Případ zájezd

Jednou večer jsem si vlezla do postele s knížkou. Osud většiny příběhů je stejný – dvě, maximálně tři stránky, než ztratím vědomí a dočista zapomenu, co jsem to vlastně četla. Tahle kniha byla jiná, nepustila mě až do rána, až do doby než vyšlo slunce a poslední kapitola byla dočtená. A přitom je Případ zájezd od Jana Jíchy vyprávění o jednom úplně obyčejném cyklozájezdu do Holandska.

Z knížky především dýchá důvěrné poznání role průvodce na cyklozájezdech. Autor slasti i strasti téhle práce komentuje s nadsázkou a s pochopením pro druh lidí zvaných Klienti.

„Koho láká práce průvodce a myslí si, že jde v podstatě o takové zadarmo cestování, ten by měl vědět, že nejčastější poloha vedoucího zájezdu není sed ani leh, nýbrž podpor klečmo (při hledání zavazadel zapadlých v kufru) nebo klek nad cizím kolem; a pouhá skutečnost, že jednou rukou drží záplatu na píchlé duši, druhou kreslí do plánku polohu hlavní pošty v nejbližším městě a nohama podpírá slunečník, aby kuchařovi nepršelo do hrnců, nezabrání pěti až deseti Klientům přijít s otázkou, jestli se tu dá někde usušit spacák, nasbírat houby, nabít videokamera, vyfotit kormorán, zasklít brýle nebo půjčit hausbót.“

Základem knížky je příběh, příběh jednoho zájezdu cestovní kanceláře do Holandska. Pětatřicet účastníků v čele s průvodcem Patrikem alias Páťou hrají své role v obyčejných i neobyčejných situacích. Ať už jsou v dunách, v nemocnici, v kempu nebo ve vězení, vždy má pochopení pro jejich někdy prapodivné reakce. A to i v případě, kdy jde do tuhého. Otupuje hrany, tlumočí o sto šest, mluví sprostě se šoféry, lepí kola, domlouvá se s recepčními i s policisty. A taky tmelí těch pětatřicet lidí, kteří jsou každý úplně, ale úplně jiný.

„Jelikož jsem dostal upozornění od paní Květy a od rodiny Rybákovy, že ranní káva byla mastná, že včera v čaji něco plavalo a že není divu, když kuchař nemyje hrnce, přinutili jsme tentokrát kuchaře umýt hrnce. Dalo to několik hodin práce sedět na stoličkách u autobusu, povídat o všem možném a každou chvíli zavolat na Igora přes hradbu jeho omezeného vnímání. Koukej už si dát hřát tu vodu! Studenou to mejt nebudeš! Neuklízej to, je to ještě špinavý! I dno musíš vydrhnout! A tak dále…“

Co mě ale zaujalo skoro nejvíc, to jsou jedinečné postřehy o lidech a o zemi jménem Holandsko. Šlapání do pedálů je dobrý způsob, jak poznat Nizozemské království, ale vlastně kteroukoli jinou zemi. Snad jenom s tím rozdílem, že v Holandsku se do toho poznávání může připlést i hašiš.

„Pozorovat bandu českých cyklistů, když prvně vyrazí do této nizozemské velocipédové autonomie, do tohoto světa kol a pro kola, je někdy půvabné, často i děsivé, ale hlavně to vypovídá o schopnosti tolerance. Tady už se prostě nedá jet nepřetržitě pětatřicet, i když terén je k tomu ideální. Holanďané nemohu na kole valit jako my, protože by tu svou zemičku za odpoledne přejeli. Sedí na svých strojích s páteří vzpřímenou… prohlížejí si, jak je ten umělý svět kolem nich senzačně gezellig a rozdávají úsměvy do všech stran. Když jede jeden nebo dva vedle sebe, můžete je předjet, jenže když se jich šine několik dalších v protisměru, nezbývá, než zpomalit, zařadit se a taky si říkat: Ano, gezellig. Jednoznačně gezellig.“

Ať už se na základě knížky rozhodnete, že „je třeba se tam taky podívat“ nebo že „s cestovkami opravdu raději ne“, vězte, že tenhle zájezd se nakonec povedl a knížka o něm rozhodně stojí za přečtení.

„Nějak mi pomalu docházelo, co to bylo za zájezd. Něco takového jsem ještě nezažil, ani šoféři ne. A dlouho nezažijeme. Myslel jsem hlavně na lidi. Pětatřicet úplně cizích občanů, které naložím do autobusu, ani jim neřeknu, aby se pořádně nadechli, a protáhnu je takovým průserem, že budou mít dlouho na co vzpomínat.
… Na tohle jsem myslil a na svoje lidi, kterým se jejich zájezd podařil, protože si ho nenechali zkazit ani kuchařem, ani mnou, ani počasím – nedali se a vyhráli svou spokojenost.“

Úryvky jsou z knihy Případ zájezd od Jana Jíchy, která vyšla v nakladatelství Cykloknihy.