reklama

Balkánská setkání (2.) – Znovu v Albánii

Přes Srbsko a Černou Horu do divoké Albánie pokračuje cesta Honzy Vlasáka. Od roku 2004 navštívil tuto zemi už popáté a nabízí nám svůj originální pohled.

Dobré ránko Albánie
Dobré ránko Albánie
Foto: Jan Vlasák

Překvapuje mě, že hladina Skadarského jezera není hustě posetá květy leknínů. Začátkem června je jejich čas. Asi jsem tu příliš brzo ráno a květy se ještě nerozvily. Křovinaté porosty granátových jablek jsou červeně rozkvetlé jako normálně touto dobou. Nevím kdy ty jablka uzrají. Předloni v polovině září ještě zralé nebyly.
Hladce projíždím celnicí. O pár stovek metrů dál čeká překvapení. Zbrusu nová benzinka s cafe-barem a směnárnou. Prodal jsem 30 € za 3360 Leků. Kurz se roky nemění.

Tož zase v oblíbené Albanii. Od roku 2004 po páté. Země orlů – Shqiperia – rozlohou jako Morava, 3,5 milionu obyvatel, 800 000 bunkrů, které nechal zbudovat Enver Hodža v 60. letech pro případ útoku proradných imperialistů. Často jsou namířeny střílnami proti sobě, neboť se počítalo i s třídním nepřítelem. V divokém závěru roku 1996 se do domácností dostalo 650 000 střelných zbraní, většinou samopalů AK 47, tedy kalašnikovů. (Podrobně a barvitě to popisuje Robert Young Pelton ve své knize Průvodce cestovatele po nebezpečných místech světa. Vydána byla v Praze na sklonku léta 1999.) Jednomu to dodá klidu a pohody na duši. Ví, že kdyby něco, vždycky ho má kdo chránit.

Hned za benzinkou opouštím hlavní cestu a dávám se k severu. Přes 750 metrů vysoký hřbet s vesnicí se klikatě spouštím na druhou stranu. Asfalt nahoře definitivně skončil. Další cesta – to je už jen skála a kamení. Pohledy shora do údolí údolí říčky Cemi stojí za to. Dostal jsem se přímo mezi dramaticky strmé špičaté horské štíty Prokletí a vydávám se proti proudu říčky k dědině Tamara.


Klikatý sjezd k řece Cemi v Albánii. Foto: Jan Vlasák

V tomto údolí jsem byl už několikrát. Cesta končí v městečku Vermoš v lůnu hor. Takže nezbylo než se vrátit po stejné cestě. Než udělali hraniční přechod do Montenegra (do Černé hory – pozn. red.) – do Gusinje. Je tam od předloňska. Teď si tu trasu dám až na samý konec a ještě dál.

V závodě s černým mrakem jsem vyhrál. Na návsi jsem v klidu stačil vybrat hospodu se zastřešenou verandou ještě dřív než nastalo boží dopuštění – šílený vodorovný liják. Fakt nevím, jak bych tohle venku přežil. Chlapi se hned dávají do řeči. Pro Albánce je ideál odjet vydělávat do zahraničí, nejlíp do západní Evropy. Proto se snaží učit cizí jazyky. Dost jich to láme italsky. Do Italie to mají 80 km přes moře. Učí se z tamní televize. V kterési ekonomické ročence jsem se dočetl, že 11 milionů Albánců, působících na západě, posílá svým rodinám dokopy 600 milionů USD ročně. Na těchto příspěvcích prej stojí albánská ekonomika.

Tady to na mě jeden zkouší engliš. To se hodí. Vedeme stejný řeči jako vždycky při těchto příležitostech. Odkud jedu, odkud jsu, kam směřuju…chválím Albanii a dodávám, že jsem tu už po páté. To je potěší, a hned je na stole panák rakije.

Za hodinu se průtrž přehnala a já zrestauroval síly, tak můžu pokračovat. Z cesty je řeka, samá peřej. Blatníky tentokrát nevezu zbytečně. Skoro vůbec nefotím. V tomto údolí jsem fajn pofotil minule a krom toho je teď nefotogenicky tmavě šedo a mrholí. Tenkrát jsme vystoupali do výšky necelých 1 000 metrů – na hřbet, kde se cesta lámala dolů. Tam jsme se otočili zpět, abychom stihli dojet do večera zpět ke Skadarskému jezeru.

V 17:45 jsu nahoře. Vypadá to tady jako sedlo v hřebenu – rozvodí, ale úplně jist si tím nejsu. Každopádně teď pojedu dole kopcom. Jsu zvědav kam poteče potok, až ho zase uvidím.

Po necelých dvou kilometrech jsem se přiblížil ke dnu doliny. Pod sebou vidím mezi keři a stromy krásně vodorovné loučky. Pokosené nebo vypasené, takže courání se vysokou mokrou trávou odpadne. Na protější stráni stojí velký kamenný dům. Není jisté, že je obydlený. Otvírám zátaras z klád a scházím na louku, rozparcelovanou ploty ze spletených větví a trní, kolo nechávám pod velikým ořešákem a jdu obhlédnout okolí. Cestou k domu musím přebrodit potok. Zurčí zprava doleva. Jedu tedy stále proti proudu. Dále se nedostanu přes barikády z trní.

Pod tím stromem nejsu vidět ani z cesty ani od chalupy. To je dobře. Mám s sebou dřívkový vařič. Jednak je lehčí a za druhé – je to takový kopromis mezi pohodlím klasického vařiče a poezií ohně. Dnes jsem byl dost skeptik, jestli při tom mokru se podaří ho zapálit. Otop získám z trněných plotů. Hoří znamenitě.

Zničehonic mám za zády babku v gumákách. Tváří se přátelsky. Základ debaty tvoří témata odkud jedu, kam, co tu dělám, mizerné počasí, krásná Škiperija…Babka schválila můj záměr tady přenocovat a vrátila se domů.

Všimnul jsem si dalšího pohybu v krajině. Pod skalními stěnami nad domem žene horal stádečko ovcí z pastvy. Taky přišel na kus řeči. Samože mluví jenom albánsky, ale když je vůle se dorozumět, tak si porozumíte. S kyselým obličejem si klepe na hlavu. Ocenil by ňáké patáky proti bolesti. Na tohle jsem připraven. Dávám mu aspirin, calcium, živočišné uhlí, quajacuran na housera…dojatě děkuje a já děkuju za dva malé bochníčky ovčího sýra. Vydrží mně do konce vandru.

V kuchyni u mých dočasných sousedů
V kuchyni u mých dočasných sousedů

Brzo ráno se ozývá ze silnice intenzivní troubení. Odhaduju, že sousedům dovezli nákup, poštu a tak. Zajdu se za nimi podívat. Přes ohradu z trní se dostanu po skalce, která tvoří takové jakoby schůdky. Tetka zrovna sype slepicím. Zve do chalupy, do rozlehlé kuchyně. Tady se žije přírodně. Omítka na stěnách už dlouho nepoznala vápno. V krbu visí nad ohništěm kotlík, ale oheň hoří jen ve sporáku uprostřed místnosti. Popijem rakiju, vyměníme si adresy, abych mohl poslat fotky. Dostal jsem kus chleba pečeného v kulatém plechu. Chutnal neslaně nemastně. Jakoby byl pečený ze surových otrub. Parádní zážitek. Sem bych se těžko dostal kdybych nejel na kole. Pěšky bych sem nedošel a kdybych jel ňákým motorem, nezastavil bych tu. Ten dům je pár stovek metrů od silnice.

V jedenáct jsem definitivně nahoře – ve 1 400 metrech. Od noclehu jsem se vzdálil 8 km. Průměrně tedy 4 km/hod. Vzhledem ke kvalitě cesty a k faktu, že jedu na těžko a k tomu do kopce, je ta rychlost v normě. Je tu dědina a samozřejmě cafe-bar spojený s obchůdkem. Dávám obligátní cafe. Obchůdek vede pěkné mladé děvče, které ke všemu mluví anglicky. Tož ještě půldeci rakije. Že působila léta v Londýně a teď ji government pověřil vedením tohoto krámku. Chválím albánská děvčata. Nepřejídají se a mají pěkné postavy. Česká děvčata moc žerou, tak není divu, že jsou samý sulc. Dalo se do hustého deště. Cestář, kterého jsem potkal na cestě, se zvolna, rozvážně, v jedné ruce deštník, v druhé lopatu, sune k domovu.

Další díly seriálu o cestě do Černé Hory, Albánie a Kosova:

Část 1. – Přes Srbsko a Černou Horu do Albánie
Část 3. – Přes sedlo Čakor do Kosova
Část 4. – Z Albánie rovnou domů

Fotogalerie

Dobré ránko Albánie I ovcím je líp ve stínu... V údolí řeky Cemi. Tato fotografie je z roku 2005. Stále nahoru... Takhle vypadá květ granátového jablka Cestou k průsmyku
Jan Vlasák, 09.02.2009
Do vaší knihovny
Blogy

Cesta do Prahy (podruhé) a tentokrát úspěšně

Pročítám si své staré blogy a zjišťuji, že jsem Vám něco dlužen. Na začátku roku 2021 jsem napsal blog s názvem „Smutná cesta do Prahy#mce_temp_url#", ve kterém popisuji tragickou výpravu z brdského kopce Praha, do hlavního města. V tomhle blogu jsem se také zmínil o tom, že tu cestu prostě jednou…
Stanley58 | 13.11.2024

RUNDREISEN 2024: Dunajec - Wisla - Saalach - Soča - Kwisa ... + Hel

 ()
Protože se přece jen trochu cítím součástí zdejšího společenství, rozhodla jsem se opět přispět, i když jsem už jednou utrousila poznámku, že z toho nic nemám, no a nemám potřebu prezentace. Ráda ovšem čtu cestovatelské příspěvky vás ostatních. Tak něco na oplátku. Už někdy v létě jsem venku při…
Quatsch | 04.11.2024

Bikepacking přes Slovensko pokračuje: Z Čachtic do Gaderské doliny

 ()
Poté, co jsme se dvěma dětmi úspěšně projeli Malé Karpaty a zjistili, že náš syn Oskar je schopen ujet až 50 km denně, pokračovali jsme v cestě na střední Slovensko. Oskarovy schopnosti se každým dnem zlepšovaly. Tažné lano zůstalo hezky odpočívat a Oskar se stal pro nás plnohodnotným cyklistickým…
Kristina | 03.10.2024

Centrální stezkou od západu na východ_3

 ()
Úterý 23. červenceKdyž pominu stále trvající vedra, začal dnešek příjemně. Ráno jsme měly poměrně brzy sbaleno, stihly jsme i promazat kola (a vyloudit u paní ubytovatelky nový hadr na jejich utření) a vyjet chvilku před devátou. Asi 5 km se mírně stoupavá cesta zdála příjemná, ale za přístřeškem…
Aar | 02.10.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 11. část

 ()
Kolečko se uzavírá Ještě v Kazachstánu jsme byli tak trochu celebrity. „Zdrastě, jak se máte? Viděl jsem vás před třemi dny za Tarazem," pozdravil nás chlapík kdesi na benzínce. „To je docela dobře možné." „Nebyli jste tuhle kousek za Almatou?" zase jiný chlapík jinde. „Asi měsíc nazád? To jsme…
Peggy | 24.09.2024

O čem se mluví:

NEcyklo Co vás zaujalo 283. dnes v 02:03
Ostatní – cyklo Co vás pobavilo, potěšilo 193 dnes v 01:26
NEcyklo Ukrajina 48 včera v 22:59
Covid 24 včera v 22:00
Ostatní – cyklo Tour de France 2025 včera v 16:35
Cestování na kole Kam ve Zlíně v zimě včera v 10:16
Komentáře k blogu Cesta do Prahy (podruhé) a tentokrát úspěšně včera v 07:22
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

149 cyklistů (2 přihlášení)

Cesta do Prahy (podruhé) a tentokrát úspěšně

Pročítám si své staré blogy a zjišťuji, že jsem Vám něco dlužen. Na začátku roku 2021 jsem napsal blog s…
Stanley58 | 13.11.2024

RUNDREISEN 2024: Dunajec - Wisla - Saalach - Soča - Kwisa ... + Hel

Protože se přece jen trochu cítím součástí zdejšího společenství, rozhodla jsem se opět přispět, i když jsem…
Quatsch | 04.11.2024

Bikepacking přes Slovensko pokračuje: Z Čachtic do Gaderské doliny

Poté, co jsme se dvěma dětmi úspěšně projeli Malé Karpaty a zjistili, že náš syn Oskar je schopen ujet až 50…
Kristina | 03.10.2024