8. den (48 km)
Budík jsme sice měli nařízený na sedm hodin, ale ještě o půl osmé máme problém se vyhrabat ze spacáků. Odešlo pár mráčků a obloha je „plechová". Asi se dnes ohřejeme... Šárka vyráží do kuchyňky vařit čaj a kafe (Jsme dokonce líní i sbírat klacíky do dřívkáče!), ale než se voda…
Jejda, ty to sem sypeš. Ani to nestíhám číst :o)))
0
Mezi druhým a třetím dílem byly skoro tři týdny. To mi nepřijde zrovna jako "ty to sem sypeš";-) Já už se náhodou na pokračování těšila.
0
Obdivuju vás. S tak malými kluky absolvovat takovou cestu. Já mám zhruba ve stejném věku vnoučata a nedovedu si představit s nimi tohle absolvovat.
0
Já si zas říkám, proč jsme takhle nejezdili, když byly děti malé ... nějak jsem nevěděla, že se tak cestuje.
0
Když byly naše holky malé, ani jsem kolo neměla. Boom přišel až o pár let později.
Pak jsme ale měli partičku - právě kvůli dětem - a jezdili jsme dost.
Pro poslední přírůstek už jsem jako správná babička pořídila nejen kočárek, ale i vozík za kolo :o)))
Holt časy se mění :o)))
0
My taky jezdili, ale jen jednodenní výlety.
Na víc dní autem do kempu nebo s cestovkou k moři.
První jízda natěžko byla asi 30 km od baráku na 2dny, ale taky do kempu. Pak až za dlouho už ve 4 + pes 100 km k babičce ... no a nyní jsem ráda, když s námi velké děti ještě něco takového podniknou.
Partičku na takové akce nemáme, naše nápady jsou pro známé obdivuhodné nebo bláznivé. Kamarádky mám tak akorát na kafe :)
0
tak na tohle jsem si odpověděl hned. prvak nebyly takové vuzky na děcka jak jsou včil, druhak v te době jsem raději s děckam splouval řeky nebo je tahal na vandry.
0