reklama

Jak jsem pokořil za jeden den sebe sama a ujel 234,88 Km

Foto: Autor

Nápad podniknout cestu z Českého Jiřetína domů do Prahy se mi zrodila v hlavě už v době kdy sem dojíždím za zbytkem rodiny na chalupu. Po silnici - dálnici je to nějakých 138 Km, ale to je číslo které jsem na kole pokořil už několikrát. Napadlo mě udělat si cestu delší, přes zbytek Krušných hor a dojet do Děčína a polabskou na Mělník a pak ku Praze.

Na mapě jsem si změřil, že by to mohlo být něco kolem 217 Km. A Neváhal jsem ani chvíli.

Dojel jsem na chalupu za rodinou, pobyl dva dny a v neděli se rozhoupal vyrazit.

Budík zazvonil v 7:00 ráno, já se nasnídal, doplnil bidony vodou a namíchal do jednoho hypotonický iso drink. Pak sebou do pytlíků další 2 dávky, zabalil nějaké ty energy tyčky na cestu a vyrazil jsem směr Moldava přesně v 8:00hod.

Stoupání bylo v celku přijatelné i když hned po ránu bez chvilky zahřátí to nebylo úplně ono. Teploty se ráno v horách pohybují ve stínu opravdu nízko a i když bylo přes den hlášeno přes 30°C návleky se opravdu hodili. Jasná obloha, slunce těsně nad horizontem a já se kochal překrásnou krajinou Krušných hor. Moldava se blížila, ale kus před ní, jsem musel odbočit v pravo po cyklotrase 23 směr Cínovec. Stoupání na Cínovec bylo už o něco horší přeci jen jsem musel vystoupat do 858m n. m. a Č. Jiřetín leží cca v 620m n. m. 

Konečně Cínovec, všude krásně značené běžecké tratě i cyklistické kousky. Na Cínovec jsem dorazil už v krásném rozpoložení a ranní golfisté si tu užívají taktéž krásného počasí. Pokračuji stále po cyklotrase 23 na Fotjtovice a dále do Krásného lesa. Podle mapy bych měl už jen klesat, ale to by to nesměli být Krušné hory :) Neustále jsem klesal a stoupal a jak je u Krušných hor zvykem kopce to byly opravdu prudké. Teplota se na slunci šplahala ke krásným 26°C ale ve stínu bylo pořád o 10-15°C méně a návleky proto ještě nesundavám už kvůli sjezdům kde byl cítit opravdu studený horský vzduch. 

Projíždím Tisou a blížím se ke Sněžníku a teď mě podle rad mých kamarádů čeká už jen krásný sjezd až do Děčína. A měli pravdu, 12 Km klesání kde skoro není potřeba ani šlapat a rychlost kolem 40 Km/h kde člověk jede lesem to je paráda :) Potkávám cyklobus i nějaký běžecký závod a míjím snad 15 běžců žen i můžů co se s červenými čísly snaží urvat kousek svého vítězství. Před Děčínem se kopec stává až nemilosrdně prudkým tak kolem 12% a brzdy zde zažívají trochu peklo. Přijíždím konečně k řece a u cedule Praha 160 Km sundavám návleky, protože dole panuje nefalšované léto. Na slunci teplota 43°C. Tachometr mi ukazuje vzdálenost 77 Km a já už podruhé doplňuji bidony a míchám druhý hypodrink. 

Dávám malou svačinu a vyrážím směr Praha po Polabské cyklostezce značené jako cyklotrasa 2. Úseky cyklostezek jsou hotové a já svištím po nové asfaltce dál od aut hned vedle řeky. Cesta celkem dobře ubíhá, ale v tom vedru voda v bidonech mění svoji teplotu snad přímo úměrně na intenzitu mého šlapání. Po hodince je voda připravena na zalití kafe... Za Ústím se přidává ještě protivítr, který je sice příjemný v onom horku, ale zároveň mi ubírá rychlost a z toho zrovna odvázaný nejsem, když šlapu na rychlost kolem 25 Km/h a ten prevít mi bere i 5 Km/h. 

Smiřuji se s protivětrem i vedrem a šlapu dál podél vody, tentokrát už po silnici 261 na Litoměřice. Ale ejhle co by čert nechtěl část cyklotrasy je uzavřena a objížďka mě nutí jet stále po 261 do nepříjemného stoupání na Kamýk. V tomhle vedru kdy už se musí vařit i moje krev a po 77 Km v horách mi na Labské přistál další kus kopce tentokrát v podání Českého středohoří a já už začínám přemýšlet o tom, že bych měl raději sednout na vlak a jet se koupat. 

Sjíždím do Velkých Žernosek a pokračuji dál na Litoměřice, těma prosvištím aniž bych si skoro všiml, že jsem vůbec v tomhle krásném městě. Projíždím kolem ženistů AČR a pokračuji na oběd do Nučnického motorestu, který jsme navštívili už před časem a kde vaří opravdu skvěle. Navíc je tu příjemná obsluha :) 

Konečně Nučnice a já zastavuji na své první teplé jídlo za celý den. Rizoto s kuřecím masem to jistí a k tomu nealkoholické pivo. Chvíli odpočívám a vyrážím znovu na cestu. Nohy si zatím vedou dobře bez vážnějšího tuhnutí. Cyklotrasa mě odvádí od silnice mezi pole po typické polní cestě která je spíše pro horská kola než pro crossová. Navíc horký vzduch který se drží v polích je do plic opravdu to povzbuzující... Naštěstí brzy polní cesta končí a navazuje na asfalt který mě vede až do Roudnice nad Labem. Pokračuji zase v těsné blízkosti řeky Labe kde se dá konečně dýchat. Pokračuji směr Mělník, před Mělníkem si dávám malou pauzu a pokládám nohy do krásně osvěžujícího Labe a užívám si to příjemné ochlazení od nohou do celého těla. Trochu opláchnu obličej a namočím hlavu. 

Dorážím do Mělníka a tachometr mi ukazuje už krásných 175 Km. Doplňuji snad už po sté bidony a jedu směr Praha. Opouštím tedy Labe a pojím se k Vltavě. Ta mě vede příjemnými místy kolem chmelnic a malebných vesnic. Už vidím zámek Nelahozeves a říkám si, že bych si mohl ukrátit cestu přes Dolánky a Řež vlakem. Přeci jen tu cestu podél Vltavy zrovna moc nemusím. Sesedám z kola a koukám na jízdí řád. No, mám smůlu 40min čekat na vlak se mi opravdu nechce. A tak tedy vyjíždím na cestu, míjím Kralupy nad Vltavou a už se blížím k Dolánkám. Vím, že bych to mohl objet přes vyhlídky a na Vodochody, ale už teď mi tachometr ukazuje 205 Km a nohy se opravdu necítí na to abych mohl šlapat další kopce... volím tedy cestu kolem Vltavy. Projíždím zatím dobře, občas gumy podkluzují, přeci jen slikový vzorek není dělaný na tenhle typ terénu. Úsek zvládám v celku dobře, musel jsem jen 3x slézt z kola abych překročil kořeny které opravdu na tomhle kole nemůžu přejíždět. Navíc únava a 3m hloubka k Vltavě mi říkají ať neriskuju. 

Konečně volná cesta a jaderný ústav míjím už v plné parádě. Klecánky na dohled a zde se naposledy zastavuji na osvěžení. Párek v rohlíku a proslulá malinovka to je žrádlo :) Sedám znovu na kolo a svištím ke koní stezce kterou jak se zdá středočeský kraj není za ty roky schopen stále upravit pro nevyklepanou jízdu. Ale co už se blížím k Zoo a matíčka Praha volá. Projíždím do Stromovky a teď už jen výšlap na Letnou domů. 

 

Hurá dojel jsem! 234,88 Km za 10hod 44min, při průměrné rychlosti 21,56, max. rychlost: 62,8 Km/h a spáleno 8150 kcal. 

 

Trasa: http://maps.google.com

Fotogalerie

20.08.2012 vložil/a: DanielP
karma článku: 4.23
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Jak jsem si zajel svůj první silniční závod

Sport
Začalo to z hecu od známých a kamarádů ať si jdu zkusit nějaký ten závod. Já hlava paličatá si říkám, že kdepak nač závodit mě stačí jen…
10.08.2014
DanielP
(4.23)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Frčíme)

Teplické cyklostezky na pohodu

Česko
20.08.2024 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
10 500 Kč
 (CK Frčíme)

Šumava na kole

Česko
26.08.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (CK Hoška Tour)

Slovácké Slavnosti vína na kole

Česko
06.09.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
4 950 Kč
PR

Maďarsko, úchvatné výlety na kole a kde pohodlně sehnat dálniční známku

 (freepik.com)
Patříte-li mezi vášnivé cyklisty, jistě vám nemohlo uniknout, kolik krásných a pohodlných tras nabízí nedaleké Maďarsko. A pokud se rozhodnete právě pro Maďarsko dálniční známka vám značně ušetří čas i najeté kilometry. Pojďme se tedy podívat, co všechno lze očekávat a v závěru článku vám poradíme, kde nejlépe si maďarskou dál-niční známku opatřit.

Na dovolenou, na kole, na víno… Přichází období dovolených – užijte si ji na kole!

EuroVelo 13 (Niederösterreich-Werbung)
Chladný vánek ve vlasech, krása ubíhající krajiny. Nekonečnou idylu jemně ruší jen vlastní dech. Zní to neodolatelně? Pak vzhůru do sedla a hurá do Dolního Rakouska, kde na vás čeká šest skvěle připravených cyklistických poznávacích tras a objevte malý, dobrý hotel - skrytý klenot mezi hostinci. Prozradíme vám tajné tipy, které znají jen místní nebo je doporučují dobří přátelé.

Na kole za snem: Přeměň vášeň pro cyklistiku na vítězství

 (licence NATALIS/shutterstock.com)
Cyklistika je pro mnoho lidí více než jen koníček nebo způsob dopravy; je to vášeň, která přináší radost, zdraví a pocit svobody. Jak ale tuto vášeň přeměnit na skutečné vítězství? Tento článek vám ukáže cestu, jak dosáhnout svých cyklistických cílů a proměnit nadšení ve skutečné úspěchy, a to i s lehkým nádechem adrenalinu a rizika.

Spojte zábavu a pohyb: Cyklistika a hazard v jednom

 (licence NATALIS/shutterstock.com)
Kombinace zábavy, pohybu a adrenalinu je snem mnoha lidí, kteří hledají nové a vzrušující zážitky. Na první pohled se zdá, že cyklistika a hazard nemají mnoho společného, ale při hlubším pohledu zjistíme, že mohou být velmi dobře kombinovatelné. Obě aktivity spojuje vzrušení, soutěživost a dobrodružství.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

7932 cyklistů (130 přihlášených)

Alpe Adria cycling route červen 2024

Cesta V červnu 2024 jsem se dohodl se synem, že za nimi na jejich dovolenou do Chorvatska do Privlaky u…
Brahma | 16.07.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 9. část

Už se nám to pomalu chýlí ke konci Začal čtvrtý týden našeho putování. Chtěla bych psát o tom, že mám tohle…
Peggy | 10.06.2024

Z Drásova do Říma

Z Drásova do Říma, květen 2024 Po cestě 1000 km Polskem podél Baltu a Odry a Z Lince do Budapešti přes Alpy…
Monolema | 06.06.2024