reklama

Směr jihozápad 10: Setkání s Kryštofem Kolumbem

Nakonec se strhl takovej úplně regulérní přívalák, že jsem se v městečku Ronco Scrivia přímo proti nádraží ukryl pod markýzou kavárny a jenom zíral. Co tohle má jako zase bejt?
Nakonec se strhl takovej úplně regulérní přívalák, že jsem se v městečku Ronco Scrivia přímo proti nádraží ukryl pod markýzou kavárny a jenom zíral. Co tohle má jako zase bejt?
Foto: Autor

Ujížděl jsem dál s tou cibulí v kapse a už se na ni těšil. Na jihu zase zesílil provoz a zatměl jsem před městečkem Serravale. Od Janova a moře mne dělily poslední hory. Ustlal jsem si na opuštěném stavebním pozemku zarostlém lebedou vedle velikého kruháče, mimo dosah veřejného osvětlení a tak, aby mne ani auta neolizovala svými reflektory. K těstovinám v bujónu jsem schroupal celou tu vytouženou cibuli. Byla šťavnatá, skvělá, báječná! I přes večerní důkladné vyčištění zubů mne pálila pusa celou noc. Taky jsem měl trochu výčitky za ten masakr a až postupně mi docházelo, že ostatní nemohli vědět, kdo to spískal. Tam na místě jsem totiž myslel, že se na mne každou chvíli vrhnou.

Ráno mne probudilo tlapkání deště po stanu. Nevěřil jsem svým uším. Prší? Tady a v srpnu? To jsem si neobjednal! Ale nezbylo mi, než počasí akceptovat. Mraky navíc nevěštily nic dobrého, takže nebylo na co čekat. Do pláštěnky, rychlé mokré sbalení a bez snídaně dál.

A hrnul jsem to hned zrána do hor. Podle mapy se v tomhle údolí musí srovnat železnice, dálnice, silnice, řeka a ještě já. V reálu to není tak hustý jako na té mapě, hlavní trať a dálnice jsou trasovány převážně tunelama a na povrchu se moc neuplatňují. Ale přidává se déšť a ten už hustý je. Nakonec se strhl takovej úplně regulérní přívalák, že jsem se v městečku Ronco Scrivia přímo proti nádraží ukryl pod markýzou kavárny a jenom zíral. Co tohle má jako zase bejt? A jak se tam tak vztekám, čichám čichám a voní tu... Kafíčko! Tak sbohem, nízkonákladový způsobe cestování. Jde se snídat! Slejvák začal, takže i skončí. No ne?

Kafíčka jsem dal postupně dvě, jednu snídani a stihl bych klidně i svačit a poobědvat, protože trvalo celé tři hodiny, než se mrak vypršel a dalo se trochu normálně, byť v pláštěnce, pokračovat nahoru.

Když jsem tudy jel nahoru v roce 2012, byl krásný víkendový den, silnice plná silničkářů. Zdravili mne ‚‚ave čeko!‘‘ (proto mám rád tu cézetku na vozíku), zdvíhali palce a já odpovídal ‚‚italiáno bélo!‘‘ (to jsem pochytil kdysi od Drupiho).

Po projetí sedlem se s prvníma vyhlídkama na moře (konečně!) vytrácí déšť (konečně!!) a já sjíždím k Janovu, proplétám se předměstím a centrem až do starého přístavu, kde ho zase uvidím (konečně!!!). Pořád tu je a je to on :-)

Přede dvěma lety jsem i s kolem a vozíkem spokojeně korzoval těma davama lidí ve starém janovském přístavu. Byl jsem v cíli, u moře, v rodišti Kryštofa Kolumba a užíval jsem si to. Upřímně - v té chvíli - skoro větší než radost, že jsem dokázal dojet od nás ze vsi do Janova přes Bodamské jezero a Svatobernardský průsmyk, byla úleva, že jsem projel tímhle zvláštním městem od předměstí až sem do bájného centra nejcentrovatějšího. A na jednom takovém dost frekventovaném místě stál on sám, Kryštof Kolumbus. Bílá živá socha na obráceném bílém škopíku, měl bílý třírohý klobouk, bílou kazajku, nabílenou tvář a s dalekohledem u oka vyhlížel Ameriku. Příběh novodobého objevení Ameriky mne dostává. Ta důvěra, že se Koperník nepletl o desetinnou čárku. Překonání strachu, že země je placatá a na okrajích přepadávají vody mořské obrovskýma splavama do pekel... Stál jsem tam dojatej s otevřenou pusou a čuměl na něj dílem s úctou za tu Ameriku a taky s obdivem, jak dobře to dělá, že se ani nehne. Fascinující, když něco, co se má hýbat a dýchat, jakoby zkamení...
A on se najednou pohnul. Jenom okem, kouknul na můj vozík s tou cézetkou a povídá:

‚‚A zodkial ty si? Ja som z Bratislavy.‘‘
Narovnal se, sestoupil se škopíku a podal mi ruku v bílé rukavici...

Přicházím zase až k němu a povídám: ‚‚Ahoj Kryštofe Kolumbe, pamatuješ se na mne?‘‘
‚‚No pravda že si ťa pametám,‘‘ sestupuje s podstavce a prohlíží si mne, kolegu, taky cestovatele a objevitele dálek dalekých ...
‚‚... si akosi zostarel... A hádam chcelo by to už nový bicykel?‘‘ No tos mne potěšil, samou radostí budu asi skákat, mořeplavče. :-) 
‚‚Tak zasa o dva roky príděš pozrieť?‘‘
Poradil mi nejkratší cestu ke svému rodnému domu (minule jsem to dost hledal). Jsem tady dnes úplně posledním návštěvníkem. Nahoře v komnatě je Kolumbova busta z bílého mramoru, taková idealistická, ale tak nádherná, že před ní bezděky srazím paty a zasalutuju. V duši ty filmový chorály, dálky daleký a vlhko v očích. Yes, capitain. Jestli mne dívenka v recepci sleduje na monitoru (jsem tu sám, poslední a kamery všude), možná kucká smíchy.

A pak jsem si v takovém denním bárku na náměstí před kostelem koupil bagetu se sýrem a dvoudecku bílého, vynesl si to na ulici, sedl si na chodník vedle kola, opřel se o zeď domu za zády a koukal po lidech kolem. Měla nastat slavnostní chvíle rozhodnutí, kudy dál. Jestli po pobřeží na východ a přes Parmu, Gardu a Brenner až domů (jako v roce 2012, a stihl bych to v rozsahu dovolené), nebo Riviérou dál na jihozápad do mě dosud neznámých krajin, kam až to půjde, a potom domů nějak vlakem až přijde ten čas. Chvíle rozhodnutí měla nastat, snažil jsem se, aby nastala, ale ona nenastala. Protože už jsem měl uvnitř v sobě rozhodnuto. Na východ jsem jel v roce 2012, dnes zamířím na jihozápad.

A tak jsem jel. Při odjezdu z města jsem míjel daleko ode všech zaparkovanou loď Costa Concordia. Stála tam jako na hanbě, zcela jiná kapitola mořeplavby než ta Kolumbova. Na přenocování jsem si našel místečko u moře na balvanité plážičce hned u kamenné zdi hluboko pod silnicí. Zeď příjemně hřála a byl jsem dokonce trochu schovaný pod převisem. Byla tu trubka s tekoucí sladkou vodou na umytí i dva odpadkové koše. Ty jsem zvláště přivítal, ne kvůli odpadkům, ale protože mne ubezpečily, že se v noci neocitnu v dosahu přílivu (koše by napevno do vody nikdo nemontoval). Mám už zkušenost, že i na velkých oválných balvanech a oblázcích lze na karimatce pohodlně přespat, jenom to chce chvíli péče na přeskládání těch největších nerovností. Přikryl jsem se přes spacák jenom tropikem a usínal v tichém šumění vln. Spokojenej s důvěrnou blízkostí moře i s rozhodnutím jet pořád dál cestou, kterou ještě neznám. Na jihozápad. 

 

 

 

 

Fotogalerie

11.03.2015 vložil/a: básník
karma článku: 6.03
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Jak básníkům chutná volant (o splnění jednoho klukovského snu)

Ze života
Jako malý kluk jsem chtěl být kosmonautem (který kluk tehdy nechtěl?), popelářem (měli velký auto, hodně nadávali a prášili u toho - prostě…
02.01.2016
básník
(6.69)

Směr jihozápad 11: Riviera

Cestování
Točím drhnoucí kličkou mechanického kafemlýnku, mám totiž moc rád tu vůni čerstvého kafe na turka. No je úplně omamná... A koukám co dál s…
29.04.2015
básník
(6.69)

Směr jihozápad 9: Kudy k moři a ten strašnej příběh s cibulí

Cestování
Jezero Lago di Como má na mapě tvar písmene ypsilon postaveného na hlavičku. Nacházel jsem se právě v jeho jihozápadním výběžku před městem…
02.03.2015
básník
(6.26)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Cyklotur)

Trojmezí Rakousko, Švýcarsko, Itálie na kole

Rakousko, Itálie, Švýcarsko
14.07.2020 - 7 dní
cyklistický
Autobusem
11 660 Kč
 (CK Sunbike)

Itálie-Švýcarsko, jabloňovou krajinou na kole

Itálie, Švýcarsko
21.07.2020 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
9 990 Kč
 (CK Nomád)
cyklistický
Autobusem
11 190 Kč
PR

Projeďte se Polabím po nenáročné trase

 (Zdroj: Unsplash)
Kam vyrazit za sportem a poznáním ve Středních Čechách? Šlápněte do pedálů a projeďte se Polabím! Kvalitní cyklostezka zasazená do Polabské nížiny vybízí k nenáročným výletům rekreačních cyklistů i rodin s dětmi.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

118 cyklistů (4 přihlášení)

Grónsko – za Inuity, polárními psy a jedovatou kytkou

Arctic Circle Trail Trasa Arctic Circle Trail v Grónsku je považována za jeden z nejlepších výletů na dlouhou…
šíp | 17.06.2020

Kolo jako pták Fénix

Někdy těsně po revoluci se v kolokrámu v Praze na Karlově náměstí konečně objevila kola. Do té doby to byla…
Brahma | 14.06.2020

Na kole na Praděd a zpět

Poměrně velká část naší rodiny jsou sportovci a na kole jezdíme i v pokročilejším věku. A dokud nohy ještě…
Narator | 05.06.2020