reklama

Jak jsem přišla k blogu

Foto: Autor

Pokaždé, když vyrážíme na kolech do světa, vedu si na cestách deníčky.

No, nejsou to tak docela deníčky, většinou vpisuji do itinerářů svoje poznámky, které doprovází mnoho hvězdiček, vsuvek a odkazů.
Po návratu domů to vše, včetně nálepek, vstupenek, ubrousků (taky s poznámkami)... vložím do složky a odkládám do šuplíku.

Když nad tím teď tak přemýšlím, funguje můj šuplík asi jako kouzelná skříň vedoucí do světa fantazie, do Narnie.
Je totiž bezedný, taky plný fantazie a letité poznámky se „někam" přesouvají a nejsou k nalezení.
Nějak mě to netrápí, až přijde jejich čas, objeví se. Naše cesty jsou v mém srdci, nepotřebuji je mít na papíře.

Přišel Nepál. Zase jsem si „pečlivě vedla deníček". Je v šuplíku, jak jinak.

Uplynulo několik měsíců a pak se něco stalo. Nevím přesně co. Možná se přeskládal můj vnitřní vesmír, hvězdy v nekonečnu, vzpomněla jsem si, jak na mě mrknul Buddha, co já vím.

Jednou v noci jsem nemohla spát, v hlavě mi začaly naskakovat věty, vzala jsem papír a začala psát. Potmě. Věděla jsem, že když rozsvítím, všechno zmizí.

Popsala jsem mnoho stran, usnula a ráno si to nepřečetla. Nechala jsem blok blokem.
Po několika dnech jsem svoje poznámky otevřela a slovo od slova jsem přepsala do článku: Nepál. Tak trochu jiný život.

Bylo to jako gejzír. Gejzír slov a pocitů, který se dral ven.

Dala jsem to přečíst svým nejbližším, s obavami, jak jinak. Čekala jsem na rychlou reakci a nic.
Jasně, musím být trpělivá, všechno chci hned a teď, pokud možno už včera bylo pozdě.
Ve vzduchu visí otázka. „TAK CO?"
„No, dobrý." Uf....
„No, ale..." „ CO?!" „ Jenom to chce graficky upravit."

Má pravdu, je to dlouhý, bez odstavců, bez mezer... až se mi bude chtít... jednou... a týdny plynuly.

 Pak jednou večer manžel prohodil: „Nechceš to své povídání dát na web?" „Proč?"

Na otázku neodpovídá, jen pokračuje: „Jak by se to dalo udělat?"
Prostě nahodil udičku a čekal.

Chytla jsem se jak ryba na háček, léta jsem si to proplouvala různými vodami a snila o modrém nebi a jednou jsem se vynořila, ... a už mám blog, jenom nevím, kdo za mě bude psát ty další články :-)

A to je všechno.

Fotogalerie

24.08.2012 vložil/a: anelim
karma článku: 3.62
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Nepál - tak trochu jiný život (2)

Ze života
Káthmándú - tak o tom jsem už psala ... po skle stékají krůpěje vody a vidět jsou jen temné mraky. Kde jsou ty hory? Co nás čeká? …
22.08.2012
anelim
(6.7)

Nepál - tak trochu jiný život (1)

Ze života
Je noc 3. července 2012, náš syn s přítelkyní je v letadle a zhruba za dvě hodiny přistanou v Tbilisi. Nemůžu spát, v myšlenkách jsem s…
21.08.2012
anelim
(6.5)
PR

Cyklistika – přínos pro zdraví a pohodu

 (S'portofino)
Před sebou máte jen sebe a trasu: můžete si vybrat divočinu, jednu z mnoha vyhlídkových tras nebo městský ruch, od kterého se můžete kdykoli odpojit.

Do Českého lesa za dobrodružstvím i historií

 ()
Hledáte pro svou dovolenou místo, které nabízí nádhernou přírodu, historii, poznání, ale také pravý lázeňský odpočinek, dechberoucí architekturu a to vše bez davů všudypřítomných turistů? Přesně to svým návštěvníkům nabízí pohoří Český les.

Nová značka skládacích kol v ČR – Montague kola (nejen) amerických výsadkářů

Skládací kola Montague (Citybikes)
Skládací kola si již dávno našla cestu k zákazníkům. Není divu. Jsou praktická a zásadně rozšiřují možnosti rekreační a městské cyklistiky. Díky lehkosti a skladnosti jsou používána při cestách vlakem, autobusem, letadlem, karavanem, osobním autem a dokonce i ultra-light letadlem či vrtulníkem.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

268 cyklistů (6 přihlášených)

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem…
Peggy | 22.09.2023

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už…
Peggy | 11.09.2023

Z Čech k moři – Alpe – Adria

PŘÍPRAVY KAM SE VYDAT? Nějaký čas ve mně zrála myšlenka nechat letos, až budou děti na táboře, doma obytňák…
PetrVobo | 11.07.2023