reklama

Do Andorry 6 - Avignon

Foto: Autor

Jsou místa, která jakoby měla v názvu zakódovanou nějakou melodii. Třeba Massachusetts. Slyším to slovo a vím, že „vrátím se zas tam do Massachusetts" a nijak se netrápím tím, že těžko se můžu vrátit někam, kde jsem nikdy nebyl. Či takové San Francisco. Také „já vzpomínám, na San Francisco", které znám pohříchu jen z obrázků.
A co Avignon?
Vidím zelenou ceduli hlásající „Avignon 120 km" a nohy mi zatančí na pedálech na rozverný popěvek „to je on, Avignon", který nazpíval Waldemar s dalšími lidovkami, v pookupační době, kdy se „růže z Texasu" zdály být normalizačním cenzorům až příliš prozápadní.

A nejsou to jen melodie, co se občas vynoří odkudsi z podvědomí.
Provence - to je pro mě i moudré vyprávění Miroslava Horníčka, vůně jižních bylinek, nebo zlatožluté lány slunečnic, zvěčněné nešťastným Vincentem.
Začátkem jara zde ovšem rozkvetlé slunečnice neuvidím, ale docela intenzivně si uvědomuji to zvláštní světlo a barvy, které s takovým zápalem popisoval v dopisech bratru Theovi. A také vidím cypřiše. Stále, jak za Vincentových časů, lemují cesty a silnice a chrání pocestné před studeným, prudkým a vlezlým mistralem.

A už tu zase máme známý nápěv.
A nejen nápěv.

Řítím se po státovce N7 rychlostí blížící se k 30 km/h s mistralem v zádech. Na potulování kolem Rhony nemám ani pomyšlení, proč bych si prodlužoval trasu vyhledáváním rovinek, když tou nejkratší, i když mírně zvlněnou, mě žene stále sílící vítr.
Automobilový provoz minimální, dálkovou dopravní zátěž přebrala souběžná Sluneční dálnice, místní doprava jako by nebyla, asi je lepší v takovém větru moc nevystrkovat nos z baráku.

Jestli to takhle pojede, budu v Avignonu krátce po poledni", libuji si, ale současně se začínám bát o zítřek. Zítra musím stočit na západ, a to mě ten vítr nabere bokem a to nebude nic příjemného. „Proč jen se našinec nedokáže radovat z daného okamžiku a pořád přemýšlí o budoucnosti?"
Budoucnost se ukázala nečekaně blízkou. Minul jsem Orange s antickým vítězným obloukem a čísla na směrovkách na Avignon, jsou už jen jednociferná. Vypadá to, že dnes budu mít volné celé odpoledne. Po sedm dní 12 hodin v sedle, těším se na to, že se konečně projdu, jestli jsem tedy ještě nezapomněl chodit. Celé odpoledne!

Už jen 7 kilometrů! Silnice se stáčí na západ, přejíždím dálnici a v tom mě zprava nabral.
Takový poryv větru jsem ještě nezažil. Stačím vytrhnout levou nohu z nášlapů a tak nepadnu na bok, ale vítr mi smetl brýle doprostřed silnice. A najednou jako by celá jižní Francie měla potřebu se projet auty právě po tom dálničním nadjezdu, šlo spíš o vteřiny než minuty, ale i tak to bylo nekonečné. Čekám, kdy uslyším známé křupnutí a skla budou napadrť.
Byl to zázrak, brýle to přežily.
Teď abych to přežil i já" usuzuji, že další poryv by mě snadno mohl hodit pod kola a nemusel bych mít takové štěstí jako ty brýle. Schovám je proto do kapsy, a kolo vedu. „Vedu" není správné slovo. Opřen o řidítka, kolo šikmo nakloněné přetlačuji ten zatrolený mistral.
Tři, čtyři kilometry než se dostávám mezi domy na předměstí. Obejdu přes silnici povalený strom a znovu nasedám. Už se dá jet, je to boj, ale dá se.
Z přemýšlení o tom, jakou bych měl šanci, kdyby se ten strom vyvrátil zrovna v okamžiku, kdybych jej míjel, mě osvobozuje to, co vidím před sebou. Kamenné hradby se strohou, gotickou branou s nápisem Universite d'Avignon.
To je on, Avignon!"

Chráněn zdí s cimbuřím přijíždím až k IBISu.
Levnější varianta hotelu, IBIS Budget, který stojí hned vedle je vyprodán, dneska budu za granda v tom, ve kterém jsou větší pokoje, pohodlnější postele a u recepce i barový půltík.
Moje snaha vlichotit se řečí domorodců, jinde tak vřele přijímaná, naráží na barieru jazyka Shakespearova. Slečna v recepci se rozhodla, že se francouzsky prostě mluvit nebude.
Bylo to správné rozhodnutí, protože nevím, jak se francouzsky řekne „wellcome drink" a tak bych ten drink na uvítanou mohl, pro pouhou neznalost jazyka, nerozvážně odmítnout, a to by byla škoda.

Co si tedy dáte?"
Je prends une bière à la pression, s'il vous plait." nevzdávám se.
OK, one drawn beer?" netušil jsem, že Francouzky jsou taky tak paličaté.
A byla to vůbec Francouzka?

To už se nedozvím.
Ale vím, že „vrátím se zas tam, do Avignonu".
A vezmu s sebou Soňu.
Ať už bude chtít, nebo ne, Avignon se vidět musí!
O tom jsem skálopevně přesvědčen, měl jsem tam celé odpoledne volno....

Jindra Pařík 28.5. 2014

Něco málo z Provence vám snad přiblíží Vincent:

http://www.youtube.com/watch?v=dipFMJckZOM

Fotogalerie

28.05.2014 vložil/a: Jindra8526
karma článku: 2.62
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Být králem na cestě ... 6. NDR

Cestování
Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy, sepsat to po pár měsících,…
04.10.2019
Jindra8526
(5.07)

Být králem na cestě ... 5. Do Hamburku

Cestování
Čas, který potřebuji k tomu, abych se ráno vypravil jsem za ty dva týdny v sedle dokázal zkrátit na půl hodiny. Večer zbytečně nekrámuji,…
24.08.2019
Jindra8526
(3.64)

Být králem na cestě ... 4. Holandsko

Cestování
Cesta z frankofonního Bruselu do holandských Flander vede prostě přes arabsky mluvící Střední východ. Přijede-li člověk po dálnici, nemá…
10.08.2019
Jindra8526
(5.33)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Mamut tour)

Provence na kole

Francie
17.05.2022 - 7 dní
cyklistický
Autobusem
12 500 Kč
 (CK Extrem Tour)

Korsika na kole – Eurosedla

Francie
25.05.2022 - 12 dní
cyklistický
Autobusem
14 990 Kč
 (CK Extrem Tour)
plavba na lodi
Autobusem
18 990 Kč
PR

Jak vybrat ideální zimní bundu pro chladné dny na sport i do města?

 (everydaytextures / Shutterstock.com)
S příchodem podzimu a zimy je třeba vybavit svůj šatník kvalitní bundou, která vás zahřeje. Může přitom být složité vybrat si ty správné parametry, díky kterým se i v zimě budete cítit pohodlně. Nabízí se několik základních tipů, na co se při výběru nové bundy zaměřit.

Tenisky jako obuv na kolo?

 (In Green / Shutterstock.com)
Již sto padesát let jsou tenisky jedním z nejoblíbenějších typů obuvi určené pro sport a trávení volného času. Právě toto určení je pro tenisky typické i nyní, ačkoliv se začínají prosazovat i jako obuv pro formální příležitosti a s trochou nadsázky lze říci, že poslední příležitostí, pro kterou se tenisky opravdu nehodí, je návštěva Národního divadla nebo opery. Jak je to ale s teniskami pro jízdu na kole? Je něco takového přijatelné nebo nikoliv?

Elektrické koloběžky ovládají svět: Jak se na jejich provoz dívá legislativa?

 (zdroj: Unsplash)
Elektrické koloběžky se za posledních pár let staly jedním z nejoblíbenějších dopravních prostředků napříč světem. Setkat se s nimi můžeme nejen ve městě, ale i na výletech v přírodě. Jak už tomu ale bývá, s rostoucí oblibou přišly na řadu i jejich regulace. Jak se k používání elektronických koloběžek staví česká legislativa?
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

210 cyklistů (26 přihlášených)

Československo s dětmi - kapitola 9.

Vzpomínky na Stříbro Nedávno jsme koukali na soutěž Kde domov můj. Padla v ní otázka ze západních Čech, už…
Peggy | 18.01.2022

Československo s dětmi - kapitola 8.

Vlastivěda pro naše dva puberťáky Šumavský samotář Znáte knihu rozhovorů se šumavskými samotáři Raději…
Peggy | 10.01.2022

Československo s dětmi - kapitola 7.

Československo s dětmi - rok 2020 2. část Vlastivěda pro naše dva puberťákyKapitola 3 Nocleh pod Velharticemi…
Peggy | 03.01.2022