fakt, že v diskutovaném (a povšechně zde pozitivně přijatém) případě jsme dotyčného usadili do mnohem pohodlnější pozice než tomu činí jeho následovníci a dostal dokonce občerstvení...
jen tak na okraj...
https://www.bike-forum.cz/static/images...
No, a takto skončil. Foto idnes - Pavel Lacina
Některý Lidi jsou neskutečně tupý hovada
Jak mi ta socha přišla nepatřičně provokativní, tak tento osud si nezasloužila. Je to umělecká škoda a výraz hloupé bigotní neurvalosti.
To je přeci ochrana tradičních evropských hodnot. Nebo né? :-/
Stejná jako ochrana tradičních islámských hodnot prosazovaná podobnými metodami. Dějiny jsou plné pitomců vraždících ve jménu nějaké ideologie.
Dnes po ránu.
Jak zpívá Mňága a Žďorp – I cesta může být cíl.
Na Medarda to letos vyšlo. Celý den prší a udělala jsem Růžence velký servis. Od velké generálky včetně laku najezdila Růženka 26.000 km. Za tu dobu spotřebovala dva řetězy, jedno šestikolečko, zadní brzdové špalíky (viz foto) a pět plášťů Schwalbe Lugano.
Růženka dostala dnes nové šestikolečko, řetěz a dozadu nové brzdové špalíky. Špalíky vepředu jsem nechala, usoudila jsem , že ještě něco vydrží :-D
Dala jsem novou vazelínu do nábojů, seřídila konusy, brzdy a přehazovačku a mám zase na nějakou dobu vystaráno.
Pláště Specialized Espoir by letos ještě mohly vydržet, mají najeto 11 tisíc, tj. výrazně lepší výdrž, jak Lugana, ta dávala šest... V záloze mám jeden jetý Espoir sundaný z Messnera, na kterém jsou pořád vidět kontrolní důlky, v případě potřeby ho dám dozadu, kde Růžence už kontrolní důlky mizí.
To srovnání délek řetězů je skvělé. Nikdy jsem to takhle neporovnával.
Já si teď koupil nový 44 převodník. Zbylé dva jsou ještě dobré, tak vymněním jen ten jeden s ošoupanými zuby.
Prý na 100 článků to nemá být víc, jak o půl článku delší. Nikdy to nestřelilo a myslím, že by to klidně ještě mohlo jezdit :-)
Bylo mi líto dávat nový řetěz na takové ojeté kolečko. Mám ještě tři nová, tak jedno jsem teď nasadila. Ta kolečka by mi měla vydržet přes 100 tisíc nájezdu s Růženkou! Já myslím, že víc už nedám, i když to ten rám vydrží. :-D
Rotundy v dešti...
Malý turista již po několikáté odmítl výlet do lesů s tím, že chce jít opět za pražskými památkami. A skicovat si je. Dobrá, zdá se, že se tady rodí vážný zájem. A proto jsme v sobotu začali systematicky poznávat stavební styly.
V Praze jsou 3 románské rotundy. Vzhledem k tomu, že začínáme z Prahy 6 a chceme končit v Praze 4, stanovili jsme si trasu: Dlabačov, kam přišel tenhle Gorbačov a jsou tam dvě zajímavá výstupiště (podle vzoru nástupiště) z tramvají pro hromadné spartakiádníky - Hrad - horká čoko v Nerudovce - Kampa pampa jampa dampa s hnusnými Černými skřety - rotunda svatého Kříže - sv. Michal V Jirchářích - Novoměstská rrr - sv. Štěpán a rotunda sv. Longina - Slinták alias IPP, kde jsme se mimochodem zásobili báječnými kapustovými karbanátky :-)
Pršelo.
Chvílemi lilo.
A bylo to skvělé.
Já na to baroko, který není špatný pro voko, jenom je vo voko vokolo baroka flinkat se bez floka, nikdy moc nebyl. Vždycky jsem se cítil lépe v lese, než na plese. No ale zájem malého turisty je záhodno podporovat, takže já se tydlencty secesance a rokocismy také naučím!
Tak až bude chtít mladý turista vidět Betlémskou kapli, upozorňuji, že v Praze jsou dvě!!!
Jedna notoricky známá a ta druhá skryta ve dvoře jednoho z domů na Praze 3 - průchod domem je stále otevřen.
Přidala bych fotky, ale nechce se mi to hledat :o( Tak aspoň přidám místo https://mapy.com/s/pucosonote
Ano, děkuji. Toho domu v Prokopově jsem si tuším před časem i všiml, projížděje okolo autem. Ale co je ve dvoře jsem netušil. Páč do žen a do průjezdu nevidíš.
Ono je tam v okolí, jak tak koukám, vícero zajímavých věcí.
Tak jeden tip na oplátku. Až z toho Nakole uděláme Zapamátkou :-)
V případě hezkého počasí jsme chtěli z Pavláku dojít okolo zastávky U Prdlavky přes Riegrovy sady, Rajskou zahradu a náměstí Krve, potu a slz na východní konec hlavňonádražáckých podchodů. No a podle map.cz je poblíž na bývalém Domě odborových svazů vyhlídková terasa přístupná pro veřejnost...
Hezký a moc se mi líbí, že s ním po té Praze chodíš i když to není tvůj šálek čaje. Já to mám tak, že jestli si mám vybrat mezi lesem a kavárnou, volím kavárnu, tak je mi mladý muž sympatický.
Protože už mi docvaklo, na čem skutečně záleží a co je v životě nejdůležitější i nejhezčí.
A mám štěstí, že jsem si to uvědomil jako rodič, nikoli prarodič.
Ale pozor!
Tisícileté rotundy nebyly tím největším zážitkem!
Pohov!
Na plotě dětského hřiště mezi kostelem sv. Štěpána a rotundou sv. Longina byla cedule, ať se tam lidi neodvodňují a použijí blízké veřejné WC. Říkal jsem si, že v sobotu odpoledne bude určitě zavřené. Zvědavost mi nedala a šel jsem to prozkoumat.
Páni! Bylo tam otevřené veřejné WC, bez obsluhy, v dobrém stavu, včetně přebalovacího pultu.
Tak pěkný a sympatický záchod - míním to bez legrace - jsem ještě neviděl.
Tam někdy musím zatáhnout nějakou kočulu.
Do toho parčíčku mám na mysli!
Veřejné WC zdarma a bez obsluhy jsem zažil v Žluticích na náměstí. Když jsem se na to ptal v jejich Info centru, bylo mi řečeno, že si město spočítalo, že než na náměstí řešit opilce močící na zdi je lepší tam udělat to WC a v rámci servisu tam několikrát zajde někdo z nádvorní party to překontrolovat/uklidit.
Což mě připomnělo, vždycky když přijedu rychlíkem z Prahy do Děčína, už na nástupišti čeká hejno uklízeček aby vlak uklidily. Proč za mého mládí jezdily vlaky tak hnusně špinavé když je to tak jednoduché?
No asi to nebyl nejlepší nápad vyrazit dneska na MTBO závod u Poličky, ale nevím, zda letos ještě nějaký MTBO závod v dosahu bude a ze dvou možností sobota versus neděle (měli závody oba dny) se zdála neděle přecijen lepší...
Z původních úvah, že bych jel tam i zpět po vlastní ose nebo alespoň zpět, vzhledem k počasí mnoho nezůstalo. Do Svitav jsem dojel vlakem.
Podle předpovědi jsem doufal, že by mohlo začít pršet až v okamžiku, kdy už budu mít závod za sebou... ale ne!
Suchý jsem dojel akorát z domu k vlaku, ale zmoknul jsem od vlaku na start, během závodu, cestou na vlak i cestou od vlaku domů...
A jak se mi minule cykloorienťák v Horním Jelení líbil, tohle se mi nelíbilo ani trochu!
Půlhodiny jsem kroužil okolo místa, kde měla být první kontrola s číslem 85, jenže nebyla. Nakonec jsem našel cedulku 85 na stromě, což byl důkaz, že jsem na správném místě a kontrola tu prostě není... ani kontrola ani kleště, takže ani náhradní ražení nelze...
V době, kdy jsem si naivně myslel, že už budu v cíli, jsem se vydal hledat druhou kontrolu. Jak si s chybějící kontrolou poradí pořadatelé, mi už bylo jedno...
Jako rád bych napsal, že zbytek závodu už byl v pohodě, ale ne. Cesty, které dle mapy měly být v pohodě průjezdné, byly často vysepané ořezanýma větvema a podobným bordelem... a tam, kde nebyly větve, bylo bláto, takže jsem kolo docela často tlačil, takovýmhle hnusným terénem jezdit neumím, několikrát jsem se málem přerazil...
No a jako bonus jsem přidal nějaké navigační chyby... ono když po mapníku teče voda a bláto, je to těžké...
Od pořadatelů jsem se dozvěděl, že kontrolu 85 tam jaksi zapomněli dát a všem se omlouvali. Hmmm, stane se... :-)
Zbytek dne jsem strávil mytím horského kola, ďoubáním bláta a jehličí. Příště už v dešti nikam nejedu... :-/
V Třebovce kousek před soutokem s Orlicí leží už několik dní opuštěný nafukovací člun.
Myslíte, že je exprezident Zeman v pořádku? ;-)
Ale no tak... Přej a bude ti přáno!
Jen radši nebudu ventilovat, co bych mu tak popřála :o)))
Vyprávěl se takový vtip jak ztroskotá na opuštěném ostrově Klaus a Zeman. Kdo se zachrání?
Dokonce stejný, jako na kterém se nechal Zeman fotografovat!
Dnes pohodová projížďka Železnými horami. Přesunul jsem se do Nasavrk a odtud jsem vyjížděl. Přes Miřetice, Včelákov a Petrkov 3 jsem dojel do Trhové Kamenice. Z Kamenice jsem vyjížděl kolem Zuberské rozhledny. Pěkná, zajímavá stavba, jen má jednu vadu, stojí 40 m pod vrcholem kopce :-)
Následný výjezd po zelené bylo krapet dobrodružství, nejdřív vysoké kopřivy, pak vysoká tráva až po lokty kdy pěšina nebyla vůbec vidět a jen jsem doufal, že tam za uplynulé asi 4 roky někdo nevyhrabal nějakou díru.
Dál přes Spálavu, Polom a Kameničky na Krásné. Následně nádherný sjezd po žluté do České Lhotice a pak kolem rozhledny Boika návrat do Nasavrk.
Po předchozích deštích jsem čekal mnohem víc mokra, kaluží a bláta, ale nebylo to tak špatné. dojel jsem jen lehce zacákaný a kolo docela čisté. Čekal jsem, že bude víc sluníčka, bylo docela dost zataženo, ale zato výrazně míň foukalo, než bylo v předpovědi.
Dobře jsem se projel, pěkných 60 km a 1.100 výškových.
Na fotkách Modrý lom s "pláží" nad Trhovou Kamnicí, Zuberská rozhledna nad Trhovou Kamenicí a rozhledna Boika.
Konečně nám otevřeli koupaliště v Litomyšli, tak jsem tam včera hned po práci na kole vyrazil.
Ono tedy formálně otevřeli už před týdnem, ale to mi na dotaz odpověděli, že zatím je v provozu jenom malý bazén, ale velký, kde jsou skokanská prkna, budou teprve napouštět... a potom měli pořád zavřeno.
Tentokrát mi odpověděli, že voda ve velkým bazénu má asi 18 stupňů, nicméně ano, skokanská prkna prý tam už jsou, co si přát víc?
Když jsem dorazil na místo, byli v malém (zřejmě mnohem teplejším) bazénu 3 lidi, ve velkém nikdo a pár dalších lidí se opalovalo. Plavčík na židličce zabalený v bundě působil zmrzle. Malé holky se vydaly k velkému bazénu otestovat vodu, nohu ponořily asi po kotník a vrátily se k malému bazénu.
Je dost možné, že jsem byl první, kdo tam letos na prkno vylezl. Možná i prvním ve velkém bazénu, ale nevím, přecijen otevřeli už v 11 hodin...
Dle očekávání mi 3m prkno přišlo po delší pauze opět docela vysoko. Hlavní rozdíl oproti Brnu je ovšem hloubka, takže když už se mi povedla celkem slušná šipka, nedařilo se mi pod vodou včas zabrzdit a narážel jsem rukama do dna. I po nohou mi přišlo, že jsem hned na dně... zastavovat nárazem o dno vůbec není příjemné.
Skočil jsem možná 10x a začal se klepat zimou. Fakt je ta voda studená. Následující hodinu jsem se snažil naakumulovat dost sluníčka, aby se mi teplota vrátila do provozních parametrů a mohl jsem si do vody skočit ještě párkrát...
Oproti Pardubicím hrozný nezvyk - když zkusím salto, nepřiběhne mi vyhrožovat plavčík, ale všem je to jedno... respektive tenhle plavčík sedící na opačném konci bazénu vypadal fakt laxně, moc si neumím představit, že by musel svléknout bundu a jít někoho zachraňovat.
Každopádně luxus, mít bazén a obě prkna prakticky jen pro sebe. Abych tedy nepřeháněl, jeden člověk (do telefonu nehovořil česky) si pak z prkna dvakrát taky skočil...
To je parádní azuro. Od pohledu jak led :-)
Nádhera, jen ta teplota je jak ve Vltavě.
Proto je tam taky tak nabito :-)
Jako to bylo?
Prima. Fajn kopeček.
Dosti teploučko.
A jestli teď ve vlaku tam o dvě sedačky za mnou ztichnou ti dva ukrajinští soudruzi, bude to ještě lepší.
https://mapy.com/s/bogugubucu
Kýho Šlika :o))) Tam je krásný výhled.
Koukám, že jsi z Jáchymova jel tentokrát kolem šachty 1 a nad Mariánskou. Musíš uznat, že je to docela pohodový výjezd.
A pak kudy? Na Cihelny a po hlavní k Božáku a kolem větrníků nahoru?
V létě bychom měli jet s háranty na "Dovču za trest" do Hřebečný a v říjnu se chystám do lázní, tak doufám, že se na Klínovec také letos vyhrabu.
Ano, výhled je pěkný. Měl jsem zato, že to tam znáš? Jel jsem trasou, cos mi loni v diskusi doporučila :-)
Výjezd tam tou části byl fajn zejména proto, že byl mezi stromy ve stínu.
Jojo, potom přes Cihelny. V tom prvním příspěvku je odkaz na mapu trasy ;-)
No a ta třetí fotka v řadě už není z Jáchymova. To je ze sjezdvky při sjezdu z Klínovce.
Ach jo, já si té trasy vůbec nevšimla. Rovnou jsem koukla na fotky.
Jasně, poslední fotka je výhled na Loučnou - tam se z těch výhledů jednomu až zatočí hlava. Je to pěkná hloubka.
Moc pěkný výlet.
Člověče, než jsem se začala láznit v Jáchymovské vodě, KruHory mi nic moc neříkaly. Byl to pro mě takový nezajímavý prázdný kout. Ale teď... Já už se tam snad i těším :o)))
Jen mám problém s některými místy. Jde hlavně o některé památníky "jáchymovského pekla". Ráda bych je navštívila, ale sama se na to necítím...
Bohužel už víc lidí pochopilo, že Krušky jsou zajímavé hory, tak už tam není to pusto, prázdno, tajuplno co bývalo.
Kolem Jáchymova a Abertam zatím ještě pusto je. pokud tedy pominu zvýšený pohyb aut jedoucích k lanovce na Klínovec.
"Napište nám, kde je to hezké, kam rádi jezdíte!"
... a jsou tam nasměrované davy (výletníků), které tu krásu postupně zlikvidují
Tak to já mám s Klínovcem právě naopak. Měl jsem to tam rád jako dítě s rodiči na zimních lyžovačkách. Proto mě tam nostalgie žene dodnes. Ale současnost je tristní. Nejen ten padající hotel. Ale nahoře na Klínovci není nic. Slovy nic. Ani jedna lavička (!), kam by sis sedla do stínu. Jen vyasfaltovaná plocha na plném slunci zaplněná auty. Bufet? Chachachacha... Viděl jsem tam prodávat cosi ze stánku na autopřívěsu! Jo, výpalné za parkování, to by jim šlo. Jinak skutečně neshledávám jediný důvod na Klínovci se zdržovat :-((
Už mě tam žene jen ta možnost plynulého nepřetržitého stoupání z Ostrova, pořád nahoru, bez drobných svahů dolů. To jinde neznám.
No a památníky totality. Také si říkám, že bych měl navštívit Terezín a Vojnu kvůli těm lidem, kteří tím prošli, zaslouží si to. Ale také jsem dosud nenašel odvahu.
Na Terezín jsem si cca před 10 lety udělala jeden den volno a jela jsem tam sama. Prošla jsem to celé - pevnost, město, některá muzea a hřbitov s krematorii. Dodnes to ve mě vzbuzuje velmi silné pocity...
https://www.rajce.idnes.cz/vrstevnice/album...
Velmi silně mnou otřásla i první návštěva Verdunu a bunkru D... A vůbec všech těch památníků ve Francii.
https://www.vrstevnice.com/akce/2011...
Naši potomci by obdobná místa měli navštívit, ale je potřeba zvolit vhodný věk a způsob, což rozhodně není školní výlet.
Chtěla jsem navštívit také Osvětim, ale zjistila jsem, že tam už se dnes bez průvodce vlastně nedostaneš. A jít tam s nějakou skupinou "na pravo vidíte" - "na levo vidíte" to se mi tak nějak nechce.
Dnes jsem vypil své první letošní pivo.
Jen to zasyčelo ...
No jo, důchody se vyplácí do 15., dá to práci než se na něj našetří :-))
Důležité je jestli chutnalo a jestli jsou další dobře vychlazená
V sobotu najeto 96 km a jsem fest spálený od slunka. Opět jsem se pokoušel o chození po slackline nad vodou... a opět to dopadalo naprosto marně... prostě nízko nad trávou stejnou vzdálenost na 95% přejdu, zatímco nad vodou v 95% spadnu už během vstávání. Těch několik okamžiků rovnováhy trvalo jen pikosekundy, ale z fotky by mi to třeba i někdo uvěřil? :-)
Staré programátorské pořekadlo praví: "Walking on water and developing software from a specification are easy if both are frozen."
A jelikož neměnnou specifikaci jsem zatím neviděl, pokračoval jsem v pátek v tréniku chůze po vodě... :-)
Když u slackline neodhadnu výšku kotevních bodů a uprostřed stojím na zemi, je to k vzteku, po tom se chodit nedá a musím kotvení posunout výš.
U vody to kupodivu tolik nevadí, prostě se zatížený popruh potopí pod hladinu, chůzi to nebrání a dokonce bych řekl, že je to mnohem snazší, než když byl popruh správně napnutý nad vodou.
Voda klade větší odpor než vzduch, takže potopený popruh je mnohem stabilnější. Navíc vstávání ze sedu na lajně je snazší, když člověk sedí ve vodě (pomůže vztlak) a jako bonus se dá o hladinu opřít rukou.
Zatímco minule jsem se radoval z jednoho kroku a rovnováhy trvající pár sekund, tentokrát se kroků povedlo víc a nejdelší pokus už trval 2 minuty. :-)
Paráda! To vypadá moc hezky :-D Kolikrát jsi do vody spadl, než jsi to přešel celé?
Celé jsem to zatím nepřešel, tohle byl dosud nejúspěšnější pokus...
https://www.youtube.com/watch?v=CysfaBfAJRg
Nebyl jsem si jistý, jak blízko ke stromu ještě můžu, tak jsem preventivně začal couvat. Příště asi začnu prozkoumáním hloubky a vyznačením okraje bezpečného pásma (pokud si vzpomenu a najdu nějaké pentle, co bych na lajnu přivázal). Zatím jsem to bral odhadem, že blíž než 4 metry ke stromu nesmím.
Pádů byly desítky, to už by skoro dalo na celovečerní film. Když už na lajně stojím a ztrácím rovnováhu, tak to většinou mám čas a zvládám nasměrovat +/- do šipky (občas mi lajna vyhodí nohy moc vysoko), ale pády během vstávání ze sedu jsou naprosto nekontrolované, tam nestíhám reagovat a přistání na zádech a podobně občas i zabolí...
Výzva příště bude ukotvit to tak, abych na začátku mohl jít s kotníky ve vodě a potom to napnout víc a jít už nad vodou a uvidím, zda top mozek zvládne... :-)
Dnes vydýchávám včerejšek a odpoledne volně po lese na vyklusání.
Včera jsem naložil horáka a přesunul se do Trutnova a zvolna vyrazil přes vrch Valy a přes Horní St. Město po žluté na Babí kde jsem jako její poddaný pozdravil královnu Elišku Rejčku. Dál po červené přes Vrchy a údolím Sněžného potoka do Žacléře. Projel jsem si oblast přes Popraviště k Bernardicím a pak po žluté Křenovskou přes Liščí a znovu se vysápal na Babí k tvrzi Stachelberg, kde mě zachraňoval výboně vedený stánek s jídlem a hlavně pitím. Potěšila jejich široká nabídka a slušné ceny a výborný nápad na "kelímky" s vlastním potiskem.
Po načerpání energie jsem si od pevnosti po letech vyjel na Babu a pak po červené přes Zámecký a Bučinu sjezd do Trutnova k Úpě. Od řeky jsem si vystoupal přes Zahradní město k moc pěkné oblasti Poříčského hřebene a Červeného lesa. Bohužel výstavba dálnice se blíží a tahle část krásné krajiny vezme za své. Dál jsem si projel oblast Bojiště. Přes Housku a Prostřední jsem chtěl se podívat na Airoldin vrch, kde jsem ještě nebyl, jenže opět stavba dálnice a pracuje se i v sobotu v podvečer. Malá změna v plánované trase.
Naštěstí bylo hodně sucho a tak se ta jinak i jen za vlhka "zkurvená" červenice dala přejet a dojel jsem Airoldiho vrch s pěkným pomníkem padlým ve válce r. 1866, krásně upravené okolí. Kolem pomníku padlého Juliana Kruchiny a dalších rakouských důstojníků jsem sjel do Starého Rokytníku a pak už přes lokalitu bitvy u Trutnova 1866, kolem Jánské kaple, přes vrch Šibeník s památníkem generála Gablenze jsem se vrátil na parkoviště v Trutnově.
Počasí bylo přímo ukázkové, projel jsem si některá další místa kde jsem ještě nebyl. Některé výjezdy byly dost náročné, dvakrát jsem musel i ze sedla a tlačit, i tak moc pěkných 70 km a 1.790 výškových m.
Na fotkách rozhledna Eliška a tvrz Stachelberg na Babí, královna Eliška, ukázka nabídky u Stachelbergu, Airoldiho vrch, pomník J. Kruchiny a památník generála Gablenze
Pěkný výlet. Na Stachelberg jsem se chtěl jet podívat v zimě na běžkách z Rýchor. Ale nebylo moc sněhu, jak to v posledních letech bývá a tak jsem nechtěl zničit lyže a sebe a výlet zrušil.
Z Rýchor to je moc pěkná cesta, nevim jak v zimně na lyžích, ale na kole paráda, pohodový sešup
Včera s několika NaKoláky do Plzně "na pivo"
Pár fotek - moc se nefotilo, hlavně se šlapalo
https://www.rajce.idnes.cz/vrstevnice/album...
Velmi příjemný výlet. Mě to nakonec hodilo 80 km.
byl to pěkný výlet s prima cyklisty, akorát v pivovaře byla akce, takže pivo bylo vedle v cyklo stánku, ale byla to Plzeň v tom vedru přišla vhod
V neděli jsem vyrazila brzo a zajela jsem si až k Plumlovu zkouknout tamní ocelovou sochu. Dílo má název "Ohnivý Anděl", ale anděla to v ničem nepřipomíná. Když jsem se dvou místních dam na Ptenském dvorku ptala, jestli jedu správně k soše Anděla, tak nevěděly, o čem mluvím. Pak se dovtípily, že asi hledám toho "Orla" :-D Když jsem si sochu prohlížela, naznala jsem, že je to Pták Noh! Zpátky jsem vyjela na hřeben Drahanské vrchoviny vojenským újezdem Březina, tam byl celou dobu stín a stoupání kolem 4% po celých pět kilometrů pořád stejné, při dostatku trpělivosti se to dalo vyjet "na pohodu". K Brnu jsem pak sjížděla Punkevním žlebem a z Blanska po cyklotrase podél Svitavy, pořád ve stínu a ve žlebu byla až zima, že jsem přemýšlela, jestli nerozbalit dres s dlouhým rukávem! Na odpoledním slunku jsem tudíž byla jen minimálně, ale i tak jsem si pořídila pěkné cyklistické rukávky a rukavičky :-D
Celodenní výlet přes půl Moravy, celkem to dalo 212 km, ale dělala jsem si přestávky a hlavně nikde nespěchala. Vyjížděla jsem za tmy a vrátila jsem se za šera.
STUDENÉ, jedu k Baltu na těžko. Cyklistický spacák mám do 11 stupňů minimum a v noci bylo asi 9. Spal jsem úplně ve všem i ve větrovce a natahovacích silonovyých kalhotách.
Noci jsou chladné, chce si to vzít teplé prádlo :-)
Nojo, ale vez to na kole. To jsem si mohl rovnou vzít teplejší spacák. Limonádový Joe mě v noci nezahříval. Zato teď, už v podvečer, je tu 28 C. To jsem nejel k Jadranu, protože tam bylo loni moc horko. Už mi zase kolabuje mozek horkem.
Ty nevozíš lehkou, péřovou bundu? Sice stojí pár tisíc, ale je to jistota, sbalená na cesty. Je v ní krásně i při teplotách blízko k nule, takže můžeš nechat doma mikinu, lehká je jak pírko, zabere minimu místa.
Nevozím, vozím mikinu a dám si jí večer pod hlavu a v noci se obléknu. Dnes jsem spal s podvlékačkách a v mikině. Ráno mi bylo horko a v poledne bylo 37C.
Podle mých zkušeností je péřovka výborná, jak na chladné večery, tak rána. Menší a lehčí než svetr. Teď mi zrovna pomohla v Jizerkách, letní spacák a ráno 4 stupně,tak jsem si ji vzal do spacáku. Přijde mi to účelnější než teplejší spacák bez péřovky.
Místo mikiny lze vozit nafukovací polštářek, mám s ním dobré zkušenosti.
Njn, to je tak, když ušetříš 400g na nepravém miste. I v létě jezdíme s třísezónním péřákem a nejednou se to vyplatilo (Vikind 600). Není nic horšího než v noci klepat kosu...
Byl jsem se projet z Hradce do Orlických hor a tentokrát celé jen za své :-)
Z Hradce jsem jel podél Labe do Jaroměře a přes Českou Skalici kolem nádrže Rozkoš, vysápal jsem se do Václavic a přes Bražec jsme sjel do Pekla, kde byla potřebná občerstvovací zastávka. Pak do Nového Města a vystoupat přes Sendraž se závěrečným vysápáním na vrch Na Vartě k rozhledně Sendraž, která je je skvělá pro lidi se závratěmi a s úzklostnými pocity, že se musí i při slabém větříku skácet :-)
Ze Sendraže do Nového Hrádku a vystoupat k rozhledně Šibeník, která je hodně povedenou ukázkou jak se dá dobře využít větrná elektrárna, která se snad ani nikdy netočila. Ze Šibeníku do Olešnice v Orl. horách kde jsem se vysápal k rozhledně Feistův kopec. Následoval výjezd Ruským údolím a dál přes Plasnice, oblíbené Šediviny a pak už následoval sjezd do Skuhrova nad Bělou a dál okolo Kvasin, přes Synkov, Týniště a Běleč nad Orlicí zpátky do Hradce.
Počasí krásné, dobře se jelo a vysloužil jsem si další 100 mílový odznáček a výškových metrů bylo taky celkem dost přes 2 tisíce.
Na fotkách rozhledna Sendraž, rozhledna Šibeník a rozhledna Feistův kopec
Skvostné. Vypravili jsme se do Města pochovat si fungl novou vnučku. Když jsme se jí nabažili, Nebeská jako znalkyně Prahy mě zavezla na Malostranské náměstí. Sedli jsme ke Glaubicům pod podloubí a málem jsem omdlel - Pilsner Urquell pinta za 49,-. V centru, neslýchané!!! Tady nejdou pod 70,- ani v Duli plzeňce.
Jo, někdy jsou ty ceny piva docela překvapivé. V těžce výletním místě v Pekle mají Radegasta za 35.
Glaubicovi jsou láci Plzně pověstní. Místní ( ještě existují) jinam skorem nechodí.
Ahoj, občas sem nakouknu, jak jezdíte, a třeba i závidím. No, zas toho ježdění tady moc není.
Já jezdím, ale nic obdivuhodného. Mám letos 2 800, ale žádná expedice natěžko v tom není. V 1 dni jsem najela nejvíc 101 pro sedlo do Bikemaxu. 2 letošní tipy (ústí Visly, Viselská kosa a Sellaronda) mám splněné.
Na konci tohoto týdne jsem objela 2 jezera od M (to na fotce se mi líbilo), zastavila se u nejvyšší české rozhledny (poznáte ji na fotce?) a dojela k ústí Ploučnice.
Tak jezděte a pište!
Jsem zvědav jestli elektrárnu Ledvice stihnu navštívit dřív než ji zavřou.
Strojničil jsem tam šest let a po týhle nový gigantický jednotce (tuším že +/- 600 MW) ani potuchy. Tenkrát měla jednu dvoustovku a čtyři stodesítky. V sedmdesátkách. Nejedou už na plyn? Ledvická úpravna uhlí furt existuje, dneska jsme jeli kolem.
UŽ 2 800? Zírám.
- - -
Sto čtyřicet metrů?!
Tak tam by mě dostali pouze násilím, přičemž bych kopal a kousal, nahoře bych strachy zemřel, takže dolů by mě nesli mrtvého, a ještě by za námi musela jít uklízečka s kýblem a hadrem...
Jaké to tam je?
Chvěje se to třeba nějak?
Co v té věži vůbec mají?
Pracoval jsem na střeše haly generátoru v elektrárně v Malešicích a celé se to třáslo...
Já byl v Braniborsku na F60. Výška je to poloviční, nějakých 72 metrů, ale však se to původně hýbalo. Prý je to největší pohyblivý pracovní mechanismus na světě.
https://www.f60.de/de/die-bruecke/im-detail.html
Kolem něj jsme jeli nejmíň 10x, ale na něm zatím ne. Tak že by letos? Jedeme k jezerům příští týden jezdit na silničkách.
Jako to bylo jedu dál a podělím se o zážitek z Karlštejna.
Překvapily mě tam v sobotu dvě skutečnosti.
Za prvé, velmi povedený film o historii hradu. Líbil se mi, líbila se mi moc k tomu přiměřená hudba. Nevěřil jsem svým očím, že promítání je zdarma.
Filmík trvá - já nevím - asi 10 minut a běží ve smyčce v maličkém pidisálku, do kterého se setupuje po tajemných schodech z nádvoří.
Za druhé mne překvapily toalety na Karlštejně. Zdarma. Neuvěřitelné :-)
Ťapali jsme v tom vedru na Karlštejn z Dobřichovic. Mořinka je moc pěkně upravená, je tam krásná náves. Jelikož je malý turista stále zaujatý foťákem, který dostal loni o prázdninách, snažím se mu vštípit cosi o výběru záběru a kompozice a tak. Je to ale těžké, když sám mám voko z Kašparovy krávy a z focení znám tak maximálně zlatý řez.
Tak jsme v té Mořince zkoušeli fotit kapličku každý několikrát, komu se povede lepší snímek. Ale popravdě řečeno, stojí ty všechny naše fotky za psí karas :-(
A na stolečku u postýlky od včerejška střeží spánek malého turisty maličký skleněný piditygr.
No a dnes v neděli po včerejším výšlapu a v tom dnešním vedru jsme se alespoň projeli na kolech z Kačerova do Hlubočep, tramvajkou nahoru do Slivence a na kolech zpátky, čili dolů do Chuchle, podél řeky k Toníčkovi Zápotockejch a zase na Kač Kač. To je báječný vynález, ta kola povolená v některých tramvajových linkách, to za našich časů nebylo :-)
Včera v neděli jsem se parádně projel. Využil jsem trasy z akce vyhlášené Jirkou s výjezdem ze Židlochovic. Plánovaná trasa měla 147 km, kterou jsem si upravil o pár odboček aby to bylo ještě pestřejší. Vyjel jsem si na některé kopce okolo trasy a podíval se na několik rozhleden a zase se na trasu vracel.
Ráno jsem si přivstal, přesun do Židlochovic na místo srazu. Pozdravil jsem se s Jirkou a Radkem.
Při odjezdu od nádraží už bylo příjemně teplo a bylo jasné, že bude ještě tepleji a bylo.
Že ta část Moravy není rovina jsem věděl, ale nečekal jsem že snad veškeré výjezdy nad vesnice jsou dost náročné zvedáky, kde stoupání 10 % byl základ, běžné 14 % a někde i 17 % a to v tom teple dalo zabrat a výhledy byly opravdu za odměnu :-)
Co mě ale docela nemile překvapilo byl dost velký provoz aut na těch úzkých stezkách mezi vinicemi. Při míjení či předjíždění to fakt nebyla pomalá rychlost.
Projel jsem si dost vesnic a ulic s vinařstvími a sklepy, docela mě udivilo kolik jich bylo v neděli kolem poledne otevřeno a co lidí tam popíjelo. Ve třech vesnicích byly nějaké slavnosti s hudbou, zpěvem a jucháním, lidmi v krojích a vším co k tomu patří. Hezké, zajímavé.
Rostoucí teplo a slunce v největší síle vyžadovalo občasné doplnění tekutin v příjemném stínu, možností na mé trase nebylo nijak moc, ale byly a na správném místě. Mimo jiné na doporučení Jardy jsem odbočil v Moravském Žižkově do pivovaru. Divočák byl opravdu osvěžující příjemné chuti. Příjemná byla taky zastávka v restauraci Na nádraží ve Svatobořicích u cyklostezky Mutěnka po bývalé žel. trati. Pěkná stezka až do Kyjova.
Příjemně osvěžující po horkém dni byl přejezd Žďánickým lesem. Závěrečný výjezd k rozhledně Výhon a ostřejší sjezd do Židlochovic.
pěkných 183 km a trochu překvapivých 2.400 výškových m., profil je místy zubatější.
Návrat na parkoviště ve 23, vydechnutí, naložení a pohodový návrat domů.
Díky Jirkovi, parádní neděle.
Dnes po práci to bylo, a ještě stále je (21:20 hod., Kolín) takové hodně vlakové.
Jsem zvědav, kdy se dostanu do postele!
Letos konečně poprvé natěžko. Na 1 noc ke čtyřem pánům.
Nemáš toho na jednu noc poněkud mnoho? Kdybys to probrala, tak by se ti jelo lépe.
Pokud s sebou vezmeš karimatku, spacák a nějakou plachtu pro případ deště, což je na jednu noci mimo pohodlnou nížinu vcelku spací minimum, o moc menší zavazadlo nevyrobíš.
Přičti si alespoň 4l vody a to jsme pořád na absolutním minimu, žádná svačina, žádný rezervní oblečení oblečení.
Můžou tě "zachránit" moderní ultramateriály, ale do těch bude investovat někdo chronicky na cestách než běžný Franta uživatel...
V pátek jsem se vrátil z cesty natěžko se stanem do Štětína. Mám celkem dobrou a aktuální představu. :) Možná to vypadá veliké, poněvadž to má zabalené v jednom balíku nahoře na nosiči. Kdyby to bylo v brašnách, tak nebude kolo tolik vratké a bude to opticky vypadat uspořádaněji.
4 litry vody je blbost, pokud nejedeš pouští a pustinou. V každé vesnici v Evropě můžeš požádat o vodu a dostaneš jí. Žádost o vodu je jedna z neoddiskutovatelných základních žádostí cestovatele a v křesťanských a židovkých krajích se jí standardně vyhovuje.
Na jednu noc stan nepotřebuješ, stačí ta plachta jak píšeš. Oblečení moc navíc tahat nemusíš. Ultamaterály tahat nemusíš, ale místo pěnové karimatky se hodí malá nafukovací, nebo jen holá nafukovací matrace. Plachta přes sebe nesmí být bavlněná celta. Spacák nějaký malý lehký.
Ano, dá se toho tahat hodně, ale pak se strhneš.
Běžně vozíme ve dvou tak cca 3 - 4 litry vody. A když jedu sám, tak se taky snažím mít tak kolem 2 litrů. Už se mi párktrát stalo, že jsem se k vodě nedostal. I včetně toho, že moje prosba byla odmítnuta, nejen to, že jsem projel několik vesnic, kde nikde nebyla ani noha. (Jezdím jen po Čechách, Německu a Polsku) Takže jo, snažím se mít pořád zásobu, takže průběžně ji doplňuji, ale raději nejdu na doraz.