reklama

Podzimní

Sázava u Zbořeného kostelce
Sázava u Zbořeného kostelce
Foto: Autor

Za všechno může Jirka. Jirka Mastroianni. A taky Bill. Pochopitelně Gates.
To je tak.

U nás na vsi došlo k nadměrnému hromadění Jirků, tak aby bylo jasno, o kterého jde, dostali Jiříci přezdívky. Jirka Vata, Jirka Chytrouš, Jirka Hobzič a taky Jirka Mastroianni – zkráceně Mastroš. Mastroš byl zamlada velmi pohledný hoch a měl velké úspěchy u dívek a žen a ještě větší úspěchy pak slavil, když u stolu štamgastů vyprávěl, co všechno s nimi zažil a vyváděl.
Jenomže poslední dobou, tedy přesněji od úmrtí Jirky Chytrouše v čerčanském hospicu, s Jirkou moc legrace už není. Skoro ani nejsem rád, když ho vidím u našeho stolečku, jak ucucává tu svou malou plzničku, protože vím, co bude vyprávět.

Už žádné historky, jak málem umrznul, když musel nalehko utíkat před rozzuřeným manželem jisté dámy z Křivé Vsi, ani nelichotivé hodnocení výkonu rozhodčího místního fotbalového derby, s politikou už také skončil, mluví stále o tomtéž:
Kdo z jeho kamarádů právě umřel.
Do detailu popisuje, jaký to byl „dobrý kluk" a co ke konci ve špitále „zkusil" a pak se na chvilku zamyslí a počítá, o kolik byl mladší nebo starší než on. A hodně z nich je mladších, a neustále přibývají, tedy vlastně ubývají, a Jirka má naprosto přesný přehled.
Dopije malou plzničku, objedná si malou lahvinku Chenetky a pokračuje líčením utrpení Veledědka Říhy na eldéence, předtim než zemřel, jak jinak.
Dvě piva s Jirkou Mastrošem pro slabší povahy znamená tak půlhodinku v křesle psychoterapeuta, pro otrlejší pak večer plný smutku a vzpomínek na všechny ty dobré lidi, co jsme znali a už tu nejsou.

A teď k tomu Gatesovi.
Ten, protože ve Windows může za úplně všechno jistě zapříčil i to, že když jsem ráno otevřel svoji mailovou schránku, vykoukly na mě zprávy seřazené od nejstarší k té nejnovější. A na prvním místě ten pět let starý mailík od kamaráda Tomáše Vraného, ve kterém mě píše, jak habilitoval na docenta, ale hlavně, že se mu s jeho paní konečně podařilo adoptovat dva kluky, sourozence, dva a kousek a tři a kousek roku a z té zprávy čišelo to štěstí, které se občas Tomášovi jiskřilo v očích a které nikdy nedokázal utajit.

Ten mail a pak ještě takové ty divné hodiny, co místo ciferníku mají takové dva pootočené čtverce, takže člověk neví, jestli jsou ještě čtyři nebo už pět, které jsme od něj dostali svatebním darem, to jediné mi po Tomášovi zůstalo.
Je to dva roky, před fakultou černá vlajka, docent Tomáš Vraný zahynul na Slovensku pod lavinou.

A na mě tady z té zprávy, co nostalgicky ve schránce uchovávám, září to jeho štěstí, které je absolutně a nenávratně pryč.

Jako by mě někdo chytil pod krkem a začal škrtit, hodil na mě duchnu a pomalu mě dusil – musím ven, pryč, na vzduch.

Jedu zvolna z kopce k Sázavě, všude ticho, klid, vlastně mrtvo.
Listí žloutne a hnědne, tráva spálená ranními mrazíky, slunce svítí, ale už tak nehřeje, příroda odumírá. Jako kdyby to celé inscenoval nějaký špatný režizér, z kostelíka v Poříčí slyším naříkat baskřídlovky, vesnický pohřeb v plné parádě. Míjím hospic U dobrého pastýře v Čerčanech, kde jsme z Mastrošem byli rozloučit s Jirkou Chytroušem, který byl nadšen, že konečně pro něj našli nemocnici, kde se o něj špičkově starají, aniž by chudák tušil....
To jsem si tedy vybral cestu na projížďku...

Pětatřicet kilometrů v nohách, usedám na lavičku před opuštěnou vodáckou hospodou.
Pode mnou se jen zvolna plouží Sázava, odnáší zvadlé listí a polámané klacky.
Řece je to fuk, řeka neví a netuší, jaké to je, když na mužského přijde podzim.

Koukám do kalné vody a přemítám, jak je to vlastně všechno krátké, pár dní jara, létem jen proletíš a pak ten nekonečně dlouhý podzim, po kterém už nic než zima nenastane.
Budou další jara a léta, ale u těch už nebudeme.
Jak malicherné jsou všechny ty bitvy a spory, pachtění a boj o „správné věci" jsou-li vůbec správnými. Má to vůbec smysl?
Není lepší si sednout, nastavit tvář slábnoucímu slunku a užívat si dne, který jako všechny ty před ním, se už nikdy opakovat nebude?

Začíná být chladno, musím to otočit a vrátit se. Čeká mě další boj.
Jen s kopcem, ale tuhle bitvu vyhraju.
Chlap asi musí bojovat a rvát se za věci, co považuje za správné.
Jinak by se ten celý život smrsknul na Chytroušovo čekání U dobrého pastýře.

Fotogalerie

19.10.2012 vložil/a: Jindra8526
karma článku: 4.8
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Být králem na cestě ... 6. NDR

Cestování
Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy, sepsat to po pár měsících,…
04.10.2019
Jindra8526
(5.07)

Být králem na cestě ... 5. Do Hamburku

Cestování
Čas, který potřebuji k tomu, abych se ráno vypravil jsem za ty dva týdny v sedle dokázal zkrátit na půl hodiny. Večer zbytečně nekrámuji,…
24.08.2019
Jindra8526
(3.64)

Být králem na cestě ... 4. Holandsko

Cestování
Cesta z frankofonního Bruselu do holandských Flander vede prostě přes arabsky mluvící Střední východ. Přijede-li člověk po dálnici, nemá…
10.08.2019
Jindra8526
(5.33)
PR

Vyrazte na kole a vyhrajte spoustu cen se soutěží Natura!

 ()
Letní měsíce jsou pro výlety na kole ideálním obdobím. Ne že by se jindy na kole jezdit nedalo, ale hezké počasí a volnější režim jsou ideální pro zábavné, relaxační i kondiční projížďky. Ale pozor, ačkoliv vás během jízdy ovívá větřík, neměli byste zapomínat na dostatečný pitný režim.

6 tipů, co všechno zabalit do lékárničky na dovolenou

 (Unsplash.com)
Dovolená není jen čas radosti a odpočinku, ale i zvýšeného rizika zdravotních obtíží. Nevolnost, zažívací potíže nebo alergie. To a ještě více může doprovázet změnu prostředí a režimu. Co všechno byste si neměli zapomenout zabalit s sebou do lékárničky?

I při cestách na kole oceníte úrazové pojištění

 ()
Slunečné počasí přímo vybízí k tomu, abyste vytáhli kolo, oprášili ho, zkontrolovali, na hlavu nasadili helmu a vyrazili na projížďku. Ať už vaše cesty povedou silnicí, loukou, lesem, úzkými cestičkami nebo vyrazíte za hranice naší vlasti, určitě se vám bude hodit i pojištění.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

263 cyklistů (14 přihlášených)

Bikepacking španělsky 3.část: Andalusie – Sierras de Cazorla, Segura y Las Villa

Z Castilla-La Mancha přejíždíme do Andalusie a pokračujeme přes největší chráněné území ve Španělsku. Část…
Kristina | 08.08.2022

Dámská 2022 – Na břehu řeky Svratky kvete... cyklistika 16.7. až 19.7.2022

Polovina července se již stala tradičním časem Dámské. Tu letošní jsme naplánovaly už v zimě a po jedenácti…
HMS | 04.08.2022

Na Kanáry na kole 4

Kanárský ostrov El Hierro mě vtáhnul do svých krás větší silou než jsem čekal. Do toho pár setkání se…
Martin_re-cyklista | 21.06.2022