reklama

Na Sveti Jure

Foto: Autor

Nechal jsem se společně se svou manželkou Blankou zlákat a na přelomu května a června jsme společně s její sestrou a jejím manželem vyrazili s jednou libereckou cestovkou do Chorvatska. Celý zájezd byl organizován především pro cyklisty. Jako bonbónek na závěr celého pobytu vyrazilo pár cyklistů zdolat Sveti Jure. Tato druhá nejvyšší hora v Chorvatsku (1762 m) se vypíná v parku Biokovo ve střední Dalmácii. Z místa našeho pobytu v Duče, nedaleko známějšího Omiše, jsme po snídani vyjeli autobusem do Podgory, která je jedním z nástupních míst pro cyklistické nadšence, kteří chtějí zkusit své síly s výše jmenovanou horou. Když jsme projížděli Makarskou, upozorňoval nás náš „cykloprůvodce" na rezavou čáru, která se táhla těsně pod vrcholy hor vypínajících se po naší levé straně. „To jsou svodidla silnice, kudy pojedete", říkal s úsměvem. Lehce mě zamrazilo. Ty kopce byly tak děsně vysoko. V přívěsu našeho autobusu bylo na čtyřicet kol, ale na pomyslný start v Podgoře si vzalo kolo jen osm „účastníků zájezdu". Blanka byla mezi námi jediná ženská. Vyrazili jsme. Po pár set metrech cesty zpět jsme zahnuli vpravo a hned to začalo. Stoupání a stoupání se táhlo mezi domky Podgory. Vlásenka za vlásenkou. „A jedeme si podle svého", hned ze začátku podotkla Blanka. Ostatní nám zmizeli a my šlapeme na chvostu. Po sedmi kilometrech stoupání, ale i nádherných pohledů na moře a nádhernou krajinu jsme konečně u vstupní brány do parku. Tam svačí pár cyklistů z naší party, pár jich už vyrazilo dále. Jdu si pro mapu parku a platím vstupné. Je 1. června, začátek sezóny, a tak platím v plné výši. Po krátkém odpočinku a doplnění energie pokračujeme. Na silnici je napsané kolik kilometrů nám zbývá. Ta „třiadvacítka" je poněkud deprimující. Jedeme pro změnu lesem borovic. Samozřejmě do kopce. Vyjeli jsme z lesa a .... Ten pohled na moře je nádherný, ale nejsme ani v polovině cesty. Naše pomalé, ale strojové tempo slaví úspěch. Dojíždíme jednoho z „našich". Potupně tlačí kolo. Konečně jsme v sedle Staza, které je zhruba na poloviční cestě k vrcholu. Restauraci a houfy turistů, kteří sem vyjeli mikrobusy a auty necháváme bez povšimnutí za sebou a šlapeme dál. To už jsme na náhorní krasové plošině. Chvílemi se svezeme i z kopce, ale to netrvá dlouho a po několika kilometrech jsme konečně na silnici s onou rezavou čárou, svodidly, které jsme viděli ráno od moře. A dojíždíme dalšího „účastníka". Je mu zle od žaludku. Ono to chce doplňovat energii a hlavně pít. Nabízíme rozinky a společně pokračujeme vzhůru. A potom už ztrácíme definitivně výhled na moře. Skály kolem jsou impozantní a mně to připomíná filmy s Vinetouem a jeho „bílým bratrem". Když se nám konečně poprvé otevře výhled na Sveti Jure a vysílač na jeho vrcholku, jen tiše heknu. Sice jsem si o této cestě četl na internetu a měl bych být na ten pohled připraven, ale... „Ježíš, to je ještě tak daleko", slyším vedle sebe Blanku. Je, a bude hůř. Ale vše má svůj konec. Jsme na posledních vlásenkách pod vrcholem. Ty tedy stojí za to, ale to už vidím na odpočívadle pod vrcholem na nás mávajícího „šéfa" výšlapu. Nakonec jsme na vrchol dorazili všichni. Obešli jsme vrchol, udělali „pamětní foto" a hlavně jsme se „kochali" okolím. Po jídle a odpočinku následuje 30 kilometrů dlouhý sjezd. Nic se nesmí přehánět, kdyby někdo trefil díru i na jinak celkem slušné asfaltce, byl by to asi tanec. U brány do parku na sebe čekáme a společně jedeme dál. Přes Makarskou a Baška Vodu do Brely, kde na nás má čekat autobus. Do Makarské pořád z kopce, ale potom po Jadranské magistrále pro změnu do kopce a hlavně v silném provozu. Po 75 kilometrech konečně vidím u restaurace náš autobus. Kola necháváme na starost švagrovi, který s námi nejel, a jdeme hasit žízeň. První pivo jen lehce sykne a druhé už si vychutnávám.... Blanka si vysloužila od ostatních potlesk na „otevřené scéně" a já jsem na ní „pyšnej". Jen tak mimochodem, od šedesátky nám chybí dva roky.

Fotogalerie

22.06.2012 vložil/a: ivon
karma článku: 5.57
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

PR

4 mýty o výživě po tréninku (nejen) na kole, kterými byste řídit neměli

 (Daria Shevtsova, Pexels)
Cyklistika se stala masovým sportem. A jako tako každá jiná masovost, i tato láká mnoho výrobců a prodejců ke snadnému výdělku. Stačí trocha reklamy, v ní zahrát na city a na obavu o zdraví, a je to – speciální nápoje, výživové doplňky či přímo hotová jídla ve „správném“ složení, oblečení či výbava už frčí do domácností – a peníze opačným směrem.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

204 cyklistů (18 přihlášených)

Československo s dětmi - kapitola 2.

Slovensko s rouškouKapitola 2 - Východní Slovensko První opravdový cykloexpediční den byl ve znamení…
Peggy | 29.11.2021

Československo s dětmi - kapitola 1.

Československo s dětmi - rok 2020 1. část Slovensko s rouškou Kapitola 1 - Cesta na východ Něco málo na úvod…
Peggy | 24.11.2021

Rok kovidový-druhý

Po loňském, předčasném jásotu, na nás na začátku letošního roku 2021 zaútočila ta čínská svině znovu. Opět se…
Stanley58 | 24.11.2021