Poprvé za celou cestu jsem si nařídil budíka. Musím vyměnit dráty v zadním kole, trochu to vycentrovat, nějak vyřešit uchycení navigace a co nejdříve vyrazit. Budík zvoní, když už mám zadní kolo znovu přezuté. Jen ho nasadit, pospojovat kablíky, připřáhnout vozík a jedeme.Ten „nahoře" mě stejně asi…
Pěkně se to čte a probonžůrovávání mě vyloženě pobavilo, díky. Koukám, že tenhle způsob delšího cestování je docela stresující. Dojet na čas, dávat bacha, kdy dojde šťáva a tak..., ale přes všechny karamboly jsi to celé zvládnul, gratuluju. Teda ještě zbejvá ten „sórok“.
0
Díky Václave,
"sórok" napíšu až zítra, možná pozítří.
Jak kolegové často připomínají, on to nebyl až tak fyzickej výkon jako spíš souboj se strojem, který není k takovejmhle bejkárnám určenej. A taky sám ze sebou a vlastní hysterií.
Teď už bych jel jinak, a dojel dál a centrálu bych nevláčel. Nechť tedy je to odstrašujícím příkladem, kudy ne :-)
0