Moje cyklo-půl-Španělsko 2011/II

Fotodokumentace viz:

http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Spanelsko_na_kole_2/

Španělsko, Carcastillo, 14. července 2011
I když bylo v osm hodin ráno ještě chladno, vyjeli jsme vstříc sluníčku. Po obou stranách silnice jsme hleděli do svítivě zelených zamokřených lánů ještě nevymetané rýže. Pole byla v ostrém kontrastu se zlatistým povrchem strnišť.
Ale hned na prvních 10 km přes veškerá opatření a zásady kolektivní jízdy, se nám Vlastík ztratil, bez mobilu. Ani jsme nevěděli, zda má mapu nebo itinerář. Péťa se Zdendou si pro něj jeli na poslední rozcestí, ale on se tam nevrátil. Čekali jsme na něj 1,5 hodiny. Přijel od druhé strany. Porušil všechna pravidla, nevrátil se na místo, kde jsme byli všichni společně, navíc, přesto, že nás v kontrolním intervalu 5 km nenašel, pokračoval v nesprávném směru a neměl mobil. Chybu nepřiznal a byl sprostý, pan Bezchybný.

Na této trase jsme opustili kraj Navara s hlavním městem Pamplona a pokračovali po území Aragonie s hlavním městem Zaragoza. Ve městě Ejea jsme si udělali vlastivědnou procházku historickým centrem. Jsou tu tři kostely ze 13. století, které dříve současně sloužily i jako obranné pevnosti. Nejvíce nás ale zaujala řada čapích hnízd na věži jednoho z nich. Ve všech byly čapí rodiny.
Odpoledne cesta uprašovala. Krajina okolo nás vypadala jako scéna z hollywoodského westernu. Objevily se mandlové háje a po přejezdu nejvyššího vrcholu 700 m nám při sjezdu dolů do oušek cvrkaly cikády.
Etapa měla 96 km, připravena jsem byla na 100. Krásně jsme se přismahli. Spíme před Villanueva de Gállego v opuštěné klubovně mysliveckého spolku.

Španělsko, Villanueva de Gállego, 15. července 2011
Dnes jsem žádné průběžné dojmy nestačila napsat. Ujeli jsme jen 69 km. Velkou část dne jsme strávili návštěvou hlavního města Aragonie - Zaragozy. Kola jsme zaparkovali pod mostem přes řeku Ebro a vydali se k největšímu náměstí del Pilar ve Španělsku. Na náměstí je sice velice moderní mohutný vodopád a soudobé osvětlení a sochy, ale základ tvoří historické budovy a katedrály.
Jedna z nich, La Seo del Salvador, se šestnácti kaplemi, postavená ve stylu mudejárské architektury (kombinace arabského a křesťanského umění), je od r. 2001 zapsána na seznamu sv. dědictví UNESCO. Za prohlídku se platí vstupné 4 €. Výstavba katedrály byla zahájena ve 2. pol. 12. stol. za biskupa Pedra Tarroja a z těchto dob se zachovaly dvě apsidy pozůstatky původní lodi. Gotická přestavba, využívající cihel a malty proběhla v letech 1316 -1319. Roku 1491 arcibiskup Alonso de Aragon požádal o vybudování dvou nových lodí. Poslední dostavba proběhla po 60 letech za Hernanda z Aragonu.
V další, Basilica de Nuestra Seňora del Pilar, je uctívána drobná soška panenky Marie na jaspisovém sloupu. Fresky zde maloval Goya, jehož socha je na náměstí. Goya se narodil v nedaleké vesničce.
Na seznamu UNESCO jsou v Zaragoze zapsány ještě další dvě stavby, které jsme si také prohlédli. Jedná se o románsko-gotický kostel San Pablo z r. 1259 a palác Aljaferia obojí rovněž postavené v mudejárském stylu. V 11. století byl hrad Aljaferia sídlem zaragozských emírů, později dvorem aragonských králů a nyní je sídlem aragonské sněmovny. Do tohoto hradu zasadil Giuseppe Verdi svou dramatickou operu Trubadúr.
Zaragoza je úhledné tepající moderní město na řece Ebro vyšperkované katedrálami, uličkami plnými kavárniček a restaurací, krásnými obchody a multikulturními obyvateli.
Krajina Aragonie není z mého pohledu pěkná. Teď jsme v n. m. 562 m. Pohybujeme se po veeelmi rozlehlé náhorní planině, která působí suše, protože hlavní plodina - obilí, už je sklizená a nedohledná strniště vypadají jako písek. Daleko na obzoru se tyčí kopce. Stromů a květů je málo. Tu a tam vinice. Přistáli jsme v areálu opuštěného benzinového čerpadla a fotíme si úplněk. Úplně jsem si zapomněla poznamenat, kde přesně jsme.