Je to více než 40 let co jsem v antikvariátu našel knížku „Kavkazská cesta"od Julia Komárka. Popis cesty kavkazskou Svanetií (v dnešní Gruzii), kterou autor vykonal v roce 1913 se svým spolustudentem zoologie. Popis plný lehkého studentského humoru, dobrodružství, porozumění pro místní reálie.…
HELE!!! On žije!!! A stále bikuje!! A stále ví, že existuje tuten web!!
:)
0
Akorát nechápu, proč reinkarnoval do původní podoby, rozumíš tomu?
-1
Jsi dobrej pozorovatel, synek se nedávno z Gruzie vrátil a je to jak píšeš. Dostal se na pár dní i do Baku, podle fotek napodobujou Las Vegas. Holt azerbajdžánský petromanaty to jistěj. :-) A tu poslední větu můžu potvrdit, vracaja sa dom v osmasedmdesátým z poznávacího výletu Moskva, Soči, Jerevan, Kijev byl jsem rád, že mám občanskej průkaz.
0
Čte se to hezky, ale jet bych to nechtěla. Vy jste si to evidentně užili. Máte můj obdiv.
0
Nádhera. Díky moc, krásně napsané a ještě lépe prožité.
Byla jsem ve Svanetii v roce 1983 jako studentka. Jo, šlo to i tehdy. Měli jsme jakési pozvání od mladého ukrajinského žida a v pasu bramborová razítka vlastní výroby. Důležité bylo, že byla kulatá a červená. Chtěli jsme na Elbrus, ale počasí to tehdy nedovolilo. Tak jsme se toulali kolem. A všichni nám byli nápomocní.
V Mestii nás při bivaku za městem přepadli místní "ochotnici". V Zugdidi nás odchytila stará paní, co uklízela na autobusáku. Taková bláznivá Markéta z podchodu těšínského nádraží. Odvedla nás na "miliciu", kde uklízela, tam jsme přespali a ráno v šest, než naklusali do práce "milicioněri" nás vypakovala.
A těch bačů v horách, a těch šašlíků, a hlavně těch lidí, co pomohli.
Bylo to trochu o držku, ale byla jsem mladá, sama, neměla jsem děti a mohla jsem si dovolit riskovat.
-1
Jo, tak to je moc, moc hezká vzpomínka. Díky za ní.
Já to tehdy nezvládl a to už jsem měl v 80 letech spřáteleného čečence, který by poslal pozvání a vzal do Svanetie.
On ten "čečenec" byl vlastně bělorus, nakonec byl později rád, že ho nepodřezali a prchl někam do Minsku.
0
Pěkně jsi to napsal a po pravdě jsem docela ráda, že mě tahle místa lákají jen na papíře :o)))
Obtížně se mi jen skousával ten "politický" rozbor ve druhé půlce blogu, ale zase je vidět, že tě to velmi, a to velmi zaujalo. Tohohle si někdo asi jen tak nevšimne, natož aby to dokázal hodit na papír.
-2
Počkej, ale já jsem nechtěl nikoho odradit. Právě naopak Gruzie (tedy mohu to tvrdit o projeté Svanetii a Adžárii) je země na příjemný výlet pro každého. Skoro bych řekl, že se pomaličku přibližuje Rumunsku.
Bezpečnost,vcelku vstřícní lidé, nádherné hory, nevyasfaltované cesty.
Spíš jisté obavy o její další směřování bych měl. Ale to je argument pro to jet tam naopak co nejdříve, než se tam něco pokazí.
0