Bikepacking po Slovensku: S dětmi na dobrodružství v Malých Karpatech

Před čtyřmi lety jsme podnikli cestu našeho života – tříměsíční výlet na e-kolech po Španělsku s celou rodinou. Jednoho jarního večera jsme si s manželem připomněli to nezapomenutelné dobrodružství a řekli jsme si: „Proč to nezkusit znovu?“ I když jsme si nemohli dovolit vzít tolik času z práce a neměli jsme stejné prostředky, rozhodli jsme se tentokrát zůstat na Slovensku – a opět to bylo skvělé rozhodnutí!

Zůstat v naší domovině nám hodně usnadnilo organizaci, hlavně proto, že jsme mohli vyrazit přímo z domova – rovnou na kolech. Naše dobrodružství začalo přímo v naší ulici, kde jsme si v našem malém obchodě vzali poslední výbavu. Koneckonců, jedno trailové tričko navíc nikdy neuškodí!

Projeli jsme Bratislavu, vstoupili do Malých Karpat a po průjezdu přes Biely Kríž jsme dorazili na noc na Pezinskú Babu. Nebyli jsme si jistí, jak Oskar (je mu teď 6 let) zvládne ujet 40-50 km denně, obzvlášť s tažným lanem na prudší stoupání.

K našemu překvapení Oskar zvládal jízdu mnohem lépe, než jsme čekali! S lesními stezkami si poradil lépe než já s chariotovým vozíkem za sebou. Občas jsem se ocitla úplně ztracená, daleko za klukama, a v lese nebyl žádný signál. A někdy jsem dokonce skončila na dost podivných místech.

Z Pezinské Baby jsme pokračovali hlavně po cestě hrdinů SNP (Cesta hrdinů Slovenského národního povstání). Odpoledne jsme konečně vyjeli z lesa u Plaveckého Štvrtku a zamířili k malé vodní nádrži Buková, kde jsme si postavili náš stan Big Agnes na noc. Oski trávil večer povídáním s rybáři, zatímco Vesna si užívala hřiště – až do chvíle, kdy se stala kořistí obrovského klíštěte, které jsem jí musela později vytáhnout. Mezitím jsme si se Silvem odpočinuli v malém baru.

Přestože Vesna hodně protestovala proti spaní ve stanu, nakonec usnula a spala až do rána. Ale ráno jsme zjistili, že nám docházejí plenky, a protože byl státní svátek, všechny obchody byly zavřené. Jedinou možností bylo projít se kolem jezera a najít někoho s miminkem, kdo by nám mohl pomoci. Nakonec se to podařilo, ale bylo to trochu trapné.

Pokračovali jsme lesem, Oski opět skvěle zvládal prudké sjezdy – i když samozřejmě došlo na pár pádů, některé i synchronně s mými. Můj manžel prostě umí najít pořádně náročné trasy!

Z nádherných lesních stezek obklopených mechem jsme sjeli do nižších, džungloidních částí, kde jsem nedobrovolně vykonávala komunitní službu, když jsem Vesniným chariotovým vozíkem kosila trávu. Nohy mi svědily od kopřiv a trnů, ale nakonec jsme dorazili do Brezové pod Bradlom.

Když jsme dorazili do Brezové pod Bradlom, už mi chyběl stín lesa – bylo příšerné horko! Po dlouhém obědě a několika Vesniných krizích jsme vyrazili navštívit hlavní památník. I samotná návštěva památníku byla s Vesnou vzadu docela výšlap, takže jsem si pro tento úsek zapnula motor na e-kole.

Cestou nahoru musel Silvo dokonce spravit píchlé kolo na chariotu, ale jeho zkušenosti z našeho výletu ve Španělsku a malý potůček poblíž mu pomohly opravit to za pár minut. Po návštěvě památníku jsme sjeli přes pole do našeho venkovského ubytování v Priepasném, právě když zapadalo slunce. Míjeli jsme nějakou turistku, která na nás zakřičela: „Vy jste ale krásná banda magorů!“

Ten večer Vesna spala v pohádkové chaloupce se zahradou plnou malin, angreštů a jabloní. Z nedaleké louky nám dokonce přišla popřát dobrou noc skupina srnců.