Balada proti utrhačným jazykům
Francois Villon
I.
Zpěň vitriol a vápno nehašené,
kus ledku, síry, arseniku smrad,
svař na nit rtuť a smetí rozmělněné,
lůj, smůlu, louh tam nezapomeň dát.
Pak v lázeň z nohy, plné kuřích ok,
vraz škrpály a vlčí chřtány lačné,
zmijí krev a špetku hořkých drog
a jazyky v tom udus utrhačné!
II.
Pak mozky koček, jež jsou zablešené,
a černé, bezzubé, co mají hlad,
tři v slinách čoklů, což je stejně cenné –
leč prašivé a vzteklé třeba brát.
Vše rozsekej a všlehej chrchlů lok,
trus žabí dej a slizy ropuch vláčné –
vlej k tomu vývar z krys a bahno stok
a jazyky v tom udus utrhačné!
III.
Pak propasíruj tříslo neředěné,
spoj s užovčími pupky v tvárnou hlať,
dva lokty krve přisyp usušené,
tu za úplňku kat ti musí dát.
V to vetři hnis a malomocných tok,
škvař s výplachy od holky poživačné,
až vzkypí to, z plen kojných zavař nok,
a jazyky v tom udus utrhačné!
IV.
A nakonec ten lahůdkový mok
sceď přes spodky, jež nepraly se rok,
dej na oheň, a sotva vřít to začne,
jazyky v tom udus utrhačné!
Co myslíš, řetěz by tím šel mazat ?
0
Stálo by to za zkoušku.
0
tak tohohle pána můžu :o)
Ale z prokletých jsem míval vždycky radši Baudelaira... i když Rimboad samozřejmě je taky skvělej.
0
ehm , Rimbaud :o(
0
Charles Baudelaire - Zdechlina
Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblázků.
Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojila kdys v jednotu;
a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.
A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.
To všechno kleslo a stoupalo jak vlna,
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bych, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.
Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jak v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
za rytmického třesení.
Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrtkem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.
- A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!
Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.
Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vám budou dál,
že božskou podstatu i tvar lásek věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval!
mě tahle v pubertě vlastně přivedla k básničkám:o)) najednou jsem zjistil, že poezie nemusí být od Hrubína pro děti nebo o pionýrech a rudých praporech atd. Pak jsem se teprve dostal ke klasikům jako Haine, nebo Vrchlický atd. Ale tahle je pro mě díky tomu pořád asi nej....
0
Mě se líbí, když mi nějaký profík perfektně přednese nějakou pro mě zajímavou poezii (v rozumném množství :-)
Ale číst ji víceméně nemůžu. Od základky mám vypěstovaný "obranný reflex", protože ve mě furt přetrvává pocit, že se to musím (pod hrozbou průšvihu) naučit nazpaměť... :-)
0
mám to obráceně:o))
Když to slyším, tak často usínám. Nácvik z recitačních soutěží atd. atd. Ale stává se mi to i na poradách apod. :o)
0
Tobe na poradach recituji basne?:-)))
0
ne ale stačí když začne něco někdo monotónně vysvětlovat a já začnu zívat a klimbat. Fakt. Někdy je to dost nepříjemný. Stejně nevím o čem se mluví a dělá mi strašný problémy neusnout... :o(
0
Tak to nejsou básničky, ale pohádky.
0
Ján jsem recitační soutěže nedělal, ale učil jsem se dlouhé básničky při dojíždění na průmku, když jsem se pak musel půldruhé hodiny klátit na tyči v nacpaném autobusu, v duchu jsem si recitoval "Křest sv. Vladimíra" či podobné dlouhé věci. Dneska bych to vyřešil posloucháním MP3. :)
Mělo to to plus, že když si češtinář vzpomněl, že začne zkoušt recitaci, lehce jsem zaflákl hodinu a zachránil tak od recitace své spolužáky.
0
tak to jsem tedy z paměti neuměl:o)) Uměl jsem X slok máje a třeba tuhle Zdechlinu a dodnes umím asi dvě ruský básničky atd. :o)
0
Jo, Křest mám rád, nedávno jsem ho čet. Ale můj favorit je Erbenova Kytice kromě Záhořova lože. Nelíbí se mi jeho rytmus. A v jejím filmovým zpracování mě nadchnul Schmitzer v roli umrlce. ;-)
0
ten film byl celej úžasnej! Bál jsem se toho, že to prostě nemůže dobře dopadnout chtít zfilmovat básničku, ale nakonec to bylo nádherný!
0
Byla jsem na tomto filmu v zimě. Projekce začínala ve 22 hodin a jen jsme vyšli z kina, věžní hodiny odbíjely půlnoc. Naprostě perfektní pokračování filmu. Jen jsem koukala, kde na mě vybafne ten Schmitzer. 8-))
0
souhlas, běhal mi při tom mráz po zádech... :-) výborně udělané..
přečtu si zase Navzdory básník zpívá, někde to tu mám, naladili jste mě na to :-)
0
taky mám chuť vyndat něco z knihovny a sednout si enku na zahradě na slunko do křesla a chvíli si číst....
0
Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele
Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,
tak bacha na to!
a kdo si dnes vzpomněl?
0
Já. Ale jsem měkoň. Ručník nemám :-)
0
taky to vím, ale bez ručníku. Nikam stejně nejdu a v práci je to jedno...
0