reklama

Laponsko na kole (2.) – Tam, kde slunce nezapadá

Kaamos, finský výraz pro absolutní tmu, který má s kámošem pramálo společného. Na severu Evropy to žije hlavně v létě, kdy slunce jede naplno. Pro někoho ráj na zemi, pro někoho možná utrpení,… no posuďte sami.

Půlnoční slunce na poloostrově Nordkinn
Půlnoční slunce na poloostrově Nordkinn
Foto: Václav Vrtal, NaKole.cz

Cesta na Nordkapp je jasný cíl, dá vám sílu, že chcete něčeho dosáhnout. Poperete se s únavou, nepřízní počasí, komáry a vůbec se snadněji přizpůsobíte spartánským podmínkám, které vás při šlapání do pedálů provázejí. A najednou jste tu, na severním mysu, chtíč uspokojen a co dál. Hledáte motivaci… dál na sever to už nejde, leda na Tleskačově kole dva tisíce kilometrů nad ledovým oceánem k severnímu pólu, kde budete řešit stejnou otázku znovu, nebo zase zpátky, minimálně sto kilometrů po už objevených cestách a nervy drásajících tunelech. Nic naplat, je třeba si vytyčit novou metu. Aeroplán to nebude, rozpočet na cestu je omezený a malé letiště mezi skalami v Honningsvåg ani nevybízí k přílišné důvěře. Podél celého norského pobřeží ale brázdí vody flotila Hurtigruten, která zastavuje i tu, a to je výzva.

Honningsvåg
Městečko Honningsvåg a loď z flotily Hurtigruten

Před polednem se, už dávno po „check outu“, vypravuju z vyhřátého hostelu zase do té venkovní lednice. Koukám, že nejsem sám, komu se z vyhřáté postele nechtělo. Mladí kolegové na kolech, Švýcar od Ženevy a Francouz. Dali se dohromady náhodou až po cestě někde v Německu. „Uvidíme se na Nordkappu,“ smějí se a usedají na kola. Kdepak kluci, šťastnou cestu, já už tam byl včera. Já mažu do přístavu a lodí na Nordkinn k nejsevernějšímu majáku na evropské pevnině. Očividně netuší, o čem mluvím, a tak si popřejeme „Bon voyage“ a jedeme každý za svým cílem.

A to už se pohupuju na vlnách Barentsova moře. Z okna vyhřátého salónku se přeci jenom kouká líp na zasněžené vrcholky než ze studeného stanu. Jenom ty vlny jsou trochu vyšší, než jaké znám od Baltu. Kde mají ty pytlíky? Aha, tady a beru jeden do pohotovostní polohy. Uf, ještě jedna vlna, potácím se na palubu, nechci dělat divadlo. Vlny se zmenšují, vplouváme do Kjøllefjordu. Jak rád zase stojím na pevné zemi.

Sámské obydlí lavvu
Sámské stany lavvu na Nordkinnu

První kilometry na poloostrově Nordkinn nasvědčují tomu, že projet ho skrz naskrz nebude procházka růžovým sadem. Příroda je sice okouzlující, ale o řád drsnější než kolem Nordkappu. Nemíří sem takové davy turistů, a tak se tu cítíte opravdu jako na konci světa. Pár rybářských vesnic na pobřeží, které spojuje jen námořní cesta Hurtigruten a relativně nová a téměř opuštěná cesta č.888, která spojuje poloostrov s norskou silniční sítí. Mezi tím pustá tundra se zařezávajícími se fjordy, stáda sobů a sem tam dřevěný domek nebo sámské stany lavvu. Jiný svět, drsný, ale krásný. Třešničkou na tomhle vychlazeném dortu je maják Slettnes, kam přijíždím právě za pět minut dvanáct. Slunce se pomalu blíží k hladině moře. Co bude dál? Pohltí ho vlny? Kdepak, nedá se. Ani neusedne na hladinu a zase se zvedá vzhůru. Úžasná podívaná.

Půlnoční slunce
Půlnoční slunce

Putování v polárních dnech má jednu výhodu, nejste omezeni časem. Slunce nezapadá a máte-li k dispozici ak­tuální předpověď počasí, jste cestovatelsky absolutně svobodní. Například po nádherném zážitku s půlnočním sluncem mi následující den celý propršel. Ale norští meteorologové byli přesní. Déšť prý bude od 7.00 do 22.00. A tak jsem kolem šesté rozbalil stan, prospal skoro celý den a na další cestu se vydal až před půlnocí. Stačí mít s sebou jen běžný smartphone, který dobíjím šlapáním, a povolený přístup k internetu. Ten mám sice kvůli hubenému rozpočtu datově omezený, ale k cestovatelské svobodě naprosto dostačující.

Nordkinn
Na poloostrově Nordkinn

Je zajímavé, jak se cesta po nejsevernějších liduprázdných končinách zdá být dlouhá. Samozřejmě bych se tady mohl toulat týdny a možná bych se těch nádherných výhledů dost nenabažil. Dovolená ovšem není nekonečná a je třeba taky myslet na návrat. Mně ale v hlavě chybí něco, co by povzbudilo motivaci zapřít se pořádně do pedálů. Esemeska od kamaráda z jižního Finska tak přichází v pravou chvíli: „Když to stihneš do příštího pátku na Ålandy, rádi tě na víkend přivítáme. Sauna už se roztápí!“ Další výzva, která na několik příštích dnů zcela ovládne mojí mysl. Ještě pár fotek z fjordů, zařadit převod jak na Tour de France a rychle k řece Tana, která tvoří hranici mezi norským a finským státem.

Nejsevernější bod EU
Nejsevernější místo na území Evropské unie a zároveň Finska

Sjezd k velké řece Tana bych označil jako zlomový. Jsme stále na laponské, nebo chcete-li sámské půdě, ale tundra se svými skalnatými kopci a útesy mizí v dáli a kolem převažují téměř neprostupné močálovité lesy s početnou komáří populací. Na druhou stranu jsou to skvělí popoháněči v jízdě vpřed. Při bivakování zase tolik neotravují. Stačí rozdělat oheň, obléknout se neprobodavě od hlavy k patám a přes obličej hodit moskytiéru. Samozřejmě bych tu komáří havěť nejradši vyhubil, ale k téhle krajině prostě patří, a tak jsem je postupně začal brát jako přirozenou součást a nakonec jsme spolu celkem vycházeli.

Laponsko
Poslední dozvuky Laponska

Rovaniemi, po překročení polárního kruhu, jsem měl po nějakých 600 km od Nordkinnu pocit, že jsem téměř na jihu Finska. Civilizace v pulsujícím městě, půlnoční pivko před barem na zahrádce, komáři fuč a na nohách kraťasy.
Kde že jsou ty Ålandy? Počítám, že pozítří tam budu. Pohledem do mapy jsem se ale přesvědčil, jak zdání klame. Za sebou mám teprve třetinu Finska, to znamená ještě asi tisícovku kilometrů před sebou. To je vystřízlivění. Co je za den? Čtvrtek? Uf, tak ještě jedno „Karhu“ do druhé nohy, užít si spaní v peřinách a zítra na to pořádně šlápnout.

Arctic Circle
Na polárním kruhu u Rovaniemi

Příjezd do civilizace pod polárním kruhem jsem trochu podcenil. S vidinou hustšího osídlení si už nenabírám tolik zásob a to se mi vymstilo. Odbočuju z hlavního tahu a trasu si zkracuju vedlejšími cestami. Což o to, bez silničního provozu je to příjemnější, ale bidon i vak na vodu už mám prázdný, stavení žádné a z močálu pít nebudu. Přišlápnu si a za hodinu, možná dvě jsem zpátky u hlavní silnice na Oulu. Tam by měl být nějaký obchod. Jenže tentokrát mi nejsou hvězdy příliš nakloněny. U dveří obchodu jsem čtvrt hodiny po zavíračce. Začíná se smrákat. Tytam je nekonečný polární den. Všude mrtvo. Vysušený jak treska jedu dál po hlavní silnici, snad brzy narazím na benzínku. Poprvé vytahuju světla. Ha, odbočka na nějakou místní cestu. Zastavuju a koukám se do mapy. Za chvíli slyším, jak něco skřípe a cosi neosvětleného se ze silnice blíží ke mně a zastavuje. Postarší chlapík, který se na svém opotřebovaném bicyklu řítí noční krajinou k domovu. A jak probíhá takový dialog, když jedna strana neumí anglicky a druhá finsky? Výborně, chlapík vytahuje z řídítkové brašny vychlazené pivo a konverzace může začít. Prý máme skvělý hokej a Škodovka se se svýma Oktávkama výborně zlepšila. Pravda, jezdí jich tu na severu hodně. No i já si přisadím se svou chválou na zdejší úžasnou přírodu, ale hlavně to pivo, to úžasné vychlazené pivo, kterým mi doslova zachránil život.

A jak to bylo dál? Následující tři dny téměř celé propršely. Nic příjemného, jenom mrmlám, nadávám a šlapu. Myšlenky se upírají na roztopenou saunu. Překvapivě bez problémů projíždím 140 tisícovým Oulu. Nechtěl jsem v dešti zbytečně bloudit v ulicích, tak jsem průjezd zkusil svěřit cyklonavigaci, která mě skvěle rozlehlým městem protáhla.

Parkoviště jízdních kol v Oulu
V ulicích města Oulu

Čím víc se posouvám k jihu, tím víc se zvedá i teplota, jezera začínají být koupatelná a okolní lesy jsou plné sladkých borůvek. Dny ubíhají a já už netrpělivě vyhlížím konec finské pevniny a první přívoz na Baltském moři. Finsko opouštím v přístavu Vousnainen, odkud se trajektem přesouvám na autonomní Ålandy. A teď začíná honička s časem. Po vylodění na severním cípu souostroví Brandö bych měl chytit další trajekt, který vyplouvá za 50 minut z jižního cípu malého souostroví. 24 km není zrovna málo, a tak nasazuju tempo hodné Lance Armstronga. Nekoukám nalevo napravo a dřu jako kůň. Výborně, už ho vidím, za tím kopcem vykukuje horní paluba trajektu. Jenže než se ostrým protivětrem stačím prokousat do přístavu Torsholma, je loď už několik metrů za nástupním molem. Tak tomu se říká pech. Než loď dopluje na ostrov Vårdö a zase zpátky, zůstanu tady pět hodin uvězněn. Volám do Mariehamnu a vysvětluju kamarádovi situaci, že se na Vårdö dostanu až v jedenáct a do Mariehamnu bych došlapal až někdy kolem druhé ráno. „Nezoufej, to vyřešíme,“ uklidňuje mě hlas na druhém konci telefonu. Dobrá, nechám se překvapit.

Brandö
Cesta po náspech a mostech souostrovím Brandö na Ålandech

Do Hummelviku na ostrově Vårdö připlouvám se zpožděním už za tmy. Jocke mě tu už netrpělivě vyhlíží. „Bude stačit tohle?“ a ukazuje na vypůjčenou dodávku. Bomba, za hodinu jsme v Mariehamnu. Vracíme dodávku, kolo uklízím do garáže, přesedáme do menšího auta a jedeme ještě několik kilometrů za město, kde parkujeme a opět měníme dopravní prostředek. U mola má Jocke připravený motorový člun, zapíná navigaci, nasazujeme vesty a po hladině Baltu se tmou pomalu blížíme k cíli na jeden z malých ostrůvků, kde mají přes léto pronajatý domek a nechybí tu ani roztopená sauna s vychlazeným pivem. Připadám si jako ve snu, na tohle bych vážně nepomyslel. To bude víkendová relaxace jako řemen. „Tack så mycket, Jocke!“

Ålandy
Ålandy jsou super.

Po snovém víkendu následuje další logistická akce, jak se nejrychleji přesunout k domovině bez použití letadla. To jsem pro zpáteční cestu zavrhnul už před začátkem cesty v Praze. Se zabukovanou letenkou v kapse by to byl zbytečný stres. Na takové cestě nikdy dopředu nevíte, co vás potká, kde se zdržíte a potom dohánět časovou ztrátu nemusí být zrovna příjemné. Volím tedy ranní trajekt do švédského přístavu Kapellskär, kde s kolem přesedám na autobus do Stockholmu. Z centrálního stockholmského nádraží potom vyrážím na kole do asi 65 km vzdáleného Nynäshamnu a akorát stíhám trajekt, který mě přes noc dopraví do polského Gdaňsku. Devatenáctihodinová plavba bude dlouhá, a tak si připlácím i za místo ve sdílené kajutě. Alespoň se pořádně vyspím.

Nynäshamn
Na polské lodi Wawel krátce po vyplutí ze švédského přístavu Nynäshamn

Vylodění v Gdaňsku je pro mě malým šokem. Šílené vedro, kterému jsem za ten měsíc na cestě odvyknul. Měním zbylé norské a švédské koruny za zloté a zplavený se prokousávám přelidněným městem. Je to nezvyk po té chladné severské divočině. Ještě projet Alejí Václava Havla a konečně jsem z města venku. Přes Polsko jinak cesta ubíhá poměrně rychle. Samá rovina, většinou zemědělská krajina, ale občas narazíte i na lesy a nějaké to jezioro, u kterého se dá přenocovat. Oproti Skandinávii je to ale trochu nuda, a tak si některé úseky zkracuju regionálními vlaky. Je to příjemné zpestření cesty.

Polské vlaky
Cestu Polskem si semtam zpestřuju jízdou ve vlaku

S Polskem se loučím na hraničním přechodu u Harrachova a na kole se ještě přesouvám k Turnovu. Obloha se pomalu zatahuje, ochlazuje se. Provazy deště je ovšem lepší sledovat za okny vlaku než v sedle bicyklu, proto poslední etapu do matičky stověžaté už absolvuju po kolejích. A tak jsem si splnil jeden sen o dlouhé cestě do neznámých končin, kde v létě slunce pluje po obloze celý den a kde snadno zapomenete na plynoucí čas.

Trocha statistiky na závěr

Celkem našlapáno: 3 700 km
Čas strávený na cestě: 38 dní
Navštívené země:
Švédsko, Norsko, Finsko, Ålandy, Polsko
Navštívené moře:
Norské, Barentsovo a Baltské
Počet letů:
2 (Praha-Stockholm a Stockholm-Kiruna)
Počet trajektů:
10 (4× v Norském, 1× v Barentsově a 5× v Baltském moři)
Počet jízd autobusem:
1 (Kapellskär-Stockholm)
Počet jízd vlakem:
4 (Skoki-Poznań, Poznań-Leszno, Jelenia Góra-Szklarska Poręba a Turnov-Praha)
Počet projetých tunelů na kole: 16 (celková délka 26,7 km a všechny v Norsku)
Nejnižší venkovní teplota: 6°C (v nejsevernějších partiích Skandinávie)
Nejvyšší venkovní teplota: 38°C (při průjezdu Polskem)
Nejvíce našlapáno za den: 224 km
Nejméně našlapáno za den: 0 km
Počet defektů: 3× prasklý drát v zadním výpletu
Hmotnost naloženého kola: cca 40 kg
Hmotnost jezdce před výjezdem: 108 kg
Hmotnost jezdce po dojezdu: 95 kg


Zobrazit trasu na větší mapě

 

Laponsko na kole

(1.) – Přes norské fjordy až na konec světa
(2.) – Tam, kde slunce nezapadá

Fotogalerie

Půlnoční slunce na poloostrově Nordkinn Krajina ostrova Magerøya Loučím se s trolly. Loučím se s trolly. V přístavu Honningsvåg už kotví loď, která mě přes Barentsovo moře dopraví na poloostrov Nordkinn. Po vyplutí posádka ještě provádí cvičnou záchrannou akci. Kolo je uložené v podpalubí spolu s dalšími balíky určenými k přepravě do některého z přístavů na norském pobřeží. I když se nejedná o klasický trajekt, je v podpalubí i několik aut. Plavba přes Barentsovo moře Plavba přes Barentsovo moře Plavba přes Barentsovo moře Plavba přes Barentsovo moře Vplouváme do Kjøllefjordu. Vítejte v Kjøllefjordu. První kilometry na poloostrově Nordkinn Sámské stany lavvu Lavvu a Laponec v tradičním oděvu Na poloostrově Nordkinn Na poloostrově Nordkinn Na poloostrově Nordkinn Místy se stále drží sníh. Sněžné skútry mají letní pauzu. Cesta k nejsevernějším koutům poloostrova Nordkinn Na kole už to severněji po evropské pevnině nejde. Půlnoční slunce Půlnoční slunce Slettnes – nejsevernější maják na evropské pevnině (71°05'33") Slettnes – nejsevernější maják na evropské pevnině (71°05'33") Sobi na pastvě, v jednu hodinu po půlnoci Gamvik – nejsevernější vesnice evropské pevniny, před půl druhou ranní je tu ještě mrtvo. Kostel v nejsevernější vesnici Gamvik Noční jízda poloostrovem Nordkinn Noční jízda poloostrovem Nordkinn Noční jízda poloostrovem Nordkinn Noční jízda poloostrovem Nordkinn Silnice přes poloostrov byla otevřena v roce 1989. Nejužší hrdlo vstupu na poloostrov svírají Eidsfjorden a Hopsfjorden. Stále na silnici č. 888 z Nordkinnu Jenom kamení, skály a plesa Je tu hodně větrno a teď i deštivo. U Bekkarfjordu už se krajina začíná zelenat. Ale je to stále kraj, kde lišky dávají dobrou noc. Dechberoucí krajina kolem silnice č.98 z Ifjordu (Idjavuotna) k řece Tana (Deatnu) Dechberoucí krajina kolem silnice č.98 z Ifjordu (Idjavuotna) k řece Tana (Deatnu) Dechberoucí krajina kolem silnice č.98 z Ifjordu (Idjavuotna) k řece Tana (Deatnu) Dechberoucí krajina kolem silnice č.98 z Ifjordu (Idjavuotna) k řece Tana (Deatnu) Tanafjorden (Deanuvuotna) Tanafjorden (Deanuvuotna) Tady už se chovají ovce. Tanafjorden (Deanuvuotna) Dechberoucí krajina kolem silnice č.98 z Ifjordu (Idjavuotna) k řece Tana (Deatnu) Dechberoucí krajina kolem silnice č.98 z Ifjordu (Idjavuotna) k řece Tana (Deatnu) Dechberoucí krajina kolem silnice č.98 z Ifjordu (Idjavuotna) k řece Tana (Deatnu) Nejsevernější místo na území Evropské unie a zároveň Finska Řeka Tana (Deatnu) tvoří hranici mezi Finskem a Norskem. V létě tu můžete chytat ryby… …a v zimě se prohánět po stezkách na sněžném skútru. Na kola se nezapomíná ani v severním Finsku. U největšího finského jezera Inari V lesích narazíte také na válečné hřbitovy. V lesích narazíte také na válečné hřbitovy. Krajina finského Laponska Krajina finského Laponska Krajina finského Laponska Krajina finského Laponska Krajina finského Laponska Ano, stále jsme ještě v Laponsku. Vuotso je nejjižnější sámská vesnice ve Finsku. Tak ádié Laponsko! Blížím se k polárnímu kruhu, tak se loučím i se soby, kteří krajině za polárním kruhem vévodí. Narazíte na ně v lesích, … … na silnicích, … …, ale i uprostřed vesnic. Na severním polárním kruhu Na severním polárním kruhu Všechno se tu točí kolem cestovního ruchu. Připomíná mi to Nordkapp. Nechybí Santa Claus Village Jeden ze Santových vozů V Rovaniemi pak narazíte na Santa Park Z Rovaniemi pokračuji na Oulu. Z Rovaniemi pokračuji na Oulu. V ulicích města Oulu V ulicích města Oulu V ulicích města Oulu Už třetí den prší. Trocha finštiny Po dešti je to hned veselejší. V jezerech se už dá koupat. Ale v noci se už o slovo začíná hlásit nedostatek slunečního svitu. Ale v noci se už o slovo začíná hlásit nedostatek slunečního svitu. Cyklista v protisměru :-) Poslední kilometry na finské pevnině Přívoz na silnici č.192 z Kustavi na ostrov Pieskeri. Dalším trajektem už připlouvám na autonomní Ålandy. Ålandy se skládají z 6 500 ostrovů a ostrůvků. Některé jsou propojeny náspy a mosty. Vzdálenější ostrovy jsou propojeny trajekty. Na Ålandech zůstávám pár dní u přátel. Podnikáme výlety po ostrovech, kam se jinak než s vlastním člunem nedostanete. Kobba Klintar Rödhamn Poprvé se účastním tradiční račí párty. Ale hlavně vytoužená sauna, na kterou jsem za polárním kruhem tolik myslel. Finsky se Ålandům říká Ahvenanmaa – země okounů. Půjčovna městských kol ve Stockholmu Ze švédského Nynäshamnu vyplouvám na devatenáctihodinovou plavbu přes Baltské moře. Ostrůvky při pobřeží Nynäshamnu mi připomínají Ålandy. Uprostřed Baltu na polské lodi Wawel Ústím Mrtvé Visly pomalu vplouváme do gdaňského přístavu. Pomník na poloostrově Westerplatte, kde začala 2. světová válka. Gdaňský přístav Vylodění v gdaňském přístavu Gdańsk I v Polsku najdete jezera… …a vodní kanály. Dominuje ale zemědělská krajina. Poznań – Stary Rynek Poznań – Stary Marych, bronzová socha fiktivní poznaňské postavy Půjčovna městských kol v Poznani Na mostě přes řeku Odru Do krkonošských kopců jsem si trochu pomohl vlakem. Interiér regionálního vlaku je poměrně luxusní. Nechybí WiFi a 220V zásuvka pod každou dvousedačkou. Szklarska Poręba na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš Na česko-polském hraničním přechodu v Harrachově
Václav Vrtal, NaKole.cz, 18.11.2015
Vyzkoušejte
 (CK Hoška Tour)
pěší turistika
Letecky
39 950 Kč
 (CK Hoška Tour)

Perly jižního Islandu – turistika

Island
16.06.2024 - 8 dní
pěší turistika
Letecky
39 950 Kč
 (CK Bondo)

Norsko na kole: fjordy, hory, řeky

Norsko
28.06.2024 - 12 dní
cyklistický
Letecky
26 940 Kč
 (CK Extrem Tour)

Dánsko na kole

Dánsko
13.07.2024 - 9 dní
cyklistický
Autobusem
14 900 Kč
 (CK Bondo)

Velká skandinávská pouť na kole

Finsko, Norsko, Švédsko
01.08.2025 - 17 dní
cyklistický
Letecky
56 940 Kč
Do vaší knihovny
Blogy

Jižní hranice

 ()
„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023, okolo desáté hodiny. Stál jsem před nádražím ve Znojmě a byl jsem spokojen. Pak jsem si zašel do stánku na kávu, přesně jako před dvěma měsíci, kdy jsem na tomhle nádraží spolu s manželkou…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

 ()
Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti Bulharsku jsme tady to kafe do kelímku dostali zdarma. Luděk k tomu obdržel i pivo, takže snídal jogurt a lahváče. Kamarád z Těchonína, když jsem mu poslala fotku, nám tuto stravu pochválil.…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

 ()
Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena pořád snižovala. Vypili jsme opět každý dvě. Ani jsme nic kupovat nepotřebovali, jídlo jsme měli, akorát jsme na sluníčko vyskládali usušit pasy a to, co zbylo z lékárničky. Začali jsme si…
Peggy | 01.12.2023

Premiéra na Bohemia Divide

 ()
Bohemia Divide je název jednoho z dnes už asi kultovních cyklistických ultra-závodů bez podpory. 750-800 km napříč Českem od jihu k severu po cestách i necestách, nonstop a bez podpory. Mezi vyznavači tohoto podivného odvětví cyklistiky má závod své věhlasné jméno, pro mě to je ale letos…
JohnyB | 28.10.2023

6. část - Bulharsko – k moři!

 ()
Naše děti už dávno vědí, že když k moři, tak si k němu musí dojet na kole. Těšily se, ale to horko tyhle poslední dny bylo opravdu těžko snesitelné. Dvacátý pátý den mě přestalo bavit i to ranní slunce, které jsem ještě jakžtakž tolerovala, protože osušilo noční rosu a tedy i stany. Na tu blankytně…
Peggy | 18.10.2023

O čem se mluví:

Cestování na kole Zase na cestě před 6 minutami
NEcyklo Co pobavilo, potěšilo 192 včera v 23:48
Ukrajina 42 včera v 23:25
Co vás vytočilo 152 včera v 22:28
Vyjížďky, srazy, akce Návrhy na jarní sraz 2024 včera v 22:14
Ostatní – cyklo Jaké to bylo 145 včera v 21:21
Vyjížďky, srazy, akce Nákolácká Štafeta 2024 včera v 18:35
NEcyklo LIDL pro cyklisty VIII včera v 15:41
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

199 cyklistů (3 přihlášení)

Jižní hranice

„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023,…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena…
Peggy | 01.12.2023