Na cestu jsme se vydali 1. července 2024 autem. Já to tak mám nejradši, protože nejsem limitovaná žádným pevně daným časem. V případě vlaku mívám už tak silný předodjezdový stres ještě silnější. Před odjezdem někam autem jdu klidně spát, protože vlastně o nic nejde, no a co, že vyjedeme o hodinu…
Vypadla mi z fotogalerie jedna fotka a už tam nejde vložit znovu . Tak ji přidám sem, jde o onu zmíněnou horolezeckou vložku k prameni Soči :-)
0
Tak tahle fotka je přesně moment, který by pro mě znamenal stop.
0
...ne všude se dá dojet na kole- a když je poblíž taková "vychytávka"....:-)
0
Tímhle blogem a vaší cestou jsi mě hodně potěšila. Slovinsko je moje srdeční země už mnoho let. Nevadí mi jezdit sem pořád dokola. Stále objevuju nová mista a nebo stará místa novým pohledem. Těším se na pokračování. Děkuju.
0
Poutavé vyprávění o cestě- už se těším na další část!
Já vozím náhradní duši zatím "zbytečně" třetí rok- ale náhoda je "blbec"...
0
Do Kyrgyzstánu jsme si vezli náhradní duši plus lepení, ale sada (nová) měla vyschlé lepidlo. Takže jsme tehdy zažili variantu jen náhradní duše a teď zase jen lepení. Klasický Murphyho zákon pak způsobí, že se zákonitě stane něco a potřebuješ to druhé. A nebo jinak - dokud budeš tu duši vozit "zbytečně", nestane se nic :-)
0
....já si tak s lepidlem "pomohl" naštěstí doma, když jsem chtěl zalepit manželčin defekt-od té doby na delší cesty nová duše i nové neotevřené lepidlo v malém balení...a defekt má respekt.:-)
0
Krásné vyprávění, a nádherné fotky. Ty barvy jsou neskutečné.
"Přišlo mi to horší, nebo jsme jen tehdy byli mladší?" - prozradím Ti tajemství, už to bude jen a jen horší - viz moje bez příčiny zlámané nohy a stop dosud zvyklým aktivitám.
Jinak jsem si poprskala mobil při hlášce, jak Šárce rupla guma - ten dvojsmysl jsem rovnou cítila.
Zaujala mě na začátku poznámka stran auta a svobody cestování. Přijde mi, že když člověk nemá auto - my už více než 10 let nemáme - tak je zvyklý své rozhodování podřídit veřejné dopravě bez nějaké újmy stran omezení svobody. Naopak ve vlaku vnímáme to, že si můžeme dát vínko, pospat si, poslouchat či číst si, tedy činnosti kontraindikované při řízení auta. Ale taky to může být tím, že nám styl cestování autem za turistikou nevyhovoval nikdy, vyzkoušeli jsme si ho, a nesedl nám.
Vaše anabáze s lepením mě pobavila, vidím, že jste rok od roku "lepší".
0
Díky za milé reakce.
S autem já to mám tak, že když mi dává smysl jet vlakem, pak jedu vlakem. Nemám s tím problém, nejsem ani odpůrce aut, ani vlakový fanda, prostě to beru jako jeden z x možných způsobů přepravy z bodu A do bodu B.
S čím trochu problém mám, to je zajíždění autem (ať už klasikou nebo obytným) někam do přírody a nocování v něm. To mi příjde hovadské stran přírody. Auto patří na silnice, případně někam na parkoviště, na na louku, ne do lesa.
0
Jasně, s tím spaním to chápu, taky nemám ráda, když vidím fotky z lesa, kam si lidi zajeli autem přespat.
Já ten svůj příspěvek myslela tak, že když nemáme auto, naše uvažování se už za ty roky "předělalo" tak, že uvažuje už jen v intencích veřejné dopravy. Prostě je to otázka výběru, a poctivě přiznám, že v mnoha situacích jsem si říkala, že kdybychom auto měli, že bych se raději vezla v něm.
0
Ad puklá guma, dvojsmysl to byl, ale myšlený dost jinak. Totiž, je to ještě z doby, kdy jezdil Pavel (P) sám a jednou při přejezdu nějakého malého hraničního přechodu právě kdesi na Balkáně ho zpovídal pohraničník na takové ty věci odkud a kam jede a pak se zeptal: "A co budeš dělat, když ti guma pukne?" (prostě se zeptal, co bude dělat, když bude mít defekt), ale to "guma pukne" tehdy i Pavla pobavilo, že se to řekne skoro stejně česky jako Srbochorvatsky (nebo co to bylo za řeč) a od té doby to používáme, nicméně chápu, že nikdo souvislost nechápe :-)
0