reklama

Na kole v Korutanech a na Giru

Velden u Wörthersee
Velden u Wörthersee
Foto: Autor

Měl jsem životní přání - jednou se podívat na Tour nebo na Giro. Protože letos končila 13. etapa Gira na Grossglockneru (nejvyšší hora Rakouska 3798 m n.m.) a 14. etapa na Monte Zoncolanu, což je relativně blízko, byla k tomu vhodná příležitost. Ve stejné oblasti, kudy vedla etapa na Zoncolan, jsme letos asi před měsícem zakončili lyžařskou sezónu (Pustertal, Helm). Rovněž už jsem projel všechny nejznámější rakouské cyklostezky kromě Drávské, takže jsem spojil vše v jednu akci.

Nejdříve jsem se ubytoval u Wörthersee ve Veldenu (3 noci) a odtud jsem absolvoval vyjížďky:

Pondělí 16. 5. 2011

Z Tábora jsem vyjel okolo 6. hod. Navigace mně vedla z Voralpenkreuz na jih, dálnici jsem opustil asi 15 km za Liezenem v Trieben, odtud přes hory, ale s minimálním dopravním ruchem, okolo Judenburgu (kdo jel Murradweg, projížděl) na dálnici (či rychlostní silnici) a přes Klagenfurth do Veldenu. Oproti trase dle Via Michelin přes Salzburg jsem jel asi o 70 km méně, platil jsem jedno mýtné v oblasti Liezenu (asi 4,5 €). Možná jsem ušetřil i čas, když zakalkulujeme časté zácpy u Tauerntunelu či Katschbergu.

Ubytoval jsem se nedaleko centra, k jezeru to bylo asi 10 minut pěšky. V celém pensionu jsem byl sám. Pobyt byl se snídaní (spíše podprůměrné) za 25 €, výhodou bylo to, že jsem měl k dispozici elektrický radiátor, takže jsem si mohl vyprat a usušit propocené věci (zejména moiry).

Pak jsem vyrazil na kole okolo jezera Wörthersee, nejdříve po severním břehu, prohlédl jsem si hlavní město Korutan Klagenfurth a po jižním břehu jsem se vrátil do Veldenu. Mírně zvlněný terén, poměrně dost cyklistů, také jsem předjížděl jednoho na „jednokole“ či jak se to jmenuje... Celkem 58 km

V úterý 17. 5.

jsem jel do Slovinska - zimního lyžařského střediska Kranjska Gora. Počasí bylo velmi příznivé, skoro pro cyklistiku ideální. Trasu jsem si naplánoval s pomocí bikemap.net. Pokud neznáte, vřele doporučuji. Můžete si zde nejen trasu najít, ale i sami vytvořit . Z nabídky vyberete povrch (zpevněný, nezpevněný - šotolina, štěrk) vhodnost pro kolo (silniční, MTB, ostatní či všechny) , trasu si buďto najdete, nebo sami vytvoříte a k tomu se vám vytvoří i profil. Pak jedete myší po výškovém profilu a kolo na trase ukazuje , kde to právě je .
Trasa byla ihned od startu kopcovitá, ale skutečný pamlsek přišel až ca mezi 28. a 37. km při stoupání na Wurzenpass. Z 524 m.n.m jsem vyšplhal na 1088, z toho 3,5 km bylo 18% stoupání. Asi jsem vypadal pěkně zhuntovaně - zastavil jsem a odpočíval a zastavila u mně paní, která jela dolů autem a ptala se, je-li mi dobře a nepotřebuji-li pomoci... Při zpáteční cestě bylo také 18% stoupání, ale o dost kratší a celkově jsem to zvládnul snadněji, nežli při cestě tam.

Na Wurzenpassu stojí tank a nedaleko od něj je vojenské muzeum - bunkr s kanony, zátarasy, palebná postavení. Původně jsem si myslel, že je to pozůstatek z II. sv. v., ale mýlil jsem se. Vše bylo budováno tajně v období studené války a v roce 1968 při obsazení Československa a 1991 v době války v Jugoslavii zde byli v pohotovosti i vojáci.
Samotná Kranjska Gora je pěkné horské městečko, ale jako lyžařské středisko zřejmě nic moc, rozhodně se zdaleka nedá srovnávat s Kitzbühelem, Ischglem, Schladmingem aj.

Zpáteční cestu jsem jel opět přes Wurzenpass , ale dále jsem jel přes Villach , který jsem si pořádně prohlédl a do Veldenu jsem přijel okolo 18. hodiny . Celkově jsem ujel 115 km a nastoupal přibližně 2400 m ( odhad , při cestě tam přesně 1110 m).

Ve středu 18. 5.

Měl jsem naplánovanou trasu okolo Drávy (Drauradweg) až do Lavamünd, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o šotolinový povrch, asi po 5 km jsem Drávu opustil a jel po silnici. Byla zde docela náročná stoupání, ale po předešlém dni a zkušenostech s Wurzenpassem to byla pohoda. Zřejmě zde žije významná slovinská menšina, protože celá řada obcí má dvojjazyčné tabule. Příroda je zde překrásná. Při zpáteční cestě jsem projel opět Klagenfurthem, ale pak jsem to vzal přes Keutschach See (den před tím jsem byl u Faaker See a všechna korutanská jezera jsou zcela jistě velmi vhodným místem pro rekreaci). Celkem jsem ujel 145 km.

Ve čtvrtek 19. 5.

jsem po snídani vyrazil autem směr Grossglockner. Asi 15 km před Heiligenblutem jsem zaparkoval a vyrazil na kole po trase páteční etapy Gira. Kromě spousty motorkářů zde bylo snad ještě více cyklistů - velká většina na silničních kolech. Nutno podotknout, že jsem jich pár předjel, ale většinou jsem byl předjížděn (určitě jim nebylo 68 a nevážili 87 kg...) Dojel jsem až na vyhlídku Kaiser Franz Josef Höhe. Cíl Gira byl asi o 2 km níže. Bylo pro mně překvapením, že „mi došlo“ až těsně před cílem, v polotunelu... Cestou jsem potkával dost karavanů (i s českou vlajkou), které zaparkované čekaly na Giro. Že zde bylo hodně Čechů a Slováků dokládá mj. tato příhoda: dvakrát jsem se německy ptal - nejdříve skupiny cyklistů, jak to je ještě daleko od Kaserecku, z party se vyklubali Slováci. Po druhé jsem oslovil paní, ví-li kde bude přesně cíl Gira - byla to Češka.

Při stoupání bylo celou cestu až nepříjemné horko, ale překvapení na mně čekalo při zpáteční cestě. Přestože dobře vím, že se počasí v těchto výškách dokáže za pár minut zcela změnit a přestože jsem to už mnohokrát na vlastní kůži poznal, nějak jsem nevěřil a pláštěnku jsem nechal v autě. Když jsem byl asi 20 min. na KFJH, začalo poprchávat. Oblékl jsem bundu a vyrazil dolů. Poprchávání se změnilo v krupici, pak v silný déšť a k tomu silný vítr... No zážitek!!! V hospodě, kde jsem doplňoval pití při cestě nahoru, jsem se zastavil ještě pro čelenku, kterou jsem zde zapomněl a chtěl jsem si dát čaj, ale už měli zavřeno. Za neustálého brzdění na mokru (čas od času jsem musel zastavit protože svalstvo na předloktí začaly postihovat křeče) a k tomu v šílené zimě jsem konečně dorazil k autu!!!
Rychle jsem se oblékl do suchého a přes Oberdrauburg a Gailberg jsem dorazil do Mauthenu (Kötschach - Mauthen), kde jsem měl zamluvené ubytování (rovněž za 25 € , ale lepší nežli ve Veldenu a hlavně snídaně byly kvalitativně i kvantitativně úplně jinde...) Po vysprchování jsem došel ještě na večeři , odměnil se zeleným Veltlínem z Wachau a pořádně „mrtvý“ jsem spal snad ještě v sedě...
Ujel jsem 48 km, celkem jsem nastoupal 1620 m.

V pátek 20. 5.

se jela etapa Spilimbergo - Grossglockner, která přes Plöckenpass na 78. km vstoupila do Rakouska a vedla přes Kötschach - Mauthen, Gailberg, Oberdrauburg, Iselsbergpass na Grosglockner.
Asi v 10 hod. jsem sednul na kolo a jel jsem po trase závodu směrem k Plöckenpassu, pak jsem sjel dolů a jel jsem se podívat do Lesachtalu, okolo řeky Geil. V obou případech se jednalo o náročná stoupání. Dokonce jsem zde viděl prvně v životě dopravní značku „Zákaz vjezdu vozidel delších než.."
Asi ve 14 hod. jsem sjel znovu do Kötschachu a vyjel jsem směrem na Gailbergpass , kde jsem se spoustou lidí čekal na závodníky. Silnice se zvedá hned ve městě, ale oproti minulým dnům a následujícímu Zoncolanu to byla procházka.
Po projetí závodníků jsem uháněl na pension, že budu sledovat dojezd v TV, ale byl jsem silně zklamaný. Šly všechny možné programy, ale Eurosport ne. Nepomohl mi ani pan domácí.
Povečeřel jsem ze zásob a okolo 21. hod. jsem spal.
Celkově jsem najezdil prakticky jen v kopcích 75 km.

V sobotu 21. 5.

měl být zlatý hřeb programu - dojezd etapy z Lienze na Monte Zoncolan. A ihned úvodem musím prohlásit , že skutečně vrcholem byl. Nejdříve jsem dlouze váhal, mám-li vyrazit přes Plöckenpass na kole nebo autem. Rozhodnul jsem se pro auto a dobře jsem udělal. Samotné zdolání průsmyku by zabralo spoustu času a stálo by hodně sil, ale vůbec si nedovedu představit, jak bych to na kole zvládnul zpátky. Do auta jsem nasednul ve 20,30 hod. totálně unavený , promrzlý a promočený - jet ještě přes Plöckenpass by byla asi moje poslední cyklistická akce v životě... Ale to předbíhám.

Takže jsem se dovezl do Itálie autem a v prvním městečku (Timau) jsem auto zaparkoval a pokračoval na kole. Bylo pěkně, jenom trochu dusno. Ze dvou možností, jak se na Zoncolan dostat jsem zvolil trasu přes Comeglians do Ovaro a odtud na Zoncolan. Všude davy lidí, vyzdobené vesnice, muzika - prostě Giro je pro Italy svátek. Na Zoncolan se drápalo také, pro mně překvapivě, spoustu lidí na kole. Byli zde borci, na kterých bylo vidět, že na kole závodí, pak tam bylo dost i takových, jako já. To znamená, že mají kolo rádi, ale Zoncolan byl nad jejich síly. Musím přiznat, že jsem jej tak z 1/3 vedl - a i tak to bylo pěkně náročné. Prostě převod 32:26 v mém věku a v 18-20 % stoupání delší dobu neurvu .

Zoncolan potrápil také Romana Kreuzigera, což jej zřejmě stálo umístění na bedně. A když jsem už u závodníků. To co dokážou je absolutně nepředstavitelné. Nejen např 3-4 horské průsmyky ve 200km etapě, ale to vše několik dnů za sebou, průměry při rovinatých časovkách okolo 50 km/hod., v horských etapách hodně přes 35 km/ hod... Tvrdím, že hluboká poklona všem, kteří vůbec takový etapák dokončí! Pak se dočtete na „diskusi“ k článku od blba, který dojel na kole nejdál do hospody, jak Kreuziger vybouchnul, že je „až“ 6.

Zpátky k Zoncolanu. Nevěděl jsem, že byla v etapě zrušena smyčka na Monte Crostis (údajně, že by byl nebezpečný sjezd), takže jsem měl ještě k cíli 5 km, když mně vyhnali z trati. Byl jsem tedy 5 km před cílem a už zde měl Roman dost velkou ztrátu na první závodníky. Jinak byl vidět zřetelný rozdíl na technice jízdy „horalů“ a těch, kteří byli např. spíše sprinteři. Celá řada lidí pomáhala závodníkům alespoň kousek tlačit. Krátce po projetí posledního závodníka jsem se rozhodnul, že nebudu sjíždět do Ovara, ale vzal jsem to proti davům pěších a cyklistů nahoru k cíli. Tam byl docela problém v úzkých tunelech (tma), ale hlavně - začalo opět pršet, k tomu bouřka opravdu horská, ochlazení. Pršet nepřestalo ani když jsem se vydrápal do cíle a prakticky pršelo s různou intenzitou až skoro k autu .

Sjezd byl skutečně hororový. I na druhou stranu kopce šly davy lidí, jela spousta aut a motorek a sjíždělo cyklistů. Když jsem se dostal konečně na normální silnici, myslel jsem, že jsem z nejhoršího venku, ale čekal mně ještě dlouhý a prudký sjezd mezi auty. Normálně jsem musel zastavit, abych dal odpočinout svalům na předloktí z brzdění a také se trochu prohřál. Snad prvně v životě jsem přijel rád ke stoupání a i když mělo 10 %, moc se mi líbilo - rozmrznul jsem.

Jak už jsem se zmínil v úvodu - u auta jsem byl ve 20,30, převlékl jsem se, poděkoval v duchu všem svatým, že jsem nejel přes Plöckenpass na kole a po vysprchování jsem ještě chytnul v hospodě superdobrou večeři. Usínalo se opravdu dobře a spal jsem snad 10 hodin. Na kole jsem ujel 66 km.

Nedělní cesta domů přes Spitall, Salzburg a Linz byla v pohodě. Zastavil jsem až za Linzem před koncem dálnice. Snad poprvé nebylo žádné zdržení ani v oblasti tunelů.

Závěrem:

Jel jsem na silničním kole TREK 1200 vždy na lehko. Za celou dobu jsem neměl žádnou sebemenší poruchu, ani jsem nepíchnul. Všude jsem se setkal s pohodou a vstřícným a přátelským jednáním, tak jako ostatně v Rakousku vždy.

Celkem jsem najel 507 km, z toho asi 1/4 ve vysokohorském prostředí a pouze nepatrnou část (první den) na skoro rovině.

Ubytování ve Veldenu (Haus Sternberg , Sternbergstrasse 4 tel +43(0)6641806673) a zejména v Mauthenu (Haus Tischler Mauthen 33 tel. +43(0)4715290 mohu jen doporučit - se snídaní 25 €/osoba/den. Zejména snídaně v Mauthenu neměly chybu. Celkem 6 nocí stálo 150 €

Stravování tak jak to na podobných akcí chodí - kvalitní snídaně, přes den různé Power Bary, energetické tyčinky, banány, aj., pití doplňované na benzinkách a večeře v restauracích, případně ze zásob z domova. K tomu jen poznámka - zřejmě to už všichni turisté zjistili. Nemá cenu se zásobovat přehnaně jídlem z domova. Dnes nakoupíte v supermarketech atp. v Rakousku i v Německu celou řadu potravin levněji než u nás.

Náklady na dopravu: Desetidenní dálniční známka 7,90 € , benzin mnohde (mimo dálnice) levnější nežli u nás. Každého musí napadnout - to by se to žilo za plat okolo 2200 €...
Pokud by přicházela v úvahu kombinace vlak - kolo , tak ve většině případů je nutná rezervace místa pro kolo. Pokud pojedou autem dvě osoby, vyjde to levněji nežli vlakem.

Informace o přepravě kola rakouskou železnicí:
Aktuální přehled vlakových spojů na den: www.oebb.at
Slevové karty pro seniory: www.oebb.at
Další tipy: www.oebb.at/pv/de/Guenstiger_Reisen/Senioren/index.jsp
Jízdenku je možno rezervovat- zakoupit a nechat zaslat poštou také na:
ticket.oebb.at/bin/frame_ticket.pl?ticket=ticket_per_post.pl
zde se přičítá 5 € poplatek.
Pokud budete mít další otázky ohledně cestování po Rakouské železnici, obrátit se můžete na informace OEBB.

Fotogalerie

05.06.2011 vložil/a: jip
karma článku: 4.24
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Po roce na Giru

Cestování
Letošní Giro di Italia vrcholilo stejně jako loni v italských Alpách, což bylo dobrým důvodem vyrazit potrápit tělo a být při jedné z…
05.06.2012
jip
(3.29)

Na Ischii s kolem?

Cestování
Ischia je známý ostrov v Neapolském zálivu se spoustou termálních pramenů (přes 100) a s termálními parky , z nichž největší jsou…
09.07.2011
jip
(2.98)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Cyklotur)

Podél řeky Dunaj na kole

Rakousko
05.05.2022 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
6 580 Kč 6 250 Kč
 (CK Extrem Tour)

Toskánsko na kole – agrofarma s polopenzí

Itálie
06.05.2022 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
12 790 Kč
 (CK Extrem Tour)

Toskánsko na kole – agrofarma s polopenzí

Itálie
20.05.2022 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
13 190 Kč
PR

4 mýty o výživě po tréninku (nejen) na kole, kterými byste řídit neměli

 (Daria Shevtsova, Pexels)
Cyklistika se stala masovým sportem. A jako tako každá jiná masovost, i tato láká mnoho výrobců a prodejců ke snadnému výdělku. Stačí trocha reklamy, v ní zahrát na city a na obavu o zdraví, a je to – speciální nápoje, výživové doplňky či přímo hotová jídla ve „správném“ složení, oblečení či výbava už frčí do domácností – a peníze opačným směrem.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

206 cyklistů (22 přihlášených)

Československo s dětmi - kapitola 2.

Slovensko s rouškouKapitola 2 - Východní Slovensko První opravdový cykloexpediční den byl ve znamení…
Peggy | 29.11.2021

Československo s dětmi - kapitola 1.

Československo s dětmi - rok 2020 1. část Slovensko s rouškou Kapitola 1 - Cesta na východ Něco málo na úvod…
Peggy | 24.11.2021

Rok kovidový-druhý

Po loňském, předčasném jásotu, na nás na začátku letošního roku 2021 zaútočila ta čínská svině znovu. Opět se…
Stanley58 | 24.11.2021