...Teplota na místě, kde byl, klesla zatím na -47 stupňů. Tu noc, v době, která uplynula mezi Junovým příjezdem a odjezdem, jsem se rozhodl. Předsunutou základnu musí nevyhnutelně obsadit pouze jediný člověk... ...Alternativu dvoučlenné posádky jsem zamítl... ...A protože jsem si tohle všechno…
Moc pěkné. Ať ti to ještě pár let šlape!
Ještě se zmíním o tom špatném spaní před odjezdem na takovou pouť. Také to mám. Ty starosti zda jsem připraven, zda na to ještě mám, jak to dopadne mi v noci kazí spaní a navozují hrozné sny. Už s tím počítám a vím, že to přijde a s výjezdem skončí. Máte to tak i jiní?
Míval jsem to. Navíc jsem hrozně řešil jestli se něco nestane v práci, do dneška si pamatuju stres jak jsem někde v pláních Meklenburska po telefonu řešil cosi okolo výpočtu mezd.
Ale teď už jsem víc ve stavu: "Pánu Bohu poručeno"
Jo, já na cestovní horečky trpím děsně. Ale co mě pár dní předtím budí ze sna jsou většinou obavy, co můžu prošvihnout vzhledem k ostatním na to navázaným lidem.
Jednak v práci a pak, když mám třeba startovat z Výběžku se dvěma dalšími spolujezdci :-), tak abych byla fakt den předem sbalená a ráno vyjela dostatečně brzy, aby se na mě nečekalo a podobně...
Jet sama a být důchodce, myslím si, že bych byla v pohodě. (Ale třeba kecám a za pět let uvidíme.)
Právě to prožívám. Moc jsem toho dnes nenaspal. Letos jsem ale tak hanebně vyměkl, že jsem zrušil naplánovou cestu ze Salzburku kolem rakouských řek a dál až domů. Najednou se mi nechtělo být tak dlouho sám a v přecivilizované cizině. A po návratu hned letět do práce. Ráno jsem stornoval jízdenky na vlak a bus a naplánoval si kratší čtyřdenní výlet přes naše hory. Beru hamaku a v neděli mizím do lesů. Ale máš pravdu, že obvykle se to pár prvních kilometrech spraví a je to už jen radost.
Tak naštěstí já jsem takový paličák, že to tak snadno nestornuji a když vyjedu, tak s tím hodím starosti za hlavu. Na kole žiju v jiném světě, tam pokud mne nic nebolí, starosti nemám.
Krásný výlet, záviděníhodné výkony a moc hezky napsáno. Zhltal jsem to se zatajeným dechem. Loni jsem kus té trasy kolem Wisly jel opačně. Tu pěšinku za Malborkem, zarostlou kopřivama, si mé nohy ještě živě vybavují :-)
Tyjóóó, super cesta a nádherně popsaná...
Já jsem lenoch, nemám rád kopce a jezdím ty řeky spíš po proudu, z kopce :-)) Takže smekám před Tvým výkonem a cestou. Byli jsme na stejných místech.
Loni jsem vyrazil z Krkonoš, přes Polsko k Baltu, do Gdaňsku a na tu hranici s Královcem. Byl to pro mě taky velký a silný zážitek. A test mého morálu :-)) A kdyby někoho zajímalo, tak tady jsem to zaznamenal.
http://www.vitablondak.cz/na-kole-ke...
Super, veľmi rád som si prečítal cesty v PL 2024+2025.Pekne popísané postrehy z jednotlivých miest. Nech Ti to naďalej dobre jazdí.