Můj zimní blog

Jsem prosincové dítě, asi proto mám ráda zimu. Bílou zimu a hory. Nejsem výborný lyžař, ale snad docela dobrý a hlavně nadšený. Nikdo mě neučil lyžovat, jako dítěti mi to na lyžích dlouhých podle pravidla výška postavy + až kam dosáhnu a v nezpevněných botách moc nešlo. Nejlepší bylo jezdit rovně dolů. Mé první oblíbené lyže byly Compact. S pořízením přezkáčů se mi dařilo jezdit mnohem lépe a se 150 cm dlouhými Blizzardy to teprve začalo být ono. Při pobytu v zasněžené přírodě využívám hodně taky běžky. Čím víc mě baví lyžovat, tím víc však musím přemýšlet kam, kdy a jak na sníh. Letošní zima je i u mě doma tentokrát dost zvláštní. Dopřála mi ale jedno prvenství - poprvé v životě zažívám cyklozimu. Nikdy jsem nebyla jenom letní cyklista, ale na sněhu jsem zkusila jezdit poprvé a zjistila jsem, že mi to jde lépe než v písku a v blátě. Nejezdím v těchto dnech na kole daleko, bývá to jen takové 10 km terénní venčení se psem, pro radost z pohybu, na chvíli pryč od povinností. Když už se mi zalíbilo jezdit na kole ve sněhu, zmizel mi dnes i bílý poprašek. Tak čekám, až zase něco napadne, a těším se na hory. Pohyb na čerstvém zimním vzduchu, prachový sníh, azurová obloha ... to patří k mým NEJ.