blogy o životě s kolem i bez kola

NaKole.cz > Blog > Aar > Ze Kdyně přes Klatovy do Plzně

Ze Kdyně přes Klatovy do Plzně

Rozhledna, zřícenina hradu Rýzmberk

Foto: Autor

Letos se to povedlo, vyrážíme s Líbou už na třetí týdenní akci. Tentokrát začínáme ve Kdyni, po dvou dnech se přesuneme do Klatov a potom po etapách od pramene Úslavy až k jejímu ústí v Plzni. Při plánování jsme už počítaly s nejistým počasím, nocovat tedy budeme pod střechou.

1. den – sobota 5.9. Kdyně, Rýzmberk, Nový Herštejn, Koráb

Ujeto 22,1 km, 806 mUp

Ráno v 7:05 odjíždí z Prahy rychlík do Klatov, mám 20 minut čas najít nástupiště a naložit kolo. Na nástupišti nikde nikdo, nakonec se mi podařilo naložit kolo samotné. Místo k sezení bylo hned vedle. Protože znám Líbu, předpokládala jsem, že ona si rezervaci na kolo (a s ní spojenou místenku) nekoupila, držela jsem jí proto místo vedle sebe. V Plzni Líba neviděla, jak na ni mávám, nastoupila sice do správného vagónu, ale na jeho druhém konci. Protlačit kolo uličkou se jí nepodařilo, nechala ho tedy na konci a přišla si sednout. To už bylo volné jen to místo, které jsem jí držela. Hned za Plzní začal rychlík nabírat zpoždění. Ve Švihově chtěla nějaká paní vystoupit, ale chvíli trvalo, než si všimla tabulky, že dveře jsou mimo provoz (stejně jako dveře vedlejšího vagónu). Než došla na druhý konec, vlak se rozjel. Nechtěla jsem riskovat, že se mi nepodaří vystoupit (nevěděla jsem, na kterou stranu budeme v Klatovech vystupovat) a raději jsem kolo protlačila uličkou na druhý konec vagónu. Do Klatov jsme přijeli s devítiminutovým zpožděním, ale lokálka na nás čekala, i když to byl jiný dopravce. Měly jsme štěstí, do Kdyně jsme přijely s malým zpožděním, ale to vůbec nevadilo, protože na další spoj bychom v Klatovech čekaly přes 3 hodiny.

Tak první část dne jsme úspěšně zdolaly. V penzionu na nás čekala paníí, abychom si mohly odložit bágly a odpoledne se mohly s lehkými koly vydat na výlet. Jedeme směrem na Kout v Čechách. Po několika kilometrech jsme přehlídly značku a dostaly se k hlavní silnici. Nic nejelo, tak jsme se vydaly po ní (asi 800 m). Jen jsme odbočily, jako by někdo vytáhl stavidlo - po hlavní uhánělo auto za autem, mírně prostřídané kamiony. Ale my už byly pryč. Zámek v Koutu vlastně ani nestál za námahu - několikerá přestavba a dostavba ho změnila v tuctový barák. Ale kostel tu mají pěkný, stejně jako kapli.

Trochu zklamané vyrážíme na zříceninu hradu Rýzmberk. Dobrá cesta až pod samotný vrch. V Podzámčí u kapličky se asfaltka dost zvedá, za pár metrů sesedám a na hrad jsem se „prošla s kolem", ale celkem to stálo za to. Hradní věž slouží jako rozhledna (vstup na vlastní nebezpečí), nádvoří je upravené pro posezení i nějaké kulturní akce a je tu i otevřená restaurace. Moc dlouho se nezdržíme, při odchodu potkáme manželskou dvojici z Plzně (cca šedesátníci), kteří si plní „Horobraní". Trochu jsme se s nimi zakecaly, pak pokračujeme na zříceninu hradu Nový Herštejn. Vracíme se ke kapli, od jí ještě asi 300 m asfalt a pak lesní cesta. Ta je z počátku vysypaná hrubým štěrkem a dost strmá na to, aby to podkluzovalo, takže obě asi 1 km kola vedeme. Pak se zmírní sklon, místo štěrku je šotolina - už se zase vezeme, vlastně až na rozcestí Vejpřahy, kde cesta ústí na asfaltku. Radost zmizí po cca 1,5 km. Jsme znovu na pěšině v lese, která vede na hrad. Doslova vláčíme kola do prudkého kopce takovou kozí stezkou asi ¼ km, pak se naskytne příležitost je schovat za padlé kmeny do křoví, tak neváháme. Líba mi najde 2 pevné klacky, abych mohla pěšky a vyrážíme po pěšině dál. Je to trochu adrenalin, téměř na konci trasy je stezka zavalená několika kmeny, obejít se to nedá, jen přelézt. A výsledek? Vůbec to nestálo za tu námahu. Objekt je celý zarostlý náletovými dřevinami, zjevně neudržovaný. Vracíme se ke kolům - a potkáváme známou manželskou dvojici. Kola jsou stále na místě, tak od cesty potom jedeme znovu na rozcestí Vejpřahy a po celkem pěkné silnici k rozhledně Koráb. No, tady jsem se taky „prošla", nejdřív za odbočkou ze silnice, potom v poslední části pod rozhlednou. Rozhledna je zvláštní, ale přijely jsme pozdě - fotky jsme dělaly proti sluníčku. A protože jsme za celý den už měly hlad, daly jsme si Korábskou topinku a pití. Hezky se tu sedělo, ale potřebovaly jsme se zabydlet, tak jsme vyrazily. A koho jsme potkaly po cestě? Správně, manželskou dvojici z Plzně. Tak krátké rozloučení a čeká nás 6 km jízdy prakticky pořád z kopce. Kola necháváme v uzamčeném průjezdu, dojíme se ještě ze zásob z domova a jdeme spát.

2. den – neděle 6.9. Kdyně, rozhledna sv. Markéty, Klenová, Běhařov

Ujeto 44,3 km, 977 mUp

Ráno vyjíždíme směrem k nádraží a pak silničkou na Brnířov, vpravo kolem kaple, v Hluboké pak znovu odbočujeme vpravo. Od rána jen stoupáme, tak si chvilku odpočineme ve vlakové zastávce Chodská Lhota. Pokračujeme, jak jinak, zase do kopce. Z Loučimi do Libkova po hlavní (je minimální provoz) a odbočujeme k rozhledně. Kus za parkovištěm pak kolo tlačím skoro až k rozhledně sv. Markéty. Moc pěkné místo na vrcholu kopce, navíc je tu i kaple a pár herních prvků pro děti. U rozhledny kryté posezení (stoly a lavice), asi proto, že se sem v červenci konají poutě. Chvíle odpočinku a z nejvyššího bodu dnešní trasy pokračujeme vlastně až do Janovic nad Úhlavou z kopce. Ještě krátká zastávka ve Veselí kvůli fotce zámku, pár vzpomínek na Janovice (jela jsem tudy před 6 lety) a znovu stoupání - míříme na hrad Klenová. No, zase jsem se víc než 1 km prošla. U sýpky pod hradem je plastika býka, kousek za sýpkou Sépie a taky kaple. Koupily jsme si lístky na prohlídku - ale mám problém. S kolem mě nechtějí pustit ani na nádvoří, chci tedy jít vrátit vstupenku. Teprve vysvětlení Líby, že se o kolo musím při chůzi opírat, pána obměkčilo. A svojí šéfové pak moje kolo vysvětloval slovy: „To není kolo, to je ortopedická pomůcka". Hrad je moc pěkně udržovaný, stará hranolová věž slouží jako rozhledna. Jsou tu lavičky na odpočinek, na volném prostranství tráva a hlavně - do všech prostor jsou udělané dřevěné vstupy, takže ráj pro děti.
Asi po hodině a půl vyrážíme na zpáteční cestu. Začíná to dobře - až za Veselí z kopce. V Dubové Lhotě slyšíme už zdálky zpěv a akordeon - hasiči tu mají nějakou oslavu. No a odtud začíná stoupání až za Běhařov, kousek 12% sjezdu do Pocínovic a zase dokopec až do Chodské Lhoty. Odtud už to známe z ranní trasy, tak už zpaměti dojedeme až k Tesco v Kdyni. Ještě se chvilku „motám" po autobusovém nádraží v naději, že narazím na nějakého řidiče, abych se zeptala, jestli by nás zítra nevyvezl autobus na křižovatku Vejpřahy. Po dnešku je mi jasné, že víc než 3km stoupání (a 210mUp) natěžko nejen neujedu, ale ani neujdu pěšky. No, nechytila jsem nikoho. Tak jsme nakoupily a já věděla, že večer musím přeplánovat zítřejší trasu do Klatov.

3. den – pondělí 7.9. Kdyně (Úborsko), Janovice, Týnec, Klatovy

Ujeto 28 km, 494 mUp. Líba 44 km, nastoupané metry neměří

Tak včerejší plánování skončilo rozhodnutím, že dnes nepojedeme na SV přes Chudenice, ale na JV, znovu přes Janovice nad Úhlavou. Po zjištění, že silnice mezi Pocínovicemi a Úborskem je uzavřená i pro cyklisty a je třeba zdolat 12% stoupání z Pocínovic na Běhařov, jsem zvolila dopomoc vlakem. Dojedu s ním do Úborska a dál pojedeme s Líbou společně.

Líba vyrazila do Úborska po půl desáté a už lehce po jedenácté volala, že je na místě, jestli si dnešní etapu nechci ještě zkrátit a jet vlakem až do Dubové Lhoty nebo do Janovic, ona že tam zatím dojede. No, to se mi fakt nechtělo. Nabídla jsem jí, ať tedy jede do Klatov sama, aby nemusela čekat (vlak jede až v 11:46), ale to odmítla. Prý počká.

V Úborsku vystupuji ve 12:06, Líba už čeká a má spoustu místních informací, protože čas ubíjela debatou se dvěma místními vozíčkáři. Projíždíme Janovice, těšily jsme se do Cyklohospůdky na polévku, ale mají zavřeno. Radu nám dává paní, která venčí malého psíka. Máme se stavit „U kulaté báby", prý tam nejlíp vaří. Tak jo, dáváme si oběd. Obsluha moc milá, ale jídlo průměrné. Jestli je tohle to nejlepší, co tu jde koupit, je lepší jet jinam. Po hodince odjíždíme, odbočujeme na Týnec, samozřejmě do kopce. Ještě bez únavy se s ním vyrovnávám se ctí, pořád v sedle. Nejdřív nás zaujme kostel, který zrovna opravují. Ulicí k němu tlačíme obě - špatná cesta, prudký kopec. Pak sjíždíme k zámku - je pěkný, zjevně se majitel snaží o zlepšení jeho stavu. A na zahradě spousta soch, které bych tipovala na dílo sochaře Michala Gabriela. Bohužel žádnou bližší informaci jsme nenašly. Další zastávkou na cestě je Bezděkov a místní zámek. Bohužel, do zámecké zahrady jsme se nedostaly, v bráně jsou kovová mřížová vrata. Mezi stromy je vidět, že zámek se nějakého vylepšení od roku 2020 dočkal. Vracíme se tedy na trasu k Úhlavě a přes Tajanov dojedeme kolem Tesco až do penzionu Klatovský dvůr. Uložím kolo do garáže, ubytuji se, Líba si odloží věci a vyráží za kamarádkou do města.

4. den – úterý 8.9. Klatovy, Jindřichovice, Mokrosuky, Velhartice

Ujeto 64,8 km, 911mUp

Ráno vyjíždíme zase kolem Tesco, pak proti proudu Drnového potoka a odbočkou na Mochtín. Pěkná cyklostezka s mírným stoupáním, zatím je i chládek. V Mochtíně zajíždíme k zámku - nepříliš udržovaný, u hlavní silnice, obdiv rozhodně nevzbuzuje. Vracíme se pod kopec na křižovatku a přes Tržek stoupáme na Podolí. Zámek je schovaný mezi stromy v zahradě a je na něm vidět, že soukromý vlastník se dobře stará. Dnes je to vlastně trasa kolem malých zámků. Ten v Malonicích vypadá jako činžák, zajímavější jsou 2 zámky v Jindřichovicích, na kterých je vidět, že jsou opečovávané. Pokračujeme do Kolince, kde nám z rohové hospody zavoněl oběd - a zastavujeme. Sedíme venku u náměstí, ale ve stínu, protože je horko k nepřežití už od 9 hodin. Po dobrém obědě jedeme silnicí v lese na Mokrosuky. Na zámku probíhají opravy, průčelí do ulice je už opravené, vypadá to moc pěkně. Dokonce už je možné se podívat i dovnitř. Ano, tahle zajížďka se vyplatila.
Vracíme se do Kolince a pokračujeme přes Ujčín na Velhartice, Líba zase daleko přede mnou. U Werichovy chaty je otevřená brána, uvnitř lidi. Vetřu se mezi vrata a poprosím pána, jestli by mně neudělal fotku chaty. S vysvětlením, že před chatou sedí všichni „domácí" mně vyfotil chatu alespoň z boku. Díky. Protože na hradě Velhartice už jsme obě byly (dokonce 2x), pokračujeme přes náměstí na zámek Nemilkov. Milé překvapení, zámek majitelé průběžně opravují, ale také tu už ubytovávají hosty, je možné si zámek prohlídnout a bonus - v zahradě je občerstvení. To jsme opravdu potřebovaly, protože vedro je k padnutí. Líba si dala ovocný Birell, já se ptala na zmrzlinu. S odůvodněním, že už je po sezóně a ve stánku jen doprodávají zásoby a zmrzlinu nemají, mně pan majitel nabídl, že mi z domova přinese svoji. Tak jsme se usadily a asi hodinku si povídaly s manželským párem, který tu je ubytovaný. Potom už cesta do Klatov se zastávkou a nákupem v Tesco. Přijely jsme v 19 hodin, tak najíst, vykoupat a spát. Líba usnula dřív, než si dotáhla deku pod bradu, ani jí nevadilo, že ještě „honím úkoly z Duolinga".

5. den – středa 9.9. Klatovy, pramen Úslavy, Hnačov

Ujeto 41,8 km, 895mUp

Ráno necháváme bágly na pokoji a už v 8 hodin vyjíždíme k rozhledně Klatovská hůrka. Je to necelé 2 km od ubytování, věříme, že do 9 hodin budeme zpátky. Ano, klaplo to - celá „mise" trvala asi ½ hodinky, i když jsem část kopce k rozhledně musela vytlačit. Zajímavé místo, udělaly jsme pár fotek a jedem zpátky. Vzaly jsme si bágly, rozloučily se a odjíždíme - jak jinak než zase kolem Tesco. Tentokrát nenakupujeme, rozhodly jsme se dojíst zásoby. Pokračujeme známou cestou na Mochtín, ale před ním odbočujeme k zámku v Újezdci. Pěknou stavbu trochu kazí moderní přístavby. Navíc se nedostaneme k místu, odkud by přístavby nebyly vidět. Zámek slouží jako domov pro seniory a je důkladně oplocený. Vracíme se na trasu do Mochtína a odtud stoupáme přes Těšetiny k zámku Hradiště. Další za stromy důkladně ukrytý objekt s vysokou zdí. Ještě zajíždíme k zámku Mlázovy (naštěstí pořád z kopce), kde to žije. V zámku jsou výstavy, IC, penzion, projít se lze v parku. Vše vynecháme, odpoledne má pršet, tak trochu spěcháme a vracíme se na rozcestí.

Stoupání pokračuje přes obec Lukoviště, odbočkou na polňačku, která vede kolem rybníčku až k prameni. Pramen je úplně suchý. Uděláme pár fotek - a začíná pršet. Naštěstí je tu turistický přístřešek s lavicemi, tak se posadíme, posvačíme, čekáme, že to za chvíli přejde. Pak se Líba natáhne, že si potřebuje zdřímnout. Nevadí, prší čím dál víc. Nakonec po hodince se Líba vzbudí, usoudíme, že lepší to už nebude, oblečeme pláštěnky a jedeme dál. Bohužel kalhoty schované nemáme, tak jsme za chvilku úplně mokré. Naštěstí není zima. V dešti ani nefotím, jen sledujeme naplánovanou trasu. Asi v půl páté jsme v ATC Hnačov a čeká nás velké překvapení. V recepci kempu mi paní řekne, že mají úplně plno, volnou ani postel, že u nich nocleh objednaný nemáme. Když se jí snažím vysvětlit, že jsem mluvila s pánem, který mně slíbil ubytování v Unimo buňce, odbyla mě, že oni na recepci muže nemají, takže jsem si nocleh nejspíš domluvila v kempu nad nimi - a nekompromisně nás poslala pryč. Jedeme tedy do druhého kempu. Tam mi majitel řekl, že u něj jsem ubytování neobjednala, podle telefonního kontaktu je to dolejší ATC, ve kterém Unimo buňky mají (on nikoli). Ale jestli potřebujeme, tak nás ubytuje v karavanu, který má volný. Navíc nám nabídl i večeři (od 18 hodin), případně snídani, protože tam mají cyklistický kurz pro děti a stejně jim vaří. A tak konec dobrý, všechno dobré. Ale leknutí to bylo.

6. den – čtvrtek 10.9. Hnačov, Žinkovy, Nepomuk, Blovice

Ujeto 48 km, 648 mUp

Ráno vstáváme v 7 hodin. Je třeba zkontrolovat, jestli věci na terásce uschly, zabalit na cestu, já dofouknout kolo (od úterka každodenní povinnost). Zadní kolo uchází a není kdy a kde provést opravu. Včera by sice čas byl, ale to už se stmívalo, bylo dost zima - a mně se moc nechtělo. Tak snad dnes. Líba odchází na snídani, já mám ještě zásoby ze včerejška, protože teplou večeři jsme neodmítly. Ve zbylém čase znovu hledám, kdy jsem objednávala nocleh. Nedá mi to, chci si to vyjasnit, proto se při odjezdu stavíme znovu dole v ATC. Dnes jsou tam paní dvě - a jedna z nich hned přiznává, že ano, nocleh jsem objednala u nich. Zkoušely na nás celkem „blbou výmluvu", že za všechno může paní učitelka, která přijela s více dětmi, než měla objednaných lůžek, tak jí daly všechny klíče. No, přece nedám klíče od zamluveného noclehu. Ale vcelku to pro mě dopadlo dobře - blbost nebyla na mé straně. Jen jsem si z toho odnesla ponaučení, že se mám (po dvou letech bez problémů) vrátit ke svému zvyku nechat si nocleh vždy potvrdit písemně. A k rozhodnutí že do zdejšího ATC už nikdy.

Potom odjíždíme přes Plánici (nákup v málo zásobené sámošce) a Újezd u Plánice. Tady kvůli včerejšímu dešti místo naplánované polňačky volíme raději o kousek delší cestu po silnici. Kolem poledne jsme v Žinkovech. V restauraci u zámku čekáme na oběd, když Líba uvidí svoji kamarádku, za kterou byla v úterý v Klatovech. Po obědě odjíždíme kolem kostela na Nepomuk. Sjedeme ke kostelu sv. Jakuba, potom kolem kostela sv. Jana Nepomuckého na náměstí a kolem piaristické koleje míříme k zámku Zelená Hora. Už jsme tu kdysi byly, ale zámek byl zavřený. Vystoupaly jsme kolem Zelenohorské pošty (muzeum veteránů) až ke dvoru Šternberk, abychom zjistily, že zámek je zavřený stále. Jen tabule u uzávěry hlásá, že se na nás budou těšit v roce 2027. Ale jestli to znamená, že bude opravdu otevřeno, to si netroufám ani odhadnout.

Sjíždíme dolů do Kláštera kolem Červeného mostu - taky se už rozpadá, ale jako příslib budoucích oprav je tu postavené lešení. Potom už jen cesta kolem Úslavy a poslední zastávka u zámku Hradiště v Blovicích. A vida, je tu výstava loutek, tak třeba ji stihneme zítra. A z opravy zadního kola zase nic nebude. Kola nám ukládají do sklepa, ale klíče mít nebudeme.

7. den – pátek 11.9. Blovice, Spálené Poříčí, Nebílovy, Vlčtejn

Ujeto 41,8 km, 969 mUp

Ráno je v 8 hodin snídaně (švédské stoly), vyjíždíme před devátou. Rosničkáři slibovali ochlazení, ale už je dost teplo na tričko s krátkým rukávem. Možná i proto, že nás čekají 3 km stoupání. Na konci Štítova je na pastvině krásné hříbě, hlídá ho mladá border kolie. A nás čeká 3,5 km klesání před Spáleným Poříčím. Okoukneme město i zámek a pokračujeme k rozhledně Šťastná věž. Je v areálu bývalého nábytkářského závodu, ale je k ní je volný přístup. Součástí věže je i lezecká stěna pro děti, občerstvení a vyvýšená venkovní terasa. Daly jsme si tu i malou svačinku a ujíždíme k dalšímu cíli. Cyklotrasou mezi Úslavou a Bradavou dojedeme do Olešné a stoupáme na Chválenice. To je místo, kde byste nechtěli bydlet. Obcí vede dálnice a najít chvilku mezi kamiony a auty, abychom bezpečně přejely silnici, nám trvalo skoro 10 minut. Projedeme lesem, pak asi 3 km vlevo po hlavní a jsme v Nebílovech před zámkem. Zvenku není nijak zvlášť nápadný, ale na nádvoří to je jiná. Přední zámecká budova (směrem do ulice) a nádvoří s kašnou jsou krásně opravené a plné květin. Proti zadní budově a zdem, které se teprve opravují, je to veliký rozdíl. Ale i tak - odtud působí zámek impozantně.

U rybníčku na návsi fotím dřevěného vodníka a protože tu jsou lavičky, tak si tu dáme i svačinu. Za chvilku se přihrnou nejen kačky na hladině, ale i rybky pod hladinou - společně se strkají o kousky chleba, které jim Líba hází. Po chvíli odpočinku odjíždíme na Prusiny - znovu do kopce. Od kostela s krásným výhledem pak jedeme ke zřícenině hradu Vlčtejn. Okolí tu je pěkně udržované, do hradu je udělané schodiště, ale je zamčeno - dovnitř jsme se nedostaly. Tak pár fotek - a definitivně míříme „domů". A protože jsme si dnes nedaly nikde oběd, stavíme se v Blovicích „v kebabárně", abychom si koupily něco dobrého sebou. Zase jsem přecenila své schopnosti. Dala jsem si velký Döner box a tlačila to do sebe víc než 2 hodiny. Než jsem dojedla, Líba se stačila vykoupat a usnout.

8. den – sobota 12.9. Blovice, Plzeň, soutok Úslavy s Berounkou

Ujeto 37,3 km, 487 mUp

Ráno začíná zase snídaní - tentokrát je hostů výrazně víc než včera, ale jídla je zase dost. Po snídani dobalit, dofouknout kolo, pověsit brašny a jedeme. Rosničkáři na dnešek slibují přeháňky, na neděli déšť. Tak jsme se dohodly, že pokud se předpověď nezmění, tak dnes celou misi ukončíme. Líba pojede za sestřenicí na Bory a já domů. Nebudeme spát v Plzni jen proto, abychom zítra jely rovnou na nádraží.

Vyjíždíme po cyklo kolem Úslavy přes Zdemyslice na Žákavu v domnění, že to bude víceméně po rovině. Ale kdepak, pár utahováčků na cestě je. Znovu jedeme přes Nezvěstice, tentokrát kolem kostela. Na parkovišti ve Šťáhlavicích mají upozornění, že do zahrady zámku Kozel nesmějí ani cyklisté. Škoda, zastavit jsme se chtěly, ale za těchto podmínek ne, zvlášť proto, že už jsme tam obě byly. Těšíme se tedy alespoň na zámek ve Šťáhlavech, ty nás ale zklamaly na všech frontách. O zámek se nikdo nestará, stává se z něj ruina. Hospoda na náměstí má dovolenou. Hospoda v pivovaru je zrušená už dávno. Ze zoufalství a hladu ohlodávám alespoň předvčerejší celozrnnou bagetku (suchou) a kousek čokolády, určený na řešení krizové situace.

Velkou výhodou dneška je, že jedeme stále po stejné cyklotrase (9, Jižní), takže skoro nemusím koukat do mapy, v Plzni se Líba docela dobře orientuje, cesta rychle ubíhá. Dojedeme na špičku mezi Berounku a Úslavu, ale přístup není nic moc, tak fotka taky za moc nestojí. Rozhodly jsme se pro „opravu", dojedeme na stranu Úslavy ke kostelíku. No, bylo to trochu lepší, ale ne o moc. Vracíme se do města a je před námi definitivní rozhodnutí. Protože už od 11 hodin se nám nad hlavou honí mraky a předpověď na dešti trvá, tak dnes společnou cestu skončíme. Líba už dokonce volala sestřenici, že přijede. Než se definitivně rozloučíme, ještě dojedeme poblíž hlavního nádraží - Líba tudy musí tak jako tak a já jsem ráda, alespoň neztrácím čas hledáním v mapě. A vyplatilo se. Na nádraží jsem 20 minut před odjezdem rychlíku na Prahu. Stíhám všechno, i naložit kolo.

V Praze už to tak pěkně neklaplo. Rychlík přijel sice včas, ale než jsem se vymotala z nádraží a dorazila na Bubny, byl „můj vlak" už 3 minuty pryč. No, nevadí. Projela jsem se kousek po Stromovce a pak jela dalším spojem a zbytek dojela po ose. V 18:20 jsem BYLA DOMA - bezpečně a spokojená.

Fotogalerie

26.09.2026 vložil/a: Aar
karma článku: nový

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (0 reakcí)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |