reklama

Marian jede domů

Byl jeden z těch, kteří nad pulitrem pořád pracují. Pozdě dodaný materiál, neprokótované výkresy, mladý šéf co nic neumí, stále se stupňující rozčílení a s ním i úroveň hlasitosti.
Seděl od svého parťáka tak metr, ale řval na něj jako přes půl dědiny.

Proboha, nehulákej tak!" už jsem to nevydržel.
Prepáčte" odpověděl krotce, ale lamentovat nepřestal, než to i jeho kolega nevydržel, zaplatil a odešel. Pak vstal a pomalu kráčel k mému stolku.

Tak, a teď jsem na řadě já...." uvědomil jsem si jasně.
Ješte raz, prepáčte." řekl mi nesměle.
To nic, jen jsi hulákal jako nějaký Sasík od Erfurtu. Já jsem Jindra." podávám tomu chlápkovi pravici. Pevně ji stisknul, od práce tvrdou dlaní, řekl:
Já som Marian. Zo Slovenska".
To bych to asi nepoznal, Mariane" zasmál jsem se, zatímco on si už odsunoval židličku a už skoro seděl, když se zeptal: „Možem?"

A tak jsem si to všechno vyposlechnul.
O italském ohýbacím stroji, o tom jak to není snadné se s ním naučit tu betonářskou výztuž tvarovat a tak do nově otevřené výrobny u Prahy se strojem musel z Povážské Bystrice stěhovat i Marian, zatím prý jen na rok, a pak už zase na mě nahrnul ty problémy s kótami, hloupými projektanty, troubou šéfem, špatně dodaným materiálem, huba mu jela jak trhovci.

Pak bylo pár dní klidu, až v úterý navečer, přes skleněnou výplň vidím, že u „mého" stolečku sedí nějaký chlápek.
Za to ty holky vykrákám, to tam zase zapomněly dát rezervačku?" vrážím mírně rozhořčen do dveří. Nezapomněly. Je tam, hned vedle Marianova piva.
Pán říkal, že prý se znáte, a že tu na tebe počká" rozpačitě vysvětluje Klárka.
To je v pohodě, my jsme kámoši, to je Marian. Zo Slovenska!" přijímám svůj úděl.
Hele, Marianko, jestli dneska budeš zase robiť, vyženu tě od svého stolečku támhle do kouta, k hracím automatům!" houknu na něj preventivně.

Nerobili jsme ale „polovali" zajíce a bažanty, stavěli dům, sloužili na vojně u Mělníka, vdávali dcery, učili hrát vnuky fotbal, žili ten obyčejný život na vesnici, kousek od Povážskej. Až do fabriky koupili tu mašinu a Marian se jí naučil obsluhovat.
A pak s ní musel do „cudziny".
Tak to pr, Mariane, jaká my jsme pro tebe cudzina?"
Však vieš, prepáč..." už se zase omlouval.

Každý další den mi o sobě a své rodině řekl Marian víc, a každý den byl tišší a smutnější.
Někdy dokázal i pár minut mlčet a smutně koukal do pěny.
Já už nemožem, Jindra, musím domov....".
Tomu chlapovi se vážně lesknou oči.
Tak proč nejedeš, alespoň na víkend?"
Nemožem, musí sa robiť. Do 20. decembra, po vašem, prosince."
Tak to už vydržíš, Mariane, a netrap se, jinak tě budeme muset utratit. Na to máme u nás předpisy. Než nechat trápit, raději bezbolestně utratit." Ani se neusmál.
Máš krásnou rodinu, hodnou babku, šikovné vnuky, co bys safra ještě chtěl, Mariane?"
Viem, mám, ale já som tu, a oni tam."
Co na to říci?
Jak utěšit chlapa, kterému se stýská.

A do toho ten telefon.
To bude babka".
Vem si to ven, tady je kravál, nic neuslyšíš".
Marian odchází a já mu objednávám další pivo. Než ho Klárka donese, je Marian zpátky, s mobilem stále u ucha.
Aj ja ťa velmi lubim...." slyším jak se loučí.
To bol Miško, vnuk..." zajíkavě vysvětluje.
Ten chlap brečí jako želva. A já s ním.

Zaplatím!" devátá pryč, musím domů. I když je pátek.
Dneska nic neplatíš." říká mi Klárka.
Byl tu v poledne ten Slovák, přinesl nám čokoládu a nechal tu peníze, prý ať si dáš, co si dáš, že to všechno platí. Omlouval se, že ti chtěl popřát hezké svátky osobně, ale že ho pustili dřív a že jede domů už dneska."

Tak se dočkal!" a zase jsem naměkko.
Marian jede domů. Už je na cestě!

Dojeďte dobře, vy všichni tátové a dědové.
Dojeďte dobře domů.

Hezké svátky všem
Jindra Pařík 21.12 .2013

21.12.2013 vložil/a: Jindra8526
karma článku: 4.8
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Být králem na cestě ... 6. NDR

Cestování
Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy, sepsat to po pár měsících,…
04.10.2019
Jindra8526
(5.32)

Být králem na cestě ... 5. Do Hamburku

Cestování
Čas, který potřebuji k tomu, abych se ráno vypravil jsem za ty dva týdny v sedle dokázal zkrátit na půl hodiny. Večer zbytečně nekrámuji,…
24.08.2019
Jindra8526
(3.94)

Být králem na cestě ... 4. Holandsko

Cestování
Cesta z frankofonního Bruselu do holandských Flander vede prostě přes arabsky mluvící Střední východ. Přijede-li člověk po dálnici, nemá…
10.08.2019
Jindra8526
(5.32)
PR

Cestovní pojištění na kolo

 ()
Možná se vám zdá, že cyklistická sezóna je ještě daleko. Opak je ale pravdou. Kolo je narozdíl od jiných sportů asi to jediné, co s jistotou budete moci hned na jaře využít. Pokud se navíc rozjedete za hranice, nezapomeňte si sjednat cestovní pojištění online.

Dovolená s nápadem? Vydejte se na cyklovýlety po naší republice

Milotice (m-ARK)
Hledáte aktivní dovolenou nebo jen program na víkend? Vydejte se na cyklovýlety. Díky nové ediční řadě Dovolená s nápadem od olomoucké agentury m-ARK dostanete ověřené a zároveň atraktivní tipy, kam vyrazit.

Stoneman Miriquidi. Žádné zaklínadlo, ale jedinečná trasa po hřebenech Krušných hor

 (Zdroj: Unsplash)
Oblast jako dělaná pro túry na horských kolech. Čedičové sloupy, vonící lesy, památky po sopečné činnosti s bohatými výskyty kovových rud a léčivých pramenů. Germánské hrdinské ságy popisují ten Krušnohoří jako neproniknutelnou výzvu.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

240 cyklistů (25 přihlášených)

Kavkaz s dětmi - část 3.

S Johnem do Jerevanu... Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně…
Peggy | 21.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 2.

V bouřkách náhorními planinami na arménskou hranici... Město Akhaltsikhe (jehož jméno nejsem zaboha schopná…
Peggy | 17.04.2021

Kavkazská odysea aneb Gruzie, Arménie a Náhorní Karabach s dětmi - část 1.

léto 2019Markéta, Luděk, Víťa a Šárka Zigáčkovi Pocity, které se mi honily hlavou, když se po dvoudenní…
Peggy | 14.04.2021