Po prohlídce historického Grazu (Štýrský Hradec) se na obzoru pomalu opět přibližují Alpy. Víťa začíná remcat jako první; prý se mu vůbec nechce do toho velkého průsmyku. A do toho začíná Luděk s tím, že už má toho Rakouska plné zuby, že jsou všechny ty říční cyklostezky na jedno brdo a že už se…
Nádhera, přilbu dolů...
0
Teď jsou jen dvě možnosti.
Děcka až vyrostou, buď budou cykloturisté-závisláci, nebo se kolu budou vyhýbat obloukem.
Je vlastně i další možnost, jedno děcko tak, jiné jinak :-)
-2
Neodvažovala bych se dělat sudičku:-))
Život je neskutečně pestrý a každý člověk je individualita. Způsobů jak svůj život prožít je nepřeberné množství. Není to jen kolo ano nebo kolo ne.
0
Já kolem sebe vidím pár příkladů, které přesně takhle fungovali.
Buď "fanatik" (v dobrém slova smyslu) po rodičích, nebo v pubertě či post pubertě ostrý střih, a téměř až nenávist k té činnosti.
Máš pravdu, že život je pestrý, ale některé hodně výrazné impulsy člověka formují celkem jednoznačně.
0
Nač koukat na pár příkladů kolem sebe?
Máš přeci vlastní zkušenost, vlastní děti a dnes už i vnoučata. Víš přesně, jaké impulzy jsi dával a jaká je odezva.
0
Nemám děti, jen holky :-)
-4
Přiznám se bez mučení, že takto postavený "rodičovský impuls", bych jako dítě neuměla zpracovat, natož následovat:-))
0
No, to že to jsou holky bylo vlastně štěstí, do kluků bych se chtěl promítnout jako můj táta do mě, a to pak v pubertě vedlo k velkým střetům.
Takhle jsem pubertu ani moc nepostřehnul.
Jediné na co jsem celkem dost tlačil, byly jazyky, ale začal jsem v tom předškolním věku tak to prošlo bez vzdoru. No a teď sklízím ovoce: "tati, ty raději mlč, vždyť mluvíš hrozně...." :-)
-2
Máte, pravdu s rodiči jsem na kole procestoval celé česko, slovensko, a přilehlé státy cca od roku 1993 do 2003 každý rok 3 týdny dovolené na kolách na těžko pod stanem. Pak jsem si dal přestávku, kdy jsem létal po exotice a na kole nic, ale teď už zpátky na kole a je to nádhera.
0
Anebo další varianta, že všechna předsevzetí na kole si splní v mládí a rozhodne se pro jakoukoliv jinou zábavu. Od potápění k létání. Svět je dost velký a je v něm spousta výzev :-)
0
Já nevím, nechám se asi překvapit. Neděláme to s nějakým záměrem do budoucna, děláme to proto, že to baví nás. Přesně jak někdo píše, není na světě jenom kolo x ne kolo, snažíme se hodně chodit do přírody i pěšky, po horách, vandry... tak třeba k přírodě vztah mít budou. Já se jenom modlím, aby to nebylo nějaké vyloženě vysokohorské horolezectví nebo paragliding :-)
0
Mě chvilku děsili ti frajírci na motorkách, kamarát takhle přišel o dvacetiletou dceru, sedla si za "mistra světa".
Docela rozumím těm strachům, Kuba honí kluka po kurtu, sám byl kdysi v tenise hodně dobrej. Tak jsem se s ním bavil o tom jeho mladym a říkal, že je to beznadějný, že nemá ani špetku talentu.
Tak mu povidám, proč ho teda po tom kurtě furt honíš?
A on, že je důležité, aby se kluk naučil řádu, kázni, trpělivosti, píli a naučil se i, že vždycky nevyhraje. A prý každá hodina na kurtu znamená, že tu hodinu není někde v partě kluků, v které by ho nerad viděl.
Tvoje děcka z těch vašich cest si odnesou jistě vytrvalost a houževnatost a povědomí, že žádný cíl není tak dakeko, aby, když máknou, ho nedosáhly.
To poznáná se hodí pro úplně každou činnost.
0
To doufám taky. Vytrvalost snad mají. A takový to, že se nerozbrečí, když začne pršet apod. Plus praktičnost a umět se o sebe postarat. Minulý víkend jsem s nima šla do Jeseníků.
"Děcka budeme spát pod širákem," říkám jim.
"Maminko, to ne. Co když bude pršet!"
Prostě už vědí, co se na cestách může stát.
Včera byl Víťa u spolužáka na návštěvě - ve vedlejší vesnici, cca 5 km. Byli domluvení s tátou, že od nich půjde cca 2 km pěšky sám, a tam se potkají. Dá mu vědět mobilem, až vyrazí. Nechtěla jsem být hysterická matka, tak si říkám, že snad otec ví, co dělá. I když v hlavě samozřejmě ty nejčernější myšlenky, palcové titulky "ztracené dítě". Najednou asi 19:15 a synek u dveří. Otec "proč jsi mi nezavolal?". "Já zapomněl." Prostě těch 5 km došel sám. Zvládl to, poradil si, trefil.
PS: Motorkáři mi taky lezou na nervy. Jednak frajírci, jednak jejich stroje.
0
Pěkná práce, Peggy.
Ta ujetá vzdálenost je pro děti motivující, inspiruje je k soutěživosti. Ale ve skutečnosti to nejdůležitější je ten čas, který vzájemně společně aktivně prožíváte, který si vzájemně v rodině věnujete.
Myslím si, že ať Vám život zamíchá kartami jakkoliv, bude to právě ten společně aktivně strávený čas, co vás bude držet pospolu.
Hodně štěstí:-))
0
Nádhera!
Sen!
Záviděníhodná jsou i ta nádherně stojící kola.
0
Stojící kola?
0
Ano, stačí jim snad jen stojan, jak vidím, ani ten klacek už nevozíte. Já bez opory nemůžu parkovat. Nedávno jsem měla aspoň zlepšovák proti zapíchnutí - konec stojanu opatřen opotřebovaným brzdovým špalkem.
0
Tak dětská kola stojí na obyč stojáncích, ta nejsou tak těžká. Já mám nějaký německý Pletscher, dostala jsem ho asi před dvěma lety od jedné cyklorodinky, co u nás spali (jejich byznys byl prodej kol a po návratu z jejich cesty nám stojánek přišel poštou). Luděk letos sehnal u kamaráda v prodejně takový, který se neohnul po pár dnech, ba co víc, vydržel celou cestu. Dojdu do stodoly mrknou na značku.
0
Tez se prifavam k obdivum a smekam.
Uz jsi byla v te stodole omrknout tu znacku stojanu? Sup sem s tim, jinak Ti jej v listopadu odsroubuju :-)
0
Jo, byla :-) Ale jak jsem tam vyrazila, už jsem zůstala venku pracovat na zahradě... a na stojan jsem pochopitelně zapomněla :-)
Napíšu odpoledne....
0
Je to tenhle stojan: http://cyklonovak.cz/eshop/drzaky-stojany-kol...
S odkazem na eshop a cykloprodejnu právě toho našeho známého. Ale reklamu mu dělám dobrovolně a zcela nesponzorována :-)
0
Ok dik. Mrknu.
Me zatim nevyhovoval stojan ani jeden, a to dokonce ani motorkarsky, od jehoz koupe jsi me pred lety zrazovala, a ja tehdy neposlechla.
0
...jaký máš zkušenosti s koncovkou stojanu? Já mám podobný systém- trochu bytelnější(slouží ke spokojenosti 6-tý rok), ale po třech letech se prošoupala PVC koncovka a druhá není k sehnání. Musel jsem si vyrobit z tvrdého dřeva podle staré a podlepit spodek gumou(kterou po dvou letech prošoupanou obměním.Jinak stojan parádně držel kolo s brašnama- teď u vozíku už ta váha není taková....
0
Nádhera! Při čtení posledního pokračování tohoto proti Cykloturistice rozšířeného povídání jsem si trochu zaslzela, nedalo se :-). Děti jsou úžasné, ale vy taky! Už teď se těším na letošní akci - v jakékoliv podobě :-).
0
v které cykloturistice to prosím vyšlo? :-)
0
V červnové. Číslo 4/2016. Proto jsem i otálela se zveřejněním tady, časopis měl přednost.
Ale není tam nic nového, text je o něco kratší a fotky stejné.
0
Všechna pokračování jsou vynikající, tu cestu Vám vpodstatě závidím :-)
0
A výkon dětí je ohromující :-)
0
Téhle závisti rozumím a znám ji taky, když koukám někde na něčí fotky a cesty :-) Ale - není na to nic, stačí se jen sbalit a vyrazit, když to dokážou malý děcka ;-)
0
+ hlavně čas, dostatek společného času.
0
Přesně, to mě napadlo...
39 dní v kuse, to nemá každý, i když si veze kanclík s sebou...
0
Není to zadarmo:
- musíš vézt kanclík - věnovat tomu čas na cestách, dobíjet telefon
- zaplatit brigádnici, která doma vše obstará. Máme dva byznysy. Eshop a ubytování. Ubytko je v pohodě, eshop taky, pokud jde o balení a odesílání zboží. Bohužel technickou stránku (poradentví) žádná brigádnice nezvládne.
0
Je mi to jasné, hlavně že to klaplo.
Jsem taky pořád a všude on line.
Nejvíc mě dokáže naštvat, když si tak jedu, myslím si na svoje, bajednou telefon, neznámé číslo.
Co když někdo důležitý?
Sesednu, zvednu a tam rozjásaný j0hlásek slečny nějakého call centra "máte čas na krátký mobitorovaný rozhovor"....
0
Správná odpověď je :"Mám." A ukončit hovor.
0
Copak v EU, tam to ještě jde, horší jsou země, kde příchozí hovor stojí 42 Kč/minutu, které jsme brázdili zrovna letos. Tam by i za nějaký hovor, který by měl za výsledek objednávku, člověk moc rád nebyl. Měli jsme to vychytaný složitým systémem přesměrování hovorů na naši pevnou linku (VOIP) a následně na místní SIMky, takže nás to vyšlo "jen" na cca 5 Kč/min.
Jinak, už jsme na ty místní SIM karty, které jsi mi kdysi radil, přešli taky. Je to fakt výhodnější i v EU!
0
Úžasné, ostatně jako pokaždé. Smekám nejen před výkonem dětí, ale i vaším. Vím, že při tak dlouhé cestě občas přijde chvíle, kdy to děti (a někdy i dospělé) nebaví. Potom je důležitá motivace. A Víťa s Šárkou vypadají pořád spokojeně a nadšeně. Gratuluji k výkonům i k pohodě v týmu.
0
Užasne vylet s male detmi!
Pravidelne čtu nejen 1.-6.čast Benatky,jen cele skoro 10 let stare www mlade party a nove www o rodiny.
Škoda,že mam dospeli deti,škoda. :-)
0
nechcou tě vzít sebou? ;-)
0
Hurá! A vyšlo to super, sedím v metru z Prahe. :)
0
To je prostě neuvěřitelné. Ještě, že nemám k dispozici těch 39 volných dnů v kuse, že se mám na co vymluvit, že něco takového nemohu. .)
0
Až budeš v důchodu, vyrazíš s vnoučaty a třeba i na dýl.
0
Já jsem zase chtěla napsat, že by se to možná (bez dětí) dalo zvládnout i rychleji... a nebo si to rozpůlit. Jeden rok na kole tam /a busem zpět/ a druhý třeba nazpátek, busem tam a na kole zpátky.
Kdepak, výmluvy se neberou :-)
0
Hluboce smekám před tím výkonem. Hlavně u těch dětí. Ujet takovou porci, to je na metál. Já to teď nenajedu ani za celý rok :o)))
0
Děkuju, Radko. (I za děti)
0
Naše děti (kluci) kdysi říkali TELEMÍN a my to od nich převzali.
0
Tak jsem ráda, že tady všichni zavzpomínají na dřívější léta :-))))
0
Kdyby toho náhodou neměl někdo dost, zde je zbytek fotek (plus celý text ještě jednou)
http://www.epastorek.cz/cykloexpedice/na-kole...
0
Peggy, vytahuju tvůj blog zase na světlo světa. Chtěl jsem ti totiž něco napsat už před 14 dny, kdy jsme se s vdovou vraceli z Itálie, podotýkám, že autem na korbě odtahovky :D
Až po cestě mi tak nějak došla ta neuvěřitelná vzdálenost, kterou jste s deckama ujeli. Na mapě ani na videu na youtube to tak nevypadá, ale hlava mi to fakt nebrala. No, a vdova definitivně zamítla Benátky na kole. Myslím, že by nechtěla vidět Alpy ani kolo :D
Takže, holka, smekám před vami
Jo, nechcete jet s deckama třeba 1000 mil? :D
-1
Jejda, tohle čtu až teď, po půl roce...
Děkuju!
Je pravda, že vzdálenost to nebyla malá, ale když má na to člověk dost času...
Jo a tisíc mil? To je 1600 km? To fakt ne :-) Ne že by mě děsila ta vzdálenost, ale děsí mě to, že tyhle závody vyhrávají borci, co nespí. A to já bych nevydržela. Já totiž spím moc ráda :-) A kromě toho, kde na to vzít 2 - 3 týdny volna. A počkali by na nás ještě v cíli vůbec :-)
PS: Víťovi jsme sen o Alpách splnili. Rok na to jsme jeli do Ruska (viz. nový blog) a další rok do Rumunska. Proszě žádné Alpy. Jen s tím kolem to nijak udělat nešlo :-)
0