reklama

Cesta z města, Hranice – Trojmezí u Aše – Hranice (3)

Trojmezí, 11.den středa 3.8.
Trojmezí, 11.den středa 3.8.
Foto: Autor

8. den - cesta od hradu Zvíkov do obce Seč

Ráno nic nového pod sluncem, zataženo, nízká oblačnost, mrholení. Vstáváme raději hned po šesté hodině, rychle balíme příbytek a pak teprve v klidu vaříme snídani. Když odrážíme od nocležiště, je okolí ještě bez známek života a tak to má být, není nutné zbytečně provokovat.

Od včerejška mám z domova od kluků informaci o dalším vývoji počasí. Není nijak příznivá. Jen tak opatrně navrhuji „odpískat" další cestu. Odpověď Mily je rezolutní, „jedeme dál, chci na Trojmezí, pak se uvidí". Je to holka odolná a statečná.

Neustále střídám pláštěnku a bundu, podle toho jestli zrovna prší nebo jen mrholí. Od rána mám na sobě dlouhé goretexové kalhoty, je chladno.V tretrách šustí mikrotenové sáčky, voda od pneumatik se dostává všude. Znovu se orientujeme podle značení cyklotrasy číslo 31. Přejíždíme most přes Otavu, voda je v ní brčálově zelená, kvete. Kolem obce Varvažov, přes Ostrovec, kolem zámku v Cerhovicích se dostáváme do Mirotic, které leží v údolí říčky Lomnice a jsou rodištěm malíře Mikoláše Alše.

Mírně zvlněným terénem přes Strážovice, Lom, Škvořetice, sjíždíme k rybníkům u obce Buzice. Na návsi míjíme rodinku s malým čoklíkem, yokšírem, navlečeným do pláštěnky provizorně vyrobené s igelitky Lídlu. Ten psík vypadal srandovně. Fotografujeme opravený kamenný most přes řeku Lomnici a míříme k nedaleké zřícenině tvrze, která stojí na břehu velkého Buzického rybníka se zajímavým technickým řešením přelivu hráze do řeky. U tvrze je ukrytá cache. Přestává mrholit.

Dostáváme se do jihočeského města Blatná s jedinečným renesančním zámkem, který stojí na místě původního gotického vodního hradu. Hrad vlastnil mimo jiné Jaroslav Lev z Rožmitálu, který vedl známé české mírové poselstvo v letech 1465-1467 do evropských zemí. V zahradě zámku fotografujeme stádo volně pasoucích se daňků a „lovíme" cache. Na nedělní oběd volíme stylovou hospůdku U Bryndů, navozující svým interiérem atmosféru první republiky.

Z města Blatná kolem statku v Hajanech přijíždíme do obce Lnáře. Prohlížíme pěkně zrekonstruovanou Starou Tvrz, kde sídlí galerie, informační centrum a knihovna. Státní zámek Lnáře stojí hned vedle, objekt patří Úřadu vlády České republiky a je taky moc pěkný, opravený a udržovaný. Roky občas jezdím autem kolem něj a nikdy jsem si nevšimnul, jak je zámek rozsáhlý. Okolo zámku je anglický park. V pokladně kupuju pěkně provedený, klasický litý štítek na turistickou hůl. Před budovou je pamětní deska na pobyt generála Vlasova v tomto zámku 11. a 12. 5. 1945. Poblíž Lnář byl pak zajat Rudou armádou.

Za obcí Malý Smolinec vjíždíme do Plzeňského kraje, okresu Plzeň jih. Následují Budislavice, Přebudov, Kladrubce. Při sjíždění klesání po špatné šotolinové cestě do obce Víska jsem chytnul na předním kole defekt. Ostrý kamínek prorazil plášť a propíchnul duši. Patnáct minut před tím jsem si říkal, kdy to přijde. Duši jsem zalepil a pokračujeme přes Čmeliny, Tojice do města Nepomuk. Zrovna tady skončily motocyklové závody, Nepomucký trojúhelník, přebor České republiky v jízdě pravidelnosti historických závodních motocyklů.

Nejdříve vyjíždíme přes Dvorec na Zelenou horu, známou ze Švandrlíkových Černých baronů. Na této poutní hoře nad městem stojí stejnojmenný barokní zámek na místě původně gotického hradu. Zámek je bohužel pro veřejnost uzavřen, objekt je v rekonstrukci. Mila si „odlovila" aspoň cache a sjíždíme do historického centra, na náměstí Augustina Němejce a k baroknímu kostelu sv. Jana Nepomuckého. Ještě návštěva na benzince, pořádně dofoukat pneumatiky, koupit automapu České republiky a můžeme pokračovat.

Do dnešního dne se na cestě orientujeme podle GPS a vytištěných mapových výřezů ze serveru Mapy cz., s vyznačenými cyklotrasami a cyklostezkami. Máme toho v brašnách celý pakl a úzkostlivě jej chráníme před vlhkem. Vždycky po skončení dne příslušné listy vyhodím, tak se mi balík map ztenčuje. Paradoxně nevýhodou je zvolená velká podrobnost výřezů. Při orientaci ke vzdálenějším cílům je to nepřehledné, proto přikupujeme automapu 1: 250 000. Zatím jsme jeli místy, která trochu znám, automapa nebyla potřebná, ale nyní je nutná, jsme na území „kde jsou lvi" a ne vždy jedeme striktně po značené cyklotrase.

Míříme na sever po proudu řeky Úslavy přes Srby, Ždírec, Starou Huť do města Blovice. Projeli jsme kolem novogotického zámku s přilehlým anglickým parkem. Na chvíli přestávka v historickém jádru města na náměstí s empírovou radnicí a městskými domy v témže slohu.

Vyjíždíme nad město po silnici číslo 178 směrem na Přeštice. V poli stojí kaplička sv. Františka a kříž obětem totalitních režimů let 1939 - 1989. Mila zaměřuje cache a kocháme se pěkným výhledem na Blovice a okolí.

Začíná nás tlačit čas, bude brzy tma. Hledáme místo na přespání a volíme první obec na cestě, Seč. Fotbalové hřiště je většinou sázka na jistotu, i tentokrát vyšla. Na kraji vesnice, neoplocené, dokonce s dřevěným krytým přístřeškem, lavicí, stolem. Další noc v suchu. Ještě krátká návštěva hospůdky na jedno točené. Stan stavíme pod střechou dokonale ukryti zrakům okolí. Podlaha je trochu tvrdší, betonová, ale karimatka to zvládne. Vaříme, relaxujeme a brzy usínáme. Dnes jsme ujeli 90 km a nastoupaná výška 782 m.

9. den - cesta Seč - Tachov

Probouzím se do oblačného, zataženého rána. Není taková zima jako včera a hlavně neprší. Před naložením kol provádím jejich očistu a zjišťuju totálně sjetý zadní plášť Schwalbe Marathon na mém bicyklu. Na běhounu začal prosvítat červený proti defektu integrovaný pás RaceGuard. Ten plášť to už asi dlouho nevydrží.

Včera v Blovicích jsme opustili dálkovou cyklotrasu číslo 31, ta směřuje k Plzni, šlapeme do pedálů po silnici číslo 178 a později 183 přes obce Únětice, Řenče a Vodokrty do dalšího města okresu Plzeň-jih, Přeštic. Silnici postupně lemuje žluté značení cyklotras číslo 2144, 2188, 2187 a 2124. Před městem přejíždíme řeku Úhlavu, která si to klikatí svými meandry k západočeské metropoli, kde se vlévá do Radbuzy, kteráž to soutokem s Mží v Plzni vytváří řeku Berounku.

Přeštice v jedenáct hodin dopoledne ukazují na teploměru 16 °C. Na chvíli zastavujeme na upraveném Masarykově náměstí a posléze míříme k dominantnímu baroknímu poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Město je mimo jiné rodištěm hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby. Místo někdejšího Rybova rodného domku připomíná památník v parčíku pod kostelem.

Po cyklotrase číslo 2166 přes Dnešice, Černotín, Losina, Mantov se blížíme do obce Chotěšov. Před obcí přejíždíme řeku Radbuzu. Z dálky nás upoutaly značně rozsáhlé, i když poničené budovy monumentálního barokního ženského kláštera premonstrátek, založeného v roce 1202. Při vnější obhlídce budov a zahrady kláštera máme štěstí. Oslovuje nás pán v montérkách, z kterého se „vyklubal" kastelán. Zaníceně a poutavě vypráví o historii a současnosti kláštera. Řádové sestry darovaly klášter v roce 2002 obci Chotěšov a ta má snahu přivést do kláštera život a opravit ho.

Dnes máme v plánu navštívit ještě jeden klášter a to Kladruby, 5 km jižně od města Stříbra. Vcelku orientačně složitě kličkujeme po místních cestách přes malebné Kotovice, Honezovice, kde fotografujeme unikátní šestibokou hrázděnou kapli sv. Barbory, u obce Nedražice přejíždíme hranice okresu Tachov, následují Zálezly, Skapce, Zhoř, Milevo a jsme ve městě Kladruby. Původně jsme zamýšleli přijet ke klášteru z opačné strany, ale nevadí, hlavně že nebloudíme.

Benediktinský kladrubský klášter byl založen v roce 1115 Vladislavem I. Tento český vladař je přímo v klášteře i pochován a je tak jedním z malá českých knížat pohřbených mimo Prahu.Na počátku 14. století patřil klášter mezi nejbohatší kláštery v českém království. Roku 1393 byl za potvrzení nového kladrubského opata stíhán a umučen sv. Jan Nepomucký. Původní románská bazilika byla v 18. století přestavěna Janem Blažejem Santinim ve stylu barokní gotiky. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie patří mezi největší kostelní stavby v České republice a je národní kulturní památkou.

Do areálu kláštera se dostáváme těsně před zavírací dobou. Ještě si v klidu stačíme projít část objektu této jedinečné historické památky a posedět na nádvoří, než si nás všímá noční ochranka objektu. Byli v pohodě, dva starší „pistolníci" s námi chvíli pohovořili, poptali se kudy a kam jedeme, zavzpomínaly na vojnu a vypustili nás za vrata již zamčeného areálu.

Před sebou máme ještě 30 km cesty a něco málo přes dvě hodiny světla. Po silnici číslo 203 vyjíždíme z Kladrub, před obcí Benešovice odbočujeme na silnici číslo 605, po nadjezdu u exitu 119 přejíždíme dálnici D5 Plzeň - Rozvadov a za obcí Holostřevy další odbočka na silnici číslo 199, která nás dovede do města Tachov. Cesta je pěkná, hladká, rovná jak budovaná podle výstřelu z děla, provoz mírný, kilometry rychle ubývají. V obci Tisová mají hospodu s příznačným názvem „V práci". Za vesnicí Trnová fotografujeme pseudorománský kostel sv. Anny. Čeká nás ještě 3 km dlouhý sjezd a jsme na předměstí Tachova. Už za šera hledáme vhodné místo k přespání u rybníka v okolí Malého Rapotína, ale nejsme úspěšní. Všude je bahno a neútulno. Se zbytky denního světla raději poodjíždíme po silnici k nedalekému lesu pod kopcem Křemenec u Velkého Rapotína, kde na mýtině stavíme stan. Je tma jak v pytli, slibujeme si, že příště nesmíme nechávat hledání nocležiště na poslední chvíli.

Stavba stanu i za světla „čelovky" probíhá rychle, jsme sehraný tým. Ještě uklidit všechny šišky, větve a kořeny pod podlážkou stanu a můžeme nastěhovat bydlení. Uvařit, najíst, umýt a spát. Noční obloha je plná hvězd. Dnes jsme ujeli 103 km a nastoupaná výška 998 m.

10. den - cesta z Tachova k přehradě Jesenice

„A rána jsou zde tichá". Není hezčího probuzení, než v tichém lese bez průmyslového hluku světa. Nasbírali jsme pár hříbků do polívky, uvařili „kovbojské kafe" a vyrazili do dalšího dne.

Sjíždíme ranní mlhou do historického centra královského města Tachov. Oblačnost je nízká a ranní opar se rozpouští jen zvolna. I tak to dnes vypadá na slunečný den, uvidíme. První zastávka nedaleko mostu přes řeku Mži u kostela sv. Máří Magdaleny, zaměření cache. Druhá zastávka, náměstí Republiky a chrám Nanebevzetí Panny Marie. Třetí zastávka, zámek a opravené středověké hradby s baštami. Zámek stojící na místě bývalého královského hradu, dnes v něm sídlí městský úřad. Hradby obklopují historický střed města v délce asi 700 m a patří k nejzachovalejším v republice.

Při výjezdu z města se napojujeme na značení dálkové cyklotrasy číslo 36, jež vede od Všerub přes Český les do Chebu a pokračuje na sever přes Krušné hory po Měděnec. Kousek za městem stojí čerstvě rekonstruovaná novorománská jízdárna ve Světcích. U obce Halže se dostáváme na hranice Chráněné krajinné oblasti Český les.

V lesích Českého lesa zrovna probíhá houbařská sezona. Potkáváme hodně lidí s plnými košíky. Na lesní křižovatce, když se domorodců ptáme na cestu, nám ukazuje pán obrovský hřib, vážící určitě přes kilo a půl. Fotografujeme si tento kapitální kousek, šťastný houbař ochotně pózuje.

Na křižovatce ve Žďáru jsme špatně odbočili a sjíždíme 5 km dlouhým sjezdem do Chodovského Újezdu. Když jsme to zjistili, nechce se nám vracet a operativně měníme naplánovanou trasu. Pokračujeme do Zadního Chodova, přejíždíme hranice Karlovarského kraje, okresu Cheb a vjíždíme do obce Trstěnice. Přes ni vede hlavní silnice číslo 21 do Drmoul, Velké Hleďsebe a dál do Chebu. Té se dnes budeme držet. Vozovka je nová, široká, hladká a hlavně má širokou krajnici. Provoz na cestě je dost silný, ne zrovna prázdninový, s množstvím kamionů. Díky té široké krajnici se dá snad „přežít". Je znát, že mnoho řidičů jsou Němci, nebo aspoň jezdí často v Německu. Boční odstupy při objíždění našich jízdních kol jsou daleko větší než ve vnitrozemí. Často auto v nepřehledných úsecích silnice zpomalí a jede za námi tak dlouho, než nás může s velkým obloukem bezpečně předjet, aniž by se o nás „otřelo", jak jsme zvyklí z domova. Řidiči obecně jsou na západě Čech k cyklistům výrazně ohleduplnější, aspoň mě se to tak zdá.

Přes poledne je pěkný pařák, poprvé na naší druhé části „Cesty z města". Zastavujeme v motorkářském motorestu v Drmoulech, s příznačným názvem High Way 21, doplnit tekutiny. Za Starou Vodou a Dolním Žandovem vede silnice kolem hranice Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Vlevo přírodní park Český les, vpravo Slavkovský les, krajina kolem je nádherná, malebná, neustále je co pozorovat, obdivovat, fotografovat, do toho slunečná polojasná obloha, teplo, nefouká protivítr, prostě cykloturistické „Lurdy". Tempo máme tak akorát, dnes nepotřebujeme spěchat.

Od včerejška „bojuji" s „pískáním" zadního kola, nedaří se mi nepříjemný zvuk odstranit a jsem z toho na „prášky". Nečistota se dostala do čelistí zadní kotoučové brzdy a to jsou přesně ty okamžiky, kdy nenávidím jinak dokonalé hydraulické brzdy. Udržet je v čistotě při dlouhém vandru je snad nemožné. Až si příště budu pořizovat nové kolo na dálkovou cykloturistiku, určitě ne s kotoučovými brzdami. Kdo to má pořád čistit. Dnes alespoň pomáhá občas brzdu prostříknout čistou vodou, aby nepříjemný zvuk na chvíli zmizel. Mila se svými „v-brzdami" je v „poho".

Na dohled už máme rozlehlou vodní nádrž Jesenice nedaleko Chebu a autocamp Baldi u obce Jesenice. Padlo rozhodnutí udělat zastávku na praní a usušení špinavého oblečení. Camping je pěkný, klidný, drahý, s teplou vodou na žetony a hospůdkou přímo v areálu. Chlapík v recepci je sice trochu nerudný, jako by mu vadilo, že mu do campu „lezou" lidi, ale nakonec stavíme stan a zůstáváme do zítřka. Mila si půjčila někde kbelík a ve sprše „řeší velké prádlo". Sušení na sluníčku jde rychle. Jen těch kilometrů se nám zdá, že máme dneska málo. Nu ale co, „jsme na dovolené, ne na útěku", jak říká klasik, tak si můžeme dopřát „oraz". Večer přišla do hospůdky parta muzikantů a byl z toho bezva sesion. Hlavně muzicírovaly tři škaredý, tlustý ženský, ale dobře hrály a nádherně zpívaly, prostě pohoda.

Zjišťuju, že cyklistika má vůbec na moji drahou ženu pozitivní vliv, dostává chuť na sex, aspoň to včera sama říkala. Předevčírem v Buzicích u rybníka prý dostala chuť taky, ale součastně i na nanuka (Mrože). Protože nevěděla v jakém pořadí, tak z toho prý nic nekoukalo. Dnes jsme ujeli 70 km a nastoupaná výška 608 m.

11. den - přehrada Jesenice - Trojmezí - Františkovy Lázně

Dnešní den dosáhneme cíle cesty, Trojmezí. Od rána, vlivem slabé tlakové výše, je jasná, modrá obloha a teplota vzduchu odpovídá ročnímu období. Vjíždíme do Chebu, pěší zónou ulicí Svobody se dostáváme do historického centra, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. V ulici Svobody je na chodníku vytvořena skulptura, časová osa historie města, jež začíná vysokým železným monolitem. Zajímavé dílo. Na náměstí návštěva informačního centra a prohlídka Špalíčku, skupiny původně gotických kramářských domů, které byly budovány koncem 13. století. Usazujeme se ve venkovním posezení kavárny Špalíček a užíváme si klidu nádherného náměstí s jeho kašnami, opravenými domy, kamennou dlažbou. Nad střechami vykukují věže kostela sv. Mikuláše, turistů je tak akorát, je ještě brzy. Zahlédli jsme kolegu cyklistu „natěžkystu" se žlutými brašnami Oltrieb na předním i zadním nosiči. Zaujalo mně jeho kolo, nemá klasickou přehazovačku, ale „torpédo" a kryt na řetěz.

V obchodech Chebu se snažím koupit novou plynovou kartuši na náš vařič VAR 2. Tentokrát se zdá to býti problém. Nikde kartuše nemají, nebo ne na systém Primus se závitem, ale jen Campgaz bajonetové. Ten správný obchod jsem nenašel a plyn mám tak na jedno vaření. Bude to chtít do budoucna při delších akcích přehodnotit vařiče. Buď vozit ještě jeden na systém Campgaz s bajonetem, nebo přejít na lihový vařič. Ještě je možnost vychytávky v podobě adaptéru od firmy Edelrid, ale ten se nedá použít na VAR 2.

Od řeky Ohře fotografujeme Chebský hrad s Mlýnskou věží, krytou dřevěnou lávku u Písečné brány a pokračujeme k vodní nádrži Skalka. Přehrada je vypuštěná, probíhá zrovna oprava přehradní hráze. Na vyhlídce nad údolím Ohře zaměřujeme cache, ještě chvíli jedeme po značené cyklotrase číslo 36 a před Komorní hůrkou, která je nejmladší vyhaslou sopkou na našem území, odbočujeme na cyklotrasu číslo 2057. Poprvé vidíme ukazatel Hranice (CZ/D) 42 km, jeden z cílů se blíží, odtamtud je Trojmezí už blízko. Projíždíme kolem hradu Ostroh (Seeberg), po cestě obdivujeme opravené hrázděné chalupy a statky. Sem tam míjíme smírčí kříž. Za obcí Lipná odbočujeme na hlavní silnici číslo 64 a po ní přes Mokřiny přijíždíme do Aše.

V Aši na Poštovním náměstí navštěvujeme informační centrum, pořizuji si turistickou známku No.1671 Trojmezí Čech-Bavorska-Saska, ta je „nejdůležitější" ze všech známek, „kvůli ní sem jedu". Tady v „íčku" mě ještě nenapadlo, že je to poslední možnost, kde turistickou známku koupit. Později v Hranicích ani v osadě Trojmezí možnost nákupu už nebyla. Zaváhali jsme s pohlednicemi. Nenakoupili je a s dalšími se setkali až při cestě zpět, ve Františkových Lázních.

„Odkud jedete", ptá se sympatický pán na náměstí před „íčkem" v Aši při pohledu na naše naložené bicykly. „Z Hranic", odpovídám. „Hmm, tak to cestu teprve začínáte", odvětil. „Z Hranic na Moravě", dodávám. „Jééžiši.... tak to jste mě dostal", zahaleká chlapík uznale. Potom jsme ještě chvíli pohovořili o životě a zajímavostech Ašského výběžku.

Do Hranic přijíždíme po silnici číslo 217. Vítá nás zapadlé, ospalé, neútulné, šedivé městečko, které se stále probouzí z dob minulých. O co je městečko smutnější, o to veselejší je jeho okolí s nádhernými výhledy na louky a rozlehlé hvozdy.

Kde koupit pohlednici Hranic, ptáme se. Trafika je zrušená, potraviny ji nevedou, jedině na poště. Paní poštmistrová se provinile omlouvá, že pohlednici města žádnou nemá, dlouho je nikdo nenechal vytisknout, snad na radnici.... „I zželelo se smutného výrazu poutnice, šla a vlastní poslední pohlednici ze šuplete jí podala řkouc, ta je darem, na paměť tobě".....

Červená turistická značka a cyklotrasa číslo 2058 nás vede do osady Trojmezí a posléze po naučné stezce přijíždíme k Trojstátí (538 m n.m.) místu styku hranice Čech-Bavorska-Saska. Místo s bohatou historií, krásnou a tichou krajinou. Protéká tudy říčka Rokytnice, která se v Německu vlévá do Sávy. Stojí tady historické hraniční kameny z roku 1844 a menší styčný hraniční kámen s číslem 1/1. Turistický směrovník hlásí Hrčava (trojmezí ČR-PL-SK) 650 km. My máme na tachometru „natočených" 1009 km. Mila zaměřuje cache, pořizujeme dokumentární snímky a provádíme záznam do návštěvní knihy Trojstátí. Pod přístřeškem prostíráme sváteční ubrus a slavnostně svačíme. Hlavního cíle „Cesty z města" jsme dosáhli, teď už se budeme „jenom" vracet.

Je 18:00 hod, odjíždíme po hlavní silnici zpět do Aše a dál do Františkových Lázní. Nikde moc nezastavujeme, jede se dobře, cesta „odsýpá" a do setmění jsme na kolonádě významného západočeského lázeňského města. Oproti itineráři máme skluz 45 km, přitom ve skutečnosti jsme ujeli o 120 km více. „Někde soudruzi z NDR udělali chybu". Vyhledáváme autocamping Jadran, leží u rybníka, cesta k němu je přehledně značená. Budova původního campingu má dobu své slávy už za sebou. V menším oploceném areálu jsou chatičky, luxusní bungalovy, stan jeden. Začíná znovu pršet, tak se ubytováváme, cena odpovídá lázeňské lokalitě, je vysoká, ale aspoň je tu čisto, teplé vody dost, vybavená kuchyňka a majitel je pohodář. „Moudře jsme pohovořili", zanadávali na politiku, dali si jedno točené a šli za mírného mrholení stavět bydlení.... Dnes jsme ujeli 96 km a nastoupaná výška 904 m

další fotografie naleznete na:

 http://avant.rajce.idnes.cz/2011_08_24.7.-10.8._cykloturistika%2C_Hranice_-_Trojmezi_u_Ase_a_zpet_3.cast/

http://avant.rajce.idnes.cz/2011_08_24.7.-10.8._cykloturistika%2C_Hranice_-_Trojmezi_u_Ase_a_zpet_4.cast/

pokračování článku:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/232-cesta-z-mesta-hranice-trojmezi-u-ase-hranice-4.html

předchozí článek:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/227-cesta-z-mesta-hranice-trojmezi-u-ase-hranice-2.html

Fotogalerie

01.01.2012 vložil/a: pavelv
karma článku: 3.64
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Poslední cesta

Ze života
S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému zálivu a zpátky, 4 až 5 měsíců…
15.11.2017
pavelv
(6.06)

Maďarsko a Chorvatsko na kole

Cestování
Skončila zima nezima. Vypnul jsem lyžařský vlek, naštípal dříví na zimu příští, zabalil vše potřebné, rozloučil se z Gorolemi...…
20.04.2017
pavelv
(5.83)

Bosnou a Hercegovinou na kole (2)

Cestování
Sarajevo Před Sarajevem mám problém se značkou silnice pro motorová vozidla. Provoz jako kráva, nějak jsem se prokličkoval do Ilidže, což…
09.03.2015
pavelv
(4.81)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Cyklotur)
cyklistický
Autobusem
5 620 Kč
 (CK Cyklotur)

Vinařské stezky – Poysdorf

Rakousko, Česko
22.09.2023 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 460 Kč

Nejčtenější blogy:

PR

Jak vybrat sportovní oblečení na zimní projížďky?

 (pixabay.com)
Pokud se nechcete projížděk na kole vzdát ani v průběhu zimních měsíců, měli byste mít připraveno vhodné oblečení, s nímž můžete vyrazit do mrazu i do sněhu. Na co se zaměřit při jeho výběru?

Jak připravit opravdu povedený cyklovýlet?

 (pixabay.com)
Plánujete vyrazit na kola? Ať už chcete vyjet jen na pár hodin z domu nebo se chystáte na sportovní pobyt v horách, vždy se vyplatí věnovat plánování pozornost. O tom, jak připravit skvělý cyklovýlet, se dočtete v následujících řádcích. Prozradíme například, co byste nikdy neměli zapomenout přibalit nebo jak se můžete pokusit vyrovnat předním světovým cyklistům.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

126 cyklistů (17 přihlášených)

Jak jsem jel okolo Čech

Závod Okolo republiky je další z cyklistických ultra-šíleností, do které jsem se po letošním Toulání pustil.…
JohnyB | 23.10.2022

Bikepacking španělsky 4.část: Andalusie – z pouště Gorafe na pláž v Cabo de Gata

Bláto z lesa vymění naše kola za písek z pouště Gorafe a pobřeží v Cabo de Gata. Část čtvrtá. Vyrážíme z…
Kristina | 07.09.2022

Po zaniklých tratích kolem Tirschenreuthu

V bavorském pohraničí je několik zrušených železničních tratí, na nichž se vybudovaly cyklostezky. Záruka…
Guiseppe | 27.08.2022