Moje cyklo-půl-Španělsko 2011/IV - závěr

Fotodokumentace:

http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Spanelsko_na_kole_4/

http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Spanelsko_na_kole_5/

Španělsko, Puente de Vadillos, 18. července 2011
V tábořišti bylo po ránu chladno a vlhko. Pas 1156 m n. m., který byl před námi, jsme překonali dopravním přestupkem. Podjeli jsme ho 650 m dlouhým tunelem určeným pro motorová vozidla. Zapnuli jsme všechna světla a zezadu nás jistil Martin doprovodným vozidlem. Geograficky jsme opustili kraj Aragonie s hlavním městem Zaragoza a přesunuli se do Kastilie s hlavním městem Madrid.
Sjeli jsme z krásných hor a oblasti malebných velikých skalních útvarů. Před námi se rozprostřela obrovská pláň Meseta. Cyklisticky se nám ulevilo a než jsme se nadáli, měli jsme v nohách 70 km a mohli jsme se vydat na prohlídku další perly španělské historie ve městě Cuenca.
Turisticky atraktivní část města Cuenca se rozkládá na skalním ostrohu nad soutokem říček Júcar a Huécar. Jsou pro ni typické tzv. visuté domy, tedy stavby, které se stupňovitě rozšiřují od základů k vrcholu. Vede k nim železná lávka přes široké a hluboké údolí říčky Huécar, která poskytuje turistům nádherný výhled na obě strany. Po obou březích i okolních svazích jsou rozmístěny památky. Historické centrum Cuenca je rovněž zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Na hlavním náměstí (i v okolních uličkách) jsou přívětivé kavárničky, starobylá radnice a skvostná gotická katedrála, jejíž stavba byla zahájena již ve 12. stol. Poté, co jsme si užili procházku v těsných uličkách a po úchvatných vyhlídkách Cuenca, jsme pokračovali na Puerto Cebrejas. Zatábořili jsme před vrcholem po 20. hodině ve výšce 1105 m n. m.
Celý den se mi jelo dobře. Je zcela po krizi, popěvovala jsem si i na 91. km a do kopce.

Španělsko, Puerto Cebrejas, 19. července 2011
Puerto Cebrejas je průsmyk ve výšce 1150 m n. m. Tábořili jsme zhruba 2 km před ním, tudíž jeho překonání nebyl žádný problém. Tak jsme se radostně fotili u cedule.
Kulturním cílem etapy je Monasterio de Uclés. Je to impozantní klášter na kopci, pod kterým se rozkládá malebné městečko Uclés s uzounkými uličkami a zachovalými městskými hradbami. Takový úkrok do minulosti. Před městskou branou je historická kamenná kašna s kamennou nádrží, ve které byli červení raci.
Klášter v Uclés jsme si prohlédli zvenku i zevnitř. Za prohlídku se platí vstupné 4 €. Z okružní pěšiny okolo kláštera je kruhový výhled po okolí.
Vedle kláštera je ruina středověkého hradu, pamatující vládu Arabů. Od r. 1174 místo spravoval Řád svatojakubských rytířů. V 16. stol. Zde byl vybudován opevněný klášter. Útočiště zde nacházeli poutníci mířící do Santiaga de Compastela.
Do dalšího města - Tarancón, jsme se dostali po prašné cestě. Byla to zkratka. Nakoupili jsme si v Lidlu a dohnali cestovní manko. Celkem jsme našlapali 103 km. Cesta nebyla kopcovitá, tudíž se nám jelo snadno a utábořili jsme se ve Villarubia dříve, než v předchozích dnech. Získaný čas jsme využili k praní prádla a úklidu doprovodného vozidla. Vody tu byl dostatek.

Španělsko, Villarubia, 20. července 2011
Vstávání v naší malé oáze bylo příjemné. Prádlo nám uschlo, doplnili jsme zásoby vody a vydali se dál. Jeli jsme podle řeky Tajo, nejdelší řeky Pyrenejského poloostrova, navštívit letní sídlo španělských králů Aranjues, rovněž historickou lahůdku zapsanou na seznamu UNESCO. Unikátní jsou nejen stavby, ale i zámecké zahrady, ve kterých jsou mimo jiné aleje obrovských platanů. Prohlídku jsme zahájili na Plaza de San Antonio, zahradou del Parterre jsme prošli ke královskému paláci, prošli si okolní zahrady a jejich romantická zákoutí, něco pojedli, navštívili místní krytou tržnici a zase se dali dál.
Díky zásobě vody z řeky Tajo, působí nejen parky, ale i celé město Aranjues jako oáza v poušti. Stejně na nás působila políčka podle řeky Tajo, podle které jsme projížděli. Závlahový systém byl financován ze zdrojů EU.
Na cestě na tábořiště mě zastihla jedna smutná zpráva z domova. Můj věrný pátek půjde do nemocnice a já nejsem s ním. Ráda bych ho jako vždy podporovala, aby ten svůj osud lépe snášel. Navíc je doma i náš pejsek Denda, který osiří. Naštěstí mi synci slíbili, že se o vše postarají.
Večer jsem vše vybalila před ostatními, přišly slzy, úvaha na odlehlém místě a rozhodnutí, že se raději okamžitě vrátím domů. Požádala jsem synka o vyřízení letenky.
Jsme 20 km od Toleda.

Španělsko, Toledo, 21. července 2011
Rozhodnutí, že se vrátím domů za nemocným manželem, mě zcela uklidnilo. Letenka na mě čekala v Madridu s plánovaným odletem v 15 hodin. Ještě mi zbylo dopoledne na prohlídku Toleda, kterou jsem pro změnu absolvovala již v civilu s naším řidičem doprovodného vozidla Martinem.
Toledo se rozkládá na svazích nad řekou Tajo. Vodní tok vždy zvýší místu kouzlo. Historické jádro je obehnané hradbami a vstupuje se do něj nádhernými branami. Tři hodiny se proplétáme uličkami a náměstíčky od jedné sakrální stavby ke druhé, prohlížíme si sochy, paláce, domy i výlohy. Fotografujeme a pořizujeme dárečky a suvenýry. Vyšetřili jsme i chviličku na kávičku pod deštníky. Nakonec jsem si starobylé a malebné Toledo ještě užila v příjemné společnosti.

Španělsko, Madrid, 22. července 2011
Letenka sice byla, ale éro nepřiletělo, rozbilo se. Když ho opravili, bylo už po půlnoci. Naštěstí jsem si na letišti koupila knížku od mého oblíbence Kena Folleta a tak jsem se tím mnohahodinovým čekáním pročetla.
Můj návrat domů byl přijat s povděkem, ale kolo, které jsem opustila, mi vzápětí ve Španělsku ukradli. Tak si tam dávejte pozor.