reklama

Deníček ze Srí Lanky - část první

na letišti v Dubaji
na letišti v Dubaji
Foto: Autor

Ahoj,

na návrh Radky zařazuji do blogu své zážitky z únorového cyklovýletu na Srí Lanku, tak jak jsem o nich psala domů, nebo jak jsem si je poznamenávala do deníčku.

Blázni na kole 1

Přátelé kamarádi,
sama tomu ještě moc nevěřím, ale dnes nakládám bednu a přesouvám se s mými kolařskými zlatíčky ke Znojmu a v sobotu letíme do Colomba. Tož se s Vámi loučím, a když bude příležitost, budu psát o tom, co nás po cestě potkalo. Denny se mnou neletí a určitě si budeme chybět.

Tak takhle jsem po internetu ohlásila svůj odlet na Srí Lanku. V pátek 5. února v podvečer jsme se tradičně sešli v Krupé u Jeníka. První čtyři jsme naložili krabice s koly a vydali se pro tři zbylé „zalenotýňáky" do Újezda u Hořovic. Cestovali jsme do Vídně na letiště s osvědčenou firmou Martin Remar. Na výlet se s námi vydal ještě jeden Martin necyklista. Před půlnoci jsme dorazili do Těšetic u Znojma, kde na nás ve staré třídě, dnes ubytovny, čekalo 10 čistých, krásně růžově dětsky obrázkově povlečených postelí.
Ráno 6. února jsme pokračovali do Vídně. Odlétali jsme v 14:35 Boeingem 777-300 do Dubaje. Je to 4 236 km. V noci na neděli jsme pak pokračovali z Dubaje do Colomba, dalších 3291 km. Dorazili jsme ve 4 hodiny ráno našeho času, ale v 8:30 času srílanského. Znamená to, že jsem se ani nestačili vyspat a už byl den. Taxík do hotelu nám zařídila Hanka, která se k nám přidala v Colombu. A tak jsem psala poprvé ze Sri Lanky domů.


Přešli jsme plynně ze sněhu na pláž. Cesta i přes přespání v Těšeticích byla úmorná. Dnes, když jsme dorazili, nám chyběl kus noci a navíc se Jeníkovi neudělalo volno, když jsme přistávali, ale už se z toho vyspal. Kola dojela beze ztrát a fachčí. Musíme vydržet do večera nespat a zítra se vydáme nahoru po pobřeží. Je tu vedro, dusno, bydlíme dobře, čisto a klimatizace. Domluvit se dá anglicky. Pořád nám někdo něco nabízí, třeba nás chce vozit a je zklamaný, že nic nechceme. Lidi jsou fajn. Uvidíme, jak nám to v tom vedru pojede. Jíme zatím dobře, chutnalo nám jak v letadle, tak tady. Zatím jde vše podle plánu. Píše se mi špatně. Malý neznámý notebook, ale že žijeme, se mi snad podaří poslat.


Do deníčku jsem si zapsala. Kola dojela bez úhony, ale bedny ne. Poobědvali a povečeřeli jsme v jedné a té samé restauraci. Je tu bída. Poprvé jsme se vykoupali v Indickém oceánu. Vlny a teplá voda, na pláži palmy, paráda.
Následující den jsme zaspali, nebylo se co divit a nic se nestalo. Chtěli jsme vyrazit v 9 hodin, ale v 10:15 jsme byli ještě v Negombu. Cílem prvního dne bylo město Chillav na západním pobřeží. Hned při výjezdu z města jsme se začali seznamovat s místními obchodními metodami a cenami. První dostal 4 banány za 80 rupií a druhý u téhož stánku za 40. U oběda platili všichni 110, ať měli, co měli.
Vedro přes poledne první den bylo až nesnesitelné. Když jsme zastavili na sluníčku, měla jsem pocit, že omdlím.
Story - Buml šel ukrást srílanskou vlajku, aby měl trofejní suvenýr, ale nazadařilo se. Byl přistižen, musel ji pověsit zpátky a mezitím mu někdo z kola sebral cyklocomputer. Situaci ohodnotil větou: „Rozhozenej jsem, ale tolik zase ne."
První den jsme nakonec ujeli 75 km z Negomba přes Chillaw do Kiriyankalli a spali jsme ve stanech u nějaké provozovny patřící Švýcarovi. Pan správce nás nechal dokonce umýt v přístřešku se sprchou. Do stanu se nám dostali nějací dva švábi a v noci štěkali psi.
Den jsem s uspokojením uzavřela s tím, že se mé mnohačetné obavy z bolesti kolena, zadku, nedostatku kondice, klimatické změny a časového posunu, se nenaplnily. Koleno bolelo, ale přijatelně, léto je fajn i přes polední krizi a slabost z vedra, která zase přešla. Jeli jsme po rovině, hodně jsme stavěli a pili, takže jsme postupovali pomalu a neutahali se.
Následující den v úterý 8. února jsme vyrazili časně. Pan správce byl milý a přišel se s námi rozloučit. Dostal ½ l becherovky. Po ránu jsme potkali místní kluky-cyklisty. Jednomu jsem dala dres. Zase jsme jeli po rovině, doprava se zmírnila.
Zvykáme si na zvuková znamení: „Tu tu = tuktuk. Tu = pozor jedu. Túúúú jako parník = jede autobus a nezná bratra." Zvířata, zejména psi a krávy, asi mají na silnicích přednost, chodí tu a leží tu a nikdo jim neublíží. Na motorkách se vozí i malé děti bez přileb, sedí i vpředu na bandě, motorka je prostředek pro 1-4 osoby. Jezdí se také na korbách náklaďáků a na schůdkách otevřených autobusů.
Během cesty jsme si všichni koupili srílanskou vlajku u stánku za 300 rupek. Také jsme poprvé vyzkoušeli chuť kokosového mléka za 30 rupek. K polednímu jsme dojeli do města Muslimů Putallamu. Před mešitou jsme opřeli kola a byli vyzváni k tomu, abychom si umyli nohy a zuli boty před nahlédnutím do mešity, ženy nesmí ani nahlédnout. Nedbala jsem a dostala jsem vynadáno.
Obědvali jsme v místní restauraci. Dala jsem si vegetariánský talíř a colu. Bylo to dobré a na místní poměry drahé 550 rupek. Odtud už jsme se stočili do vnitrozemí a dojeli až do Palugassegama. Opět jsme nenarazili na žádné ubytování a tak jsme přijali nabídku, že si můžeme postavit stany vedle katolického kostela. Opět jsme se setkali s přátelským zájmem místních lidí, kteří si s námi chtěli povídat, přinesli nám židle, uvařili vodu na kávu a čaj. Mírumilovně tu vedle sebe žijí křesťané a buddhisté. Zde jsem také poprvé navštívila domácnost matky se dvěma dospívajícími dětmi a dostala první adresu. Jejich dům připomínal spíše špinavý skanzen než obydlí lidí v 21. stol.

Fotogalerie

05.01.2011 vložil/a: Bu
karma článku: 5.06
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

1705 km na kole aneb z Košic do Gagauzie - 10. - 11. č.

Cestování
10. č.  Oblast Budžak - Gagauzie Gagauzie je autonomní oblast Moldávie, která se na rozdíl od Podněstří od Moldávie neodpojila. Usídlili…
07.01.2013
Bu
(3.31)

1705 km na kole aneb z Košic do Gagauzie - 7. - 9. č.

Cestování
7. č. Besarábie je území mezi řekami Prut, Dněstr a Dunaj. První táboření na odpočívadle u silnice je v pohodě. Kohouti z nedaleké vsi…
07.01.2013
Bu
(2.98)

1705 km na kole aneb z Košic do Gagauzie - 4. - 6. č.

Cestování
Milí kamarádi, před několika dny jsem na stránky NaKole.cz umístila první upoutávku na deníček a fotky posbírané na podzim  na…
10.11.2012
Bu
(3.94)
PR

Dovolená plná zážitků: Cyklistika, hazard a relax v jednom

 (shutterstock.com licencia NATALIS)
V letních měsících se otevírají dveře k dobrodružství a odpočinku, a co by mohlo být lepšího než spojit dovolenou plnou zážitků s aktivitami, které nabízejí vzrušení, relaxaci a šanci na výhru? Cyklistika, hazard a relaxace - tři prvky, které mohou vytvořit nezapomenutelný zážitek z dovolené. Přečtěte si, jak tyto různorodé aktivity mohou společně vytvořit dovolenou plnou vzrušení a odpočinku.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

224 cyklistů (15 přihlášených)

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 6. část

Naše první třítisícovka Slibovali jim ráj na zemi a místo toho je čekala jen pustá step. Tak zní úvod příběhu…
Peggy | 20.05.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 5. část

5. část - Jezero Yssyk-kul a okolí V sedle se cesta narovnala a pak zlomila. Bylo už jasné, že jsme bouřku…
Peggy | 10.05.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 4. část

4. část - Chtěla jsem Kyrgyzstán, mám Kyrgyzstán... Podepsaly se na nás únava, hlad a stres, jestli seženeme…
Peggy | 06.05.2024