reklama

S dětmi na kole do Benátek - 6. část - zazvonil zvonec a výletu je konec

Zde padlo závažné rozhodnutí - dojedeme domů po svých! Před dětmi to zatím tajíme.
Zde padlo závažné rozhodnutí - dojedeme domů po svých! Před dětmi to zatím tajíme.
Foto: Autor

Po prohlídce historického Grazu (Štýrský Hradec) se na obzoru pomalu opět přibližují Alpy. Víťa začíná remcat jako první; prý se mu vůbec nechce do toho velkého průsmyku. A do toho začíná Luděk s tím, že už má toho Rakouska plné zuby, že jsou všechny ty říční cyklostezky na jedno brdo a že už se těší na české pivo. „Co kdybychom to otočili směrem do Čech, dojet do Benátek na kole a ještě zpátky, to by bylo!" Pravda je, že mě lákalo alpské sedlo, které mělo být nejvyšší z našich zatím zdolaných. Pravda je ale i taková, že jsem se ho trochu obávala. A dojet na kole až domů, to je výzva! Necháváme si to projít hlavami, před dětmi zatím mlčíme; závěrečná debata se odehrává v Bruck an der Mur, ve městě ležícím na soutoku řek Mur a Mürz. Sedli jsme si k tomu na náměstí do kavárny a objednali si kávu a koblížky.

Zkoumáme mapu a nakonec vychází varianta dojezdu do Čech přes Mariazell. Vyměnili jsme řeku Mur za Mürz, jejímž údolím vede také pěkná cyklostezka a cestou k největšímu poutnímu místu Rakouska, do Mariazell, jsme museli překonat nelehké sedlo Seeberg v pohoří Hochschwab s nadmořskou výškou 1254 metrů. Stoupání doprovázené trvalým deštěm opravdu nebylo zadarmo!

Přímo pod bazilikou Narození Panny Marie začíná úžasná, více než 100 kilometrů dlouhá Traisentalradweg. Počáteční mírné stoupání krajinou voňavých lesů a luk je záhy vystřídáno dlouhým sjezdem k řece Dunaj. Z nadmořské výšky skoro atakující symbolickou hranici 1000 metrů klesáme až do pouhých 186 metrů! Alpy jsou za námi! A tentokrát docela bezbolestně! Sice nám opět skoro celé propršely, ale nevzdali jsme to. „Alpy teď nechci ani vidět," vyhrožuje Víťa!

Den 34 - 39 Dojezd do Čech a domů

Dětem jsme návrat domů po svých zatajili. Pořád si myslí, že přijedeme do nějakého města, kam pro nás přijedou kamarádi Michalkovi. Necháváme jim českou hranici jako překvapení. Nejsou zatím zběhlí v zeměpise, tak se jim nezdá divné, že přejíždíme Dunaj a že se krajina začíná podobat té naší. Údolí řeky Kamp je kraj vinic a Víťovi se zde podařilo konečně ujet vysněnou stovku. Už jsme to nečekali, v Alpách denní dávky málokdy přesáhly osmdesátku, ale kolem Dunaje byla poslední šance. „Dneska tu stovku ujedu," plánoval Víťa už od rána. A opravdu, v půl sedmé večer na tachometru naskočil stý kilometr denní ujeté vzdálenosti. A než jsme do večera našli nocleh, přibylo jich tam dalších pět a rekord byl na světě. Obáváme se, že tento zůstane dlouho nepřekonán!

Sice jsme si hezky naplánovali, že dojedem až domů do Čech, ale nepočítali jsme s technickými problémy. Defekty neřešíme, ty k cyklistice neodmyslitelně patří, ale počítat musíme Luďkovy prasklé špice, pochopitelně na zadním kole. Ať počítám, jak počítám, našli jsme celkem čtyři! Trasu tedy směřujeme do Znojma, kde se pokusíme najít servis na kola. A aby toho nebylo málo, v jednom prudkém stoupání mi bez varování prdlo lanko od přesmykače. Oprava naštěstí zabrala jen pár minut, lanko Luděk vezl náhradní s sebou.

V posledním Rakouském městě Retz děti zahlédly cedulku „Znojmo 18 kilometrů". Začaly se na sebe uculovat a něco si tajně šeptat. Dojezd domů do Čech na kolách je prozrazen. Znojmo zní hezky česky a od rakouských názvů měst s hodně liší, takže i děti pochopily. A už je tady hranice a cedule Česká republika a radost veliká převeliká! Posíláme v esemeskách na všechny strany naše aktuální souřadnice a první kroky míří ne do servisu kol, ale do hospody na české pivo a české jídlo.

Ve Znojmě jsme přepadli první cykloobchod, na který jsme natrefili. „To je kolo a ne náklaďák!" dostáváme vynadáno od zprvu nabručeného servismana. „Kam s tím jedete?" „Už naštěstí jenom domů, ale potřebujeme to opravit, máme to ještě přes dvě stě kilometrů." Za půl hodiny je hotovo. „Co jsme dlužni?" „Kupte radši dětem zmrzlinu. Já když můžu, rád pomůžu." Nevěříme svým uším, že za opravu nechce nic zaplatit. Poděkovali jsme a vydali se vstříc domovu.

„Kam jedete takhle naložený?" ozývá se za mnou. Přejíždíme kopec Deblínek nad Znojmem a značně u toho funíme. „Ale, jedeme už domů."
- „A kde jste byli?"
- „V Itálii, v Benátkách..."
(Oproti začátku cesty už teď machrovat můžeme.)
- „To si děláte srandu! I s těmi dětmi?"
(miluji tyhle otázky)
- „No jasně!"
- „A tam jste se dostali jak?"
- „Taky na kole..."
- „Kolik jste ujeli kilometrů?"
- „Zatím asi 2500."

- ... pád z kola...

A za chvíli sedíme u piva a debatujeme s partou cyklistů, kteří si po práci zajeli na cyklistickou vyjížďku spojenou s návštěvou vyhlášené hospůdky. Jeden z nich okukuje naše kola.
- Ta holčička má na tachometru 60 kilometrů. Kolik ti je, holčičko, let?
- Šest a jmenuju se Šárka.
- Tak to, Šárko, klobouk dolů,
obřadně smekává helmu jeden z nich.
- To nic není, to ona ujede i osmdesát.

Před Moravským Krumlovem nám ve výhledu dominuje osm chladících věží JE Dukovany. "Maminko, zase ten Metelín, jako když jsme jeli do Benátek," vzpomněla si Šárka, že už jsme podobnou elektrárnu viděli.

Objíždíme Brno a cesta je v podobném znamení jako na samém začátku. V nelidském horku zdoláváme dvanáctiprocentní kopce, abychom je vzápětí stejně prudkým sjezdem sjeli. A odpoledne nás zdržela prudká bouřka. Dojedeme vůbec domů? Pod novou rozhlednou v Žernovníku je příjemná hospůdka. Trávíme v ní polední hic, kola zaparkovaná skoro až v lokále.
- „Asi před dvěma lety tu jel jeden podobně naloženej. Tvrdil, že jede kolem světa. Dal jsem mu utopence a rum. Pršelo a on spěchal k někomu na nocleh."
- „Tak to byl určitě Šnek."
- „Jó, tak nějak si říkal. Často na něj vzpomínám..."

Protože Šnekovu cestu sledujeme, informovali jsme majitele hospůdky, že se momentálně nachází v australském Sydney, kde se pokouší vydělat si na další cestu. (Pozn. autorky: Šnek se mezitím rozhodl cestu ukončit a domů se vrátil z důvodu nedostatku financí.)

Podél řeky Svitavy jsme dojeli do Svitav a odsud už to známe jako svý boty. Z rozhledny Mariánka nad Lanškrounem už vidíme skoro k nám domů: „Tamhle je Suchák!" „A tamhle je bouřka, budeme mít co dělat, abychom dojeli domů zavčas."

Za Jablonným, čtyři kilometry od domova, je už jasné, že nás bouřka nemine. Schováváme se pod chatrnou stříškou, když vidíme od Těchonína přijíždět auto pražské babičky. Ona jediná nás přijela přivítat a teď je nervózní, že prší a my ještě nejsme doma.
- Naložím aspoň ty děti do auta a odvezu je, vy si dojeďte, jak chcete!
- Ale mami, počkáme, až to přejde, chceme dojet všichni po svých! Takových deštíků jsme už zažili...

A opravdu. Pršet po pár minutách přestalo a my zdoláváme poslední kopec k nám. Jindy nenáviděný, dnes tolik milý. Vracíme se totiž domů!

Trocha statistiky:

- 39 dní

- 2754 km (z toho Šárka ujela sama 2454 km, 300 km byla tažena tatínkem na follow me, Víťa ujel celou trasu sám bez tažení)

Mapa:

https://www.bikemap.net/cs/route/3309673-techonin-benatky-techonin/#/z9/47.66816,13.43627/terrain

A komu by to nestačilo, zvu ho ke zkouknutí patnáctiminutového videa - sestřih napříč celou cestou. Zvuk nutný!!! :-)

https://www.youtube.com/watch?v=5SAwId9Mg2w

Děkujeme za pozornost.

Markéta Hroudová, Luděk, Víťa a Šárka Zigáčkovi

Fotogalerie

14.09.2016 vložil/a: Peggy
karma článku: 5.81
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Kavkaz s dětmi - část 5.

Cestování
Náhorní Karabach Tahle kapitola se mi nebude psát lehce. Neuplynuly ani dva roky - a kolik se toho změnilo!Tak do toho! U města Goris jsme…
04.05.2021
Peggy
(5.15)

Kavkaz s dětmi - část 4.

Cestování
Arménské kláštery V Jerevanu jsme strávili asi půl dne. Nebyli jsme úplně dokonale připraveni, co v metropoli Arménie vidět, ale pravda je,…
27.04.2021
Peggy
(4.69)

Kavkaz s dětmi - část 3.

Cestování
S Johnem do Jerevanu... Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně jsem dřív o Arménii nevěděla…
21.04.2021
Peggy
(5.48)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Mamut tour)

Weinviertel na kole

Rakousko, Česko
22.05.2021 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
6 200 Kč
 (CK Mamut tour)

Lechtalské Alpy na kole

Rakousko
02.06.2021 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
7 990 Kč
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – penzion

Rakousko
02.06.2021 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 000 Kč
PR

Vybavení na kolo, bez kterého se neobejdete: cyklodresy a kalhoty jsou základ

 (TORWAISTUDIO / Shutterstock.com)
Milujete trávit celé léto v sedle svého kola? To určitě máte veškeré potřebné vybavení, včetně funkčního oblečení a bot. Ale pojďme si přeci jen vyjmenovat, které věci by ve skříni každého cyklisty neměly chybět. A nebojte se, pokud jste teprve začátečníci, následující řádky přijdou vhod i vám.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

187 cyklistů (6 přihlášených)

Kavkaz s dětmi - část 5.

Náhorní Karabach Tahle kapitola se mi nebude psát lehce. Neuplynuly ani dva roky - a kolik se toho změnilo…
Peggy | 04.05.2021

Kavkaz s dětmi - část 4.

Arménské kláštery V Jerevanu jsme strávili asi půl dne. Nebyli jsme úplně dokonale připraveni, co v metropoli…
Peggy | 27.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 3.

S Johnem do Jerevanu... Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně…
Peggy | 21.04.2021