Cyklistika v Lucembursku

Cyklistika má v Lucembursku velikou tradici. I když má dnes Velkovévodství Luxembourg pouhých cca 450 tisíc obyvatel, opírá se o širokou cyklistickou základnu. Vždyť odtud pochází například tři celkoví vítězové Tour de France! Francois Faber (v roce 1909), Nicolas Frantz (ročníky TdF 1927 a 1928) a Charly Gaul (1958).

Speciální cyklotunel

Foto: vasek

Další fotografie

I v současnosti je Lucembursko považováno za jednu z cyklistických velmocí, málokterá jiná země (bez ohledu na velikost) se může pochlubit tolika profesionálními cyklisty. Namátkou třeba současná Pro-Tour špička bratři Andy a Frank Schleckové, Kim Kirchen aj. Není tedy náhoda, že části některých ročníků Tour se odehrávají i na lucemburském území.

Podle oficiálních údajů je v Lucembursku síť zhruba 1000 km značených cyklostezek. Jedná se o udržované a vyasfaltované stezky, které vedou v naprosté většině mimo běžné komunikace. Jedna kamarádka z ČR, která u nás byla na návštěvě, prohlásila, že jsou v mnohem lepším stavu než české silnice. Jejich trasy bývají podrobně popsány v průvodcích, včetně map, fotek a informací o zajímavostech po cestě. Někdy se člověk musí pobaveně usmát, když potká uprostřed lesa třeba kvůli cyklistům zbudovaný koridor ve skále nebo dokonce speciální cyklotunel.

Možnost přepravování se na kole městem není místními příliš využívána, i když jsou i pro ni vytvořeny vcelku přijatelné podmínky. Docela často si lze všimnout barevně odlišených pruhů pro cyklisty. Město Esch sur Alzette, kde jsme donedávna žili, se pyšní jednou zvláštností, která je však běžná již např. v Kodani: městská kola. Na mnoha stanovištích rozsetých po celém městě si můžete zdarma zapůjčit kolo. Hodně se odlišuje od běžných kol, má např. odkládací plochu na nákupy, osvětlení, blatníky a umělohmotnou ochrannou „kapotáž“ s nezbytnou plochou pro sponzorskou reklamu. Dříve vše fungovalo na trošku socialistickém principu, že kola jsou nás všech, tak kdo by je ničil a vyzvednutí kol ze stojanu bylo na zálohu jako za nákupní vozík v obchodě. Časem ale kol podezřele ubývalo, naopak přibývalo jejich trosek zpracovaných místními teenagery. Momentálně se systém půjčování upravil a je možné si bicykl vyzvednout jen na speciální žeton, propůjčený na městském úřadě za 20 €. Tím se eliminuje největší riziko – vandalismus. Stejně tak se stanovila pevná pravidla a také postihy za jejich nedodržování. Více o tomto projektu zde (jen ve francouzštine).

Cyklistika ale není jenom ta asfaltová, ale i terénní (a ta mě zajímá nejvíc :-) ). Pravidla pro pohyb na biku v přírodě jsou vcelku uvolněná, podobně jako v Čechách se dá využívat lesních cest, ale to i v chráněných územích, pokud to není výslovně zakázáno (a to jsem viděl opravdu jen vyjímečně). Na rozdíl od ČR tu ale můžete najít speciálně značené MTB stezky, traily a okruhy. Těch už ale bohužel není zdaleka tolik, jako těch asfaltových. Rovněž možnost vyhledat je na mapách není tak snadná.

Potkáte-li v lese na biku nějaké jiné bikery a nepozdravíte-li je sami první, pozdraví vás sami. Podobně je to dokonce i s pěšími turisty, obsadí-li celou cestu nebo vám před kolo vběhne jejich pes, upřímně se omlouvají. Předpokladem je ale pochopitelně i to, že se sami chováte ohleduplně, přibrzdíte nebo sesednete z kola, je-li to nutné. Je lepší, když spolu lidé vycházejí v dobrém, i neznámí mezi sebou prohodí uprostřed přírody pár slov, než zase jedou-jdou dál. Tento vzájemný respekt platí i na silnici, řidiči většinou raději skoro zastaví, než aby vás nějakým způsobem ohrozili.

Často slýcháváme názory lidí o tom, jaká že je to tu „placka“. Asi je to způsobeno pojmem BeNeLux, takže se vám většinou podvědomě vybaví představa rovinatého Nizozemí. Tak tohle tu asi najdete těžko. Možná jen částečně při JV země, jinak na jihu je už popisovaná Terre-Rouge, na SV malebná chráněná oblast zvaná Lucemburské Malé Švýcarsko a hlavně na severu vrchovina Ardény (i když její největší část je pochopitelně na území Belgie).

Fotogalerie