Odra - Nisa, cesta mezi dvěma světy

Podnikl jsem na konci června 2025 cestu z Prahy do Štětína podél Lužické Nisy a Odry na kole natěžko se stanem. Jel jsem sám, nikdo se mnou jet nechtěl.

Cesta

Vyjížděl jsem z Prahy přes Liberec a Hrádek nad Nisou a dále po cyklostezce Odra - Nisa až do Štětína. Tato cyklostezka je vyznačená na německé straně. Na polské straně se většinou jmenuje Příroda Nisa a dále Zelená Odra. Ale po polské straně není trasa tak úplně daná a dá se různě kombinovat. Německá stezka vede co nejblíže řeky, je pokrytá velmi dobrým asfaltem a dá se po ní jet vysokou rychlostí na trekingovém nebo i na silničním kole. Polské stezky vedou ledaskudy. Občas po rozbité asfaltové silnici, občas po silnici dlážděné nejrůznějšími dlažebními kostkami, občas po silnici dlážděné kameny z řeky, občas po pískové cestě, do které se kolo významně boří. Občas se boří tak, že je třeba kolo tlačit. Cesta Německem je standardní úzká cyklosilnička a po čase je na ní docela nuda. Cesta Polskem je od začátku do konce dobrodružství. Nikdy nevíš, po čem pojedeš a rozhodně pojedeš pomaleji, ale mnohem víc přírodou. Na cestování po Polské straně je rozhodně vhodné horské kolo s nějakou širší záběrovou pneumatikou. Také vesnice jsou na polské straně řidší, chudší a opuštěnější. Za horka je na polské straně vhodné mít nějakou zásobu vody, poněvadž se občas jede docela dlouho pustinou.
Dlouhá vyhlášená cyklistická cesta přináší pěkná společenská setkávání. Pravidelně jsem potkával na cestě dva postarší Vídeňáky. Jednou jsem s nimi byl dokonce ve stejném kempu a dobře jsme si popovídali.
Na konci Nisy a po celé délce Odry se na německé straně jede po protipovodňovém valu. Buď se jede po vrcholu valu, zde je to na rozdíl od Labe povoleno, nebo vede cesta těsně pod valem na odvrácené straně od řeky. Občas vedou vedle sebe obě cesty a obě jsou asfaltové a dá se volit kudy. Nahoře je to zajímavější, poněvadž je vidět na krásnou neregulovanou řeku. Dole je to zase chráněnější před větrem, který na místní rovině dokáže hodně potrápit.
Z Prahy do Štětína jsem najel 635 km a jel jsem to 8 dnů. Průměrně to dává asi 80 km denně. Po německé straně to nebyl tak velký problém, ale jedna 90km etapa po Polsku mi dala opravdu zabrat.
Měl jsem to naplánované až do Gdaňsku, chtěl jsem dál jet po pobřeží, ale začaly mne bolet záda, tak jsem to urychleně ukončil.

Kolo

Trasu jsem jel na trekingovém kole Merida, které jsem si postavil a upravil na takovéto dlouhé cesty. Má úzké trekingové pneumatiky 42-622 s Maraton green plášti. Po cestě jsem neměl žádný defekt, s výjimkou zablokovaného předního brzdiče hydraulické brzdy od prachu na cestě. Po rozhýbání se to upravilo a vyřešilo. Na zadním nosiči jsem měl dvojici cyklo-brašen Orlieb classic včetně horní rack pack brašny, která ovšem byla stále skoro prázdná a celkem zbytečná. Vešel bych se jen do té dolní dvojice.

Navigace

Navigoval jsem podle mapy.com v mobilu. Mobil byl uložen v nepromokavé brašničce uchycené na představci řídítek. Brašnička má průhledné touchové okénko, přes které lze mobil ovládat. Používal jsem to jako mapu s ukazatelem polohy, navigování jsem nepouštěl. Většinou jsem měl display zhasnutý a probouzel jsem ho dvojím poklepem jen v případě potřeby. Všechny cyklotrasy jsou na mapě jasně vyznačeny. Německá trasa je velmi dobře vyznačená v terénu. Na křižovatkách jsou ukazatele. V Polsku většinou není značení žádné s výjimkou automobilového značení. Tam je mapa opravdu potřeba. Mapu Česka, Polska a Německa jsem měl stažené v mobilu offline. Se současnou politikou Seznamu to znamená si zaplatit prémiovou versi za 300Kč ročně. Pro hledání památek, bankomatů a kempů na mapě potřebujete mít puštěná data, ale ta jsou ve městech dosažitelná.
Při mém způsobu použití mobilu mi baterie každý den vydržela někdy do 16 hodiny a pak jsem jí musel přikrmit z powerbanky. Mobil jsem každý den v kempu dobíjel na 100 %.

Příroda

Lužická Nisa i Odra jsou nádherné přírodní neregulované řeky. Nisa je krásně čistá a ze stezky je vidět na dno. Na horním toku Nisy je několik nasedacích míst odkud vyjíždí německá cestovka s rafty. V Hrádku nad Nisou je česká půjčovna kánoí. Splutí Nisy musí být nádherné. Většina toku Nisy vede krásným údolím. Až její konec je v rovině a na německé straně už jsou protipovodňové valy. Odra teče po celé hranici rovinou. Okolo jsou zátopové louky, břehy jsou porostlé rákosím, řeka se rozvětvuje jako správná nížinná neregulovaná řeka. Z protipovodňového valu je to vidět. Okolo řeky žije spousta ptáků. Kavky loví říční mušle a rozbíjejí je shození z výšky na asfalt stezky. Po rozbití je vyjídají. NA asfaltu jsou zbytky mušlí a občas se najde i celá polovina. Také jsem si jednu přivezl.

Počasí

Díky planetárnímu oteplování bylo na konci června přes den už pořádné horko, jako loni v Chorvatsku. Mám na tachometru teploměr. Jeden den jsem za jízdy naměřil 37°C. Zato v noci mi bylo v cyklospacáku zima. Spací pytel je do 11 °C a teplota k ránu klidně klesla hluboko pod 10°C. Spal jsem oblečený. Cyklopláštěnku jsem vezl zbytečně. Pršelo jen v noci, ve dne minimálně.

Co lze vidět

Německo, Brandenbursko, Pomořansko a západní příhraniční část Polska jsou hodně rozdílné světy. Polsko má krásnou přírodu. Německo, ač východní část, je velmi civilizovaná a spořádaná země. Je to všude velice patrné.
Města na horní Nise Zittau, Ostriz a Gorlitz nebyla Světovou válkou tolik zasažena a na německé straně jsou velmi dobře opravena a rekonstruována. Jsou to půvabná městečka, která stojí za prohlídku. Ovšem už Gorlitz a sousední Zhořelec na polském břehu jsou naprosto rozdílná města. Gorlitz je krásné městečko, Zhořelec tvoří jen zanedbané paneláky vypadající jak v českých Sudetech. Čím dál víc na sever se ovšem rozdíly smývají. Města byla válkou tak zničena, že už vlastně nebylo co opravovat. Všechno jsou to novostavby a nemá moc smysl ta města prohlížet. Ve Štětíně jsem kupodivu našel jeden kostel s původní výzdobou, což značí, že válku přežil bez zásahu. Zázrakem nespadl a nevyhořel.
Mezi Zittau a Ostriz se nachází nádherný funkční klášter Marienthal. Stezka vede přímo skrz něj. Ten rozhodně stojí za zastavení. Po uzoučké lesní cestě se vjede přímo do areálu kláštera a je to kouzelné překvapení.
Před Eisenhuttentadt se nachází klášter Neuzelle, který za války nějak zapomněli zničit. Je to pěkný barokní areál s nádherným kostelem s plnou zachovanou výzdobou. Proti českým barokním kostelům je až moc vyzdobený. Pro můj vkus je tam těch andělíčků už prostě moc. Ale je to nádherné a svědčí to o bohatství Německa. Bohužel většina německé architektury v tomto kraji byla nenávratně zničena.

Peníze

Nejen mně ale i jiným na cestě přátelé tvrdili, že v Polsku a Německu prakticky peníze nepotřebují, že se všude dá platit kartou. Ovšem to jsou informace motoristů, jezdících mezi velkými městy. Na stezce na obou stranách hranice v malých vesničkách to neplatí. Potřebujete alespoň tolik fyzických peněz, abyste si mohli zaplatit kemp a koupit jídlo v obchodě. Ve městech na obou stranách jsou funkční bankomaty, kde se dá hotovost získat. Mapy.com s daty bankomaty ukazují.
Stravování
Vařil jsem si večeře na buď v kuchyňce v kempu nebo na dřívkáči v nerezovém ešusu. Jinak jsem se stravoval z toho, co jsem si po cestě koupil. Hospody jsem většinou nenavštěvoval, poněvadž jsou jen ve městech, zdržuje to a je třeba je hledat. V malých vesnicích na polské straně hospody nejsou. Na německé straně je jich spousta. Ve většině větších německých kempů vám i večer na recepci prodají alespoň pivo. Jídlo jsem nakupoval městech v supermarketech, které jsem hledal na mapě.

Spaní

Spal jsem ve stanu v kempech. Dalo by se klidně spát na divoko. V Polsku je to dokonce legální. Ale mne vždy lákala večerní teplá sprcha, splachovací sedací záchod, možnost dobití mobilu a vyprání prádla. Vezl jsem s sebou malý kompletní dvouplášťový stan Jurek Vandr 2.0. Spal jsem na nafukovací lite karimatce. V mém věku a stavu páteře už bez karimatky nemohu. Používal jsem lehoučký cyklistický spací pytel s teplotním minimem 11°C. V noci bylo chladněji, a tak jsem spal dost oblečený. Bolavá záda byla asi částečně důsledkem nočního prochladnutí.

Návrat zpět

Zpět jsem jel vlakem ze Štětína. Rozbolela mne záda a tak jsem ani nedojel až k moři a ve Štětíně jsem cestu předčasně ukončil. Jízdenku a místenku pro kola na vlak jsem si koupil pomocí apky ČSD v mobilu. Jízdenku bylo třeba koupit dva dny dopředu, jinak nebylo volné místo pro kolo. Ze Štětína do Prahy se dá jet přes Německo nebo čistě Polskem. Rozdíl je ovšem v ceně. Cesta Polskem jedna osoba nad 65 let s kolem je za tisícovku, Německem za 2000Kč. Nemám tušení, zda je na věk u mezinárodní jízdenky nějaká sleva. Obě cesty jsou s přestupem. Cesta Polskem vede přes Poznaň. Na přestup jsem měl asi 5 minut, což je na obrovském nádraží s kolem skoro nereálné. Nedošlo na to, IEC rychlík do Prahy nečekal na zpožděný vlak ze Štětína. Tak jsem měl alespoň 3 hodiny na prohlídku Poznaně. Na kole se dá staré město snadno projet. Poznaň za to stojí, doporučuji.

Blok jsem napsal formou doporučení jak z cestovní kanceláře. Snad to někomu pomůže.
Přeji šťastnou cestu.

J.R.R. Tolkien:
Cesta jde pořád dál a dál
kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla
a musím za ní pospíchat.
Na těžkých nohou dám se vést
až k větší cestě, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest.
A potom kam? To nevím sám.