Bikepacking přes Slovensko pokračuje: Z Čachtic do Gaderské doliny

Poté, co jsme se dvěma dětmi úspěšně projeli Malé Karpaty a zjistili, že náš syn Oskar je schopen ujet až 50 km denně, pokračovali jsme v cestě na střední Slovensko. Oskarovy schopnosti se každým dnem zlepšovaly. Tažné lano zůstalo hezky odpočívat a Oskar se stal pro nás plnohodnotným cyklistickým partnerem.

Z Piepasného byl naší první zastávkou Čachtický hrad. Přestože jsem ho nikdy předtím nenavštívila, vždy mě fascinovala legenda o „Krvavé hraběnce" nebo „Bílé paní". Po příjezdu do městečka Čachtice jsme se zastavili na oběd v pizzerii pojmenované příznačně „Bathory" po nechvalně známé hraběnce. Po obědě jsme zamkli kola před pizzerií ​​a požádali číšnici, aby na ně dohlížela. Když však přijel turistický vláček, který nás měl odvézt na hrad, vše začalo být chaotické - zamykání elektrokol, shromažďování věcí, manažování dětí a kupování lístků. V tom zmatku jsme omylem nechali Oskarovo kolo odemčené na druhé straně silnice. Uvědomili jsme si to až po nástupu na vláček a museli jsme zavolat do rušné restaurace s naším neobvyklým požadavkem, jestli by přesunuli kolo na bezpečnější místo. Naštěstí to udělali a my jsme im za to stále vděční!

Samotný hrad je většinou v ruinách a pro děti nemusí být nijak zvlášť vzrušující, ale ten den se konala honba za pokladem se spoustou aktivit, které si Oskar nesmírně užil. Navzdory nesnesitelnému horku a větru nás naše očekávání, že se dostaneme do tábora u jezera, stále motivovalo. Červenec přinesl také osvěžující okamžiky, když jsme ujídali šťavnaté mirabelky přímo z našich kol.

Když jsme lepkaví a zpocení dorazili k Zelené vodě, vrhli jsme se do jezera, zatímco Silvo stavěl stan. Kemp s umělými palmami, dětským hřištěm a barem s pohodlnými židlemi nabídl po několika dnech na lesních stezkách zábavnou atmosféru. Přestože bylo v kempu v noci živo, spali jsme tvrdě. Tentokrát jsem neměla díru v karimatce Big Agnes, protože mi ji Silvo zalátal!

Druhý den ráno jsem se probudila a zjistila, že Silvo nám přinesl snídani - čerstvé croissanty a kávu z nedaleké čerpací stanice. Po opuštění kempu jsme čelili problémům s aplikací Komoot, ale nakonec jsme se dostali přes Beckov a Trenčín. K večeru byly z cyklostezky vidět první vrcholy Strážova a konečně jsme dorazili do Trenčianských Teplic, oblíbeného lázeňského města na Slovensku. Město působilo poněkud ospale, lidé procházeli centrem bez jasného cíle.

Odjezd druhý den byl snadný; Silvo sliboval rovnou asfaltovou cestu. Tato utopie však před obědem skončila a my jsme se ocitli na náročném off-roadovém dobrodružství, kde nám delali společnost ovády. Po třech hodinách jsme si užili kvalitní oběd na lavičce vedle malého supermarketu. Můj manžel určitě ví, jak mě zahltit luxusem!

Ve 4 odpoledne jsme dorazili do Čičman, které jsou známé svými krásně malovanými dřevenými domy. Přestože jsme měli bydlet v historickém sídle, bylo plně obsazeno. Místo toho nám byl nabídnut levnější pokoj v samostatné budově pro zaměstnance. Jak již bylo zmíněno, můj manžel má skutečnou vášeň pro luxus! Pokojská však měla v naší koupelně pračku a my jsme se nemohli dočkat, než si vypereme prádlo. Večer jsme strávili geocachingem a prozkoumáváním lidových maleb.

Druhý den ráno jsme absolvovali krátkou prohlídku tradičního domu s průvodcem, než jsme se znovu vydali na cestu. Silvo nás s aplikací Komoot provedl stezkou v kopci s vysokou trávou a výhledem do údolí. Po hodince sečení trávy naším Thulečkem a zvonění, které oznamovalo naši přítomnost všem blízkým medvědům, jsme se ocitli na nově zpevněné cestě v lese. Hladký terén umožnil Vesně, aby si ve vozíku konečně pokojně zdřímla, aniž by si narážela hlavu.

Zbytek dne byl dlouhý a horký, protože jsme museli jet po hlavní silnici, což nebylo moc příjemné. Vrcholem byl příjezd k přírodnímu prameni u Rajce, kde jsme se osvěžili přímo ze zdroje. Kolem 4. hodiny jsme dorazili do cíle - Gaderské doliny, dostupné pouze z obce Blatnica. Obklopeni nedotčeným lesem a chladným šumícím potokem jsme si konečne užili odpočinek. Nohy ve vodě nyní s dokonale opálenými pruhmi od Bedrock Sandals.

Další den jsme projeli na kole celé údolí - 21 km v každém směru. Já to vzdala pár kilometrů před koncem a odvezla sem vozík zpět k našemu ubytování (a dala si kafe). Byl čas na krátkou pauzu od cyklistiky a návštěvu prarodičů, protože jsme měli lístky na hudební festival Pohoda!