Od rána s mužem hledáme tu skleněnou mísu. Nikde není. Ani v kredenci, ani ve špajzu, ani v myčce, dokonce ani v ledničce. Vypařila se.
Pak sedíme u kuchyňského stolu, jíme oběd a dumáme o tom, kde může být TA skleněná mísa.
Po obědě jsem si dala závazek, že opět vše pečlivě prohledám, ale ještě jsem si znovu sedla ke kuchyňskému stolu a vzala jsem si jabko. Ano, jabko z té skleněné mísy, která celý den stojí na kuchyňském stole a řehtá se nám starouškům:-))
Barak je velikej, patrovej, staroanglickej. Mam doporucenou chuzi s trekovkama, tak v nem chodim s jednou. Co ja se za den nahledam, jednou ji najdu u slepic, podruhy v zimni zahrade, u drivi, v garazi, v kulecnikarne ... Jeden by si nohy usoupal a pak ma jeste chodit s coklama na louky neho do rokle. :-(
Štvalo mě, že jsem na přilbě měla ošklivě propocené popruhy. Tak jsem je z tý Uvexky vyinstalovala a nádherně do běla vyprala.
Dnes jsem je tam chtěla znovu nainstalovat a trvalo mi to přesně dvě hodiny deset minut.
Byla jsem v tom chumlu popruhů, zkracováků, upínáků a toho všeho tak zamotaná, že jsem se zapřísahala, že až zase propotím popruhy pod bradou, koupím si raději rovnou novou přilbu.
Ale nakonec se povedlo:-))
já hodím vždycky celou přilbu do kbeliku s vodou na noc, zatížit, ať neplave.
Přesně. Ještě k tomu přidávám prací prášek.
Pak pořádně opláchnu teplou vodou a nechám vysušit - ideálně na sluníčku.
Ale však jasně:-))
Normálně to tak dělám. Dokonce ty popruhy meju mýdlovou vodou a drhnu vyřazeným zubním kartáčkem. Ale tentokrát jsem to chtěla mít tip-top. Tak jsem to rozmontovala. A užila jsem si.
Ostatně o čem bych měla v tomto tématu psát, než o svojí blbost, že?
Taky mám Uvexku a taky mě štvou zaprasené a smradlavé bílé popruhy. Ale po prozkoumání uchycení popruhů sem si netroufl je vyndat.
A před měsícem sem ji spotřeboval a vyhodil a teď mě štve, že sem si nevpomněl na to to uchycení na rozbité přilbě prozkoumat.
V garáži mi léta visela na hřebíku stará metka, moje první přilba. Schraňovala jsem ji jako memento na můj pád na hlavu u řeky Střely, kdy jsem ji rozkřápla, ale hlava zůstala celá.
Teď jsem ji sundala, abych prozkoumala, jak se ty popruhy mají nandat. Ale metka má zadní středový popruh napevno přišitý.
Do garáže jsem ji už nevrátila, byla zpuchřelá a rozpadala se.
Nalezla konečně místo spočinutí v tříděném odpadu.
Já na Uvexce vždy po létě vzal houbičku na nádobí, vodu a tekuté mýdlo(příp. kartáč a po pár minutách byly popruhy jako nové i bez sundávání. Pod bradou má Uvex odnímatelnou část a tu jsem pral pravidelně s výstelkami- teď už dosloužila(po pádu a proražení) a u nové to ani jinak dělat nebudu....
Tohle téma se mi líbí, ani jsem nevěděl, že tu je.
Zrovna dneska jsem měnil přední a zadní gumu, asi sto kilometrů od Le Mans a když jsem zpátky nasazoval přední zjistil jsem, že jsem na to přední kolo nasadil znovu přední gumu. A přitom jsem měl jenom dvě piva.
Holt měl jsem na zemi trochu bordel.
Ještě to jde vylepšit tím, že když je všechno hotovo, tak zjistíš, že máš plášť na zadním proti směru šipek... ;-)
Čoveče....
hned jsem to šel zkontrolovat, ale je to v cajku.
Mě spíš rozhodili natěžkisté co jezdili furt kolem, docela to tu žije a každý se furt ptal, jestli nepotřebuji pomoc a v jednu chvíli jsem asi chňapl po nesprávné gumě.
Tohle téma je výborné, ale málo frekventované. Kdoví proč?
Když něco napíše Jindra, bude to průlom;)
Nečekejme na Godota, je to marné, nepřijde:-))
Kdysi jsem s kámoškou jela na výlet od nás na Karlštejn. Nebrzdilo mi kolo (tehdy jsem měla brzdová lanka tažená po spodní straně rámu).
Po pěti kilometrech jsme zastavily v Hostivici v cykloservisu.
Pán si opřel kolo o zeď, poškrábal se na pleši, přistoupil ke kolu a zatlačil mi tu 1,5 litrovou láhev pořádně do košíku a řekl: "Teď už to bude brzdit!"
Nedala jsem se a řekla mu, že mi neměří cyklokomp.
Poškrábal se na pleši, přistoupil ke kolu, otočil kolo v přední vidlici a řekl: "Teď už to bude měřit!"
Doteď se červenám, když si vzpomenu, jak se v ten den v hospodě v Hostivici dobře pobavili na dvou úplně blbých kolařkách.:-))
Konečně vím, o kom večer pan Staněk vyprávěl :-))))
Tady s tou svojí kolní kamarádkou jsme si užily spousty kolní legrace. Jednou jsme jely na kolech z Majdalény na Landštejn. Lilo jak z konve. Zastavily jsme se na Peršláku na čaj. To místo si pamatuji ještě ze své diplomky. Byla tam PSácká rota a chovali tam ty hrozně velké psy, co hlídali hranice. Moje tchýně si pamatovala, že tam byl zájezdní hostinec.
Tak tam jsme zastavily. Nevyhnali nás, ale nastlali nám pod zadek spousty utěrek, abychom jim nepromáčely polstrování židlí.
Dojely jsme na Landštejn. V hospodě jsme se rozjely, protože jsem měla sebou jízdní řád cyklobusů, který jezděj ze Staříče do Třeboně. Vysušily jsme se, najedly a trochu taky picly.
Když se blížil odjezd cyklobusu, znovu jsem to překontrolovala, tentokrát s brýlemi. A zjistila jsem, že je tam poznámka: "Jede od 1. 5."
A my jsme tam byly 29.4.
Tak jsme to zpátky vzaly taky na kolech. Naštěstí od Landštejna do Třeboňské pánve je to v podstatě furt z mírného kopce.
Škoda, že tahle moje kamarádka se v poslední době dala na elektrokolo. Teď už nemá čas nic veselého zažívat, protože kontroluje čárku nabití.
Jé, já si zrovna teď o víkendu vzpomněla na doby, kdy jsme s kamarádkou jezdily na "cykločundry". Koupila jsem totiž vnučkám krabici takových těch sladkých myší ala žužu.
Přesně tyhle myši měli v bufetu v jednom kempu, kde jsme nocovaly a dostaly jsme na ně chuť. Takže jsem šla k pultu, že chci dvě piva a dvě myši. Pán se optal, jakou barvu. Já občas trpím komplexem, že jsem děsně vtipná, tak jsem mu opáčila "to je jedno, hlavně mi dejte dvě stejné, abychom se nehádaly".
Ten pohled prozrazující, že ty dvě baby středního věku, co spolu bydlí v malém stanu, si v ten moment zcela jednoznačně zařadil, si pamatuju doteď.
Tipnul bych si, že to byla hospoda Holubník. Tam se večer tak dobře popíjelo! A když jsem před půlnocí zjistil, že mám prázdné zadní kolo a vyschlé lepidlo (to je ta blbost do tohoto tématu...) :-))) Naštěstí jsem dokázal zalepit půjčeným lepidlem a sjet dolů do Slavonic, kde jsem bydlel v Hotelu Alfa s tehdy ještě funkčním rádiem po drátě :-))
Řadu večerů jsem v Holubníku strávil...
Mívali tam úúúúžasný chleba se sádlem a s cibulí...
Teď jsi mě navnadila, hned jak se vrátím domů, koupím si libru sádla, vyškvařím, namažu na Horala z Globu a posypu hojně cibulí. Tady o syrový sádlo nezakopneš ani ve farmářskejch kšeftech. :-((
Jasně!
Ten den jsme najely devadesát kilometrů, z toho pětaosmdesát v dešti.
Když jsme dojely na Majdalénu, tak jsme rovnou zastavily na Cirhance, oficiálně v mapách " U pilaře".
Domů jsme ty kola dotlačily:-))
Tohle je úplně normální. Na podzim jsem přijel z výjižďky už za tmy a ráno koukám, zadní kolo prázdný. Měl jsem delší dobu koupený plášť na výměnu a i novou duši (stávající měla už sebou už vícero defektů, usoudil jsem, že po zalepení půjde do zálohy).
Kolo na krofkách, a zároveň mě naši něčím prudili... no dělal jsem víc věcí najednou. Výsledek se dostavil. Nejprve jsem dal zpět starý plášť i se starou duší, pak jsem použil novou duši se starým pláštěm, následně pro změnu nový plášť se starou duší a pak se to povedlo. V podstatě jsem se hezky procvičil ve snímání a nandavání patkového pláště. Poslední pokus jsme zvládl už bez montpák :)
Jestli to byly nějaký vysokooktanový piva, tak se to dá pochopit. :-)
Ale kdež, já tu kupuji Haineken, české tu vůbec nejsou, frantici chlastají hlavně holandské 8.6, má to několik verzí až po 10.5. Pil jsem HAKA 12% pivo, ale to jenom proto, že měli předražené víno.
Přes den ty jejich silné piva nejsou v tom horku použitelné, neosvěžují.
Večer je to samozřejmě na lahvinku červeného.
z historie cyklistiky vím, že dávní velocopedisté jezdili na červené víno, buď čisté, nebo ředěné vodou (střik). O pivu už tehdy tvrdili, že po něm "těžknou nohy". Když mají tedy pouze silná piva, možná by to bylo řešení i pro tebe.. vodu + víno v přiměřeném množství na chuť ale ne na opití. Místo patočného Heinekenu
Nejen velocipedisté. Když v roce 1913 zvítězil v automobilovém závodě na 500 mil v Indianapolis Jules Goux (jako první Evropan v historii), vypil během závodu čtyři lahve šampaňského ...
rozumnej střízlivej člověk by do těch tehdejších vražedných motorových potvor nesedl :)
Zajímavej poznatek. Když mám vyjet Záskalskej kopec, dám si vždycky v hodkovický hospodě Na Křižovatce jeden až dva Svijanský mázy a to pak přímo letím, kopec nekopec. Ostatně, V. Růžička blahé paměti často jezdil na tuzemák.
Tuzemák je v podstatě rychlej cukr.. alkohol podporuje jeho rychlé vstřebání..
Pivo mám rád, ale závidím, že jsi na cestě, važ si toho.
Někdo tu na diskuzi dumal, proč je to návykové.
Podle mě proto, že je to pro tvora, který tu miliony let přežíval bez civilizačních vymožeností, přirozené.
Skoro tady ve West Yorkshire přestalo pršet, teplota se vyšplhala na optimálních 16C. Vrátil jsem se z venčení čoklů celkem vyschlej, tak mi přišlo vhod tohle zátiší. :-)
Šupácká Stella v zemi pravých anglických stoutů, heh jak pohrdám! To musela být slabá chvilka bez doutníku.
Koupil jsem stout před pár týdny v Německu, měli tam cenovku 4,50 a já myslel, že je to za balík těch čtyř, ale u pokladny to bylo za jeden lahváč.
Možná můj nejdražší lahváč v životě.
Před lety jsem se rozhodl, že si ve svojí tehdejší Felince přehodím sedačky řidiče a spolujezdce. Páč ta moje sedačka už byla jaksi... prosezená; asi slabší materiál, než u spolujezdce :-)
Zhruba si pamatuji, že sedačka se skládala ze tří kompletů. Sedák, opěradlo a spodní příchytka bezpečnostního pásu, či tak nějak to bylo. No a nestačilo jenom sedačky vzájemně prohodit, ale bylo právě zapotřebí vyměnit umístění těch zámků pásů po stranách sedaček vpravo - vlevo.
Zkrátka ze tří dílů vymontované sedačky prohodit JEDEN díl se sousední vymontovanou sedačkou. Něco na způsob prohození kteréhokoli jednoho vodiče ve trojfázové zásuvce, točí-li se mi cirkule obráceně.
Tak to v pohodě a v klidu a pomalu (špatně se k tomu může) separuji z auta a rozebrané sedačky skládám na trávu. Vykládám si při tom nějaké úžasnosti s přítelkou. Po vymontování všech šesti dílčích kompletů beru zas jednotlivé komplety do ruky a pomalu za stálého rozprávění instaluji do vozu...
Po hodině práce zkouším nový posez. Ale co to? Sedím za volantem pořád nějak nízko?!!
Jak jsem u toho povídal a nemyslel, podařilo se mi rozebrané sedačky namontovat do auta úplně stejně, jak byly.
povrzával mi střed.
Takže rozebrat , namazat složit.
klika dolů, do drážkování misky strčit klíč, dotáhnout do závitu osy, 24 klíč a pořádně se do toho opřít.
No, je to zatuhlé, tak na klíč šlápnu.
Mám 130 kilo, to by bylo aby to nepovolilo.
No, nepovolilo, přeskočilo.
Já pablb, že sem to povoloval na opačnou stranu!
Pitomé patenty s levýma a pravýma závity!
Cesta dolů do města pro druhý klíč (a osu a misky).
Dávám nový klíč, zkouším kde nejlépe pasuje, opět 24 klíč tentokrát na správnou stranu a opírám se o něj. Maličko se hne a potom: Lup lup lup... přeskakuje.
Rozhozenej jak bolševik po politické debatě s eserem chodím po sklepě, kopu do nejrůznějších věcí a duševně se připravuji ke koupi nového Cr-Mo rámu. Beru do rukou novou osu a misky.. vždyť jsem to poprvé povoloval správně! Teď jsem to dotáhl! Nasazuji klíč přez kousky plechovky od piva, dávám 24 vidličák a misku povoluji. No a opět cesta do města pro nový tisíchranný klíč na misky. Večer končí namontovanou novou osou a miskami. Ta svině stále vrže...
neboj, se stářím prý ochabuje sluch. Za několik let bude kolo tiché.
Tak na to jsem si už udělala manuál. Sice jsem to několikrát dělala, naposled před týdnem, ale beztak si nejsem nikdy jistá, tak nakouknu na fotku.
Podobně to mám i na pedály, ale ty si pamatuji, že se povolují k zadnímu kolu (opačně, jak misky), pedály měním častěji, protože v zimě přehazuju s klipsnama a bez.
A přitom stačí podívat se na šipky :-)
...pokud je tam po letech provozu ještě máš...
:-) jakási pochybná moderna s ložisky venku a návody na povrchu...
to bych nepobavil !
ony ti můžou taky skřípat kliky na ose, případně pedál a nebo dokonce i sedlo při záběru.. nebo řetěz :)