NaKole.cz
Ålandy 2025 – část 3 – Švédsko
Rådasjön, pondělí 7.7.
V závěru včerejšího dne jsme se dostali na systém cyklotras vedených pod názvem Kustlinjen, což je 565 km pobřežní cyklostezka, která vede od Öregrundu v Upplandu až po Västervik ve Smålandu. A protože my míříme podél pobřeží na jih, tak ji budeme v hojné míře využívat. Zevrubné info lze nalézt zde: Cycle along the Coastline – Sweden by Bike
Dalším zájmovým bodem je samotný Stockholm, ke kterému je třeba se přiblížit co nejvíce, ať je dost prostoru na přiměřenou prohlídku. Ale jak už to bývá, čím blíže městu, tím složitější najít místo k přespání. Kazí se počasí, na noc je hlášen déšť a balit zase mokrý stan nepatří k mým oblíbeným. V mapě se nabízí přístřešky u ptačí rezervace u obce Vallentuna, což je nějakých 70 km. Realita na místě odpovídá mapě a přístřešek je natolik prostorný, že do něj stavíme jen vnitřek stanu ať máme klid od polétavého hmyzu a ještě je prostor dát pod stříšku kola. Předpověď nelhala, v noci leje.
Vallentuna, úterý 8.7.
V deset přestává pršet, balíme a vyrážíme do víru velkoměsta. Samotný Stockholm je poměrně členitý a my ho musíme i s našimi plánovanými zastávkami projet napříč, což znamená zapnout trvale mobil s mapou a stále hlídat, zda jedeme opravdu tam kam chceme. Nepoužívám klasickou hlasovou navigaci, jen mám před sebou trasu v mapě.
První zastávkou je královský palác se zahradou. Nemáme ambici jít na prohlídku, ale jen tak okouknout, podívat se do zahrady. V celém areálu je samozřejmě zákaz jízdy kol, což tedy respektujeme a kola dotlačíme do blízkosti, kde vartuje palácová stráž. Kola parkujeme poblíž a jdeme na prohlídku zahrady, z které je jiný pohled zpět na palác. Vracíme se ke kolům a proti nám dva ozbrojenci se sapíkama u ruky. Zastavují nás, neb nás identifikovali podle přileb na hlavě, že ta opuštěná kola asi budou naše. Jsme mile, leč důrazně upozorněni, že to nelze a musíme je okamžitě odvést na oficiální parkoviště před celým areálem. Holt nechat dvě plně naložena kola báglama jen tak v takovém místě budí celkem logicky velkou nedůvěru. Hoši dohlédli, že si kola opravdu odvážíme a my míříme ven z areálu.
Druhou a zároveň poslední zastávkou ve Stockholmu je radnice. Musíme kousek zpátky a pak podél vody. Pohybujeme se po něčem, co připomíná pražskou náplavku, hromada lidí, takže sesedáme a tlačíme. Kola stavíme ke zdi a fotíme, neb je z tohoto místa vidět další zajímavosti města, které by jistě stály za shlédnutí, ale cílem bylo si město jen tak trochu nasát. No a situace s opuštěnými koly se opakuje! Berte kola a ven mimo areál na vymezené parkoviště.
Je zřejmé, že dnes to žádný bivak nebude a tak míříme k městskému kempu Bredäng. Kemp je narvaný karavanisty a nás poutníků se stanečky by se dalo napočítat na prstech jedné ruky. Dnes načundrováno cca 65 km.
Bredäng, středa 9.7.
Přesyceni městem se už těšíme, až se z toho mumraje přesuneme někam více k přírodě, což znamená 75 km v sedle. Chvíli ale trvá, něž se vymotáme a napojíme na již zmiňovanou trasu Kustlinjen. Cestou máme jako zpestření jeden převoz přes nějaký záliv a hlavně potřebujeme nakoupit. Vypadá to, že by to mohlo být v městě Vagnhärad, přes které pojedeme. Zásobování vyřešeno, sluníčko svítí, je teplo, nefouká, tak že to docela odsypává. Navíc oproti Finsku není profil takovou pilou. A jak jinak, je vytipován bivak u jezera s patřičným zázemím a to u jezera Gisesjön. Vše vypadá velmi nadějně do okamžiku než sjedeme z hlavní cesty a narazíme na zákaz vjezdu karavanům a o kousek dál na zákaz nocování. Prostě jsme v nějaké přírodní rezervaci. Už se nám ale nikam dále nechce a tak se kocháme tou nádheru a grilujeme nějakou uzeninku co jsme koupili cestou. Nic méně nejsme sami, kdo se touto lokalitou dal zlákat a v podvečer přijíždí grupa asi dvaceti polských mládežníků. Jak už to u této národnosti bývá, rázem je po klidu a já se děsím, že to tady taky zapíchnou. Naštěstí zákaz a nedostatek místa pro tolik lidí na stanování není a tak odjíždějí. Spadl mi kámen ze srdce. Se setměním stavíme u posezení jen vnitřek stanu a doufáme, že nás nikdo nevyžene.
Gisesjön, čtvrtek 10.7.
Ráno urychleně balíme, ať zbytečně nikoho nepopudíme a s naprosto vymeteným nebem a větříkem v zádech vyrážíme. Ač jsme včera něco nakoupili, tak to plánujeme i dnes. Ostatně v obchodě jsme téměř denně, neboť Mája je na sladké a severské rádoby koblihy do ní jen padají. Vypadá to že by to v Nyköpingu mohlo klapnout. Do města přijíždíme přímo na pěší zónu, kde dle mapy by měl být obchod. Mapa je jedna věc a realita druhá. Několikrát jedeme sem a tam, ale v místě označené v mapě žádný obchod nevidíme. Nakonec se nás ujímá jeden místní, jak beznadějně popojíždíme a vede nás k nenápadnému vstupu do starší zástavby, za kterou je to, co tak neúspěšně hledáme.
Nyköpingem prochází i hlavní tah E4, přičemž naše trasa vede dlouhodobě právě podél této cesty a pobřežím. Dnes to máme naplánováno k bivaku na kraji moře u obce Kvarsebo. Po osmdesáti kilometrech jsme v cíli a z té nádhery se tají dech. Prostě balzám na duši. Je to takové orlí hnízdo na skalním útesu nad mořem. Jak jsem již několikrát zmiňoval tyhle bivaky mají svůj severský standard. Spíme rovnou v přístřešku, takže otrava se stanem odpadá.
Kvarsebo, pátek 11.7.
Mája se rozjela, už neprotáčí panenky, že proč zrovna tolik, tak se nám ty etapy lehce natáhly. Navíc je to taky dáno hledáním vhodného přespání. Dnes to bude cca 85 km a po delší době zase kemp, což je dvojnásobná motivace, neb sprcha s teplou vodou a možnost si umýt vlasy je v ženském světě téměř střed vesmíru.
Opouštíme toto úžasné místo, vytlačíme kola lesní pěšinkou na asfalt a hurá k převozu, který nás přešoupne na druhou stranu zálivu. Takovou atrakci budeme mít dnes ještě jednou, ale už to jako atrakci ani nevnímáme, protože vlastně ani nevím, kolik jsme už těch trajektů a převozů absolvovali. Krajina je taková otevřenější, není moc na co koukat, co je zvláště pro Máju docela nuda. Kemp je u města Valdemarsvik a zase u mořského zálivu.
Valdemarsvik, sobota 12.7.
Dnes to na opalovačku asi nebude, je zataženo a zvedá se od moře vítr, což trochu nabourává plán dojet do Västerviku přes takovou velmi úzkou pevninskou kosu. Odhad pro dnešní den je nějakých 80 km a kosa je poměrně dlouhá a až v závěru, tak uvidíme. Nocování v kontextu dalšího postupu je celkem jasná. Asi to bude nějaký kemp v blízkosti dnešního cíle.
Situace se vyvíjí přesně podle předpokladu a když najíždíme na ten úzký pás pevniny, tak jsou mraky až na zem, téměř není nic vidět, neboť silný vítr od moře nese vodní tříšť z rozdivočelého moře. Během chvilky jsme dokonale mokří, nějaká pláštěnka nebo něco podobného v tom větru nedává smysl, ale hlavně, na brýle by se hodily stěrače. Asi po deseti kilometrech se to uklidňuje, do Västerviku už je to jen kousek. Těšně před přejezdem přes most do samotného města hlásím defekt, a jak jinak než na zadním kole. Sice nasrán, ale s jistotou, že mám rezervní duši, tak se suneme mimo cestu, odstrojuji kolo, sundávám plášť a nevěřícně koukám na ten sundaný plášť. Bok pláště je na třech místech jako by příčně prořízlý. Je jasné, že na tomhle se dále nedá jet, je sobota odpoledne, zítra neděle, tedy vše zavřeno. Bylo by ale dobré se dostat aspoň do toho kempu. Jediným možným řešením, je přehodit pláště. Děravec jde dopředu, nafoukat přiměřeně a věřit, že to vydrží. Nejbližším možným zázemím je nějaký hogo fogo resort (kemp), kde se mi při placení protočily panenky. Nálada na bodu mrazu a vidina, že by jsme tady měli čekat do pondělí mě děsí, na druhou stranu je jasné, že se takto dále nedá jet. Přichází na řadu stříbrná páska, kterou vlepuji křížově v několika vrstvách dovnitř pláště. Zítra uvidíme.
Västervik, neděle 13.7.
Spaní je jak jinak neklidné, ráno balíme, předek maximálně odlehčuji, no a vyrážíme. Je to sice obrovské riziko a to hned dvakrát, že když mi to prdne někde ve sjezdu, tak si asi nabiju, nebo když to povolí v nějakém úseku široko daleko nikdo. Z počátku jedu docela opatrně, zvláště přes teréní nerovnosti, které bych normálně ani nevnímal, brzdím jen zadní, ale to čím projíždíme je tak nádherné, že obezřetnost postupně upadá. Po 82 km šťastně dojíždíme do nějakého tak zvaného Free campu u obce Figeholm, který nemá žádné oplocení, ale má závoru s turniketem, která se po zaplacení zvedne. Na to ale přicházíme až v okamžiku, kdy jdeme vařit, protože jsme přijeli úplně z jiné strany než je závora. Teď se sice budu trochu stydět, ale zachoval jsem se jako typický Čech.
Kontroluji stav pláště, praskliny se celkem logicky rozšklebují, tak je třeba dodat další vrstvy pásky. Musí to prostě vydržet do zítřka a dojet do nějakého města, kde se to dá vyřešit. Hledám na netu nějakou cyklo prodejnu, servis, v blízkém okolí, ale jediné co se mi zjevilo, byl servis v 20 km vzdáleném Oskarshamnu, leč v pondělí zavřeno. Máme to naším směrem, tak nezbývá než doufat, že to vydrží a nějaké řešení se najde.
Figeholm, pondělí 14.7.
Ráno nemá cenu nikam spěchat, protože těch dvacet kiláků je co by dup a obchody se stejně neotevřou dříve než kolem 9-10 hod. V předměstí Oskarshamnu nás dojíždí nějaká bikerka, tak ji zastavujeme a sdělujeme náš problém. Dáma se vyzná, nasměruje nás správným směrem do správného obchodu, že tam nový plášť určitě koupíme a výměnu snad zvládneme sami. K obrovskému obchodu, který je jak jinak součástí nějakého obchodního centra, to máme pouhých šest km a to už určitě dáme. Samotný obchod je něco mezi Hornbachem a Decathlonem, kde výběr 26" plášťů je v porovnání s CZ neporovnatelný. Nepotřebuji nic super, doma je plášťů hafo, potřebuji prostě dojet do Karlskrony na trajekt. Mám nový plášť v přepočtu za 290 Kč, na parkovišti to přehazuji, Mája si zatím dává banán a pak řešíme kam s tím děravým. Našli jsme sice nějaký odpadkáč, ale tam to určitě nepatřilo.
Nálada je rázem na jiném levelu, počasí přeje a tak pelášíme směr Kalmar, kde by jsme měli přeplout na ostrov Öland, což ale není cíl dnešní trasy. Mám vytipované nějaké místečko u moře, tak uvidíme. Po 82 kilometrech jsme v cíli (Ljungnäs badplats). Paráda – znovu se budu opakovat, ale přístřešek (tím pádem žádný stan), WC, písečná pláž, molo do moře, grilovací místo. A jako bonus – nikde nikdo. Moře je překvapivě teplé, takže večerní koupačka.
Ljungnäs badplats, úterý 15.7.
Jako každý večer, tak i včera jsem studoval předpověď počasí a podle toho případně korigovat další postup. V horizontu třech dnů se má výrazně zhoršit počasí a taky změnit směr větru ze severního na jižní. Pokud se vydáme na zmíněný Öland, a máme ho smysluplně objet, tak nás to chytne zrovna tam. A tam žádné bivaky se zázemím nejsou a ježdění v pláštěnce přichází na řadu jen pro dojetí někam kde ten maras přečkám. Je třeba učinit státnické rozhodnutí – ostrov vynecháme, já tam již byl a mladá má život před sebou tak bude jen na ni, zda se tam někdy vypraví. Toto rozhodnutí se dle očekávání potkalo s velmi pozitivní odezvou neb je na ní vidět, že kola už bylo docela dost. V kontextu tohoto rozhodnutí je třeba rozumně rozvrstvit zbytek cesty a zabukovat trajekt Karlskrona – Gdyně.
Máme rozvrstveno, dnes nějakých 70 km opět k nějaké pláži. Cestou je ale docela významné přístavní město Kalmar. Máme hromadu času, je pěkně, tak si ten přístav jako suchozemci docela užíváme. Já jdu okouknout „pokladní kiosek" ve kterém se prodávají lístky pro převoz na Öland, protože po mostě, který ho spojuje s pevninou mohou jen auta. To abych to příště nemusel hledat. Cestou koukneme na Kalmarský zámek, který je z našeho břehu docela fotogenický. Ve čtyři odpoledne dojíždíme k písečné pláži s kompletním zázemím u osady Fulvik, je slunečno, teplo, teplé moře – co víc si přát. Ani se nechce věřit, že zítra s patnáctou hodinou má přijít prudká změna počasí.
Fulvik, středa 16.7.
Do Karlskrony to máme 52 km a bylo by vhodné tam být dříve, než dorazí déšť. Večer jsem zabukoval lístky na trajekt, takže kostky jsou vrženy, změny a průsery nežádoucí.
Samotná trasa je téměř po přímce, více méně územím nikoho. Hned na začátku jdeme ještě nakoupit nějaké zásoby, ale pak už jen frčíme. V Karlskroně jsme s velkým předstihem, přístav je jedno obrovské staveniště ve kterém se orientovat je problém. S čtrnáctou hodinou začíná pršet a já se děsím, jak budeme v tom lijáku přešlapovat u odbavení pro auta.
Plocha pro auta se plní, budky otvírají a my za vydatného deště přejíždíme k odbavení. Ale ouha, naprosto nezvykle tady se kola neodbavují, posílají nás do budovy kde se odbavují pěšáci. Tak to jsem zvědav, tuhle zkušenost ještě nemám. V terminálu je poměrně živo, s tím, že kola si máme zavěsit tam někam za plot na nějaké stojany které jsou na takovém přívěsu. Je jasné, že vše co je na kolech musí dolů, čímž máme najednou zavazadel více než rukou. No a pak ještě najít ty stojany, vše za vydatného deště. Obtěžkání zavazadly se šouráme takovým tubusem do xtého patra lodi a končíme ve VIP salonku. To proto, že jedeme nočním trajektem, pro který je nutná buď kabina nebo tento salonek, ve kterém jsou polohovací křesla, Tv, kafe, čaj. Nezbývá než najít tu vhodnou polohu a přežít noc.
Komplikace ale nekončí, protože záměr byl přespat v Gdyni v takovém malém kempíku a druhý den sednout na vlak Gdyně – Katovice (v minulosti odzkoušeno). Jenže tak, jako zhavaroval záměr přímé linky Ostrava – Tallinn, tak je problém i zde. Přímý sice jezdí, ale je to systém Pendolíno (max 3 kola), s koly zásadní problém, prostě kola vyprodaná na týden dopředu. Je tedy povolána záchranná jednotka, což už není taková hrůza jako cesta do Tallinnu.
Gdyně, čtvrtek 17.7.
Loď nás vyplivla opět do terminálu pro pěší a začínám pátrat kde tak máme kola. Mája zůstává u bagáže a já se poptávám místního personálu. Nějaká vysoká šarže s mnoha frčkama mě opovržlivě posílá ven k nějakému plotu s branou, která je ovšem zavřená. Tak tam chvíli beznadějně přešlapuji, až ke mně z druhé strany dorazí hošík, co prý jako hledám. No samozřejmě kola, že. Sedá na zdvižku a mizí v nedohlednu. Po chvíli přijíždí s vozíkem se stojany (asi tak pro dvacet kol) na který jsou naše dvě kola.
Je domluveno parkoviště kde se sejdeme s záchranou jednotkou, což naprosto bezchybně klapuje. No a pak už jen 8 hodin v autě jsme doma.
Fotogalerie
Ålandy 2025 – část 2 – Ålandy
Ålandy 2025 – část 1 – Finsko
Vyzkoušejte:
Co může milovník cyklistiky dělat v zimě v Nízkých Tatrách?
Perfektní funkční oblečení pro vaše sportovní aktivity, od značky Moira.
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Ålandy 2025 – část 3 – Švédsko
Rådasjön, pondělí 7.7. V závěru včerejšího dne jsme se dostali na systém cyklotras vedených pod názvem…
Ålandy 2025 – část 2 – Ålandy
Brändö, sobota 5.7. Dnes musíme učinit zásadní rozhodnutí. Jsou dvě možnosti jak se dostat na ostrov Aland,…