reklama

O češtině

Bylo by hloupé, kdybych tajil, že jsem s češtinou, tedy spíše s předmětem nazývaným „jazyk český" nezápasil už od dětství. Možná to spolu nesouvisí, ale možná že to bylo zásadní, ale i tak vám to povím, jak jsem začal psát.

Tužkou, pochopitelně, jako všichni moji spolužáci.
Plnící pero jako symbol a znak toho, že se ten malý člověk naučil psát vydávala obřadně třídní učitelka soudružka Dušková. Malá slavnost - první plnící pero dostává jako první Doubravka Málková (miluju ji platonicky dodnes). A pak každý druhý, třetí den, nějaký spolužák dostal od Duškové plnící pero, jen já nic. Uplynul rok, a já psal tužkou.

V druhé třídě jsem polykal slzy.
Kde máš pero?"
Nemám. Soudružka učitelka Dušková mi ho nedala."
Každý píše plnícím perem, jen pan Jindra musí mít nějaké extrabuřty....."

Chlapi nebrečí. Zvednou bradu a řeknou „pcha!"

Pak už legálně držené plnící pero vystřídal „číňák" ale dopadlo to vždycky tak - sloh 1, gramatika 4.
„S trojkou z češtiny tě na průmyslovku nevezmou" řekla máma a sehnala mi doučování.
Víc mě ponížit snad ani nemohla! Ta doučovatelka, učitelka ze sousední školy a náhodou její pacientka, měla dceru 17 a mě bylo 15. Neznal jsem ji, ale cítil jsem se pokořen, že mě někdo musí něco „doučovat" jako „bych byl nějakej blbeček".

To byl můj poslední střet s českým pravopisem.
Nenaučili mě to.

Ale naučil jsem se číst.
Četl jsem všechno, po regálech v knihovně. Nejraději verneovky a pak Dumase (staršího). Ale přejel jsem vlastně všechno co se mi dostalo do ruky, v naší obvodní knihovně. Když jsem dostudoval, až tomu nešlo zabránit. Pracoval jsem v Hybernské, za rohem Dlážděná a fenomenální antikvariát. Za korunu Dostojevský za pět korun Malaparte...

Sbíral jsem knížky stejně jako dnes československé sklo.
Rané anarchistické prózy Wolkera za 6 Kč.
Kdo z Vás to četl? Kdo z Vás to má?

Dělník je smrtelný práce je živá..... to zná každé tele.

Protože Jiří Wolker je „můj" básník a spisovatel povím jen jeho nadčasovou moudrost:
Až budou mít všichni lidé knoflíky, budou všichni lidi šťastní.

To napsal ten umírající kluk před sto lety a je to stále pravda....
Jsem asi beznadějný romantik co si přeje, aby bylo víc knoflíků a věřím, že to jde.
Musí to jít!

Jindra

11.08.2012 vložil/a: Jindra8526
karma článku: 3.93
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Být králem na cestě ... 6. NDR

Cestování
Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy, sepsat to po pár měsících,…
04.10.2019
Jindra8526
(5.07)

Být králem na cestě ... 5. Do Hamburku

Cestování
Čas, který potřebuji k tomu, abych se ráno vypravil jsem za ty dva týdny v sedle dokázal zkrátit na půl hodiny. Večer zbytečně nekrámuji,…
24.08.2019
Jindra8526
(3.63)

Být králem na cestě ... 4. Holandsko

Cestování
Cesta z frankofonního Bruselu do holandských Flander vede prostě přes arabsky mluvící Střední východ. Přijede-li člověk po dálnici, nemá…
10.08.2019
Jindra8526
(5.33)
PR
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

226 cyklistů (18 přihlášených)

Československo s dětmi - kapitola 1.

Československo s dětmi - rok 2020 1. část Slovensko s rouškou Kapitola 1 - Cesta na východ Něco málo na úvod…
Peggy | 24.11.2021

Rok kovidový-druhý

Po loňském, předčasném jásotu, na nás na začátku letošního roku 2021 zaútočila ta čínská svině znovu. Opět se…
Stanley58 | 24.11.2021

Belánské Tatry a okolí – srpen 2021

Už jsem skoro zapomněla balit na dovolenou a psát blog se mi vlastně ani nechtělo, ale pak jsem si uvědomila,…
HMS | 10.09.2021