Spréva a Nisa – Spree und Neisse

Nejsou to žádné veletoky, přesto třídenní cestování v oblasti jejich toků - v Lužici v německých spolkových zemích Sasko a Braniborsko (Sachsen und Brandenburg) dalo přičichnout k dálkám.

Řeky pramení každá v jiných horách, jejich vody se dostávají do dvou moří, delší Spréva pramení v Německu, Nisa v ČR, obě protékají oběma státy, obě tvoří částečně státní hranici a my dva a pes je spojili naší okružní cestou z Hrádku nad Nisou.

Jeli jsme po 4 cyklocestách. Jen s trochou nadsázky lze napsat, že sami. Krásný klid.

Cesta po první, Radfernweg Sächsische Mittelgebirge, se moc nepovedla, i když to na rozcestí u staré celnice v Hrádku vypadalo dobře. Značky neznačky i s Jonsdorfem nás přestaly zajímat, chtěli jsme být co nejdříve na začátku té druhé. Jeli jsme kolem vrchu Seidelsberg do Grossschönau a podél řeky Mandau do Hainewalde. Z Oderwitz do Eibau jsme pokračovali po rušné 96. K jednomu, tomu nejvýše položenému, pramenu Sprévy na úbočí hory Kottmar jsme se dostali až odpoledne.

A začala jízda po Spreeradweg. A taky pak bloudění, k cestě do města Neusalza-Spremberg jsme použili opět silnici 96. Na mostě přes Sprévu nás potěšilo znovuobjevení značení cesty, po 40 minutách jsme byli na tom mostě zpět, vydali jsme se totiž v protisměru. Zvýšily se obavy, že nám nebude stačit čas. Ale pak to jelo. Z Bautzen byla už jen rovina. Platilo to, co jsem si přečetla: flaches Land mit viel Wald und Wasser. V Bautzen nás objížďka zavedla nahoru do města a žádné značení dál. Už pomalu ani nebylo koho se zeptat, stmívalo se, ale nakonec jsme přece jen získali radu, kudy k přehradě: immer geradeaus. U "Wasser" se nám vydařila první noc - ve vyhlídkovém altánu u hráze přehrady na Sprévě, u Talsperre Bautzen. Hluk příbojových vln byl skvělý. V sobotu cesta rychle ubíhala, před devátou hodinou jsme již obdivovali Bärwälder See s elektrárnou Boxberg na protějším břehu. Asi 9km jsme si užívali jezero, také v jednom z altánů přečkali déšť a pak rychle přes Neustadt a od rozcestí u Spreewitz se trochu přiblížit k Schwarze Pumpe, prý nejekologičtější elektrárně na světě. V perle Lužice, ve městě Spremberg na ostrově mezi dvěma rameny Sprévy, jsme doplnili v Lidlu zásoby. Pak kolem přehrady Spremberg a na rozcestí před Cottbus, hlavním městem Lužických Srbů, jsme opouštěli Spreeradweg.

Stáli jsme na začátku spojnice mezi Sprévou a Nisou z Cottbus do Forst, 3. cyklocesty - Niederlausitzer Bergbautour. Pěkná cesta se zastávkou u lomu u osady Klinge. Odpustili jsme průvodci čertíkovi, že se rozdvojil a zavedl nás do Jethe, kde jsme poznali, že je něco špatně. Mapy jsem měla s sebou pouze 2, jedna končila už u Hainewalde, druhá začínala u Spremberg, v Jethe jsem ji pracně poprvé vysvobodila z brašny, abych zjistila, že nás čeká návrat do Gross Jamno. Ona se rozdvojila cesta, čertík tam byl pouze jeden a zrovna ten druhý. Po průjezdu městem Forst jsme se u Rosengarten rozloučili s čertíkem a vydali se k jihu na cestu plnou vzpomínek, na čtvrtou

Oder-Neisse-Radweg. Se západem slunce za zády se hezky uhánělo po valu, tentokrát bez dětí. Po desáté večer jsme si postavili na břehu Nisy stan a poslouchali řeku. Ráno si pes odběhl poslední 4,5km po valu, v parku u zámku Bad Muskau bylo opět krásně, u srubu u bývalého skokanského můstku jsem si vyfotila citát, pak jsme potkali tři nadšené sestry, pro které je cestování s naloženými koly už v dost pokročilém věku stále wunderbar, poseděli v altánu u přehrady před Lodenau, po projetí městečka Rothenburg jsem se těšila na další pěkný úsek, ale les byl uzavřen, jelo se po objížďce. Byli jsme spokojeni s časem, že to nakonec zvládneme. V Görlitz u mostu jsme byli ve tři odpoledne, projeli klášterem Marienthal, z Hirschfelde do Zittau vede cyklostezka podél silnice. Před sedmou jsme se asi hodinu loučili na Dreiländereck s Nisou. Do Hrádku k autu zbýval už jen kousek. Čekalo na nás.

Během tří dnů jsme zvládli 383,5km. Pěkná byla cesta i počasí.