To předchozí bylo nějak rychle plné, tak zřejmě se na cestách stále něco děje :-)
Dnes po několika dnech oškliva se udělalo opravdu hezky, tak jsem vzal horáka a jel se projet okolními lesy kus kolem Orlice. Byl jsem zvědavý na louky, cesty a chaty kolem Orlice po velké vodě co se tam prohnala.
Čekal jsem to náročnější, mokřejší a místy i nějaké bahno. Byl jsem mile překvapený jak jsou cesty čisté a suché. Né že by se prášilo od kola, ale na mnoha místech tomu moc nechybělo. Sypký písek byl suchý tak do 3 až 5 cm. Cesty s hliněným podkladem byly vlhké, ale žádné bláto. Na pár místech byla voda vylití na loukách kolem řeky a pár chat v dolikách kolem řeky bylo uprostřed rybníčků, ale žádný problém, majitelé jsou na to každoročně připravení. Louky a cesty kudy se přehnala voda jsou čisté a suché.
Krapet jsem si zariskoval a jel jsem bez zadního blatníku a přijel jsem úplně čistý.
Chtěl jsem se podívat k soputoku obou Orlic u Týniště, ale to ještě nešlo, louky jsou ještě zalité, tam to odtéká pomalu.
Od Týniště jsem jel přes Novou Ves do Vysokého Chvojna do lesní hospůdky U parku. Pivo Vilém, přestože je uvařené v Ostravě, tak docela i chutnalo :-)
Z Chvojna pak zpátky do Hradce a pod sprchu.
Pěkných 72 km různými cestami a pěšinami. Příjemně jsem se protáhl a provětral.
Tak letos první šipka do rybníku. :-)
Nejdřív nebyla voda, pak chybělo skákací prkno a než se skákací prkno opravilo, tak praskla hráz podruhé a opět nebyla voda...
Dneska se to konečně sešlo, rybník je po deštích plný vody, navíc je ta voda nezvykle čistá (nepořádek odtekl nebo se usadil), skokanské prkno funguje a já jsem usoudil, že je dostatečně teplo, abych po takovém nápadu nezmrznul...
K dokonalosti měl ten skok daleko, další pokusy vypadal ještě hůř, ale šipka to je... pak jsem dobu čekal, než mě sluníčko vrátí na provozní teplotu... nebyla ta voda nejteplejší... :-)
Hlavně oproti koupališti je dost nezvyk, že tady prkno prakticky nepruží a je hodně úzké.
Na koupačku už to pro mě není. Jsem ráda, že jsem stihla tu Vídeň, teď už jezdím v dlouhých gatích a krátké rukávy jen přes poledne, a i to si dávám návleky na lokty. Klouby potřebují teplo.
No mě hlodá nápad zkusit letos ještě jednou slackline nad vodou. Jenže kolik tak stupňů může mít voda v lomu ve Skutči?
Mám trochu obavy, aby celodenní cyklovýlet neskončil zjištěním, že už je to příliš studené? Respektive, že už během instalace popruhu ve vodě zmrznu tolik, že na pokusy o chození (respektive sezení a vstávání) ani nedojde... :-/
V týdnu jsem jezdila jen po blízkém okolí těch 25-30km. Byla jsem si pro švestky na Rudce, vlivem dešťů jsou popraskané, ale slaďounké a na knedlíky výborné. Včera jsem vyjela lesem nahoru na rozhlednu Vladimíra Menšíka na Hlíně.
Testovací. Po deštích po ránu další cesta pro vodu. Počasí přívětivé, vítr pomáhal na zpáteční cestě. Po dojezdu bylo i s nákladem na váze 88kg. Bez něho 66,6kg. Zasloužený oběd a řádné "dopití" upravilo váhu na 68kg. Na podzimní sraz mohu jet s nákladem až do dvaceti kg. Vezmu víc draků pro případné zájemce o létání :-) .
Každoročně o prázdninách jezdíme na záhořanské brody. Letos ale bylo málo vody, a tak jsme výlet odsunuli na září. A shodou okolností byly před týdnem ty velké deště. Takže vody v brodech bylo letos habakuk :-)
Z Davle se vracíváme do Prahy vlakem. Ale za rok už bude malý cyklista zas o něco zdatnější... Už jsem ho začal psychicky připravovat, že ho za rok vytáhnu z Davle po té šílené července do Březové a zpět na Opatov si pěkně dojedeme na kole...
https://mapy.cz/s/cajukapeve
jela jsem tam asi před měsícem, bylo vedro a v brodech je vždycky příjemně a vody tam bylo pořád dost. dokonce se mi povedlo v tom předposledním, kde jsou označeny barevně kameny kudy se má jet spadnout, jela jsem mimo šipek. teď tam bylo vody podle tvých fotek opravdu dost
No prosím Tě. Vody tam bylo na mě až moc!
A uvědomil jsem si jednu věc.
Poprvé jsme tam byli se starším synem před 20 lety. Neplánovali jsme brody, ty ani tenkrát nebyly v mapách, jen jsme si chtěli projet Záhořanské údolí. Brody nás dosti zaskočily. Pro mě tenkrát byla představa namočené byť jen přehazky děsivá :-) A tak jsem přes první tři brody naše kola přenesl pěšky :-)) No a když se po padesáti metrech ukázal brod čtvrtý, tak jsem tedy podlehl a nebylo to zas tak špatné.
Kdežto letos? Mladší syn byl velkou vodou nadšený, chtěl pořád jezdit přes brody tam a zpátky. Dovolil jsem mu to. Byl zmáchaný až za ušima. A namočily se řádně středové složení i obě osy kol. No a co? Jsou to jen věci... Důležitější už pro mě dnes, v mých letech, je to, že si mladý cyklista večer v postýlce před usnutím pochválil, jaký to byl prima den.
(Snad si na to vzpomene, až mě jednou bude krmit, nebo nedejpřírodo umývat.)
Kolo teď má krásně umyté a dokonale odmaštěné.
- - -
Ale mrzí mě namočená outdoorová kamera. V jednom brodu malý cyklista spadl tak nešťastně, že se řídítka dostala pod vodu. Zapnutá kamerka na řídítkách začala zobrazovat nesmysly. Ihned jsem ji vypnul, vyndal akumulátor a kapesníkem vysušil velkou kapku vody zevnitř. V lihu ji asi máchat nebudu, jako před lety utopený telefon. Nechám ji minimálně týden vysychat, než se ji odvážím znovu zapnout.
Jsem taky pakoníček, máme na kamerku vodotěsné pouzdro, hráli jsme si s kamerkou v létě v rybníku - a na brody pouzdro nenasadím :-(
Na vysušení je nejlepší silikagel, pokud nemáš, dá se koupit, ale i rýže je dobrá.
před 20lety tam byly můstky pro pěší, pak byla povodeň a všechny odnesla, dlouho se i pěšáci brodili. je to zapomenutý kout kousek od Prahy, ale v poslední době tam jezdí hodně cyklistů. tak hlavně, že si to mladý užil
On si to užil i ten starší :-)
Z Prahy jsme vyjížděli až po 15. hodině (!). U jednotlivých brodů jsme se zdrželi, abychom si je užili. A tak jsme prošvihli odjezd vlaku z Davle v 17:50 a další měl jet až v 19:21.
Nijak zvlášť nám to nevadilo. V klidu jsme se posadili na břeh Vltavy. Měnily se mokré ponožáky. Telátko si v nových suchých ponožkách vlezlo do durchundurch promočených botiček a děsně se divilo, že ho nohy zase zebou... Tak jsme mu otloukl o hlavu ty igelitové pytlíky, co jsem mu předtím přichystal, což v telátku vyvolalo záchvaty smíchu.
Dlabali jsme sváču a hleděli na most u Remagenu. Já do mladého cyklisty už delší dobu cpu historii, snad ho to i baví, už se orientuje, kdo spolu s kým a proti komu bojoval za WW2 a ví a chápe, proč a co byla dvě Německa po válce. Takže jsem i přidal a vysvětlil historku o amerických tancích při srpnové okupaci.
No. Vlak měl jet za 10 minut, tak hups na kola a loudáme se k nádraží. Tam mě napadlo: jede to až za 7 minut, pojď, projedeme si most tam a zpět.
Jo. Most jsem si projeli. A na zpáteční cestě jsme zamávali ujíždějícímu vlaku. A pak jsme zjistili, že nám oběma jdou hodiny na tachometrech o 4 minuty později...
Situace se zdála být na dvě věci, ale obrátilo se to nakonec k dobrému. Už byla tma. Abychom se nenudili v chladu na nádraží, na návrh malého cyklisty jsme jezdili potmě s blikačkami na kolech na sever až k občerstvení před tunelem, tam hořel oheň. A pak na jih, pod novým mostem, přes starý přejezd a až na náplavku. Třikrát couravým tempem tam a zpět. A povídali jsme si přitom. Mě se to líbilo a i mladý se večer doma vyjádřil, že to bylo fajn. Taková neplánovaná spontánní chvilka souznění otce se synem...
Včera jsem si dal silničku, tady u nás v Posázaví, něco málo přes 120 kiláků, po vedlejších okreskách, z toho cca sto kiláků naprosto hnusný povrch - záplaty, díry, jenom se tomu vyhýbat, nejelo se v tom dobře. Tak jsem si vybavil toho ódesáckýho magora Kupku, kterého jsem nedávno v TV viděl s nadšením blouznit o tom, že ČR bude mít za pět roků prvního astronauta...
O silnicích mi ani nemluv. na Jižní Moravě jsou asfalty ještě od bolševika a zdaleka ne všechny aspoň zaplátovali naházením balené do děr a uplácáním lopatou. Naprosto přesně poznáš, kdy přejedeš hranici, ať už do kraje Vysočina nebo do Rakous. Akorát za hranicí na Slovači je to možná srovnatelné. Jak jsem se vracela z Vídně, bylo těch posledních šedesát kilometrů utrpení. A to tu trasu od Pálavy jezdím poměrně často, ale po patnácti hodinách v sedle hrbatou silnici fakt poznáš.
Prej to teď budou i kvůli dostavbě nových bloků na Dukovanech v celé oblasti opravovat, ale co už s tím, když se většinu života sereš po silnicích, jak někde na dálném východě, to už ani nepotěší, spíš rozpláče :-(
Taková poetická sobota, cesta na Food truck fest a ven.
Asi 66km a 860m převýšení.
Za kopcem leží město o němž sním
Z červených cihel domky – Baťův Zlín
Dnes je tam svátek obžerství
Tak to se taky občerstvím
A na kolo hned vyrazim
Ratiboř, Hošťálkovou beru hákem
A za chvíli jsem pod Trojákem
Letím jak vítr dolů do Držkové
Hned za Kašavou kopec před Lukovem
Kde duši málem vypustím
Pak ještě k hradu další kopec tvrdý
Že prý to nedám? To jste vedle!
S nejlehčím převodem, já Valach hrdý
K bráně se doplazím, však stále v sedle.
Povinné foto s nanukem
A vyrážím jak úprkem
A nebo jako pošta spěšná
V rychlosti míjím ZOO Lešná
Za chvíli jsem už v dolině
A na náměstí ve Zlíně
Vybraných jídel je tu ples
Jen jedna věc mě mrzí dnes
Slavnostní den, však dívky v teplákách
Jsem dědek starý, mám už po ptákách
Odjíždím radši hledat noblesu
Ven z města, do přírody, do lesů
S nadějí si to záhy šinu
Přes Slušovice na Všeminu
U vody tu své místo mám
Však dneska samý rybář, samý stan
Musím si najít jiný kout
Kde dal bych tělu spočinout.
Les přivítal mě ve slavnostním hávu
A laskavě mě nechal složit hlavu
Do noci daleko, tak co s tím ?
Zavěšen v hamace tu brousím rým
Tma jako v pytli, spím či bdím?
Až přijde ráno, uvidím
Jestli se ještě probudím
Zjistil jsem, že budu muset koupit nový lezečky. Tedy já už to vím zhruba dva roky, ale když věčně nebyl spolulezec a na stěnu jsem se dostal třikrát za rok, tak prodřené špičky bot příliš nevadily...
Tentokrát se naskytla příležitost dostat se na skály (Nové město) a já jsem zjistil, že tam prodřené lezačky vadí velmi. Po vylezení třetí cesty mi z palce u pravé nohy kapala krev... nic co by nevyřešila náplast, ale evidentně už návštěvu obchodu nepůjde dál odkládat... :-/
A kolik jsi ochotný trpět pro dobrý postoj na zvláště malém stupu?
Mně už tohle časově minulo. Moje lezačky byly kožené kotníčkové kecky a byly to nejpohodlnější boty, co jsem kdy měl. Malé stupy jsem ovšem zvládal jen naplocho na tření. Zato jsem neměl krvavé palce.
Teorii, že ideální lezečky jsou o dvě čísla menší jsem taky slyšel, ale to fakt nepraktikuji. Ono vzhledem k tomu, že i v době, kdy jsme na lezeckou stěnu jezdili celkem pravidelně, tak jsem lezl čtyřky-pětky, nemyslím, že by pidistupy pro mě hrály zásadní roli.
To, že se používáním materiál z bot odbrušuje, bude nejspíš platit univerzálně, akorát když je vrstva tlustší, měla by vydržet déle... pokud už ale žádný materiál před palcem nezbývá, dopadne to holt takhle... :-)
Poslední letní den a přímo ukázkový, tak nešlo jinak, než toho dosyta využít.
Ráno přesun do Opočna a odtud už přes Dobrušku vystoupat přes Bačetín do Bystré a dál přes Janov a Nový Hrádek vystoupat do Borové a dál přes Čermnou sjet do Polska do Kudowy a pak přes Hronov do Stárkova a vystoupat na Odolov a dál přes Malé Svatoňovice a Kvíčalu do Úpice a pak zase vystoupat přes Radeč k Hajnici a odtud sjet přes Choustníkovo Hradiště do Stanovic k Labi a odtud podél Labe přes Kuks do Jaroměře a pak už přes Josefov, Jásenou a České Meziříčí zpátky do Opočna.
Byla to taková volná nedělní pohodová projížďka zvlněnou krajinou. Pěkných 111 km tak akorát na protažení a vychutnání si pěkného letního dne.
poslední letní víkend jsem se po hodně dlouhé době nechala přemluvit a sedla do lodě ze Skryjí jsme na raftu a jednom kajaku dojeli do Zbečna. vody bylo dost dva jezy jsme dle návodu přenesli. v neděli návrat ze Zbečna na kole podle vody, Berounka byla místy jako rybník.
Berounka je fajn, ale na raftu to musí být docela šichta.
Řekla bych, že tentokrát docela tekla :o)))
No nevím, nejsem profesionální vodák, ale mám pochybnosti, jestli v ČR vůbec máme řeku vyžadující raft. (povodňové stavy neberu v potaz)
A jestli byla řeka "jak rybník", tak bych to raftování zařadil spíš do stejné kategorie jako den strávený v posilovně ;-)
Tak záleží na tom, co od plavby očekáváš. Zda je to sportovně-společenská záležitost nebo chceš nějaký adrenalin.
Na našich řekách ten raft považuji spíš za tu první variantu.
MI-LU-JU "společensky unavené" skupinky na raftech...
Už jsem kdysi na Sázavě viděl i nadšence, kteří jeli na dřevěném voru a na něm uprostřed trůnil naražený sud piva ;-)
To jenom dneska se pí**je s nějakou přikázanou abstinencí i u vodáků :-/
Pamatuji romantické doby , kdy se řeka sjížděla na všem co se dalo. Na Berounce jsem tak kdysi zažil partu teenagerů na Matyldě nebo celou kapelu včetně basy jedoucí na obřím voru, který před každým jezem rozebírali na tři kusy. Sud s pípou pak byl standardním vybavením každého podobného plavidla.
Jsme jednou jeli na voru na kterém jsme měli ustlanou postel... A v ní schovaný reservní sud. Ale to na řece bylo volno, tábořit se dalo kdekoli... A ne jako teď, když to připomíná "Dobrého trempa Bernáška" a nebo odborové zájezdy pana Anděla.
Máš na mysli Matyldu z Technolenu?
Mám to stejně. V roce 2005 jsme kvůli nim přestali jezdit na Vltavu. A tak nějak na vodu celkově.
Mám to stejně. Jezdili jsme Berounku většinou od Dolanského mostu a až tak někam na Zvíkovec jsme často byli sami. Od té doby co je na vodě loď za lodí mě to přestalo lákat. Navíc, ač nejsem abstinent, party hlučných opilců mě fakt vadí.
Jde hlavně o to, že do raftu lze v půjčovně posadit i to sebevětší jelito, které v životě nedrželo pádlo v ruce, protože raft se na rozdíl od kanoe prakticky nikde na české řece nemůže převrátit.
Pokud s sebou bereš děti s sníženou plovací schopností, tak je raft docela příhodné celkem bezpečné plavidlo.
Hele zdá se mi to, nebo to je prakticky tentýž argument, se kterým každé ráno před základní školy přijíždí flotila ohromných SUV?
Ne není. Plavat lze na různé úrovni. Pokud dokážeš uplavet 25/50m v klidné vodě bazénu a celou dobu zoufale držíš hlavu nad vodou, aby ti ani kapička nestříkla do obličeje, tak nejsi schopen splout peřej po zvrhnutí kanoe. Plovačka ti pomůže, ale nijak moc. Prostě s touto schopností dětí plavat asi nepatří na kanoi na otevřené tekoucí řece s občasným výskytem kamenů a peřejí, tj. na Sázavu v úseku Týnec Pikovice.
Tak s ním proboha nejezdi na Sázavu v úseku Týnec Pikovice, proboha...
To je fakt argument přes kopírák. Co je tohle za módu, kdy někdo na jednu stranu uzná, že nemůže XY protože osobní neschopnost/fobie/cojávímco, ale na stranu druhou má PRÁVO to dělat, a tak se obloží pomahátky a udělátky, které mu v daném prostředí vyrobí pohodlný obýváček?
Pokud jsi neplavec, existují klidnější místa, mělčí toky (ta Vltava co jsem tu onehdy postoval má zpravidla hloubku tak na list a půl pádla a pokud je hlubší, je to stojatý olej a to co bylo v tom videu byly fakt ty nejmasakrovější úseky) nebo úplně jiné kratochvíle.
Na něco se prostě musí dorůst a někdo holt nedoroste nikdy.
Já jsem třeba nikdy neskákal padákem například a fakt netuším, jestli bych to dal. Ale nebudu kvůli tomu vyžadovat, aby mi někdo vytáhl letadlem model obýváku 1:1 zavěšený na 15 padácích, s tím že ostatní účastníci kurzu se přece můžou smrsknout do rožku...
No vidíš, ale doba už je taková...
Když někdo chce skákat s padákem, tak buď musí absolvovat nějaký kurz/výcvik a něco se tam naučit, aby vše zvládnul sám nebo si vybere tandem, kde asi nemusí umět nic.
Podobně v prodejnách válcují elektrokola všechno ostatní, protože je to snazší...
A co myslíš, že si lidi půjčují na Pastvinách nejčasteji? Elektrolodě... teprve, když nejsou, tak šlapadlo... ;-)
A pokud to pojedu s dětmi na raftu, tak někomu v něčem překážím? Ten raft zabírá stejný kus řeky jako kanoe a nesmíš se na něj lepit stejně jako na tu kanoi. Prostor z boku je z mého pohledu a schopností nebezpečný a tudíž nepoužitelný. Z pohledu mých schopností je jedno, zda v těžkém úseku přede mnou jede kanoe nebo raft a tudíž je to jedno.
Ano, komukoli kdo se jen neplacatí v proudu jako ty.
VŠECHNY rafty co jsem kdy potkal se jen nechávaly unášet proudem, protože pádlovat se na tom racionálně nedá, aniž bys nevypustil duši, hydrodynamika je svinstvo.
O situace, kdy takové plavidlo jede bokem, pozadu nebo se zrovna zadrhlo o kámen a otáčí se kolem něj (za příslušné reakce posádky) tedy nebyla nouze.
A byť Brahma s dětmi možná nebude zpitý a tedy "přátelský" ke všem, kdo se ho pokusí objet, dokonce ani na reprodukovanou "hudbu" nemusí dojít, velmi málo veřím tomu, že bude držet plavidlo v pazourách a nešířit chaos okolo sebe.
A pokud jde o ty těžké úseky, kanoe je ovladatelná, dokud je rychlejší než voda okolo ní, raft je prám na kterém takový úsek pasivně prečkáváš. Kde jsem já s kánoí když takový raft dojedu si dovedeš asi domyslet, protože protáhnout se okolo bývá problém nemalý (ty řeky zas takový veletoky u nás nejsou, minus padlé stromy, kameny a melčiny).
Zase hned používáš personifikaci a útok. Mimochodem já jsem na raftu nikdy nejel a jezdím na kanoi. Mým synům je přes 30 let a plavou docela dobře. Vnoučata jsou přesně takoví plavci neplavci, co popisuji, ale ty ať si tatínek topí sám. Já je raději učím plavat v bazénu.
Bezpečnost SUV mi byla vysvětlena tak, že když se v SUV srazíš s malým autem, lhostejno, čí to byla vina, pravděpodobně umřou lidi v tom malým autě. Co na tom, že srážka dvou malých aut by třeba nemusela být až tak fatální? ;-)
Předpokládám, že srážky lodiček nejsou časté, ale jasně raft by tam vyhrál. Hlavní výhoda ale opravdu bude v tom, že narozdíl od kanoe nepůjde snadno převrátit.
je smutné, že to dokážeš poměřovat jen na bázi toho že "nerozjezdil jsem nikoho na placičku, takže dobrý".
On takový raft plný přiopitých jelit co netuší ani kterým koncem se pádlo strká do tý mokrý věci dole, dokáže působit překvapivě mnoho chaosu a potenciálně přinejmenším nepříjemných situací, aniž by někdo automaticky přišel o život.
Být ohleduplný není totéž jako "dnes jsem nikoho nezabil"...
Proč okamžitě spojuješ raft s opilou a neznalou posádkou? Na raftu mohou jet s dětmi mnohem zkušenější a schopnější vodáci, než jsi ty. Pojedou tam kvůli těm dětem.
Protože oba argumenty byly výše použity jako výhody raftu.
A fakt si nejsem jist, jestli když tam pojedeš kvůli dětem (jak já miluju argumentování dětma jako ultimátní trumf na cokoliv) tak bude situace výrazně lepší - sám tu krávu nikam neurveš a mateřská škola posádky ti nijak nepomůže. Jsi pasažér a k tomu ohromná překážka ostatním.
Nemyslíš, že řeka je pro všechny a každý má právo volit prostředek, jaký mu vyhovuje? Nějak se tam prostě srovnat musí všichni a psát, že ti tam někdo zavazí, je na stejné úrovni, jak rypákovat, že ti na smíšené stezce zavazí pěšáci, nedej bože mamina s kočárkem pro dvojčata.
Ano, a právě proto, že je pro všechny, měl by se každý snažit obtěžovat ostatní svou přítomností co nejméně.
Shodou okolností to platí pro ožralou posádku rozcapeného raftu, stejně jako maminu s kočárkem pro dvojčata, co jde s kamarádkou středem oné společné cyklostezky, kočárek tlačí jednou rukou vedle sebe a děti rotují v okolním rádiusu deseti metrů volně loženě.
Ano, toto chování mi vadí a budu do něj "rypákovat" při každé příležitosti.
A co tak maminka s kočárkem ( a nemusí být pro dvojčata), dítě capká vedle kočárku, pejsek na dlouhé šnůře, matka mobil na uchu? Těch já osobně na cyklo stezkách potkávám poměrné hojně. V okamžiku kdy zazvoním nastává neřízený chaos. Dítě doleva, pes doprava a co s neukončeným hovorem ?
Není to tak obecně trochu o zodpovědnosti, ohleduplnosti a soudnosti bez ohledu na to, zda se jedná o cyklo stezku nebo řeku ?
Tvl zmrdeček co se sere s metr širokou kraksnou na úzké pěšinky tady bude někoho obviňovat, že překáží.
Taky bych zrovna od jezdce na lehotříkolce čekal víc tolerance k možným alternativám. ;-)
Když si vzpomenu na naši kanoii na Eposurvivalu, my sice byli střízliví, ale než jsme si vyjasnili, kdo a jak to budeme řídit, dojem opilé jízdy to určitě budit mohlo. A nemám pocit, že bychom někomu překáželi, byť jedna posádka se ujišťovala, že o nich víme, než se nás rozhodli předjet...
Raftů jsme tam viděli pár a určitě nebyli všichni opilí, při nejmenším ten dětský výlet vypadal celkem svěže, spíš mě zarazilo, jak pomalu jim to jelo, na to, že zabírali celkem koordinovaně...
A s předjetím ani my neměli problém.
Já na raftu nikdy nejel... vždycky do toho něco vlezlo... nešlo jen o plavecké schopnosti neteře... spíš její maminka má strach, že by ji kanoe neuvezla... no musím jí to připomenout, abych ti mohl udělat radost... :-)
Zrovna dneska cestou domů do mě najel kokot v SUV od BMW co měl pocit, že cyklostezka je dobrá zkratka a já mu tam s kolobrndou překážím.
Nejsem a nebudu tolerantní k podobným "lidem".
To není o toleranci k alternativám, to je o intoleranci k sebestředným jedincům.
Ale jestli máš pocit, že jízda na tříkolce rovná se sebestředný hňup, co zabírá prostor ostatním, dobrá. Začnu se podle toho chovat, jak vidno uhýbáním z cesty a dáváním přednosti kdekomu plusové body beztak nezískám...
Myslím, že primárně jde o chování toho, kdo za volantem nebo řidítky sedí... byť hledat ohleduplného řidiče zrovna v BMW by mohla být výzva. ;-)
Že auta na cyklostezku nepatří je jasné... ale občas se najdou taková, co evidentně nemají na výběr, třeba správa železnic, když jiná cesta podél kolejí nevede...
A jestli ti to zlepší den, tak ti ten plus teda dám... ;-)
právě, že bylo hodně vody a bylo nás 6 a ne všichni mají zkušenost s pádlováním a lodí vůbec, tak proto padla volba na raft. na dvou jezech se muselo přenášet, občas to "divoké" bylo, pěkně jsme se pohoupali a sem tam to bylo jako rybník, ale to spíš před Zbečnem, tam už to moc neteklo. ale užili jsme si to. na břehu bylo hodně bahna, takže i opustit lod byl výkon, úplně všichni jsme postupně spadli :-) a ruce mě tedy docela bolely
Využívaje posledních teplých dní, vyrazil jsem vyzkoušet přemazaná ložiska a čerstvě navoskovaný řetěz.
Budu to muset dělat častěji, jelo se mi jako na obláčku a ani ten řetěz prakticky nebyl slyšet...
Na otočku na zmrzku do černošic, tentokrát už suchou stezkou tam i zpět. Pistáciová byla fajn, poseděl jsem si pod stromem s knížkou, baštil zmrzku a nestačil se divit, jak jsou ty silničky s karbonovým rámem a ultrahlubokými ráfky hlučné při přejíždění příčného prahu. Jako na tom jinak hladkém sfaltu je to asi jedno, ale představa že na nečem takovém vjedu na dláždění, tak mi asi upadnou uši...
Jsem se nějak zamyslel až mi uniklo, jak se začíná smrákat.
Vyrazil jsem chrtí rychlostí k domovu, ale stejně mě soumrak dostihl a domů jsem dojížděl už za tmy.
Souhrnem poctivých 40km, nic moc dramatického, ale hej, zvládl jsem to po návratu z práce na koloběžce.
Ještě že mám takový půlnoční speciál a tak mě nikdo nemůže pokládat za jednostopé vozidlo :-)
I já jsem občas na cestách.
Někdy od doby, kdy tu Arnošt prozradil cíl další Tour de Baltic, jsem odpovídala na otázky typu "Kam se pojedeme projet?" (byť se jednalo třeba jen o 2 hodiny) velmi krátce: "Na Hel." Až teď se mi to konečně splnilo. Poslední letní den jsem se koupala na špici Helu. Jen s kilometry na kole to nebyla žádná sláva, od Dziwnówku na Hel jen 265. Moře bylo někde studené, někde ledové, na konci Helu teplé, všude čisté. Cesta po S3 rychlá, s malým provozem, bez omezení, s pěknými, čistými odpočívadly. Souběžně vede cesta a tak mě napadlo, jestli někdy nebude označena jako dálková cyklo od Krkonoš k Baltu.
Tak doma jsem se tedy dlouho nezdržel. V sobotu jsem se vrátil z Montpellieru, a dneska ve 3 ráno vyrazil směr Ostrov. Protože Bochum je při vestě, vyřídím si tu zítra nějakou tu práci a v pátek mě ve 21:00 vyplouvá loď z Rotterodamu do Hullu, tam budu v 9:00 ráno, a pak je to nějakých 300 km do Midlands, Himley je kousek od Birminghamu.
Richard rozjel propagační kampaň a já si připadám jak studentík před maturitou. Vezu všechno, plátno, projektor, dva notebooky (kdyby jeden selhal) a pak ještě počítadlo Apple,z aby si mohli vyzkoušet i ti jableční ignorant, že to na tom běží taky.
Těžko se mi dýchá, když vidím, že ty odkazy sdílí i jeden z nejvýznamnějších britských sklářských výtvarníků Vic Bamforth, to asi jako kdyby si u nás sám Mistr Gott přišel poslechnout pod okno koupelny, jak zpívám.
www.vicbamforth.com
Mám dvě vlastní wifiny se simkou, redukce, na anglické zásuvky a pro sichr záložní z kilowathodinou, pro pas jsem se tedy vracel někde od Kralup, tak ten taky mám, klávesnice i myši dvojmo...
Ooops nevím co víc bych měl udělat.
Kdybych mohl, asi bych si dal v neděli po ránu pořádnýho panáka tý slivovice co mám od BobBoba doma léta, ale odpoledne musím zase autem zpátku do Hullu,noční loď zpátky do Rotterodamu a v pondělí večer jsem doma.
Takových kilometrů kvůli pár hodinám, Grtka by mě za tu uhlíkovou stopu asi vykrákala.
A štěstí jsi přibalil? To je na cestu a život to nejdůležitější. :)
Ooops,
nevím, ale někdy mám pocit, že mám až neskutečně velký příděl štěstí, v celém mém životě. Spíš si říkám, až mi jednou řekne: dost, pak budu mít vážně problém.
Tady v Německu to dopadlo dobře, fakturujeme.
Zdálky sleduji, jak si ten pirát šlápnul do hovna, a moc mi ho líto není.
V těch termínech, co si naslibovali, by to nedokázal rozchodit ani pánbůh.
Taky se mi to stalo, že jsem si myslel, že to bude o dva roky dříve, než bylo a stálo mě to safra nervů a peněz.
Ale on byl "ajťák" a myslel si, že umí řídit sw projekty.
Právě na to jsem si vzpomenul, když jsme odsouhlasili, že můžem fakturovat. V mém světě dostaneme zaplaceno až za práci, která je hotová, vyzkoušená, a zákazník je spokojený.
Jedeme tedy dost dlouho vlastně za svoje, ale vyhnu se tomu časovému stresu.
Do 31/8 to musí chodit.
Ne, takhle to v mé branži nefunguje a to měl dredatý vědět.
Zítra mám volno, přesun asi 300 km, a pak ta velká loď. Vyfotím vám jí.
Má 13 pater, jak panelák.
V Německu to jede fofrem z kopce.
A to bude i náš problém, protože jsme ekonomicky vlastně další spolkovou zemí.
A do toho generace Z, co chce chránit je to i tuleně, ale nechce mít děti, protože chce zachránit planetu.
Hotelový řetězec, kde bydlím, je progresivní. Nebojí se zaměstnávat migranty, možná je to i jejich matketingová strategie.
Na bar, tam dají ty, co mluví anglicky, a funguje to.
Horší je to s room service - pokojské. Řeklo by se na tom fakt není co podělat.
Je. Nebudu tu plakat, umím se o sebe postarat.
Ale před pár lety bych to nemusel řešit.
Je být nebinà
Takže si to shrneme.
Naši mladí nechtějí makat jako my, a to je v pořádku. Nechtějí mít děti, nebo až už je to obtížné. V módě je trans-cokolib.
Nikdo těm slečnám v mužském těle ale nevysvětlil, že z anální soulouže se rodí jen právníci.
No ale tureckà komunita, tady v NRW se nebojí mít dětí deset. A všude je to vidět. Ale oni si nemyslí to co my. Děvčátka pod těmi šátky neukáží ani vlásek.
Homosexualita je zločin, v jejich pojetí.
A Němci jsou vstřícní, jsou z toho nadšení, a jen hrstka "pravicových" extremistů má problém.
Tak nám to říkají.
Tohle nemůže dopadnout dobře.
A nás, nás to čeká. Češi se nerodí, ale oro Vietnamce není problém mít 8 dětí.
Jaké to bylo dneska?
Safra smutné
Kromě vietnamců jsi opomenul tu naši chráněnou komunitu, řekla bych. že 8 a více dětí je pro ně lehčí úkol než u vietnamců, ne?
...nedá se "zevšeobecňovat"- tak jako existují slušní Romové, kteří si žijí život kolikrát lepší než většina "bílých", tak existuje hromada "nefachčenků, vychcánků a kriminálníků" v minoriritním obyvatelstvu a nikdo se nad tím nepozastavuje. Stačí jako příklad ohlas na konkurz- po písemném pozvání nadějného uchazeče na osobní pohovor otevře dveře slušný a vzdělaný Rom a je hned vyrozuměn o už obsazeném místě. Objeví-li se zájemce "bílý", je pozván dále bez ohledu na jeho skutečný zájem o práci a minulost. Pak se nedivme- předsudky jsou zakotveny bez ohledu na výjimky. Sám jen ve svém okolí poznám nemálo rodin Romů, pracujících, slušně žijících a vážených s max. třemi dětmi, což je u "slušných bílých spíše výjimka....
To ti upřímně závidím, já mám ze Šluknova pocit, že slušní Romové, to je něco jako pohádkové bytosti, všichni jsme o nich slyšeli, ale nikdo je nepotkal.
Jo, bývávalo, že tady byli. Ale většinou už zdrhli nebo nejsou vidět. Na zdejším sídlišti se odhaduje, že je několik tisíc Romů, nikdo vlastně neví kolik, a je to jen zdroj problémů. Od zanedbané hygieny přes drogy ke kriminalitě. Bohužel.
Až v někom bouchnou saze, tak sem zase přijedou politici z Čech a budou nám vysvětlovat, jak je chudáčky špatně chápeme, případně nastoupí těžkooděnci aby nám to vysvětlili důkladněji. Už jsme to v roce 2011 zažili.
Pokud opravdu chce kdokoliv z "menšiny" něco dokázat a zařadit se mezi slušné, tak musí odejít z osady/rom. sídliště a navíc přerušit všechny kontakty se "soukmenovci" a to se nepodaří slabým povahám(kterým dosavadní život vyhovuje). Je to vidět i na projektech jinde- pokud mají snahu manželé žít líp, tak se snaží zaměstnat, odejít z osad, postavit si vlastní domek podle projektu a učit své děti slušnosti. Ti co to podstoupí pak brání svůj majetek i proti soukmenovcům.
Nevím, mám zkušenost s "opravdovými" vietnamci, mají obvykle 1-2 děti, málokdy 3.
Pokud myslíš ty jiné... tak tam jak kteří, málokdy víc než 5.
****
Pracovní návyky...
Tvůj řetězec musí své zaměstnace víc vést.
Kdysi jsme kreslili nějaké výrobní nářadí pro Renault.
Z konzultanta zadavatele vylezlo, že to bude ve fabrice v Maroku.
No a popisoval výchovu pracovníků která je běh na dlouhou trať, nicméně je tam jasný progres.
Prý za 10 let práce s lidmi v dané oblasti "se to začíná dát"
No, od té doby uplynulo už kolik... 15(?) let.
Můj osobní tip je že dnes je Maročan jako průměrný agenturní pracovník ve škodovce.
Vysvětlit 3x, vzít prémie a umí.
Řetěze nikoho nevychovává, jde jen po ceně.
Platit zaměstnancům co nejméně.
Před lety tak 12-15, mívali bonusový program, recepční-servírky si libovali, že za každý odkroucený rok jim něco přidají, prostě si je drželi.
Ještě před covidí panikou jsem znal za ta léta i pokojské, vždycky jsme prohodili pár slov. Pak se to začalo točit, ta děvčata ani německy pořádně neumí, ale dát ti místo 4 kapslí kage dvě, místo dvou džusů jeden, to jim jde skvěle.
Počítají s tím, že prostě ten co tam není tak často jako já, neví, co má dostat a tak to ukradnou.
A když se to provalí,vyhodí je a najmou jiné, co jsou podobné,ne-li horší.
Nějaké budování jména, reputace, na to se kašlem
Jde o to, aby manager dokázal ušetřit.
Ach tak! Takže celá anabáze s osmi vietnamskými dětmi
tví v tom, že jsi místo 4 kapslí kafe dostal jen dvě a místo dvou džusů jen jeden.
A samozřejmě, že ti to ty pokojské ukradly. Jseš furt stejnej ksindl jakś bejval, Jindro :-))
No já co znám Vietnamce, tak ve druhé generaci zde (děti) šprechtí česky tak, že pokud je nevidíš, tak nepoznáš, že stejně jako Mareček z Básníků nepotřebujou kroj. Jinak jsou s tuzemskou náturou překvapivě kompatibilní, až tedy na to, že i jejich mladá generace je pracovitá.. já si s těmi mladými Vietnamského původu rozumím víc jak s mnohými českými fracky.. moje zkušenost s nima je, že jsou podobní blbí poctivci jako já- co slíběj udělaj. Možná jsem měl jen kliku.... No a tohle mě nasralo moc, to že jsem si při tom nerozbil hubu mě i potěšilo
Pokud je to opravdu sloupek přední vidlice, tak jsi měl veliké štěstí, gratuluji.
No, trubka řidítek byla zasunuta výrazně bloubš než je ten lom a tak to jakž takž drželo. Už jsem zažil, že jsem urval řidítka tak, že mi zůstaly v ruce. Tady, jakmile jsem zaznamenal divný vakl v řízení, normálně jsem zastavil a domů se prošel.
Cyklo Bareš prý tohle umí opravit levou zadní. Tak uvidím, mám připravený vidle dvě. Jednu jen na lak tuhle na opravu a lak... Když budu mít připravenou kompletní pohotovostní náhradu, nebudu jí potřebovat :)
"Že jsem tak smělej při vašem vzdělání", nejsou to tvoji soukmenovci? :-)
Tyhle neznám. Máj hezký kola, kde jsi je vyblejskl? Soudím tedy, že takhle ohaklý toho moc nenajdou, utopili by se v potu.
Humber Bridge, zavěšený ocelový most o délce 2200 metrů byl v době svého otevření v roce 1981 nejdelším visutým mostem na světě.
Docent Tomáš Rotter, tehdy mladý asistent, o něm vyprávěl celé hodiny a já, když jsem v roce 1984 získal diplom mostního inženýra jsem snil,že jednou takový most budu navrhovat.
No, skončilo to lávkou na Jižním Městě a pak železničním můstkem nad výsypkou v cukrovaru....
Dnes, když po něm po 40 letech od školy kráčím netrpím nostalgií z promarněných šancí, naopak, říkám si:
tebe bych taky uměl spočítat, tedy tehdy :-)
A kochám se tou krásou, čistou, až minimalistickou konstrukcí.
No posuďte sami
https://photos.app.goo.gl/MN4y8iqPYBZSCpit6
A teď už zase za tím sklem, do Himley Hall to mám přesně 231 km. Jen si musím opakovat: keep left, dědku, keep left
Ještě pár fotek z Himley, asi půl míle od hotelu je Himley Hall, kde zítra bude ten Glass Fair.
https://photos.app.goo.gl/SXCxUeqPLCPDgknk6
Koukněte na ten trik, jak se dělá nová "stará" zárubní zeď. Je to zeď z betonových tvarovek, a ořed to dají pro parádu tu kamennou.
Taková záliba v tom, že všechno musí vypadat starobyle.
Tak jsem ve zdraví přejel kousek toho ostrova, a jsem zase zpátky na palubě té ohromné potvory.
Musím si srovnat v hlavě, jaké závěry z mého výletu udělat a na to potřebuji malinko klidu a hodně piva.
Ale jedno mohu zodpovědně prohlásit bez velkého přemýšlení. Jsem rád, že jsem se vydal mezi staré - ne to zní hloupě - mezi přátele se kterými se léta znám.
Ty záblesky štěstí v očích, když si prohlíží nějaké to hezké sklíčko, ty normálně vídáme jen v očích dětí o Vánocích.
Oni ti prodejci jsou totiž především vášniví, zaujatí a velmi vzdělaní sběratelé, a až potom obchodníci.
Nebudu je jmenovat všechny, velký dík ovšem patří panu Richard Burtonshaw a po létech jsem znovu rád potkal pana Robert Bevan-Jones, který napsal skvělou knížku o škrdlovickém skle, se kterou jsem mu malinko pomáhal.
A pan Vladimir Klein snad bude mít radost, že mi Rob přislíbil pomoc s překladem knížky do opravdové angličtiny, jen co jí dopíšu což beru jako zásadní výsledek mé cesty. Robert překládal řadu věcí, co jsem napsal, a má cit pro můj blábolivý styl.
A tím prozatím skončím a vlastně se to hodí.
Tady je reportáž z třetího veletrhu, který jsem Anglii navštívil - v Robově překladu a pod tím v mém originále.
https://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25...
Ráno cestou do práce zima na zmrznutí, cestou zpátky celkem teplo, svítilo sluníčko, tak došlo na zastávku u rybníka, dokonce i šipka z prkna byla...
Jen jsem vylezl z vody, schovalo se slunko za mrak a během chvilky solidní zima, tak teplejší oblečení přišlo opět vhod...
A teď už leje a leje... :-/
Tak vybral jsem na obrázek okamžik letu vzduchem, protože při přistání jsem opět nohy neuhlídal.
A zdá se, že za současné teploty ani nemá smysl zkoušet víc skoků, protože ty další jsou už jenom horší. Studená voda evidentně koordinaci pohybu nepomáhá a navíc, jak jsem zjistil včera, to prkno je po namočení dost kluzké... :-)
Ale prý se počítá s tím, že tam čase zase nalepí nějaký kobereček...
Sv. den cyklistiky a Mez. den kávy jsem oslavila 38 km.
No jo, ale on je dnes mezinárodní den seniorů.
:-) No, opravdu. Tak všechno nejlepší :-) To ještě v kalendáři poznamenáno nemám, připomeň mi to později.
Nebuď zvědavý, budeš brzo starý :-) Roků ještě několik.
A od kolika let že je člověk vlastně senior?
Z hlediska různých akcí, nákupu vstupenek apod. většinou od 65 let, někde i od 60, viděla jsem dokonce i od 55 let.
Někde to berou podle toho, zda je dotyčný již důchodce či ještě ne.
Podle různých aktivit je to ale o tom, jak a na co se kdo cítí :o)))
Jasně, slevová pravidla jsou nastavena různě, o to mi nešlo.
Jen jsem se zamyslela nad tím, od kdy teda člověk má slavit ten "mezinárodní den seniorů". :-)
Tak na slavení přece nemusíš být přímým účastníkem, ne?
Mě tak nějak utkvělo, že existuje i Mezinárodní Den Bez Kalhotek a Mezinárodní Den Nášlapných Min, to by se slavilo dost blbě :-)
V čem je problém se slavením Dne bez kalhotek? Teda pokud není v lednu.
Mladým seniorem/seniorkou se člověk stane v 70., střední seniorský věk je od 80. V 90. to je stará vydra.
A muži? Ti jak známo nestárnou ...
Ano, muži nestárnou, ale léta jim nestojí.
...to jen ženy se snaží dělat vše pro to, aby vypadaly jako mladice i v rakvi! ;-)
Do týhle olympiady to nestihli,vypadá to apíšna příští
https://photos.app.goo.gl/6XvgACLHcyJFQS8j8
A ještě nám to přelož do češtiny.
Na příští...
Ty toho naděláš
Každý si po sobě před odesláním aspoň přečte co napsal a opraví- jen tebe se to netýká, protože přece nejsi "každý", že... :-))
Na druhou stranu to o něm hodně vypovídá...
Nikdy nepochopí, že tak všechny jeho blogy a knihy tímto hodně ztrácejí.
V lese mokro a bláto a tak se mi tam moc nechtělo, tak lehká změna a odpolední projížďka po okolí na treku. Podél Labe do Vysoké a pak po pevných cestách a silnicích lesem přes Hoděšovice, Vysoké Chvojno a Borohrádek do Čermné nad Orlicí.
Tak narvané lesy auty a lidmi jsem už dlouho neviděl. Člověk si nemohl ani odskočit aby někomu nepočůral blatník nebo boty :-) Někdo měl v košíku málo, někdo dva vrchovaté koše, ale všichni měli dost.
Z Čermné přes kopec lesem do Kostelce nad Orlicí as podél Orlice do Častolovic a pak přes Ostašovice, Přepychy, Výravu a Smržov do Smiřic a odtud podél Labe zase zpátky domů.
Trochu chladno a vlhko, ale když jsem přišlápl, tak jsem se docela zahřál a tak těch 104 km za necelých 6 hodin s průměrem 18 bylo docela fajnovým provětráním.
Ani vyject mezi pole a louky pořádně nejde.. jen jsem se koukl do louky, svlíkal triko a mazal zpět....
Dopoledne jsem strávil na STK, pak se ale začalo dělat tak hezky, že by byl hřích vracet se do práce. Rozhodnuto - udělám si to hezký a aspoň poobědvám někde venku. Sbalil jsem hamaku, proviant a vařič a vyrazil. Abych to neměl až tak lehké, vzal jsem to přes Dušnou, oblíbený to tréninkový kopec Vsetíňáků. Povinné vrcholové foto a sjezd k přehradě Bystřička, k mému dnešnímu cíli. Indický dhál z plechovky a focaccia ze zmrazeného polotovaru vytvořily menu pro nenáročného gurmána. Velká romantika se nekoná, břehy přehrady jsou ještě poznamenány nedávnou povodní. Hamaku jsem bral protože u jídla je třeba slušně posedět, potřeboval jsem vyzkoušet nějaké způsoby jejího uvazování a taky jsem si chtěl dát po obědě šlofíka. V noci jsem toho totiž moc nenaspal. Po nějaké hodince lenošení se počasí začalo horšit, tak jsem se rychle sbalil a za mírného krápání sjel od vody přes obec Bystřičku na cyklostezku. Cestou jsem ještě míjel strženou lávku přes Bečvu. Nic zvláštního, jen celkem příjemných 35km.
Ony tam u vás nerostou houby? Tady jsou fšude ...
:-) Prý rostou. Ale já trpím houbovou slepotou. Dneska jsem to vyřešil takhle
To vypadá impozantně. Jak to vypadá na řezu?!?
Jestli teda už není pozdě na tuto žádost...
Bohužel, je. Pod krustou v klobouku byl lahodný krém s neidentifikovanou příchutí, ve třeni navíc kousky ovoce, hrušek a něčeho, trocha povidel. Noha pokrytá teňoučkou vrstvou bílé čokolády. Přiměřeně, ne přehnaně, sladké. Mmmmm.