Moje cyklo-půl-Španělsko 2011/III

Fotodokumentace viz:

http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Spanelsko_na_kole_3/

Španělsko, 16. července 2011
Jsme na trase mezi Zaragozou a Darocou. Před námi je další pásmo hor. Stoupáme na pas ve výšce 1000 m n. m. V 9:45 jsme dosáhli prvního vrcholu puerto de Paniza ve výšce 938.
Před dalším pasem vyrážíme na pěší túru po hradbách nejzachovalejšího španělského středověkého města Daroca. Zachovaly se jich 3 km. Vedou po kopcích od pevnosti k pevnosti a shlížíme z nich na terakotové střechy města. Jedinečný pohled a příležitost pro fotografování. Ve městě se zachovaly středověké městské brány, kostely a vzácná kašna ze 16. století zvaná „dvacet pramenů".
Po Deroce nás čekalo další stoupání do výšky 1150 m. Cestu do kopce nám ztěžoval protivítr. Trápil nás nejméně 30 km. Abychom se s nepřízní počasí lépe vyrovnávali, pohybovali jsme se v balíku. Bylo to lepší.
Skončili jsme za vsí Embid na ovčí pastvině. Bylo zde malé „jezírko", které slouží ovcím jako napajedlo. Než ovce dorazily, někteří z nás se v něm vykoupali. Asi to nebylo moc hygienické, ale rozhodně osvěžující. Zdolali jsme velmi těžkých 88 km. Spíme 1110 m n. m. mezi Embidem a Tortuel.

Španělsko, Tortuel, 17. července 2011
Hned při výjezdu ze stanoviště se projevil na Vlastíkově kole defekt, asi trn. Oprava byla trojnásobná, jako vždy, když nelze příčinu dohledat, ale nakonec úspěšná.
Za poznáváním jsme se zastavili ve městě Molina de Aragón. Zde jsme narazili na velké poutače s postavou Don Quijote de la Mancha. Nad městem se tyčí mohutný hrad Alcazar s hradbami z 10. stol., kde v té době sídlili Arabové. V Molině je řada krásných kamenných středověkých staveb a přes říčku Gallo se zachoval kamenný římský mostek.
Jinak ale celé město vypadalo jako po velkém flámu. Všude nepořádek, odpadky, flašky. V sobotu tu zřejmě probíhal nějaký svátek, dle obrázků na domech snad dokonce církevní. Obloha se chvílemi mračí, slunce střídavě pálí, možná se dočkáme nějaké vody shora.
Déšť se nedostavil, za to druhé totální vyčerpání ano. Cesta vedla přes hory a všichni už toho měli plné zuby. Já osobně jsem začala pochybovat o racionalitě letošní trasy zvlášť s ohledem na délku a profil právě zdolávaných etap a věkové a zdravotní rozvrstvení týmu. Dluh, který jsme nabrali včera, se ještě prohloubil.
Jsem ve stavu, kdy se z toho, že trávím zase dovolenou na kole vlastně, neraduju, spíš se trápím. Nejde přeci o to, to vydržet, což umím, ale radovat se, a to se nedostavuje, přestože krajina okolo je výrazně krásnější, než dva dny před tím. Táboříme u potoka nad Puente de Vadillos ve výšce 1003 m n m.