reklama

Jak jsem si zajel svůj první silniční závod

Foto: Autor

Začalo to z hecu od známých a kamarádů ať si jdu zkusit nějaký ten závod. Já hlava paličatá si říkám, že kdepak nač závodit mě stačí jen jezdit. Ale po čase jsem si řekl, že proč to nezkusit, nemám co ztratit max získat.
Krušnoton... no jo říkám si, to bude ono. Vede místama kolem naší chalupy a ty cesty tam znám tak proč si nezkusit svůj první v těchto místech.
Začínám lanařit ostatní ať jedou taky. Původně jsme měli jet 4 nakonec z rodinných důvodů jedeme jen dva.
Dan a já. Takže DD na start!

Závod se blížil a nervozita stoupala. Týden před jsem zajel ke kamarádům do Sokolova oddechnout si a přitom trochu natrénovat na závod. No jo, ale tady je to samej kopec a říká se, že se před závody má odpočívat aby bylo dost sil... Ale co když už jsem tu tak si to pěkně projedu. S Mírou který mě provedl po okolí Sokolova jsme si vyšlápli i na Klínovec a něco ve mě mi říká... když už jsi vystoupal až sem, tak závod zvládneš. Vyjedu se druhý den ještě s Kubou na Cheb a kocháme se parádní krajinou kolem. Loučím se s Davidem u kterého jsem pobýval a sedám na vlak. Ráno na závod.

Brzy ráno balíme s Danem auto a jedeme směr Teplice. Nervozita byla značná. Dan biť sice závodil už dřív i pod UAC, je ale z kola už nějakou dobu a navíc toho za poslední týdny moc nenajezdil, tak jsme si řekli pojedeme na pohodu a uvidíme jak se to celé vyvine.
Dorážíme před stadión kde je zázemí závodu. Našli jsme snad poslední volné parkovací místo nejblíže hale a jdeme si pro startovačky. Připravili jsme kola, nasadili čipy i startovací čísla. Nervozitu zaháníme smíchem a dobrou náladou :) Tak jo jde se na věc! Čas se blíží k 10:00hod a my vyrazili s ostatníma ke startu v centru Teplic. Dojíždíme do startovní ulice a hle... pěkněj štrůdl... A my skoro až na konci. No jo, kdo pozdě chodí... :D Ale co, řekli jsme si jedeme na pohodu. Poslechneme si několik proslovů a decánko se vaříme na slunci... je sotva 10 a teploměr ukazuje 32°C... bude vedro... máme dost vody? Ředitel závodu, starosta... nějaký ten proslov. Moc ho nevnímáme jen koukáme kolem sebe na ostatní a snažíme se stále odlehčovat tu nervozitu. Každopádně stojím v řadě a mám tep 100... to chce klid stále si opakuju. A je to. Start... vyjíždí první závodníci přes startovní čáru a my? ... čekáme... ten štrůdl je tak dlouhej, že jen na startu jsme čekali 3 minuty než jsme se rozjeli kola. Míjíme startovní čáru a rozjíždíme tempo. Ve městě se jede ještě celkem na pohodu 35-38 Km/h za doprovodným vozem. Držíme se s ostatníma ostatně ono ani neni moc kudy se prodírat vpřed nebo kamkoliv. Jsme nahuštěný jak náboje v zásobníku ... jen ať nikdo nespadne jinak se svezeme všichni říkám si...
První stoupání je ještě ve městě a už zde propadávají první kterým síly nestačí. Je to dobrý jedu s grupou a držím se toho před sebou. Dan je o kousek dál, podařilo se mu lépe prorvat přes několik jezdců, ale zde je to stejně k ničemu. Hlídám si jeho záda a snažím se dojet. Dobrý první kopec za náma a tempo se zvedá. Žalůdek v krku z nervozity a tepy v červených. Hlavně to vydržet! Fajn už se to valí letíme necelých 50Km/h, ale už zde je vidět, že se peloton začíná dělit. Ostatně není se ani čemu divit. 110Km a 190Km startují společně a tak jsou promíchaní závodníci UAC i amatéři jako já. Navíc vedoucí jezdci mají náskok přes 3 minuty už díky startu a tak se díry tvoří rychle. Ale co s Danem se držíme cca 30ti člené skupiny a dojíždíme menší skupinku před námi. Tempo ... sakra vysoké. Mírné brdky, sjezdy, rovina průměr na prvních 12Km je 41 Km/h a nevypadá to, že by se mělo zpomalit ba naopak. :) Ale co už jedu v červených tak budu doplňovat cukry pravidelně a snad to vydržím. S Danem se snažíme prodírat dopředu a daří se nám to. Sice taktika byla ze začátku se vozit za ostatníma, ale tahle skupinka už začala moc zpomalovat a něco v nás říkalo, že takhle to nepůjde. Dan vyráží, jsem zavřený v pravé části, ale udělal jsem si cestu nalevo a vyrážím hned za ním. Dojíždíme menší skupinku cca 5ti lidí co se vzdalovala od nás a chytíme se. Původní skupinu už necháváme za sebou a jedeme tempem s menší směr Krupka.

Volám na Dana, tady to začne stoupat až k Dubí a pak je to hlavní stoupání ! Trochu zvolni ať nevyhoříme v kopci... Dan ubírá a jedeme v háku. Šetříme síly, ale co čert nechtěl, pořád máme pocit, že i ta rychlejší skupinka zpomaluje, tak znovu práskáme do koní a v kopcích se trháme, míjíme i se občas svezeme s dalšími co vyrazili před náma a valíme po silnici jak draci :D Kouknu na průměrku a 33 Km/h to není špatný na to, že jsme už něco nastoupali ale pořád to není ono. Nervozita se celkem stále drží, ale i díky ní mi adrenalin jede v žilách jak dusík ve spalovacím motoru a žene mě. Za nedlouho jsme s Danem na špici grupy a v tu chvíli mi to došlo. Sakra tady přece nemáme co dělat už Míra mi radil ať se na špici nervu a držím se v závěsu... Ale něco ve mě mi stále dokolečka opakovalo makej, jeď ... dupej a nepřemýšlej. S Danem vezeme skupinu asi 10ti lidí pod stoupání v Dubí. Ostrá pravá a jdeme na to! Silnice se nám postavila do cesty a my začali stoupat. Tvoří se skupinky, dojíždíme dříve odstartované a jedeme. Dan se trhnul a dupe s rychlejší skupinou. Jedu si svoje tempo vedle mě i za mnou pár závodníků podobné výkonnosti. Kopec je dlouhej... a celkem prudkej... 7% v průměru a 7 Km dlouhej. Koukám na značky v úsecích kolik % tam je a kolik zbývá do konce stoupání. V zatáčce přede mnou vidím rychlejší skupinku a Dana na špici jak se ohlíží. Snad mě viděl říkám si. Ale co dost bylo loudání. Zařadil jsem těžší převod a skupince ujíždím a přibližuji se k té rychlejší. Tepy na 160 a já začínám předjíždět pomalejší. A už bude konec koukám na ceduli a opět zařadím těžší převod. Vyjíždím na horizont a Dan akorát dokončuje potřebu :) Jedeme společně dál, ale žádný vytočení rovnou dupeme. Vrstevnice s mírným stoupáním a my valíme 36Km/h jedeme sami dva, jen míjíme pomalejší kteří se ani nestíhají chytit. Úzká cesta, drsnější asfalt, ale valí to! Dojíždíme dvojici kde koukáme ... a hle děvče. :D Ale tohle děvče jede parádně! Chytí se nás a valíme ve 4 na Fojtovice. Jdeme do mírného sjezdu.
Je blbě vidět dopředu, jedu tak trochu na slepo. Dan vede skupinu za ním holčina a ten kluk a já na chvostu. Začínám předjíždět a to byla chyba... dole rozbitá silnice. Kráter jak po dopadu meteoritu a já nemám kam uhnout. Tak hold to přeskočím... nadskočím a podaří se mi díru přeletět až na kousek zadního kola co dopadlo na hranu... Ty vole! Jen ať tam není defekt... Ufff není. Galuska drží! Stoupáme na Cínovec s protivětrem, ale v tu chvíli jsem ho až tak neřešil. Můj čas nadešel. Dan jede se skupinkou dál já hold musím poslechnout volání přírody. Odjíždějí a ... sakra snad je dojedu! Dupu do pedálů a valím sólo časovku. A už vidím skupinku, dupu ještě víc a už dojíždím, ale... sakra to nejsou oni! Ani se nezdržím a rovnou míjím a valím dál. Stoupání na Cínovec a první bufet, vidím Dana jak dojíždí a bere od holek banán. Hlavně nezastavuj říkám si, doplňujeme vodu až na Flájích. Beru za jízdy banán, vrážím do kapsy a za kruhákem dojíždím Dana, cestou se nás chytl postarší chlápek co vedle nás měl parknutý auto tak aspoň někdo se známým obličejem :)) Valíme přes Cínovecké slatě kolem golfu a Danovi říkám tady už to znám valíme! A taky že jo, rozjedeme tempo, chlápek na chvostu a začínáme nabírat pomalejší a tvoříme si skupinku. Než dojedeme k Moldavě je nás už cca 8. Já na špici, Dan za mnou. Sem tam mě někdo předjede ale vydrží tam stejně dlouho jako jepice... netahaj sakra! Nakonec to taháme jen s Danem, ale naštěstí je to spíš sjezd a sem tam mírné stoupání. Míjíme Moldavu a točíme na Fláje. Tady už se trošku chytají i jiní z pelotonu a my si konečně můžeme trochu odfrknout v háku. Začínáme sjíždět na Fláje a v tu chvíli nás mine TGV v podání profi závodníků co jedou 190Km trasu, hákujeme se a vezeme se dolů k bufetu. Ola lááá bufet! Doplnit ionťák, nějaký to ovoce na cestu, pozdravit naše co přišli z chalupy podpořit na přehradu a valíme valíme!!! Sjezd pod přehradu 70Km/h a Dan dojídajíc v této rychlosti meloun mě opravdu pobavilo :DBrzdi!!! Ostrá levá, stoupáme zpět na přehradu! Sakra štěrk! ... ufff nepodjelo to. Jedeme ve třech, chlápek se nás drží. Dane uber tohle je celkem ostrý stoupání a pak nás čeká ještě neviditelná 7čka. Vyjíždíme na přehradu kde na nás z megafonu volají ženské a fandí, husina na rukou a úsměv. Díky holky tohle pomohlo :) A frčíme dál, teď to bude houpačka říkám. A už tu máme neviditelnou 7čku. Aneb kopec co opticky vypadá jako rovina ale má 7% a v závěru 9% a táhne se... Už budeme na Klínech. Cestou sbíráme pomalejší jednotlivce a řadí se za nás. Tááák poslední zatáčka a pak přijde sjezd až do Litvínova. Ale před ní vidíme další holčinu a v závěsu dědka. Dojíždíme za ně, chvilku se háknu a vidím 24 Km/h ... chudák holka, tahá to s protivětrem a děděk se veze. Tak to ne. Šup vedle ní a houknu... Hákni se. Holka neváhá ani chvíli a už se řadí. Jdeme do sjezdu, tady to pofrčí! Řítíme se dolů... 45 - 50 - 60 - 65 a brzdyyyyy tady jsou ostřejší zatáčky + vracečky. Jedu 3tí ve sjezdu, holka šla na špičku a tak valíme jako vlak dolů, nemá strach najíždí si do protisměru aby si vybrala lépe zatáčku, ale sakra tohle může skončit špatně, silnice uzavřené nejsou jen jsou korigovány křižovatky aby jsme měli volný průjezdy... co kdyby auto... Naštěstí se tak nestalo a už svištíme přes kruhák Litvínovem zpět k cíli. S Danem zase na špici a holky u cesty volají na tu s náma... Dělej makej je kousek před tebou! ... Mě to v tu chvíli nedošlo, ale tu holčinu na Klínech co jsme nabrali byla celkově druhá z ženských a my jí vezli k té první. Projíždíme na Lom a tempo je vysoké. 45 - 50 Km/h. Jedeme s Danem na krev, začínáme se konečně točit a i ostatní co jsme je vezli se začínají zapojovat, ale točení není ideální, někdo se chce jen vézt a tak se točíme cca ve 4.

V dálce vidíme osamělou postavu na kole... holka... A hele vždyť to je ta co jsme potkali a vezli nahoře po stoupání. Předjela nás když jsme byli v bufetu a valila si pro první místo. ( V duchu si trošku vyčítám, že jsme vlastně druhou dovezli k té první... ) Ale co naplat, stalo se. Ve skupince tedy vezeme první a druhé místo žen.

Únava je už znát, některé chytají mírné křeče. Mě se to vyhýbá jen mírně tuhnou svaly, ale pořád mi to valí :) Tak nepolevuji. Přichází stoupání a já nesundavám velkou pilu. Stihnu jen zahlédnout nechápavý výraz jednoho ze skupiny že jsem neshodil. Dupu... po chvíli se otočím a koukám mám cca 100m náskok... jedu dál. Dan mě určitě dožene a trošku se trhneme. Hmmm kdepak, Dana chytali křeče a drží se skupiny... tak buď a nebo. Závodník asi prostě nejsem... mohl jsem odjet a nechat je, ale ... ale to bych to nesměl být já a když řeknu že dojedeme společně tak společně s Danem... Zpomaluji a nechávám se dojet skupinou. Jedeme k cíli, poslední metry... 300m k cíli ... holky to rozjeli, za nima co jsme vezli a koukám Dan se kousl a rozjel to taky :) No co, tak ať jedou. Jen jsem mírně zrychlil a dívám se na souboj holek v cílové rovince pěkně z poza. Bohužel druhá Zuzka byla moc dlouho sama v úniku než jsme ji dojeli a dráhařka měla víc sil. Projíždím cílem s úsměvem a s pocitem, že takhle jsem opravdu ještě nikdy nejel...

Kde se to ve mě vzalo fakt nechápu... :D


Krušnoton 110Km - Čas: 3hod 37min - prům. rychlost 30.5 Km/h a 1500m převýšení 95.místo z 245 startujících celková ztráta na vítěze 33min ( AC Sparta Praha )

Fotogalerie

10.08.2014 vložil/a: DanielP
karma článku: 4.22
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Jak jsem pokořil za jeden den sebe sama a ujel 234,88 Km

Cestování
Nápad podniknout cestu z Českého Jiřetína domů do Prahy se mi zrodila v hlavě už v době kdy sem dojíždím za zbytkem rodiny na chalupu. Po…
20.08.2012
DanielP
(4.22)
PR

Cyklistika s dětmi: Myslíte na všechno?

 ()
Vyrazit s dětmi na cyklistický výlet je snem mnoha rodičů. Důležité si je ale uvědomit, že dítě není dospělák a dlouhé vyjížďky pro něj budou náročné a nemusí ho bavit. Malé děti navíc potřebují speciální vybavení. Zamysleli jsme se nad tím, co všechno cestování na kole s dětmi obnáší.

Horské skládací elektrokolo Montague Paratrooper – Pendix 300

Skládací elektrokolo Montague Paratrooper – Pendix 300 (Citybikes)
Již nějakou dobu vytvážíme v naší dílně zajímavé elektrokolo, které má řadu specifických vlastností, které jsou na našem trhu velmi neobvyklé. Jde o spojení skládacích horských kol Montague a elektrických pohonů Pendix.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

229 cyklistů (26 přihlášených)

Belánské Tatry a okolí – srpen 2021

Už jsem skoro zapomněla balit na dovolenou a psát blog se mi vlastně ani nechtělo, ale pak jsem si uvědomila,…
HMS | 10.09.2021

O kouzelné holčičce

Vyrazili jsme k moři, v autě celou cestu překáželo moje kolo. Manželka ho považuje za zbytečnou komplikaci.…
šíravník | 09.09.2021

Vez mě dál, Esko má 02 – Kanál, jezy a potrubí

Technické památky u Mělníka. 29. 8. 2021 Poslední prázdninovou neděli chci strávit na kole. Počasí je však…
Favorit1970 | 30.08.2021