Pozri, tako starý kokot a ako iďe ....

Dnes je ale krásný slunečný den. To už není ani jaro, vypadá to spíše na léto. A tak všichny vyráží do přírody. Turisté, kolisté, zevlouni, mladé dvojice ....... Nesmím v této společnosti chybět, kouknu do mapky, vezmu kolo a jedu ....

Původně to měla být trasa poněkud krátší a pouze na vyklepání nohou po včerejšku, kdy jsem se plahočil v kopcích. A tak se kochám, zevluji a najednou jsem u městečka Uttendorf. Je to sem jen 25 km a když obrátím, tak to bude dnes 50 km na pohodu. Ale to se probouzí mé špatné "já" a říká ...... vidíš ty nádherné kopce a támhle v dáli je na kopci taková pěkná cestička, tam by jsi měl vyrazit. Dobré "já" je opačného názoru ...... včera jsi byl v kopcích, dnes odpočívej, jinak bude na cestě domu krize.

Poslechnu své špatné "já" a pomalu začínám kopcovat. Cesta je po pohodové šotolině, potkávám jen lesní dělníky, svačící něco jako pecen chleba rozříznutý podélně a asi 5 cm tlustý plátek uzeného na něm. Také bych si dal, ale mám s sebou jednu tyčinku, ta bude taky určitě chutnat skvěle :-). Cestou minu ještě 3 turistky, které mi tleskají a jedna mne plácá po zádech, nebo spíše po zadku. Dostanu se na planinu, kde jsou nádherné výhledy na zasněžené Alpy, kopec proti mě je asi Birkkogel 2.212 mnm.

Cestou dolů mne zaujme na stráni udělaný symbol chodidla, pěkný kousek, jsem od něj daleko, ale je krásně vidět. Za chvilku jsem v údolí a šlapu si po rovince Tauernské cyklostezky. Dojíždím mladou dvojici, krásná hubená dívka a její chlapec, která je asi tak 3x širší než ona. Předjedu je a pozdravím "hallo" , tak jak se zde všichni cyklisté zdraví. A za s sebou slyším krásný hlásek ...... "pozri, taký starý kokot a ako iďe".

Jsem trošku unaven, protože v nohách cítím včerejšek a tak ani nijak nereaguje, za to je jí chlapec ano. Chce dívce ukázat, jak natře starého kokota, alespoň tak jsem to pochopil z jeho mluvy. Minulý rok mě pár jedinců mělo tendenci setřít aby si namasírovali ego, ale tento rok je to první kousek. Bylo by férové, dát mu šanci, ale jsem unavený, nohy netáhnou. Zvolním, mladík mne dojede a před námi je pidi kopec, převýšení nula nula nic a délka tam maximálně 300 m. Dojela nás i jeho dívka a povzbuje ho slovy, když bude na kopci první, tak ho celého obozká. Mladík nastupuje, nechám ho dojet na svojí úroveň a trošku zvýším frekvenci šlapání, snaží se mě držet. Dávám těžší převod a jedu "šrot", tepy skáčou nahoru .... na kopci se otáčím, zamávám dvojici a zase v klidu pokračuji dom. Tuším, že mladík stejně nějaké bozky dostane, určitě za snahu a já nic ...... 

Mějte krásný den  a užívejte ho na kole, nebo nakole.cz :-)