NaKole.cz
Kolem Lužických jezer
Už celkem tradičně se s kamarádkou Líbou vydáváme na nějaký týdenní „etapový" výlet. Loni to bylo Polsko, letos padla volba na Německo. A protože pořád ještě nemám elektrokolo a jedeme natěžko, vyhrála to letos rovinatá trasa - kolem Lužických jezer. Je to oblast uměle vytvořených jezer, která po dokončení bude největší umělou vodní krajinou v Evropě (cca 80 km od západu na východ, cca 32-40 km od severu na jih). Jezera vznikají v oblasti zhruba mezi městy Luckau, Bautzen, Görlitz a Cottbus zatopením povrchových hnědouhelných dolů s ukončenou těžbou. Mezi některými jezery jsou budovány průplavy, takže pro vodní dopravu vzniká Lausitzer Seenkette.
1. den - sobota 6.6. Bischofswerda - Bautzen - Uhyst
Rozhodly jsme se začít naše putování v Bautzen, tak lístky na vlak z Prahy (s povinnou rezervací na kola) máme zajištěny 4 týdny dopředu, bohužel jen do stanice Dresden-Neustadt. Další spoj neprovozuje Deutsche Bahn, musíme si koupit lístky na místě nebo v dalším vlaku. Na přestup máme 8 minut, doufáme, že to bude stačit.
Ráno jedu vlakem na Veleslavín, metrem na Muzeum a na hlavní nádraží přijíždím s rezervou asi 15 minut. Líba už postává v hale, ještě si chce koupit kávu, mám jít napřed. Odjíždíme v 8:31 z nástupiště 4, rovnou jdu k tunelu, ze kterého vede šikmina na nástupiště. Líba nejdřív dopije kávu a vyráží ke schodům. A protože už nemá moc času, poprvé v životě vyveze naložené elektrokolo po jezdících schodech. Je na sebe (právem) pyšná. Naložíme kola, je plno, ani nesedíme vedle sebe. Ale většina cyklistů vystupuje v Ústí nad Labem. Jsme spokojené, jedeme na čas. V Drážďanech-Hbf nabereme zpoždění 6 minut, do Neustadt zpoždění ještě o minutu narostlo, ale naděje stále žije. Bohužel už jen minutu. Vyložíme kola, ale „náš vlak" je u vedlejšího nástupiště. Než dojedeme k výtahu, tak se rozjíždí. Další spoj na Bautzen je asi za 6 hodin, na trati se pracuje. V pokladně mi paní nabízí spoj do Bischofswerdy. Tak kuk do mapy, zbude asi 23 km, tak to dojedeme „po ose". Odjíždíme v 11:33 a ve 12:01 vystupujeme v Bischofswerdě. Honem v mobilu naplánovat trasu a vyrážíme - je 12:25 a naše putování opravdu začíná.
Přesun do Bautzen jsme nakonec daly se ctí, ale čas, který jsme tím ztratily, jsme musely nahradit - vynechaly jsme plánovanou důkladnou prohlídku města, které jsme jen „prolétly" a po známé trase (jely jsme tu v roce 2019) pokračovaly k Bärwalder See, do Marina kempu za Uhystem. Nejdřív jsme kemp minuly (jsou tu nové stavby a vchod je zastrčený ve vedlejší ulici). Navíc v kempu je nějaká monstrózní akce, nemají místo ani na 2 malé stany. Ještě paní poprosím, aby zavolala do 10 km vzdáleného kempu v Boxbergu - i tam je plno. Nakonec smíme přespat vedle jednoho prázdného karavanu. Tak pro dnešek máme vyhráno. Už jsme ani nevečeřely, jen si dobily „hračky" a skočily do sprch. Ve 23 hodin se soukáme do spacáků. Ujeto 64 km.
2. den - neděle 7.6. Uhyst - Weißwasser - Hoyerswerda - Geierswald
Motto na dnešek: ...severní vítr je krutý... No, musím konstatovat, že západní si s ním nezadá. Ale po pořádku. V noci od 1:30 vydatně pršelo, ale s malými přestávkami. Přestalo v 6 ráno. V 7 hodin jsem vstala, začala balit - a hlavně sušit stan. Líba vstala v 8 a protože je opravdu rychlá, vyjížděly jsme v 9:45 kolem jezera k Boxbergu. Vítr z počátku z boku, ale to se brzy změnilo. Dnes téměř celá cesta byla proti větru. Naším prvním cílem je rozhledna u obce Weißwasser. Betonová, s výhledem nejen do krajiny, ale i na povrchový důl. Pokračujeme dál po okraji dolu a kolem jezer. Až za Neustadtem vede cesta většinou lesem - tedy jedeme ve stínu a jsme trochu chráněné před větrem. I tak jsem utahaná opravdu fest, proto z plánované prohlídky města Hoyerswerda taky sešlo. Nejkratší cestou míříme podél Černé Elstry na Lejno (Geierswald). Kvůli mé pomalé jízdě jsme přijely ke kempům až v půl sedmé - na recepcích už nikdo, WC a sprchy zamknuté (přístup na kartu). Naštěstí nám v kempu nad silnicí jedna paní poradila, že když seběhneme k jezeru do Imbissu, tak nás pán přihlásí a přístupovou kartu tam dostaneme. K naší úlevě to nakonec klaplo a v půl osmé máme kde spát. Ujeto 78 km. A musím přiznat, že můj zadek si o mých výletech myslí své (a nic pěkného to není).
3. den - pondělí 8.6. Geierswald - Senftenberg - Talsperre Spremberg
Ještě se musím vrátit k včerejšímu stavění stanů. Půda v kempu byla tak tvrdá (vyschlá), že jsme kolíky nedokázaly dostat do země. Líba si vypůjčila u karavanistů gumovou palici, potom to jakž takž šlo. V každém případě stany bezpečně stály.
Ráno vstávám v 7:30, vůkol ještě úplně ticho a „mrtvo". Dávám sušit stan a pomalu balím. Po osmé vstává Líba, v pohodě stíhá a v 9:45 vyrážíme na cestu, už po snídani. U Senftenberger See netrefíme správnou odbočku a místo po jižní straně objíždíme jezero po straně severní. Je to asi jedno, jen kvůli tomu mineme 2 rozhledny. Na druhou stranu jsme viděly v Buchwalde nudistickou pláž a také marínu v Senftenbergu. Z města pak jedeme mezi jezery až za Sedlitz, kde jsme trochu zakufrovaly. Směrovka nás posílala vlevo, ale tam byla závora a cesta zjevně končila na břehu jezera. Tak jedeme rovně. Po 400 m se vracíme na rozcestí, žádná jiná odbočka vlevo není. A konečně z pravé strany silnice vidíme, co z té levé vidět nebylo. Ještě před závorou je prudká odbočka vpravo do tunelu pod silnicí a železnicí, která nás podle nově vybudovaného kanálu dovede k jezeru Sedlitzer See. Objedeme ho ze severní strany a z obce Lieske máme 5 km zajížďku k rozhledně Rezavý hřebík. Tady se naplňuje naše „pravidelné prokletí" - okolí rozhledny se upravuje, je tu spousta strojů a plocha rozkopaná. Od rozhledny se těch 5 km vracíme na trasu. Překvapila nás elektrárna Schwarze Pumpe, protože je přímo ve městě Spremberg, obklopená rodinnými domy. Do kempu na břehu Talsperre Spremberg zbývá asi 15 km. K recepci kempu přijíždíme po 19.hodině - nikde nikdo (byli tu do 17 hodin). A toalety a sprchy opět přístupné jen pomocí karty. Nakonec nás „zachránil" ubytovaný pán, který šel okolo - máme si postavit stan v kempu a on nám půjčí kartu, abychom se dostaly na WC a do umývárek. A tak jsme ve 20:15 začaly stavět stany, potom hygiena, po desáté jsme vrátily kartu a šly spát. Jenže bylo takové dusno a vedro, že jsme usnuly až po půlnoci. Navíc během noci někdo 2x startoval auto, bouchal dveřmi - klidné místo to rozhodně nebylo. Ujeto 73 km.
4. den - úterý 9.6. Talsperre Spremberk - Cottbus - Peitz - Burg
Nad ránem (asi v 7:15) začalo pršet. Nikdy bych nevěřila, že borovice dokáže docela dobře zabránit propršení - stany nám moc nezmokly, ale start se přeci jen posunul. Bylo příjemné polehávat ve stanu, slyšet šumění deště a vědět, že nic nemusíme. Po osmé hodině jsme vstaly, všechno zabalily a šly do recepce zaplatit nocleh. Paní byla velmi překvapená, dokonce nás pustila na WC a do umývárek pro vodu. Od recepce jsme odjížděly asi v 9:30, ale ne daleko. Po 250 m byl velký přístřešek s vyhlídkou na jezero a pěkným posezením, ideální místo na snídani. Strávily jsme tu skoro hodinku, než jsme se vydaly definitivně na cestu. Po výjezdu z lesa jsme viděly, že zmokneme. Ale měly jsme štěstí - pořádný (asi 15 minutový) déšť začal až na předměstí Cottbusu (Gallinchen), v místě, kde jsme se mohly schovat pod stromy. A než jsme se převlékly do pláštěnek, tak bylo po dešti.
Nejen díky pozdnímu odjezdu jsme zkrátily dnešní etapu, ale i proto, že většina kempů má otevřenou recepci jen do 17 hodin a tak nás trochu tlačil i nedostatek času. Do města jsme tedy nezajížděly a držely se trasy kolem Sprévy až do Branitz. Tady nás čekal malý crossík, protože „naše silnice" byla uzavřená kvůli rekonstrukci. Naštěstí se nám podařilo přejet přes malý val a překonat potůček, takže jsme se brzy mohly vrátit na trasu. Před prohlídkou měst jsme daly přednost rozhledně Merzdorf na břehu Cottbuser Ostsee. Je to zvláštní stavba, vypadá, jako by byla postavená celá šikmo. A na protějším břehu jezera (klasicky) tepelná elektrárna a větrná elektrárna. Směrem na Peitz projíždíme soustavou rybníků, ve kterých kralují labutě. Jsou jich tu tisíce. Ve městě okoukneme kostel, radnici a obrannou věž, zámeček a jedeme k velkému holandskému mlýnu v obci Turnow. Je 16 hodin pryč a nám zbývá ještě něco málo přes 20 km do kempu. I když si kemp v Burgu inzeruje, že v recepci jsou do 18 hodin, mám strach, že já to včas nestihnu. A tak vyjíždí Líba napřed, s elektrokolem to stihne snadno. Ale ani já nezahálím, alespoň se snažím. V 17:45 vjíždím do Burgu a mířím ke kempu (zbývají 3 km), když vidím Líbu, jak vede kolo. Sedl si jí nosič na zadní kolo, jet se nedá. Jedu napřed, abychom měly ubytování bez problémů. V recepci jsem v 17:55, žádný problém. Pak jedu Líbě naproti, ale celkem zbytečně. Když opadl stres, sundala brašny, nosič trochu zvedla a vše je zase v pořádku - může pomalu jet. A tak jsme se potkaly asi ½ km před kempem. Ujeto 56,5 km.
5. den - středa 10.6. Burg - Lübbenau - Fürstlich Drehna - Gahro
Zeltplatz byl úplně vzadu, až na břehu Leineweberfließ, takže jsme při stavění stanů mohly přes kopřivové houští pozorovat vodáky na kánoích a kajacích. Půda tu byla příjemně měkká, jen jsme musely dost dlouho vybírat rovné místo s alespoň troškou trávy. Ale byl tu příjemný bonus - přístřešek se stolem a lavicemi pro příjemné posezení u večeře i snídaně. Noc byla dnes chladnější, ale jinak super, klídek a bez komárů.
Ráno je třeba zajistit ubytování, dnes budeme spát pod střechou. Přes Booking to zařídil můj syn. Vyjíždíme sice až v 10:40, ale po snídani, v klidu a beze spěchu. A protože nám už došly zásoby jídla z domova, první zastávka je vzápětí - u prodejny Netto. Počasí vypadá slibně, vyhlídkovým tempem projíždíme lázeňské město Burg. Ve spleti kanálů se připojujeme k cyklostezce souběžné se Sprévou a míříme do Lübbenau. Cestou pozorujeme vodní provoz na kanálech - kajaky, kánoe, větší loďky pro cca 20 lidí se stolečky (a hlavně s lodivodem). Jen pěšina kolem těch kanálů je výrazně užší, vysypaná hrubým pískem nebo šotolinou, občas nějaký kořen. Nedá se jet moc rychle, ale pěkné to je. V Lübbenau vyhlížíme možnost dojít si někam na polévku, ale marně. Až u nákupáku blízko sportovní haly je stánek s kebabem - to je šance pro nás. Ke všemu se uvolnil i stoleček se 2 židlemi. A tak si dáváme každá Durum s kuřecím masem. Bylo to super, jen porce taková, že polovinu si vezu ještě k večeři. Majitel stánku je zřejmě vyhlášený, vlastně mu pořád někdo u okýnka stojí.
Trasa je dost rovinatá, vypadá to na jednoduchou etapu. Ale zkouškou jsme projít musely. Jednou zahrozil deštík, ale než jsme se rozhodly pro pláštěnky, byl pryč. O trochu horší byl test technické připravenosti. Z čista jasna se mi zasekl řetěz, nešlo šlapat ani dopředu, ani dozadu. Tak dolů z kola a kontrola. Řetěz byl zaseklý za nejmenším kolečkem na pastorku, navíc klesla pod vahou brašen objímka, která držela nosič, takže řetěz nešlo vyndat. Musely jsme se uklidit kousek ze silnice, všechno sundat, předvést na uchycení nosiče „rozborku a sborku" - naštěstí potřebné nářadí vozím s sebou. Asi po 20 minutách pokračujeme. A z radosti, že už zase jedeme, jsme přestaly sledovat cestu a minuly odbočku k Hindenberger See. Po 1,5 km jsme chybu napravily a přes obec Hindenberg se vrátily na trasu. Ještě cesta z Bergenu krásným sjezdem na vyhlídkovou cestu zámeckým parkem kolem Stiebsdorfer See k pěknému vodnímu zámku Fürstlich Drehna a pak už upalujeme bydlet. Do Gahro k penzionu jsme dorazily v 19:00, pan majitel už na nás čekal. Ledová Coca cola ve mně jen zasyčela, najedly jsme se, vysprchovaly... A než jsem napsala domů zprávu, tak Líba to ve 21:00 zalomila a spí jako dřevo. Ujeto 59 km.
6. den - čtvrtek 11.6. Gahro - Bad Liebenwerda - Elsterwerda - Zabeltitz
Spalo se nám krásně, což mělo za následek, že ráno se nám nechtělo z pelíšků a odjely jsme až v 10 hodin. Tmavá obloha sice hrozí deštěm, ale zatím je sucho. První zastávka je v zámku v Sonnewalde. Projíždíme na nádvoří, ale v průjezdu hnízdí labutě se 3 mladými. Ani jsme se nesnažily zastavit a fotit, labuťák startoval hned, jak nás zahlídl. Ale když jsme jen projely, nechal nás být. V Hennersdorfu jsme si ve 12:30 udělaly krátkou přestávku na oběd a pokračujeme přes Doberlug-Kirchhain na Lindenu. Tady se pár kapkami přihlásil déšť, ale než jsme se stačily leknout, pršet přestalo. Jedeme dál, protože tu ani není kde se schovat a do další obce (Gruhno) je to jen 3 km, tak tam to snad půjde. Poslední kilometr už dost spěchám, cítím déšť a posílám Líbu hledat BUS zastávku. Nakonec jsme to stihly jentaktak. Než jsme uklidily do zastávky i kola, byla tu průtrž, která trvala asi 25 minut. No, měly jsme velké štěstí. Pokračujeme po silnici lesem až do obce Dobra. Od křižovatky za kostelem nás značka vede vpravo, ale jiným směrem, než je značení v mapě. Po ½ km se tedy vracíme a jedeme podle mapy. Skončíme u samoobslužné (a liduprázdné) benzinky u dálnice, ale nevadí. Alespoň máme místo, kde se schovat před malou přeprškou. Našly jsme tu ale taky znovu značku, tak po ní vyjíždíme dál. V Bad Liebenwerda nás značka vede ke Schwarze Elster a vlevo proti proudu řeky. Elsterwerda - zajíždíme k zámku a odtud podél kanálu Grödel-Elsterwerda do Gröditz. Opouštíme značené cesty a podél silnice jedeme do Zabeltitz, kde máme zase zajištěné postele. Před ubytováním si ale jedeme prohlídnout kostel, pěkný zámek a zámecký park. Ubytování je poměrně drahé (75 €/pokoj), ale pěkné, ve staré hrázděné budově, pan majitel příjemný a ochotný pomoci - jsme spokojené. Ujeto máme 73km.
7. den - pátek 12.6. Zabeltitz - Meißen - Dresden
Ráno odjíždíme krátce po osmé směrem na Großenhain, ale kousek za městem opouštíme cyklotrasu (nezpevněná cesta do lesa) a volíme raději silnici, protože tu není skoro žádný provoz. Ve městě nás zase chytne déšť - a kde je nejlíp se schovat? Přece u vchodu do policejní stanice. Zajedeme ještě k zámku a při odjezdu z města se stavíme v Netto. Za ním je vedená cyklotrasa, která nás vyvede do obce Skassa, odkud stoupáme po trase HOHE na malý hřebínek. Odtud prima sjezd až k Labi a po pravém břehu (proti proudu) jedeme až za Diesbar-Seußslitz. V záhybu řeky se proti nám objevil parník, ale zdá se, že neudrží směr plavby v korytu řeky. Když už byl napříč, začaly jsme mít obavy, že narazí do břehu - ale kdepak. Plynule se v korytě řeky otočil a dál pokračoval zádí napřed. No, nestačily jsme se divit. Asi po půl hodině začíná zase pršet, už jsme před Míšní. Nezdržujeme se prohlídkou města, ve městě přejedeme na druhý břeh a pokračujeme na Drážďany. Předpokládáme nocleh ve stanech v kempu Wostra asi 15 km za centrem. Jenže prší vytrvale, ochlazuje se, a tak Líbě nabízím zkrácení trasy do Drážďan a zase spaní někde „pod střechou". Kupodivu o to nijak nestojí. Jenže asi 4 km za centrem Drážďan přišla s rezolutním prohlášením, že ona v dešti stan stavět nebude, nemusíme přece spát v kempu. Dojedeme až do Děčína a vyspíme se v hale na nádraží. Nápad dobrý, ale se mnou neproveditelný - dnes 125 km neujedu a navíc za tmy a v hustém dešti ani jet nechci. A tak nakonec v půl sedmé večer, v dešti pod stromem, hledám v mobilu možnost ubytování v Drážďanech. A máme štěstí, budeme spát kousek od Frauenkirchen. Jedeme zpátky do města, chvilku nám trvá, než penzion najdeme. Ale za přiměřenou cenu máme znovu luxusní bydlení. Jen večer mám trochu problém. Líba usnula dřív, než jsem se vysprchovala, ale mně to úplně nejde - pořád hodně hučí klimatizace a nedokážu ji vypnout (ani si nejsem jistá, že „trénuju" ten správný vypínač). Nakonec jdu do recepce pro pomoc. Slečna klimatizaci vypnout taky nedokáže, ale má řešení, protože má klíč od rozvaděče s jističi. Vypnula jistič a byl klid. Pak konečně usínám i já. Ujely jsme 70,1 km.
8. den - sobota 13.6. Dresden - Děčín a vlakem domů
Ráno vstáváme v 7 hodin, vypravené jsme celkem rychle, tak ještě výtahem do kolárny, naložit brašny a můžeme vyrazit. Líba je jako vítr, ještě se vrací pro moje velké brašny, abych toho neměla tolik. Nakonec jedu z kolárny do recepce první, Líba si tu někam odložila kartu pro vstup, tak ji hledá. Ale přišla jako vítěz, našla ji. Rozloučíme se v recepci a vyrážíme - tentokrát přes město, protože je to kratší. A na cestu nám svítí sluníčko.
Přes město vede cyklotrasa, jen časté světelné křižovatky jsou nepříjemné. Jedeme zámeckým parkem kolem Palais im Großen Garten. Tady je krásně a celkem klid. Nejvíc je tu pejskařů a cyklistů. Trasa nás vyvede na cyklostezku k Labi, kterou důvěrně známe. Nabízím Líbě, aby jela napřed (když jsme ušetřily den, chce se stavět u Prahy za rodinou), s elektrokolem bude v Děčíně určitě dřív. No, chvilku se jí to nezdálo, ale když viděla, že cesta je dobře značená, neztratí se ani ona, ani já, tak jsme se rozloučily a vyrazila kupředu sama. Nakonec jela vlakem ve 13:12. Já zatím jela výletním tempem, jen po desáté hodině začalo pršet a vydrželo to víc než 3 hodiny. Ale bylo docela teplo, tak to nijak nevadilo. Do Děčína na nádraží jsem dojela už zase ve sluníčku, asi ve 14:45. Ve vlaku v 15:12 bylo naštěstí místo i pro kolo (poslední, říkala paní v pokladně), proto jsem moc dlouho nečekala. Cestovala jsem s příjemnou paní, tak mi to rychle uběhlo. Na přestup v Praze jsem měla dost času, mohla jsem vyzkoušet nové nádraží Praha-Bubny. Je to tu pěkné, ale zatím takové opuštěné - jen prostory pro budoucí využití. Ale výtahy fungují a jsou dost velké i pro velká kola. Doma jsem pak byla v 19:15. Do Děčína jsem ujela 65,8 km.
Fotogalerie
Centrální stezkou od západu na východ_3
Centrální stezkou od západu na východ_2
Centrální stezkou od západu na východ_1
Nejčtenější blogy:
Vyzkoušejte:
Čaje, které léčí. Přírodní cesta ke zdraví a rovnováze.
Perfektní funkční oblečení pro vaše sportovní aktivity, od značky Moira.
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Dámská Králický Sněžník
Dámská 2026Králický Sněžník a pramen Moravy Druhá desítka Dámské dávno začala, ale teprve letos jsme v plném…
Kolem Lužických jezer
Už celkem tradičně se s kamarádkou Líbou vydáváme na nějaký týdenní „etapový" výlet. Loni to bylo Polsko,…