Dres s příběhem je jako víno s přívlastkem

Můj dres je na hadry, nejspíš ho pietně pohřbím i s rozsekanou přilbou. „Nedělej to, to je trofej,“ přesvědčují mě ostatní. Sedíme v restauraci na okraji Berouna a za sebou máme dvě hodiny jízdy terénem. Já navíc promáčklou helmu, roztržený dres a šrámy po celém těle.

Foto: Václav Vrtal, NaKole.cz

Další fotografie

„Dres musíš nosit, než se úplně rozpadne.“ Partička bajkerů mi ochotně ukazuje vlastní „šrámy z boje“. Rukávy jakoby rozkrájené žiletkou, většinou při pádu nastavují ruce nebo nohy. Jen jeden z nich má skoby úhledně sestehované, ostatní nechávají dresy žít svým vlastním životem, než se definitivně s nimi rozloučí.

Jezdíme, když už všechno spí

Na tuhle vyjížďku mě zavedla moje profese cyklonovinářky. Vyjížďky s pěti bajkery a fotografem jsem se zúčastnila kvůli přípravě k chystanému rozhovoru. Společné vyjížďky se konají zhruba jednou týdně, vždy ve středu. Tradice zavedená před několika lety se drží bez ohledu na roční dobu a počasí. Jezdí se navečer, část cesty tak vede nočním lesem. „V noci má les úplně jinou podobu, než jak ho známe ve dne,“ přesvědčují mě ostatní, abych se k nim přidala na zpáteční cestě z Berouna do Prahy.  „Jízda lesem v noci, to je nepopsatelný zážitek.“ 

Chvíle nepozornosti stačí

Pár minut před pádem
Foto: NaKole.cz

Před pár okamžiky jsem se ocitla na zemi. Byl to zlomek okamžiku, ještě než jsem si stačila uvědomit, co se vlastně stalo. Díra v helmě, bolavý krk a šrámy mi teď připomínají, kde jsem udělala chybu. V nenápadném sjezdu, který nebyl nijak výjimečný, jsem začala brzdit na nesprávném místě. Kolo se pode mnou roztančilo. Na poslední chvíli jsem zahlédla mezeru mezi dvěma stromy. Stačilo ale slabě zavadit řídítky o jeden z nich, přední kolo se natočilo a já přeletěla řídítka.

Zvláštní na úrazech je, jak změní vnímání času. Z šedivého oblaku v bezčasí mě vytrhly hlasy a prudké pohyby kolem mě. Všech pět se ke mně sbíhá a zasypává mě otázkami a instrukcemi. Odpovídám pomalu a mechanicky a jen se ohledávám, jestli není něco zlomeného. Vypadá to, že ne. První reaguje můj průvodce: „Musíš se napít, vypij to všechno.“ Někdo mi podává sacharidovou tabletku. Po jejím rozkousání se mi přestanou třást ruce. Přece jen asi malý šok. Další nabízí lahvičku s jódem k prvnímu ošetření. Revize ukazuje jen několik škrábanců, hlavně na ramenou a hlavě. Jak se později ukáže, hlavní náraz směřoval na hlavu a krk. Poranění krku se projeví až druhý den, v tuhle chvíli jen cítím, jak mi modrá oko a doufám, že to není moc vidět.  

Dres s příběhem

Teprve později, když už všichni sedíme v teplé restauraci a číšníci nosí na stůl, probíráme, co se vlastně stalo. „Všichni to máme za sebou, pády se člověk učí,“ vytahují jeden po druhém své bolestivé zážitky. A ukazují vlastní „trofeje z bojů“ – dresy na cáry, jizvy. Podobné řeči se asi vedly ve středověké zbrojnici, napadá mě mimoděk. Čeho se nemůžu zbavit, je lítost nad tím, že čerstvý dres NaKole.cz je na vyhození. Dnes jsem ho měla na sobě poprvé.  V téhle otázce mají moji společníci zajedno – vyhazovat rozhodně ne. Dres dostal příběh a stal se zajímavější, jeho hodnota je vyšší o jednu zkušenost. „To máš jako víno s přívlastkem,“  uzavírá nakonec jeden z průvodců. „Víno musí mít přívlastek a dres musí mít příběh.“

Foto: NaKole.cz

A nakonec přidáváme pár rad od profesionálního MTB průvodce: 

Jak na sjezdy v singltrailech

Luboš Sušila, MTB průvodce Specialized bike resort Valašsko. 

Vestoje kontrolovat směr

Technické úseky by se měly projíždět vestoje, máte tak lepší možnost pracovat s těžištěm, posouvat jej tam, kam je třeba pro udržování rovnováhy. Stojíte tedy v pedálech, nohy mírně pokrčené, aby mohly absorbovat rázy od terénních nerovností, kolena mírně od sebe, abyste pod vaším tělem získali manévrovací prostor pro kolo. Ve sjezdu posouváte těžiště dozadu, abyste nepřepadli přes řídítka, ale ne přehnaně, přední kolo by mělo zůstat v kontaktu s terénem a mělo by být přiměřeně zatížené, aby mohlo vést směr. Přehnané posunutí vzad může vést k tomu, že visíte na řídítkách na natažených rukou a nedokážete kolo ovládat. Ruce by měly být mírně pokrčené (lokty ven, ne dolů, tak máte větší sílu i rozsah pohybů) a pevně (ne však křečovitě) držet řídítka. Důležité je také dívat se dopředu, číst terén s dostatečným předstihem, nesledovat stopu bezprostředně před předním kolem. Pohled směřuje tam, kam chcete jet, tedy na cestu nebo pěšinu před vámi. Ne tam, kam jet nechcete. Pojedete totiž tam, kam se díváte. Pokud naopak sledujete strom vedle cesty, protože se jej bojíte, jste na nejlepší cestě do něj nabourat.

Používat obě brzdy

Brzdit můžete oběma brzdami, snažte se brzdit plynule a sílu brzdění dávkovat tak, aby se kola stále otáčela. Ovládání kola ve smyku je velmi náročné a bez dostatečných zkušeností prakticky nemožné. To platí zejména pro přední brzdu. Přední brzda má daleko větší účinnost, než zadní, její použití je však zrádnější. Do náročného úseku najíždějte odpovídající rychlostí, tak abyste v něm nemuseli brzdit moc prudce. K bezpečnému projetí pomůže, když zpomalíte před těžkým místem a přímo v těžkém úseku budete odpovídající rychlost pouze udržovat.

Vyplatí se mít dobrý vzorek na pláštích.

Pozor na mokré kořeny, rády kloužou.

Na překážky, které by mohly být kluzké, najíždějte pokud možno kolmo, šikmý nájezd „smrdí" smeknutím předního kola. To platí jak o kořenech (zvláště mokrých), tak kamenech, ale i rygolech, odvodňovacích drážkách na lesních cestách nebo výjezdech z koryt.

Lepší řízený pád než náraz do stromu.

Pokud kolo přestává poslouchat, je lepší vybrat si místečko k seskoku z kola, v horším případě řízenému pádu, předem. Pád do mechu je sice nepříjemný, následky jsou ale mírnější než nekontrolovaný let přes řídítka nebo náraz do stromu. To může být i osudové. Pokud se však na sjezd necítíte, je lepší svést kolo pěšky, není to žádná ostuda!

Fotogalerie