U mých nohou se zastavil vzkaz v láhvi. Když po vlnách došplouchal až ke mně, dlouhou dobu tam ležel nepovšimnutý. „Ahoj krásko," stálo na něm. Kdyby tam bylo napsané „nazdar šikulko" nebo „ty-co-všechno-zařídíš", sáhla bych po něm bez přemýšlení. „Krásko" mi už dlouho nikdo neřekl a já sama jsem…
Díky krásko - moc hezkej pocit po přečtení. Asi se taky poohlédnu, možná i mně nějaká napsala.
0
Skoda, u tyhle flasky byl nekdo driv.
0
Ach jo, došly mi kapesníky. Všechny jsem při čtení probrečela a posmrkala.
0
Na to je dobré bulet do rule haj..papíru.
0
Pěkně napsané.
Přiznám se, že se mi to nejdřív nechtělo moc číst, protože na ženské citové výlevy až zas tak moc nejsem, ale....fakt skvělé!
0
Ano, hezké, a navíc pěkně opepřené pikantní záhadou.
Svádí mě to, na lecos se krásky vyptat...
Třeba časem příjde další pokračování Dopisu v láhvi.
0
Že jo? Podněcuje to fantazii, co asi bylo nevyřčeno...
To je umění.
:-)
0
vzedmuté emoce mě nutí něco napsat a přitom mi přijde, že jakékoli slovo či věta stejně budou nepřesné a hlavně vlastně nepodstatné a úplně zbytečné...
Píši ti tedy s pokorou a hloubkou citu, který snad vytušíš, prosté
DĚKUJI!!!
0
Tak tenhle blog se mi moc líbil. Není o cyklistice, ale o životě jakým je. Kolo není vše a je třeba se zamýšlet i nad jinými věcmi. I když všechno souvisí se vším.
Nikdy jsem dopis v láhvi nenašla, ale občas jako dítě jsem přemýšlela, kdybych nějaký našla, co by v něm bylo a kdo a proč by ho napsal a poslal.
A tento příběh mi ty vzpomínky vrátil.
0