reklama

Dveře do dětství

Foto: Autor

Vždycky jsem psal. Básničky, krátký kousky textů, někdy skoro povídky atd. Až na vyjímky je nikdy nikdo nečetl a neslyšel. DOkonce jsem to z větší části po čase vyhazoval. Jen pár básniček jsem občas hrával na chlastacích akcích na kytaru, když čas pokročil a mysl se potáhla blánou, kterou vytvořil alkohol, a která zastřela normální vnímání. Nikdy jsem to ani nechtěl dávat nikomu číst a psal to jen pro sebe. Prostě to byl jen můj způsob, jak se vyrovnat s bolestí a utrpením všedního dne. Vždycky, když začnu psát, tak je to osobní a prozrazuje to moc o pisateli a jí nikdy nechtěl se tolik svěřovat a nechat ostatní pohlédnout tak hluboko ke mě dovnitř.

Tys mě ale Básníku nadchnul. Tvoje odvaha mě povzbudila, ale hlavně mě tvoje vyprávění a odhalení zákoutí tvé duše oslovilo a pohnulo něčím v té mé. Bylo pro mě vlastně osvobozující to číst. Poznávat se v některých věcech a cítit, že nejsem sám, že nejsem jediný na světě. Chci ti poděkovat a chci ti to vrátit. Možná tohle není ten nejlepší způsob, ale kdo ví. Třeba ano. To se uvidí.

Překonal jsem lenost, jež vracela mne, s břichem nacpaným a hlavou prázdnou, zpět pod peřinu. Mou dětskou ochránkyni před přízraky, co naplnily můj pokoj vždy po setmění. Teď mám přízraky v sobě. Před nima už nepomáhá zavřít oči, pevně stisknout víčka a schovat se pod peřinu v rohu postýlky.
Vím to!
Zkoušel jsem to...

Procházím se lesem kousek za hranicí naší vsi. Ještě sem v ospalém nedělním odpoledni slabě doléhají zvuky civlizace. Štípání dřeva, hluk občas jedoucího auta a sem tam i nesrozumitelní shluky slov.
Má dětská fantasie tu kdysi viděla divočinu z románů Karla May či lovců mamutů. Pobíhal a plížil jsem se tu s klackem, na který jsem drátem přivázal šutr, předstírající, že je to pazourek, jehož podoba pro mne byla tajemstvím. Na hlavě půlku babiččina chcíplého kohouta a tam mezi stromy jsme zažíval neskutečná dobrodružství a hlavně byl šťastný. Naposledy. Potom už nikdy.

Spousta prohlubeninek, co se vždy na podzim zalily vodou a vytvořily soustavu navzájem často propojených kaluží, dala tomuto kousku lesa v mé dětské fantasii jméno „Země tisíců jezer". Nikdy jsem ten název nikomu neprozradil, stydíc se mezi vrstevníky za projev laciné romantiky. Po chvilce hledání, jsem ho našel. Buk nebo habr nebo...?
Už asi nikdo, ani já, by ve změti čar vyřezaných „rybičkou" v kůži onoho stromu nerozeznal jméno. Jméno své platonické lásky, kterou se moje asi destileté neznámým pocitem zmítané srdce pokusilo ventilovat tímhle nešťastným způsobem.
Lituji toho a snažím se mu omluvit za zranění.

Po zamrzlých plochách jezer se procházím sem a tam. Tady jsem o mnoho let později ležel několik hodin s láhví vodky a přes potoky slz, které mi tekly z očí, střídavě řval, ale většinou jen tiše prosil Boha, aby mne konečně zabil. O kousek dál jsem došl k dalšímu stromu, jež jsme kdysi poznamenal. Tentokrát je v kůře bělostné břízy už z dálky vidět a rozeznat dobře čitelná čtyři písmena.
SMRT.
Vždycky, když mou duši začlay otravovat a dusit přízraky, chodil jsem sem a na tenhle strom jednou vypsal své největší přání. Tisíckrát jsem tady i jinde prosil Boha, aby mi dovolil zemřít.
Teď jsem rád, že mne neposlechl.

Jen občas, tak jako dnes, zas slyším ozývat se dávné přízraky. Přízraky smutku, beznaděje, bolesti duše a jdu sem hledat svou dětskou postýlku, kde stačí jen jen pevně zavřít oči, schovat se pod peřinu a všechno špatné je pryč.
Hledám svou postýlku, svou čistou duši, hledám dveře do dětství.
Hedám, ale nenacházím.
Už tolik let.
Někde ale přece musí být!
Já to vím!
A až je najdu, sáhnu do kapsy a určitě ucítím v dlani klíč.
Klíč co odemyká dveře do dětství.
Otevřu je... a vykročím.

Fotogalerie

30.01.2011 vložil/a: Jurimír
karma článku: 6.26
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Jak jsem potkal tabák

Ze života
Jako dítě jsem měl celkem jasno. Naši kouřili tehdy oba a já věděl a prohlašoval, že kouřit určitě nebudu. Ale přece jen mě to samozřejmě…
06.12.2012
Jurimír
(5.57)

Proč na kole? Já vlastně nevím...

Ze života
Na kole. Proč vlastně na kole?Nevím, já ti fakt nevím...Můžu ti povědět jak to vlastně začalo, ale nemůžu ti říct proč. Já fakt nevím..…
29.08.2012
Jurimír
(7.83)

Barevné pláště sweetskinz

Technika
V jedné ze starších diskusí na serveru www.nakole.cz jsem se dozvěděl o existenci plášťů firmy http://www.sweetskinz.com/ , které mne…
12.10.2010
Jurimír
(4.53)
PR

Cyklistika je pro každého

 (sittipun punpang / Shutterstock.com)
Cyklistika je každým rokem stále populárnější. Na kolech jezdí všichni, včetně celebrit. Je to činnost, která se stává nedílnou součástí našeho života a v létě také každodenním dopravním prostředkem. Je to nesmírně prospěšná činnost pro naše zdraví.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

234 cyklistů (18 přihlášených)

Smutná cesta do Prahy

Trvalo mně dlouhých půl roku, než jsem sedl ke kompu a rozhodl se podělit s vámi o moji nejhorší…
Stanley58 | 04.01.2021

Jak nabíjet elektroniku na dálkových cestách

Rád bych se s vámi podělil o mé zkušenosti s dobíjením vybavení, když člověk cestuje tisíce kilometrů napříč…
failnomore | 10.12.2020

Cesta k pramenům

Nápadů na různé cyklovýlety, cyklotoulky a jiné cesty v sedle dvoukolého oře nosím v hlavě plný pytel. Každý…
JohnyB | 05.11.2020